The aorist and imperfect as a tense "more past" than the past

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F49777513%3A23420%2F19%3A43954204" target="_blank" >RIV/49777513:23420/19:43954204 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Aorist a imperfektum jako čas "minulejší" než minulý

Original language description

Příspěvek se zabývá (re)konstrukcí, užitím a funkcí jednoduchých minulých časů v českojazyčné literatuře 19. století. Dvojí jednoduchý minulý čas, aorist a imperfektum, jsou z recepčního horizontu čtenáře současného i toho z předminulého století největší zvláštností staročeského tvarosloví. Byly užívány v komunikátech zejména vrcholného (rytířského) středověku, k němuž vzhlíželi někteří národní buditelé s nemalými sympatiemi (např. V. Hanka); vytěsňovány byly z aktivní slovní zásoby od podzimu středověku, až se v 16. století z českých textů vytratily. Znovu je objevil až J. Dobrovský, do diskurzu tehdejších českých vlastenců se dostaly zásluhou Hankovy edice i zdánlivě staročeských textů. Příznakové tvary (odprosich, kupováše apod.) se ocitly v diskurzu nejen přísně vědeckém, ale také uměleckém. Zprvu jimi byl modelován časoprostor ideální, následováníhodné, &quot;minulejší&quot; minulosti (J. P. Koubek, A. Marek, A. Liška, J. Vlček Vlčkovský, J. Franta Šumavský), později sloužily k ironii a satiře vlasteneckých poměrů (J. Franta Šumavský, J. J. Langer, J. E. Kosina i další travestie Rukopisů), čímž upozornily na mystifikační ráz českého vlasteneckého světa, příliš zahleděného do (vlastní představy o) minulosti.

Czech name

Aorist a imperfektum jako čas "minulejší" než minulý

Czech description

Příspěvek se zabývá (re)konstrukcí, užitím a funkcí jednoduchých minulých časů v českojazyčné literatuře 19. století. Dvojí jednoduchý minulý čas, aorist a imperfektum, jsou z recepčního horizontu čtenáře současného i toho z předminulého století největší zvláštností staročeského tvarosloví. Byly užívány v komunikátech zejména vrcholného (rytířského) středověku, k němuž vzhlíželi někteří národní buditelé s nemalými sympatiemi (např. V. Hanka); vytěsňovány byly z aktivní slovní zásoby od podzimu středověku, až se v 16. století z českých textů vytratily. Znovu je objevil až J. Dobrovský, do diskurzu tehdejších českých vlastenců se dostaly zásluhou Hankovy edice i zdánlivě staročeských textů. Příznakové tvary (odprosich, kupováše apod.) se ocitly v diskurzu nejen přísně vědeckém, ale také uměleckém. Zprvu jimi byl modelován časoprostor ideální, následováníhodné, &quot;minulejší&quot; minulosti (J. P. Koubek, A. Marek, A. Liška, J. Vlček Vlčkovský, J. Franta Šumavský), později sloužily k ironii a satiře vlasteneckých poměrů (J. Franta Šumavský, J. J. Langer, J. E. Kosina i další travestie Rukopisů), čímž upozornily na mystifikační ráz českého vlasteneckého světa, příliš zahleděného do (vlastní představy o) minulosti.

Type

D - Article in proceedings

CEP classification

—

OECD FORD branch

60203 - Linguistics

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2019

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Article name in the collection

Pochopit vteřinu : prožívání času v české kultuře 19. století

ISBN

978-80-200-2932-4

ISSN

—

e-ISSN

—

Number of pages

7

Pages from-to

181-187

Publisher name

Academia

Place of publication

Praha

Event location

Plzeň

Event date

Feb 22, 2018

Type of event by nationality

EUR - Evropská akce

UT code for WoS article

—