Negative Liberty in the Light of the Theory of Institutions

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F44555601%3A13410%2F20%3A43895565" target="_blank" >RIV/44555601:13410/20:43895565 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="http://www.politickevedy.fpvmv.umb.sk/app/cmsFile.php?disposition=a&ID=19182" target="_blank" >http://www.politickevedy.fpvmv.umb.sk/app/cmsFile.php?disposition=a&ID=19182</a>

DOI - Digital Object Identifier

<a href="http://dx.doi.org/10.24040/politickevedy.2020.23.3.28-44" target="_blank" >10.24040/politickevedy.2020.23.3.28-44</a>

Result language

čeština

Original language name

Negativní svoboda ve světle teorie institucí

Original language description

Pojetí, které tu předkládám, lze považovat za obnovu starověkého rozlišování mezi fysis a nomos, mezi oblastí toho, co je samo tím, čím je, bez ohledu na lidské smýšlení, a toho, co je tu teprve následkem nějaké shody mezi vědomými jednateli, přesněji následkem sdíleného uznávání X za Y, něčeho za něco dalšího. Od tohoto starověkého pojetí se ovšem liší tím, že má prostředky k přesnějšímu popsání onoho sdíleného uznávání. Pokouším se tu o něco, co zatím není docela běžné: o aplikaci searlovské teorie institucí v oblasti politické filosofie. Pomáhá, že zadání je poměrně úzké: v tomto článku zatím nejde o vybudování obecné teorie, ale jen o polemiku s pojetím, které v politickém myšlení dává primát konceptu negativní svobody. V tom, co ukázuji, není negativní svoboda odmítnuta, nýbrž spíše zařazena do obsáhlejšího celku, v němž už většinou není na předním místě. Na předním místě zůstává jen v poměrně úzké oblasti, která ovšem spadá spíše do pole působnosti trestního práva než politické filosofie. Vycházím z celkem přirozené představy, že něčí svoboda je tím větší a kvalitnější, čím více a lepšího může dělat - čím rozsáhlejší a kvalitnější je spektrum dostupného možného jednání. Před rozvojem teorie institucí se myslitelům jako Isaiah Berlin mohlo zdát, že můžeme dělat cokoli, dokud nám v tom něco nebrání - a bránit nám mohou buď přírodní okolnosti (což není tématem politického myšlení), nebo druzí jednatelé. Proti omezením ze strany druhých jednatelů - nelegitimním nebo dokonce všem - se obrací myšlenka negativní svobody. Teorie institucí naopak ukazuje, jak omezení - a to nikoli přírodní, nýbrž pocházející od lidí - jsou nezbytná pro rozvoj svobody. Ukazuje, že je tu spousta typů aktivit, kterým se můžeme věnovat pouze díky přijetí toho či onoho systému omezení. Stoupenci berlinovské teorie negativní svobody ji mohou nadále užívat s vědomím, že popisuje pouze dílčí aspekt sociální reality: nezajímá se, odkud se berou příležitosti k jednání, a druhé vidí výlučně jako ty, kdo nám potenciálně budou bránit v jejich užívání. Takový popis je ale zoufale nerealistický. Uniká mu, že druzí nejsou jen ti, kdo nám eventuelně brání v užívání odkudsi se beroucích příležitostí, nýbrž také ti, díky nimž tu ty příležitosti - v případě politické svobody zřejmě všechny - vůbec jsou. Naskýtá se tu tedy příležitost k zásadní proměně, strukturně ne nepodobné rawlsovské revoluci v oblasti distributivní spravedlnosti: nadále by totiž už nemělo jít především o to, jak se s druhými rozdělit o koláč příležitostí k jednání, jehož velikost je konstantní (nebo ji přinejmenším nemůžeme ovlivnit), nýbrž o to, starat se zároveň o zvětšování a zkvalitňování toho koláče a o jeho dělení. Několik výsledků: (1) neplatí úměra &apos;čím méně omezení, tím více svobody&apos;; (2) ale samozřejmě ani &apos;čím více omezení, tím více svobody&apos;. (3) Přijetím omezení vždy nějakou svobodu jednat ztrácíme, ale mnohdy i nějakou získáváme, a jde o to studovat, které soustavy omezení jsou pro lidskou svobodu více přínosná a která méně. (4) K takovému studiu se hodí sociální vědy a humanitní disciplíny, informované teorií institucí, která jakožto teorie rozhodující části prostředí lidského jednání v nich má centrální pozici (nakolik v sociálních a humanitních disciplínách jde všude o člověka a o jeho jednání, případně prožívání vztažené ke světu jednání); přičemž (5) specielně ve vztahu k berlinovskému konceptu negativní svobody lze říci, že tu musíme rozlišovat dva typy zasahováni druhých do mého jednání: buďto jsou k tomu nějak institucionálně autorizováni, nebo nejsou. Pokud nejsou, je to primárně tématem trestního práva (a teprve sekundárně politiky a politické filosofie, starající se o to, aby trestní právo existovalo a bylo prosazováno). Pokud jsou, pak v politické filosofii nejde ani tak o ten který zásah, jako o to, jak dobré jsou instituce, které takový zásah vyžadují a sankcionují. (6) Instituce jsou tak dobré, jak dobře přispívají k rozvoji správně pochopené svobody jednání, tj. svobody věnovat se aktivitám toho či onoho typu. Dějiny civilizace jsou z největší části dějinami rozvoje svobody jednání, rozvoje možností jednat ve sféře politiky a hospodářství, ve sféře poznávání, vzdělávání a umělecké tvorby.

Czech name

Negativní svoboda ve světle teorie institucí

Czech description

Pojetí, které tu předkládám, lze považovat za obnovu starověkého rozlišování mezi fysis a nomos, mezi oblastí toho, co je samo tím, čím je, bez ohledu na lidské smýšlení, a toho, co je tu teprve následkem nějaké shody mezi vědomými jednateli, přesněji následkem sdíleného uznávání X za Y, něčeho za něco dalšího. Od tohoto starověkého pojetí se ovšem liší tím, že má prostředky k přesnějšímu popsání onoho sdíleného uznávání. Pokouším se tu o něco, co zatím není docela běžné: o aplikaci searlovské teorie institucí v oblasti politické filosofie. Pomáhá, že zadání je poměrně úzké: v tomto článku zatím nejde o vybudování obecné teorie, ale jen o polemiku s pojetím, které v politickém myšlení dává primát konceptu negativní svobody. V tom, co ukázuji, není negativní svoboda odmítnuta, nýbrž spíše zařazena do obsáhlejšího celku, v němž už většinou není na předním místě. Na předním místě zůstává jen v poměrně úzké oblasti, která ovšem spadá spíše do pole působnosti trestního práva než politické filosofie. Vycházím z celkem přirozené představy, že něčí svoboda je tím větší a kvalitnější, čím více a lepšího může dělat - čím rozsáhlejší a kvalitnější je spektrum dostupného možného jednání. Před rozvojem teorie institucí se myslitelům jako Isaiah Berlin mohlo zdát, že můžeme dělat cokoli, dokud nám v tom něco nebrání - a bránit nám mohou buď přírodní okolnosti (což není tématem politického myšlení), nebo druzí jednatelé. Proti omezením ze strany druhých jednatelů - nelegitimním nebo dokonce všem - se obrací myšlenka negativní svobody. Teorie institucí naopak ukazuje, jak omezení - a to nikoli přírodní, nýbrž pocházející od lidí - jsou nezbytná pro rozvoj svobody. Ukazuje, že je tu spousta typů aktivit, kterým se můžeme věnovat pouze díky přijetí toho či onoho systému omezení. Stoupenci berlinovské teorie negativní svobody ji mohou nadále užívat s vědomím, že popisuje pouze dílčí aspekt sociální reality: nezajímá se, odkud se berou příležitosti k jednání, a druhé vidí výlučně jako ty, kdo nám potenciálně budou bránit v jejich užívání. Takový popis je ale zoufale nerealistický. Uniká mu, že druzí nejsou jen ti, kdo nám eventuelně brání v užívání odkudsi se beroucích příležitostí, nýbrž také ti, díky nimž tu ty příležitosti - v případě politické svobody zřejmě všechny - vůbec jsou. Naskýtá se tu tedy příležitost k zásadní proměně, strukturně ne nepodobné rawlsovské revoluci v oblasti distributivní spravedlnosti: nadále by totiž už nemělo jít především o to, jak se s druhými rozdělit o koláč příležitostí k jednání, jehož velikost je konstantní (nebo ji přinejmenším nemůžeme ovlivnit), nýbrž o to, starat se zároveň o zvětšování a zkvalitňování toho koláče a o jeho dělení. Několik výsledků: (1) neplatí úměra &apos;čím méně omezení, tím více svobody&apos;; (2) ale samozřejmě ani &apos;čím více omezení, tím více svobody&apos;. (3) Přijetím omezení vždy nějakou svobodu jednat ztrácíme, ale mnohdy i nějakou získáváme, a jde o to studovat, které soustavy omezení jsou pro lidskou svobodu více přínosná a která méně. (4) K takovému studiu se hodí sociální vědy a humanitní disciplíny, informované teorií institucí, která jakožto teorie rozhodující části prostředí lidského jednání v nich má centrální pozici (nakolik v sociálních a humanitních disciplínách jde všude o člověka a o jeho jednání, případně prožívání vztažené ke světu jednání); přičemž (5) specielně ve vztahu k berlinovskému konceptu negativní svobody lze říci, že tu musíme rozlišovat dva typy zasahováni druhých do mého jednání: buďto jsou k tomu nějak institucionálně autorizováni, nebo nejsou. Pokud nejsou, je to primárně tématem trestního práva (a teprve sekundárně politiky a politické filosofie, starající se o to, aby trestní právo existovalo a bylo prosazováno). Pokud jsou, pak v politické filosofii nejde ani tak o ten který zásah, jako o to, jak dobré jsou instituce, které takový zásah vyžadují a sankcionují. (6) Instituce jsou tak dobré, jak dobře přispívají k rozvoji správně pochopené svobody jednání, tj. svobody věnovat se aktivitám toho či onoho typu. Dějiny civilizace jsou z největší části dějinami rozvoje svobody jednání, rozvoje možností jednat ve sféře politiky a hospodářství, ve sféře poznávání, vzdělávání a umělecké tvorby.

Type

J_imp - Article in a specialist periodical, which is included in the Web of Science database

CEP classification

—

OECD FORD branch

60301 - Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2020

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Politické vedy

ISSN

1335-2741

e-ISSN

—

Volume of the periodical

23

Issue of the periodical within the volume

3

Country of publishing house

SK - SLOVAKIA

Number of pages

17

Pages from-to

28-44

UT code for WoS article

000607487700003

EID of the result in the Scopus database

—