Support of old maps in searching for sugar industry landscapes in the territory of the Czech Republic

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F68145535%3A_____%2F25%3A00650001" target="_blank" >RIV/68145535:_____/25:00650001 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Podpora starých map při vyhledávání cukrovarnických krajin na území České republiky

Original language description

Cukrovarnický boom trval na území dnešní České republiky nejméně 100 let. Pěstování cukrové řepy (a také javorů) pozměnilo předindustriální krajiny země více než jakákoliv jiná průmyslová činnost, včetně těžby surovin. Nejstarší, a to velmi skromné cukrovary vznikly již v první dekádě 19. století v reakci na Napoleonovu blokádu dovozu zámořského třtinového cukru. Produkcí cukru v podmínkách českých zemí se tehdy zabývaly především vrchnostenské podniky. Dohledání lokalit této výroby lze prakticky provádět pouze za pomoci soudobých map (katastrálního mapování, Druhého vojenského mapování). Ovšem jen málokdy tyto zdroje jednoznačně indikují objekty cukrovarnické výroby a nutno se opřít o jejich další indicie (místní názvy, půdorysný charakter objektů, textové doklady). Jako optimální potenciální pěstební plochy cukrové řepy lze označit v té době relativně volné rovinaté pozemky v držení světské nebo církevní vrchnosti. Tyto pozemky se vyznačovaly diametrálně odlišnými rozměry oproti v dané době běžných poddanských polností v drobně držbě. Po roce 1850 v době nástupu hlavní vlny průmyslové revoluce byly zakládány velmi četné cukrovary v rozmanitých formách vlastnictví a často se v konkurenci s jinými výrobci udržely jen krátce. V tomto případě k jejich lokalizaci napomáhají především mapy Třetího vojenského mapování. Mapy obou uvedených vojenských mapování dobře podporují rovněž lokalizaci hlavních produkčních ploch cukrové řepy v daném období. V době přechodu zemědělství na pěstování cukrové jakožto průmyslové plodiny se volnými potenciálními produkčními plochami cukrové řepy jevily doposud převážně extenzivně využívané roviny údolních niv a přiléhajících nízkých říčních teras. Tyto plochy lze doložit vzájemným srovnáním vyobrazení areálů lesa, luk a pastvin v údolních nivách a jim blízkých nízkých říčních terasách. Pěstování cukrové řepy na drobných pozemcích dominantně sloužících samozásobitelství rolníků lze téměř vyloučit, minimálně v počátcích cukrovarnického boomu. Plochy, které mezi vojenskými mapováními 19. století přešly od dominantního využití jako lesy a trvalé travní porosty, někdy i rybníky na ornou půdy, s vysokou pravděpodobností sloužily k pěstování cukrové řepy. Pokud v té době v dojezdové vzdálenosti tehdejší přepravní techniky vyrostl cukrovar, o pěstování cukrové řepy na těchto pozemcích téměř nelze pochybovat. Na začátku 20. století cukrovarnický boom vrcholil. Lokality cukrovarnictví této doby lze dokládat podle reambulovaných rakouských map Třetího vojenského mapování upravených ve dvacátých letech. Nedostatkem těchto podkladů je jejich obtížná dostupnost. Vzhledem k tomu, že vysoká produkce bílého (řepného) cukru doznívala i po velké hospodářské krizi, některé podniky a produkční plochy řepy zachytily první letecká snímkování území ČSR. Přes ne vždy dokonalou kvalitu nasnímkování, zpravidla dobře zachycují objekty cukrovarů, jejich technickou infrastrukturu a často i jejich ohraničení vůči okolí. Ještě v poválečném období pokračovalo sice již objemem snížené pěstování cukrové řepy (a zpravidla s nižší cukernatostí řepy) a podobně také výroba cukru ve stále početných cukrovarech, toto období dobře pokrývají vojenské topografické mapy v systému S-1952. Ty představují velmi kvalitní informační zdroj o objektech cukrovarů a orné půdě v dolních nivách a přilehlém rovinatém území. Veškerá zjištění pořízená na starých mapách byla přenesena do nejnovějších topografických Základních map ČR měřítka 1:10 000, aby bylo možné provádění nejrůznějších geostatistických procesů a srovnávání. Podle délky fungování toho či onoho výrobního závodu bylo v řadě případů možné sestavit chronologickou řadu areálů cukrovarů a dokumentovat tak jejich teritoriální vývoj. Bylo by samozřejmě možné jít až do detailu jednotlivých objektů, což se však vymyká zaměření studia na krajinnou (tedy relativně velkoprostorovou stránku) cukrovarnického dědictví v ČR. Jen tak bylo možné se propracovat (za využití dalších specifických podkladů) k maximálně spolehlivému vymezení tohoto krajinného přírodně kulturního dědictví, jakým bezesporu cukrovarnická krajina je a provádět další hodnocení. Celkem na území ČR fungovalo více než 300 cukrovarů a pěstování cukrové řepy postihlo rozsáhlá rovinatá území s příhodnými půdami za trvalého vymizení mnoha lužních lesů a drtivé většiny lužních luk v klimaticky vhodných regionech. Ve spojitosti s místy pokračujícím pěstováním cukrové řepy (doloženém systémem ILPIS) a dále omezované výrobě cukru lze uvažovat jak o recentních cukrovarnických krajinách, tak o jejich historických formách uchovaných v různé kvalitě. Nutno podotknout, že české země ve vrcholném produkčním období kolem přelomu 19. a 20. století patřily vedle Německa a Francie k největším pěstitelům cukrové řepy a podobně největším producentům řepného cukru na světě. Zatímco cukrovarnickému dědictví spojeným s výrobou třtinového cukru je ve světě věnována významná pozornost (a to i ze strany UNESCO), v Evropě je zájem odborné i laické veřejnosti spíše periferní. Povědomí o tomto dědictví v ČR je rovněž minimální. Aktuálně řešený projekt „Evidence krajinného dědictví cukrovarnictví v českých zemích a podpora všeobecné informovanosti veřejnosti o jeho přítomnosti v současné krajině“ podporovaný Ministerstvem kultury ČR pod číslem DH23P03OVV065 si klade za cíl tento stav změnit.

Czech name

Podpora starých map při vyhledávání cukrovarnických krajin na území České republiky

Czech description

Cukrovarnický boom trval na území dnešní České republiky nejméně 100 let. Pěstování cukrové řepy (a také javorů) pozměnilo předindustriální krajiny země více než jakákoliv jiná průmyslová činnost, včetně těžby surovin. Nejstarší, a to velmi skromné cukrovary vznikly již v první dekádě 19. století v reakci na Napoleonovu blokádu dovozu zámořského třtinového cukru. Produkcí cukru v podmínkách českých zemí se tehdy zabývaly především vrchnostenské podniky. Dohledání lokalit této výroby lze prakticky provádět pouze za pomoci soudobých map (katastrálního mapování, Druhého vojenského mapování). Ovšem jen málokdy tyto zdroje jednoznačně indikují objekty cukrovarnické výroby a nutno se opřít o jejich další indicie (místní názvy, půdorysný charakter objektů, textové doklady). Jako optimální potenciální pěstební plochy cukrové řepy lze označit v té době relativně volné rovinaté pozemky v držení světské nebo církevní vrchnosti. Tyto pozemky se vyznačovaly diametrálně odlišnými rozměry oproti v dané době běžných poddanských polností v drobně držbě. Po roce 1850 v době nástupu hlavní vlny průmyslové revoluce byly zakládány velmi četné cukrovary v rozmanitých formách vlastnictví a často se v konkurenci s jinými výrobci udržely jen krátce. V tomto případě k jejich lokalizaci napomáhají především mapy Třetího vojenského mapování. Mapy obou uvedených vojenských mapování dobře podporují rovněž lokalizaci hlavních produkčních ploch cukrové řepy v daném období. V době přechodu zemědělství na pěstování cukrové jakožto průmyslové plodiny se volnými potenciálními produkčními plochami cukrové řepy jevily doposud převážně extenzivně využívané roviny údolních niv a přiléhajících nízkých říčních teras. Tyto plochy lze doložit vzájemným srovnáním vyobrazení areálů lesa, luk a pastvin v údolních nivách a jim blízkých nízkých říčních terasách. Pěstování cukrové řepy na drobných pozemcích dominantně sloužících samozásobitelství rolníků lze téměř vyloučit, minimálně v počátcích cukrovarnického boomu. Plochy, které mezi vojenskými mapováními 19. století přešly od dominantního využití jako lesy a trvalé travní porosty, někdy i rybníky na ornou půdy, s vysokou pravděpodobností sloužily k pěstování cukrové řepy. Pokud v té době v dojezdové vzdálenosti tehdejší přepravní techniky vyrostl cukrovar, o pěstování cukrové řepy na těchto pozemcích téměř nelze pochybovat. Na začátku 20. století cukrovarnický boom vrcholil. Lokality cukrovarnictví této doby lze dokládat podle reambulovaných rakouských map Třetího vojenského mapování upravených ve dvacátých letech. Nedostatkem těchto podkladů je jejich obtížná dostupnost. Vzhledem k tomu, že vysoká produkce bílého (řepného) cukru doznívala i po velké hospodářské krizi, některé podniky a produkční plochy řepy zachytily první letecká snímkování území ČSR. Přes ne vždy dokonalou kvalitu nasnímkování, zpravidla dobře zachycují objekty cukrovarů, jejich technickou infrastrukturu a často i jejich ohraničení vůči okolí. Ještě v poválečném období pokračovalo sice již objemem snížené pěstování cukrové řepy (a zpravidla s nižší cukernatostí řepy) a podobně také výroba cukru ve stále početných cukrovarech, toto období dobře pokrývají vojenské topografické mapy v systému S-1952. Ty představují velmi kvalitní informační zdroj o objektech cukrovarů a orné půdě v dolních nivách a přilehlém rovinatém území. Veškerá zjištění pořízená na starých mapách byla přenesena do nejnovějších topografických Základních map ČR měřítka 1:10 000, aby bylo možné provádění nejrůznějších geostatistických procesů a srovnávání. Podle délky fungování toho či onoho výrobního závodu bylo v řadě případů možné sestavit chronologickou řadu areálů cukrovarů a dokumentovat tak jejich teritoriální vývoj. Bylo by samozřejmě možné jít až do detailu jednotlivých objektů, což se však vymyká zaměření studia na krajinnou (tedy relativně velkoprostorovou stránku) cukrovarnického dědictví v ČR. Jen tak bylo možné se propracovat (za využití dalších specifických podkladů) k maximálně spolehlivému vymezení tohoto krajinného přírodně kulturního dědictví, jakým bezesporu cukrovarnická krajina je a provádět další hodnocení. Celkem na území ČR fungovalo více než 300 cukrovarů a pěstování cukrové řepy postihlo rozsáhlá rovinatá území s příhodnými půdami za trvalého vymizení mnoha lužních lesů a drtivé většiny lužních luk v klimaticky vhodných regionech. Ve spojitosti s místy pokračujícím pěstováním cukrové řepy (doloženém systémem ILPIS) a dále omezované výrobě cukru lze uvažovat jak o recentních cukrovarnických krajinách, tak o jejich historických formách uchovaných v různé kvalitě. Nutno podotknout, že české země ve vrcholném produkčním období kolem přelomu 19. a 20. století patřily vedle Německa a Francie k největším pěstitelům cukrové řepy a podobně největším producentům řepného cukru na světě. Zatímco cukrovarnickému dědictví spojeným s výrobou třtinového cukru je ve světě věnována významná pozornost (a to i ze strany UNESCO), v Evropě je zájem odborné i laické veřejnosti spíše periferní. Povědomí o tomto dědictví v ČR je rovněž minimální. Aktuálně řešený projekt „Evidence krajinného dědictví cukrovarnictví v českých zemích a podpora všeobecné informovanosti veřejnosti o jeho přítomnosti v současné krajině“ podporovaný Ministerstvem kultury ČR pod číslem DH23P03OVV065 si klade za cíl tento stav změnit.

Type

D - Article in proceedings

CEP classification

—

OECD FORD branch

10508 - Physical geography

Project

<a href="/en/project/DH23P03OVV065" target="_blank" >DH23P03OVV065: Inventory of the landscape heritage of the sugar industry in the Czech lands and support for general public awareness of its presence in the current landscape</a><br>

Continuities

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Publication year

2025

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Article name in the collection

Historické mapy 2025. Zborník abstraktov z medzinárodnej konferencie

ISBN

978-80-89060-30-6

ISSN

—

e-ISSN

—

Number of pages

3

Pages from-to

29-31

Publisher name

Kartografická spoločnosť Slovenskej republiky, Štátny Geologický Ústav Dionýza Štúra

Place of publication

Bratislava

Event location

Bratislava

Event date

Nov 21, 2025

Type of event by nationality

EUR - Evropská akce

UT code for WoS article

—