Closure Periods on Accessibility to Public Archives and Records. A Comparative Historical Analysis

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F70979391%3A_____%2F19%3AN0000020" target="_blank" >RIV/70979391:_____/19:N0000020 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným archiváliím a dokumentům. Komparativně-historická analýza

Original language description

Archivy obvykle považujeme za místa, která slouží uchovávání a zpřístupňování historických pramenů. Archivy jsou však také místy, která přístup k pramenům regulují, omezují a v některých případech mu přímo i zamezují. V mnoha případech je restrikce přístupu dána nezpracovaností archivních fondů či jejich špatným fyzickým stavem. Nejčastěji však přichází ke slovu – pomineme-li specifický režim ochrany osobních údajů ‒ institut ochranných lhůt pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím – téma této studie. Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím představují obvykle zákonem nastavené lhůty, během nichž určitá skupina dokumentů obvykle z provenience veřejné správy, nemůže být zpřístupněna veřejnosti, vyjma oprávněných úředních požadavků. Tyto lhůty se liší dle jednotlivých národních legislativ. Materiály zařazené v režimu utajení bývají „chráněny“ ještě docela jinak a přístup k nim bývá i ve vyspělých demokraciích v mnoha případech znemožněn prakticky zcela a trvale. Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím chrání některé příliš čerstvé, citlivé i cenné informace, jež by mohly být zneužity, ať již ke komerčním, obchodním i obecně mocenským účelům. Na druhou stranu se však mohou stát svébytným nástrojem, jakým lze znepřístupnit veřejné dokumenty i „hotové“ historické prameny. Přitom ale platí, že váha informace ve 21. století, stále častěji označovaném jako věk postfaktický, se ‒ více než kdy dříve ‒ měří jejich načasováním a rychlostí. Předmětem studie je analýza institutu ochranných lhůt pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím a jeho historického vývoje v některých zemích a včetně dopadů do vztahu veřejnosti a státu a možností občanů nahlédnout do veřejných dokumentů. Jednu rovinu studie představuje komparativní analýza aktuálních legislativních úprav ve vybraných státech (Česká republika, Spojené království, Spojené státy americké, Francie, Německo, Švýcarsko) i v Evropské unii jako celku. Druhá rovina textu zamýšlí postihnout některé kontury historického vývoje institutu ochranných lhůt od konce druhé světové války, a to primárně na příkladu vývoje ve Spojeném království, které v mnoha zemích sloužilo jako vzor a předznamenání v této doméně. Studie se přitom bude snažit prokázat, že během času dochází k postupnému uvolňování původně velmi restriktivního režimu přístupu k veřejným dokumentům a historickým pramenům a jakým způsobem se tak děje a může dít. Specifický zřetel bude nakonec položen na vztah ochranných lhůt pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím a práva na přístup k informacím. Studie na zvolených ilustrativních příkladech prokazuje existenci trendu pozorovatelného ve vývoji obecně stanovené bariéry v přístupu k veřejným dokumentům, a totiž obecnou pozvolnou tendenci uvolňování tohoto ochranného štítu. Ve Spojeném království přitom až do roku 1968 platila extrémně dlouhá ochranná lhůta 50 let, během níž nemohly být archivní materiály zpřístupňovány veřejnosti. V roce 1968 byly tyto lhůty zkráceny na 30 let. Trochu úsměvně přitom působí, že o šest let později po tomto snížení ochranných lhůt téměř o polovinu ve Spojeném království, tehdejší Československo zavedlo tyto zcela nepřiměřeně dlouhé půl století trvající ochranné lhůty pro přístupnost archiválií. Až po pádu komunistického režimu téměř po dvaceti letech byly tyto lhůty podstatně zkráceny na 30 let, dohánějíce s mnohaletým zpožděním západoevropský vzor. Ve Spojeném království byly ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím roku 2010 dále snížena, a to na 20 let. Francie je v tomto ohledu ještě mnohem liberálnější, když v roce 2008 eliminovala – až na jisté víceméně obvyklé výjimky – tyto ochranné lhůty zcela. Otevřenost veřejných informací je přitom ve vyspělých demokraciích postupně stále více definována nikoliv jako výraz blahosklonnosti státu, nýbrž nezadatelné právo občana a důležitý prvek demokracie.

Czech name

Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným archiváliím a dokumentům. Komparativně-historická analýza

Czech description

Archivy obvykle považujeme za místa, která slouží uchovávání a zpřístupňování historických pramenů. Archivy jsou však také místy, která přístup k pramenům regulují, omezují a v některých případech mu přímo i zamezují. V mnoha případech je restrikce přístupu dána nezpracovaností archivních fondů či jejich špatným fyzickým stavem. Nejčastěji však přichází ke slovu – pomineme-li specifický režim ochrany osobních údajů ‒ institut ochranných lhůt pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím – téma této studie. Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím představují obvykle zákonem nastavené lhůty, během nichž určitá skupina dokumentů obvykle z provenience veřejné správy, nemůže být zpřístupněna veřejnosti, vyjma oprávněných úředních požadavků. Tyto lhůty se liší dle jednotlivých národních legislativ. Materiály zařazené v režimu utajení bývají „chráněny“ ještě docela jinak a přístup k nim bývá i ve vyspělých demokraciích v mnoha případech znemožněn prakticky zcela a trvale. Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím chrání některé příliš čerstvé, citlivé i cenné informace, jež by mohly být zneužity, ať již ke komerčním, obchodním i obecně mocenským účelům. Na druhou stranu se však mohou stát svébytným nástrojem, jakým lze znepřístupnit veřejné dokumenty i „hotové“ historické prameny. Přitom ale platí, že váha informace ve 21. století, stále častěji označovaném jako věk postfaktický, se ‒ více než kdy dříve ‒ měří jejich načasováním a rychlostí. Předmětem studie je analýza institutu ochranných lhůt pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím a jeho historického vývoje v některých zemích a včetně dopadů do vztahu veřejnosti a státu a možností občanů nahlédnout do veřejných dokumentů. Jednu rovinu studie představuje komparativní analýza aktuálních legislativních úprav ve vybraných státech (Česká republika, Spojené království, Spojené státy americké, Francie, Německo, Švýcarsko) i v Evropské unii jako celku. Druhá rovina textu zamýšlí postihnout některé kontury historického vývoje institutu ochranných lhůt od konce druhé světové války, a to primárně na příkladu vývoje ve Spojeném království, které v mnoha zemích sloužilo jako vzor a předznamenání v této doméně. Studie se přitom bude snažit prokázat, že během času dochází k postupnému uvolňování původně velmi restriktivního režimu přístupu k veřejným dokumentům a historickým pramenům a jakým způsobem se tak děje a může dít. Specifický zřetel bude nakonec položen na vztah ochranných lhůt pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím a práva na přístup k informacím. Studie na zvolených ilustrativních příkladech prokazuje existenci trendu pozorovatelného ve vývoji obecně stanovené bariéry v přístupu k veřejným dokumentům, a totiž obecnou pozvolnou tendenci uvolňování tohoto ochranného štítu. Ve Spojeném království přitom až do roku 1968 platila extrémně dlouhá ochranná lhůta 50 let, během níž nemohly být archivní materiály zpřístupňovány veřejnosti. V roce 1968 byly tyto lhůty zkráceny na 30 let. Trochu úsměvně přitom působí, že o šest let později po tomto snížení ochranných lhůt téměř o polovinu ve Spojeném království, tehdejší Československo zavedlo tyto zcela nepřiměřeně dlouhé půl století trvající ochranné lhůty pro přístupnost archiválií. Až po pádu komunistického režimu téměř po dvaceti letech byly tyto lhůty podstatně zkráceny na 30 let, dohánějíce s mnohaletým zpožděním západoevropský vzor. Ve Spojeném království byly ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím roku 2010 dále snížena, a to na 20 let. Francie je v tomto ohledu ještě mnohem liberálnější, když v roce 2008 eliminovala – až na jisté víceméně obvyklé výjimky – tyto ochranné lhůty zcela. Otevřenost veřejných informací je přitom ve vyspělých demokraciích postupně stále více definována nikoliv jako výraz blahosklonnosti státu, nýbrž nezadatelné právo občana a důležitý prvek demokracie.

Type

J_ost - Miscellaneous article in a specialist periodical

CEP classification

—

OECD FORD branch

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Project

—

Continuities

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Publication year

2019

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Name of the periodical

Archivní časopis

ISSN

0004-0398

e-ISSN

—

Volume of the periodical

69, 2019

Issue of the periodical within the volume

4

Country of publishing house

CZ - CZECH REPUBLIC

Number of pages

30

Pages from-to

341–370

UT code for WoS article

—

EID of the result in the Scopus database

—