On the Challenge of Marxist Ecology

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F46747885%3A24510%2F22%3A00010787" target="_blank" >RIV/46747885:24510/22:00010787 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://kontradikce.flu.cas.cz/archiv/237" target="_blank" >https://kontradikce.flu.cas.cz/archiv/237</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

K problému marxistické ekologie

Original language description

Celým následujícím textem se implicitně vine úvaha, která dává důraz na reálná fyzikální omezení lidského jednání, i kdyby to mělo být v rozporu se základními ambicemi civilizace, jejíž novověké baconovské krédo spojuje vědění a moc (nad přírodou). Toto přesvědčení se historicky ukázalo jako naivní, nebezpečné, hluboce antiekologické a také – i když zpočátku nezáměrně – antihumánní. Rozpor mezi Malthusem a Marxem, který popíšu v první části práce, je posunutým pokračováním tohoto příběhu. Tento spor je také zakládajícím tématem pro střetávání ekologických a socialistických koncepcí. Po historicko-empirické stránce má pravdu Malthus i Marx. Rozdíl je ovšem v měřítku, kdy jejich přesvědčení platí. Většinu lidských dějin to klidně může být tak, jak říká Marx, tj. že populační růst je funkcí vstupních, čistě společenských faktorů definujících fungování dané společnosti, a je tedy řešitelný uvnitř této společenské matrice bez odkazu na externí přírodní faktory. Jenže kvantita se obrací v kvalitu. Vědecko-technologická revoluce definující 20. století vedla k takovému populačnímu růstu, že čistě fyzikální faktory, jako je množství prostoru k využití, vstupují automaticky do hry. A Malthusovy obavy se začínají naplňovat. Systémy někdy zmírají na vlastní úspěchy, protože narazí na vnější ontologicky robustnější hranice a nemají se již kam rozpínat. To se může stát lidské přemnožené populaci, ale také něčemu tak neživotnému, jako je kapitál. Druhá část práce směřuje k formulaci autonomní marxistické perspektivy, která má ekologický rozměr. Z tohoto důvodu se snažím rozvinout konceptuální syntézu Sergije Podolinského, kterého napadlo propojit marxistickou politickou ekonomii a termodynamiku. Zobecnil jsem Podolinského úvahy a vyvodil jsem závěr, který říká, že cílem lidského snažení (práce) by mělo být vzdorování druhému termodynamickému zákonu. A to se nejlépe udělá systematickou podporou a rozvíjením života v jeho celku, včetně lidské konstruktivní práce. Důvod je jednoduchý: biologické procesy jsou zatím nejefektivnější známé antientropické procesy. Zde se budeme vracet k původnímu Marxovi, protože klíčový pojem „odcizení“ je primárně odcizením od „skutečného života“, a tak odcizení není ničím jiným než formou entropie. Pokusím se na základě srovnání biologických entit a sociálních entit formulovat strukturální odlišnosti (koncept „kompartmentace“ převzatý z biologie), které způsobují různý stupeň entropie u přírodních a kulturních systémů. Ukazuje se, že defekty sociálních struktur a kapitalismu zvláště souvisí bazálně s nedostatečným časoprostorovým zprostředkováním mezi dílčími kompartmenty, které utváří sociální supersystémy. Náprava může být zjednána jen jemnější a škálově rozmanitější kompartmentací sociální struktury. Z hlediska ekologických potřeb musí navíc kompartmentace zahrnout sféru přírody v její interakci se společností. To bude vyžadovat nový výrobní způsob, nové hodnoty i novou vědu.

Czech name

K problému marxistické ekologie

Czech description

Celým následujícím textem se implicitně vine úvaha, která dává důraz na reálná fyzikální omezení lidského jednání, i kdyby to mělo být v rozporu se základními ambicemi civilizace, jejíž novověké baconovské krédo spojuje vědění a moc (nad přírodou). Toto přesvědčení se historicky ukázalo jako naivní, nebezpečné, hluboce antiekologické a také – i když zpočátku nezáměrně – antihumánní. Rozpor mezi Malthusem a Marxem, který popíšu v první části práce, je posunutým pokračováním tohoto příběhu. Tento spor je také zakládajícím tématem pro střetávání ekologických a socialistických koncepcí. Po historicko-empirické stránce má pravdu Malthus i Marx. Rozdíl je ovšem v měřítku, kdy jejich přesvědčení platí. Většinu lidských dějin to klidně může být tak, jak říká Marx, tj. že populační růst je funkcí vstupních, čistě společenských faktorů definujících fungování dané společnosti, a je tedy řešitelný uvnitř této společenské matrice bez odkazu na externí přírodní faktory. Jenže kvantita se obrací v kvalitu. Vědecko-technologická revoluce definující 20. století vedla k takovému populačnímu růstu, že čistě fyzikální faktory, jako je množství prostoru k využití, vstupují automaticky do hry. A Malthusovy obavy se začínají naplňovat. Systémy někdy zmírají na vlastní úspěchy, protože narazí na vnější ontologicky robustnější hranice a nemají se již kam rozpínat. To se může stát lidské přemnožené populaci, ale také něčemu tak neživotnému, jako je kapitál. Druhá část práce směřuje k formulaci autonomní marxistické perspektivy, která má ekologický rozměr. Z tohoto důvodu se snažím rozvinout konceptuální syntézu Sergije Podolinského, kterého napadlo propojit marxistickou politickou ekonomii a termodynamiku. Zobecnil jsem Podolinského úvahy a vyvodil jsem závěr, který říká, že cílem lidského snažení (práce) by mělo být vzdorování druhému termodynamickému zákonu. A to se nejlépe udělá systematickou podporou a rozvíjením života v jeho celku, včetně lidské konstruktivní práce. Důvod je jednoduchý: biologické procesy jsou zatím nejefektivnější známé antientropické procesy. Zde se budeme vracet k původnímu Marxovi, protože klíčový pojem „odcizení“ je primárně odcizením od „skutečného života“, a tak odcizení není ničím jiným než formou entropie. Pokusím se na základě srovnání biologických entit a sociálních entit formulovat strukturální odlišnosti (koncept „kompartmentace“ převzatý z biologie), které způsobují různý stupeň entropie u přírodních a kulturních systémů. Ukazuje se, že defekty sociálních struktur a kapitalismu zvláště souvisí bazálně s nedostatečným časoprostorovým zprostředkováním mezi dílčími kompartmenty, které utváří sociální supersystémy. Náprava může být zjednána jen jemnější a škálově rozmanitější kompartmentací sociální struktury. Z hlediska ekologických potřeb musí navíc kompartmentace zahrnout sféru přírody v její interakci se společností. To bude vyžadovat nový výrobní způsob, nové hodnoty i novou vědu.

Type

J_SC - Article in a specialist periodical, which is included in the SCOPUS database

CEP classification

—

OECD FORD branch

60301 - Philosophy, History and Philosophy of science and technology

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2022

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Kontradikce

ISSN

2570-7485

e-ISSN

—

Volume of the periodical

6 (2022)

Issue of the periodical within the volume

1

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

28

Pages from-to

17-44

UT code for WoS article

—

EID of the result in the Scopus database

2-s2.0-85218872480