Czech garden art of Classicism and Romanticism in the context of European development (1720-1850)

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F62156489%3A43510%2F19%3A43916646" target="_blank" >RIV/62156489:43510/19:43916646 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

České zahradní umění klasicismu a romantismu v kontextu evropského vývoje (1720-1850)

Original language description

Druhá výstava z cyklu České zahradní umění a krajinářská architektura v kontextu evropského vývoje je věnována tématům spojeným s časovým obdobím v rozmezí let 1720-1850, které se v umění projevovaly barokním klasicismem, rokokem, empírem a romantismem. Ve všech těchto slohových obdobích našla zahrada adekvátní formy projevu, odrážející charakter doby, společnost a její ideje. Druhá výstava, podobně jako první (České zahradní umění renesance a baroka v kontextu evropského vývoje, 2018), představuje především obrazovou formou na čtyřiceti velkoformátových panelech s doprovodným textem vývojové trendy evropského zahradního umění a jejich vliv na podobu zahrady a zahradní kulturu v našem prostředí. Zahrada se stala součástí národní kultury a identity, nadčasových hodnot, spojených s charakterem a proměnami naší architektury, sídel a krajiny. Prezentované období charakterizují především tři hlavní zahradní prototypy, které ovlivňovaly naše domácí zahrady buď přímo, nebo zprostředkovaně. Jsou to francouzská zahrada, anglická krajinářská zahrada a čínská zahrada. Francouzská zahrada překročila na evropském kontinentě všechny doposud platné hranice a svými perspektivou ovládanými osami doslova uchvátila přírodní i městskou krajinu svého okolí. Její pravidelné architektonické formy vítězily tři čtvrtiny 18. století ve všech kompozičních konceptech evropských panovnických rezidencí a měst. Francouzská zahrada už na konci oslnivého 17. grand siècle dala podnět k vzniku nekonečným osám génia architektonické zahrady André Le Nótrea a jeho žáků a pokračovatelů po celé Evropě a dokonce i v zámoří. Je projevem absolutní monarchie, která zastoupila upadající jednotnou sílu křesťanství. Už francouzský královský dvůr Ludvíka XIV. byl naprosto okouzlen vším, co nového a nezvyklého přinášela přímo do Versailles poselství jezuitů etablovaných na císařském dvoře Čchingů v Pekingu. Vítal nové 18. století ve velkém čínském stylu - novým světem chinoserie, ovlivňujícím svým exotickým projevem všechny oblasti umění, včetně architektury. Pro poznání čínské zahrady byly však zvláště důležité informace, zprostředkované vizuálně, které postupně přicházely během celé první poloviny 18. století. Přestože dominance pravidelných le nótreovských dispozic byla ve Francii neotřesitelná i po smrti velkého mistra (1700) a jeho krále (1715), už první přímé kontakty s čínským zahradním uměním, zprostředkované v dalších vlnách, nastolily naprosto zásadní změny ve vnímání zahrady, krajiny a přírody. Na přelomu 17. a 18. století se zrodila na britských ostrovech Anglická škola krajinářské zahrady, která vycházela ze vztahu k přírodě a ke krajině, která se postupně uvolňovala z klasického rámce italské a francouzské zahrady. Hnutí proběhlo spontánně i v literatuře a patrně první zmínky najdeme v díle Sira Williama Templea (1628-1699) Upon the gardens of Epicurus (O zahradě Epikurově) z roku 1685, pojednávajícím o odlišnostech čínské zahrady. Anglická škola krajinářské zahrady vzešla z nově utvářeného vztahu k přírodě, vycházejícího také z nového stupně poznání přírodních zákonů, platících stejně univerzálně a neměnné jako Newtonovy fyzikální zákony. V souladu s poznáním, které 18. století přineslo, přestala být příroda vnímána jako nepochopitelný chaos, zcela podřízený člověku a určený mu ke ztvárnění a ovládnutí, ale naopak se stala nevyčerpatelným zdrojem krásy, volnosti a inspirace. Pro vznik našich domácích zahrad romantismu, zvláště v projevu francouzského pojetí krajinářské zahrady, proklamovaném jako zahrada anglo-chinois, byla však zásadní doba osvícenství, související s duchovním vůdcem Francouzské revoluce, filozofem a spisovatelem Jean Jacques Rousseauem a jeho filozofií návratu k přírodě a lidské přirozenosti. Ve smyslu sentimentálního romantismu její koncept silně oslovil Johanna Wolfganga Goetha a německé teoretiky, stejně jako budovatele krajinářských zahrad, s nimiž mělo naše kulturní prostředí bezprostřední kontakt. Výstava &quot;České zahradní umění klasicismu a romantismu v kontextu evropského vývoje (1720-1850)&quot; všechny uvedené souvislosti postihuje a názorně prezentuje. Tím přispívá k rehabilitaci zahrady jako kulturního prostředí a k jejímu chápání jako tématu vyvíjejícímu se plnohodnotně v rámci západní kultury v souvislostech s architekturou a uměním.

Czech name

České zahradní umění klasicismu a romantismu v kontextu evropského vývoje (1720-1850)

Czech description

Druhá výstava z cyklu České zahradní umění a krajinářská architektura v kontextu evropského vývoje je věnována tématům spojeným s časovým obdobím v rozmezí let 1720-1850, které se v umění projevovaly barokním klasicismem, rokokem, empírem a romantismem. Ve všech těchto slohových obdobích našla zahrada adekvátní formy projevu, odrážející charakter doby, společnost a její ideje. Druhá výstava, podobně jako první (České zahradní umění renesance a baroka v kontextu evropského vývoje, 2018), představuje především obrazovou formou na čtyřiceti velkoformátových panelech s doprovodným textem vývojové trendy evropského zahradního umění a jejich vliv na podobu zahrady a zahradní kulturu v našem prostředí. Zahrada se stala součástí národní kultury a identity, nadčasových hodnot, spojených s charakterem a proměnami naší architektury, sídel a krajiny. Prezentované období charakterizují především tři hlavní zahradní prototypy, které ovlivňovaly naše domácí zahrady buď přímo, nebo zprostředkovaně. Jsou to francouzská zahrada, anglická krajinářská zahrada a čínská zahrada. Francouzská zahrada překročila na evropském kontinentě všechny doposud platné hranice a svými perspektivou ovládanými osami doslova uchvátila přírodní i městskou krajinu svého okolí. Její pravidelné architektonické formy vítězily tři čtvrtiny 18. století ve všech kompozičních konceptech evropských panovnických rezidencí a měst. Francouzská zahrada už na konci oslnivého 17. grand siècle dala podnět k vzniku nekonečným osám génia architektonické zahrady André Le Nótrea a jeho žáků a pokračovatelů po celé Evropě a dokonce i v zámoří. Je projevem absolutní monarchie, která zastoupila upadající jednotnou sílu křesťanství. Už francouzský královský dvůr Ludvíka XIV. byl naprosto okouzlen vším, co nového a nezvyklého přinášela přímo do Versailles poselství jezuitů etablovaných na císařském dvoře Čchingů v Pekingu. Vítal nové 18. století ve velkém čínském stylu - novým světem chinoserie, ovlivňujícím svým exotickým projevem všechny oblasti umění, včetně architektury. Pro poznání čínské zahrady byly však zvláště důležité informace, zprostředkované vizuálně, které postupně přicházely během celé první poloviny 18. století. Přestože dominance pravidelných le nótreovských dispozic byla ve Francii neotřesitelná i po smrti velkého mistra (1700) a jeho krále (1715), už první přímé kontakty s čínským zahradním uměním, zprostředkované v dalších vlnách, nastolily naprosto zásadní změny ve vnímání zahrady, krajiny a přírody. Na přelomu 17. a 18. století se zrodila na britských ostrovech Anglická škola krajinářské zahrady, která vycházela ze vztahu k přírodě a ke krajině, která se postupně uvolňovala z klasického rámce italské a francouzské zahrady. Hnutí proběhlo spontánně i v literatuře a patrně první zmínky najdeme v díle Sira Williama Templea (1628-1699) Upon the gardens of Epicurus (O zahradě Epikurově) z roku 1685, pojednávajícím o odlišnostech čínské zahrady. Anglická škola krajinářské zahrady vzešla z nově utvářeného vztahu k přírodě, vycházejícího také z nového stupně poznání přírodních zákonů, platících stejně univerzálně a neměnné jako Newtonovy fyzikální zákony. V souladu s poznáním, které 18. století přineslo, přestala být příroda vnímána jako nepochopitelný chaos, zcela podřízený člověku a určený mu ke ztvárnění a ovládnutí, ale naopak se stala nevyčerpatelným zdrojem krásy, volnosti a inspirace. Pro vznik našich domácích zahrad romantismu, zvláště v projevu francouzského pojetí krajinářské zahrady, proklamovaném jako zahrada anglo-chinois, byla však zásadní doba osvícenství, související s duchovním vůdcem Francouzské revoluce, filozofem a spisovatelem Jean Jacques Rousseauem a jeho filozofií návratu k přírodě a lidské přirozenosti. Ve smyslu sentimentálního romantismu její koncept silně oslovil Johanna Wolfganga Goetha a německé teoretiky, stejně jako budovatele krajinářských zahrad, s nimiž mělo naše kulturní prostředí bezprostřední kontakt. Výstava &quot;České zahradní umění klasicismu a romantismu v kontextu evropského vývoje (1720-1850)&quot; všechny uvedené souvislosti postihuje a názorně prezentuje. Tím přispívá k rehabilitaci zahrady jako kulturního prostředí a k jejímu chápání jako tématu vyvíjejícímu se plnohodnotně v rámci západní kultury v souvislostech s architekturou a uměním.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60402 - Architectural design

Project

<a href="/en/project/DG16P02H053" target="_blank" >DG16P02H053: Czech Garden Art and Lansdcape Architecture in the Context of European Development</a><br>

Continuities

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Publication year

2019

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7509-671-5

Number of pages

254

Publisher name

Mendelova univerzita v Brně

Place of publication

Brno

UT code for WoS book

—