The cult of Saint Ludmila in the Middle Ages

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F67985912%3A_____%2F21%3A00547737" target="_blank" >RIV/67985912:_____/21:00547737 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Kult sv. Ludmily ve středověku

Original language description

Sv. Ludmila byla zavražděna na popud své snachy kněžny Drahomíry na hradišti Tetín dne 16. září 921. Nedlouho po její smrti byla nad jejím hrobem vztyčena jakási zádušní kaple, která odstartovala ludmilskou úctu. V roce 925 byly ostatky sv. Ludmily přeneseny kněžniným vnukem sv. Václavem do baziliky sv. Jiří na Pražském hradě. Už tehdy byla možná považována za svatou. Její hrob v kostele sv. Jiří se stal brzy součástí prvního kláštera benediktinek, který byl založen v 70. letech 10. století. Řeholnice, často členky přemyslovské rodiny, se staly opatrovnicemi kultu a úctu projevovaly i místu uložení Ludmiliných ostatků. Hrob se tehdy nacházel poblíž hlavního oltáře. Již od počátku byly Ludmiliny ostatky baleny do textilií, které se staly druhotnými relikviemi. Někdy v této době asi vznikla latinská legenda Fuit in provintia Boemorum, která popsala osudy kněžny. Snad vznikla i legenda staroslověnská, jejíž zkrácená verze – prolog – byla později objevena na Rusi. Byla to dost možná konkurence mezi biskupstvím a klášterem, která vedla k tomu, že vedle Václava byla Ludmila poněkud upozaděna a její kult zpochybňován. I když Kristiánova legenda staví oba svaté téměř na roveň, z doby asi o sto let pozdější máme zprávu zaznamenanou kronikářem Kosmou, že abatyše jiřského kláštera Windelmuth žádala, aby se s ostatky Ludmily a závojem zacházelo jako s relikviemi. Biskupa Heřmana nakonec přesvědčila až zkouška ohněm, v níž závoj obstál. Nejpozději ve 12. století se z Ludmily stala plnohodnotná světice, její relikvie byly vkládány do oltářů a přímluva sv. Ludmily měla konat zázraky. Po rekonstrukci baziliky byl přesunut hlavní oltář do nově vystavěného vyvýšeného chóru, hrob sv. Ludmily se však nadále nacházel na stejném místě. Nově zde byl zřízen oltář sv. Kříže. Okolo roku 1300 se rakev s Ludmilinými ostatky ocitla u hlavního oltáře. Velkou úctu sv. Ludmile projevoval Karel IV., který ji zahrnul do galerie světců na Karlštejně a vyhradil jí i čestné místo na zlaté bráně svatovítské katedrály. Poslední pražský biskup (před povýšením na arcibiskupství) Jan IV. z Dražic snad ctil Ludmilu jako svoji osobní patronku a v Dražicích jí zasvětil kostel. Ostatky Ludmily byly po polovině 14. století přesunuty do přestavěné jižní kaple baziliky a umístěny do tumby zakryté výtvarně cennou plastikou světice. Ludmila se stala skutečným symbolem českého národa a patronkou českého státu. Její příběh byl pevně spojen s příběhem jejího vnuka a společně se stali patrony dynastie a českého státu.

Czech name

Kult sv. Ludmily ve středověku

Czech description

Sv. Ludmila byla zavražděna na popud své snachy kněžny Drahomíry na hradišti Tetín dne 16. září 921. Nedlouho po její smrti byla nad jejím hrobem vztyčena jakási zádušní kaple, která odstartovala ludmilskou úctu. V roce 925 byly ostatky sv. Ludmily přeneseny kněžniným vnukem sv. Václavem do baziliky sv. Jiří na Pražském hradě. Už tehdy byla možná považována za svatou. Její hrob v kostele sv. Jiří se stal brzy součástí prvního kláštera benediktinek, který byl založen v 70. letech 10. století. Řeholnice, často členky přemyslovské rodiny, se staly opatrovnicemi kultu a úctu projevovaly i místu uložení Ludmiliných ostatků. Hrob se tehdy nacházel poblíž hlavního oltáře. Již od počátku byly Ludmiliny ostatky baleny do textilií, které se staly druhotnými relikviemi. Někdy v této době asi vznikla latinská legenda Fuit in provintia Boemorum, která popsala osudy kněžny. Snad vznikla i legenda staroslověnská, jejíž zkrácená verze – prolog – byla později objevena na Rusi. Byla to dost možná konkurence mezi biskupstvím a klášterem, která vedla k tomu, že vedle Václava byla Ludmila poněkud upozaděna a její kult zpochybňován. I když Kristiánova legenda staví oba svaté téměř na roveň, z doby asi o sto let pozdější máme zprávu zaznamenanou kronikářem Kosmou, že abatyše jiřského kláštera Windelmuth žádala, aby se s ostatky Ludmily a závojem zacházelo jako s relikviemi. Biskupa Heřmana nakonec přesvědčila až zkouška ohněm, v níž závoj obstál. Nejpozději ve 12. století se z Ludmily stala plnohodnotná světice, její relikvie byly vkládány do oltářů a přímluva sv. Ludmily měla konat zázraky. Po rekonstrukci baziliky byl přesunut hlavní oltář do nově vystavěného vyvýšeného chóru, hrob sv. Ludmily se však nadále nacházel na stejném místě. Nově zde byl zřízen oltář sv. Kříže. Okolo roku 1300 se rakev s Ludmilinými ostatky ocitla u hlavního oltáře. Velkou úctu sv. Ludmile projevoval Karel IV., který ji zahrnul do galerie světců na Karlštejně a vyhradil jí i čestné místo na zlaté bráně svatovítské katedrály. Poslední pražský biskup (před povýšením na arcibiskupství) Jan IV. z Dražic snad ctil Ludmilu jako svoji osobní patronku a v Dražicích jí zasvětil kostel. Ostatky Ludmily byly po polovině 14. století přesunuty do přestavěné jižní kaple baziliky a umístěny do tumby zakryté výtvarně cennou plastikou světice. Ludmila se stala skutečným symbolem českého národa a patronkou českého státu. Její příběh byl pevně spojen s příběhem jejího vnuka a společně se stali patrony dynastie a českého státu.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60102 - Archaeology

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2021

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Svatá Ludmila: žena na rozhraní věků

ISBN

978-80-7422-793-6

Number of pages of the result

11

Pages from-to

138-148

Number of pages of the book

378

Publisher name

NLN: Archeologický ústav AV ČR

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—