Access to Records, Archives and Information
The result's identifiers
Result code in IS VaVaI
<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F44555601%3A13410%2F22%3A43896824" target="_blank" >RIV/44555601:13410/22:43896824 - isvavai.cz</a>
Result on the web
—
DOI - Digital Object Identifier
—
Alternative languages
Result language
čeština
Original language name
Přístup k dokumentům, archiváliím a informacím
Original language description
Resumé Přístup k dokumentům, archiváliím a informacím Přístup k informacím, dokumentům a archiváliím představuje jeden ze základních kamenů archivní profese. Text analyzuje a představuje základní tematiky a problémy v tomto okruhu. Samotná oblast přístupu k archiváliím/access to archives reprezentuje tu fázi archivní práce, která nastupuje na pomyslné časové po archivním hodnocení dokumentů/archival appraisal of records a po archivním zpracování. Přístup k informacím, dokumentům a archiváliím pro úřední a soukromé účely představuje velmi široké a komplikované pole archivní i právní praxe, metodologie i archivního vědeckého výzkumu. Problematika úzce souvisí s ochranou osobních údajů v archiváliích a ochranou soukromí a osobnostních práv garantovaných i na ústavní rovině a na druhé straně s právem na svobodný přístup k informacím a svobodu bádání opět zaručenou i ústavním pořádkem. V první kapitole "Právo vědět ("right to know"), přístup k informacím v mezinárodním právu a jako právo ústavní" práce analyzuje právo vědět/right to know, obvykle v určité podobě garantované přímo na ústavní rovině, ve vztahu ke správě dokumentů/records management a archivaci ve veřejném zájmu/archiving in public interest. Právo vědět se vyjadřuje v jedné ze svých formací v podobě práva svobodného přístupu k informacím, jež vstupuje vedle dalších předpisů chránících veřejné dokumenty, ale také například specificky osobní údaje, bankovní tajemství, utajované informace a podobně do komplikovaného a mnohovrstevnatého pole přístupnosti údajů, dat a v neposlední řadě tudíž také historických pramenů. Přístupnost dokumentů a archiválií v případě naprosté většiny právních řádů ovšem není nebo nemůže být přenechána pouze kompetenci zákonů regulujících svobodný přístup k informacím. Nelze klást jednoduše rovnítko mezi přístupnost informace a přístupnost dokumentu. Také z toho důvodu vždy budou hrát klíčovou roli přímo ústavy, které obvykle v té či oné podobě jako jedno z ústavních práv zavádějí právo vědět (right to know), ať již ve formě práva na svobodný přístup k informacím nebo svobody projevu, svobody bádání a podobně. Druhá kapitola "GDPR - evropské obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Dopady GDPR do ochrany osobních údajů v archiváliích" zaměřuje pohled na klíčové nařízení v oblasti ochrany osobních údajů platné v Evropské unii. Na rovině evropské legislativy se právě v něm ukazuje aktuálnost sílícího napětí mezi ochranou osobních údajů na jedné straně a na druhé straně právem na přístup k informacím a svobodou bádání, zejména pak v jeho rámci deklarovaném tzv. právu být zapomenut. V této kapitole bude sledován dopad práva být zapomenut na rovinu veřejných archivů/public archives a archivace ve veřejném zájmu. Třetí kapitola "Česká právní úprava oblasti zpracování osobních údajů na obecné rovině a specifické roviny zpracování osobních údajů v archivnictví a správě dokumentů" zaměří pohled geograficky na prostor České republiky a bude se zabývat českým právem regulujícím oblast zpracování osobních údajů jak na obecné rovině, tak poté zejména specificky v oblasti archivace a správy dokumentů. Čtvrtá kapitola "Ochrana osobnosti, chráněné zájmy osob v archivech: komparace zahraničních úprav a specifických modelů a srovnání se situací v České republice" má jako téma nejdůležitější vazbu, v níž se ocitá téma přístupu k archiváliím, dokumentům a informacím. Jde o ochranu osobnostních práv, soukromí a osobních údajů. Přístup k archiváliím a dokumentům je principiálně spojen s ochranou osobnosti lidí, kteří se v nich objevují a jejichž osobní údaje jsou jimi zcela prostoupeny. Ochrana osobnosti a soukromí člověka je jednou z klíčových činností archivů a samozřejmě nejen jich, nýbrž všech správců a zpracovatelů osobních údajů. Přístup k archiváliím a dokumentům musí ctít a chránit osobnost historických aktérů i žijících osob a jejich privátní sféru. V této kapitole bude prezentována široká mezinárodní komparativní komparace odlišných archivních modelů ochrany osobnostních práv a soukromí aplikovaných v rámci archivace ve veřejném zájmu. Nakonec bude provedeno srovnání s modelem uplatňovaným v praxi českých archivů. Pátá kapitola "Veřejný versus soukromý zájem. Testování proporcionality soukromého a veřejného zájmu při poznání minulosti v praxi zahraničních a českých archivů a správy dokumentů". Problematika přístupu k archiváliím, dokumentům a informacím se vyjadřuje rovněž na rovině uplatňování různých veřejných zájmů, které vstupují na toto pole, a jejich vztahu k zájmům soukromým. Co je to veřejný zájem na přístupnosti a otevřenosti dokumentů, archiválií a dat? Jak je formován naopak veřejný zájem na zachování jejich důvěrnosti a uzavřenosti před zraky veřejnosti? Jaký je rozdíl mezi veřejným a soukromým zájmem? Co představuje tzv. privilegovaný přístup k archiváliím a veřejným dokumentům, tedy takové nastavení, kdy existuje exkluzivní přístup k archivním souborům i "živým" dokumentům pro určitou vybranou skupinu badatelů? To jsou jedny z otázek, které si klade tato kapitola. Jako ilustrace bude zvolena případová studie Spojeného království, kde během doby vykrystalizoval propracovaný systém mnohovrstevnatého testování veřejného zájmu. V šesté kapitole "Právo být zapomenut versus právo paměti ve vztahu k informačním potřebám současné společnosti, inflaci dat a rizikům zneužití údajů" bude speciálně tematizováno pro veřejné archivy a archivaci ve veřejném zájmu klíčové postupně konstituované právo být zapomenut. Vůči tendenci uchovávat a zpřístupňovat materiály zejména veřejně činných osob stojí v nikoli nezajímavém kontrapunktu v evropské legislativě (GDPR) nově se prosazující právo evropského občana, kterého se velmi zalekla historická a archivní obec před několika lety po celé vyspělé Evropě, tzv. právo být zapomenut. Ukazuje se tu bazální polarita mezi "právem být zapomenut" a "právem paměti" ("right to be forgotten" versus "duty to be rembembered"). Jejich vztah a napětí s projevy na rovině archivace bude tematizováno v této kapitole. Přístup k archiváliím je nerozlučně spjat s opačnou polohou: nezpřístupňování určitých dat a v některých případech přímo i s jejich neuchováním. Sedmá kapitola "Anonymizace, pseudonymizace a další nástroje pro aplikaci principu minimalizace údajů v dokumentech a archiváliích" si tento moment vzala jako téma. Bude analyzovat nástroje a procesní nastavení sloužící k minimalizaci údajů v dokumentech a archiváliích, jejich redukci při zpracování dokumentů a archiválií a jejich zpřístupňování žadatelům. Ke slovu přijdou jak vratné nástroje pseudonymizace, tak i formy nevratné anonymizace včetně prezentace charakteristických případů, kdy je k jednotlivým nástrojům minimalizace dat a omezení jejich uložení přistupováno. V osmé kapitole "Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím/Closure periods for access to public records and archives. Komparativně-historický přehled jejich vývoje a aktuální podoby v zahraniční a české správě dokumentů, spisové službě a archivnictví" bude tematizován specifický a současně jeden ze základních nástrojů využívaných v rámci archivace pro regulaci přístupu k archiváliím. Jde o tzv. "ochranné lhůty", které jsou velmi často uplatňovány obecně na celek veřejných archiválií/public archives a případně také na vybrané specifické kategorie archiválií. Stanovují periodu, během níž jsou archiválií nepřístupné veřejnosti. V této kapitole bude představena široká mezinárodní komparace nastavení ochranných lhůt a bude provedeno srovnání s českou právní úpravou. Devátá kapitola bude sledovat přístup k archiváliím a dokumentům ve specifickém případě dokumentů a archiválií v utajovaném režimu/classified records and archives. Dokumenty zařazené při svém vzniku do utajovaného režimu jsou velice významnou částí produkce subjektů státu a veřejné správy v širokém slova smyslu. Stejně tak představují důležitou část historické pramenné produkce, která by měla být trvale uchovávána v příslušných archivech. Jejich informační obsah a vypovídací hodnota i pro historickou vědu je v mnoha případech po kvalitativní stránce vysoce nadstandardní. Historická a archivní věda by z toho důvodu měly s největší bedlivostí sledovat osudy dokumentů v utajovaném režimu, a to včetně aktuálně vznikajících písemností. Fenomén utajovaných dokumentů a jejich přístupnosti má však zásadní relevanci také pro občanskou společnost a vůbec pro zachování základních demokratických pořádků. V nemálo evropských i mimoevropských zemích přitom nebyla nastolena hlubší debata nad systémem utajování dokumentů. V této kapitole bude zkoumáno toto téma v mezinárodní komparaci. V poslední desáté kapitole "Dokumenty veřejné versus soukromé. Právo veřejnosti na přístup k dokumentům. Zahraniční příklady a česká praxe" bude tematizována specifická otázka samotného statusu dokumentů a archiválií jako veřejných nebo soukromých s ohledem na dopad, jaký to má na jejich přístupnost. Základním předpokladem pro to, aby jednou mohly být dokumenty, archiválie a informace v nich přístupné veřejnosti, je fakt, že jejich vlastní status musí být veřejný. Zjednodušeně řečeno: Na přístup k soukromým dokumentům nemá veřejnost (obvykle) právo, na přístup k veřejným ano. V jiném ohledu se vyjadřuje otázka statusu dokumentů i na rovině, kdo je vlastně vůbec jejich vlastníkem. Tato kapitola bude zkoumat tuto otázku a sledovat, jak je řešena v některých demokraciích s rozvinutými archivními systémy a porovnávat zahraniční koncepce se situací v České republice.
Czech name
Přístup k dokumentům, archiváliím a informacím
Czech description
Resumé Přístup k dokumentům, archiváliím a informacím Přístup k informacím, dokumentům a archiváliím představuje jeden ze základních kamenů archivní profese. Text analyzuje a představuje základní tematiky a problémy v tomto okruhu. Samotná oblast přístupu k archiváliím/access to archives reprezentuje tu fázi archivní práce, která nastupuje na pomyslné časové po archivním hodnocení dokumentů/archival appraisal of records a po archivním zpracování. Přístup k informacím, dokumentům a archiváliím pro úřední a soukromé účely představuje velmi široké a komplikované pole archivní i právní praxe, metodologie i archivního vědeckého výzkumu. Problematika úzce souvisí s ochranou osobních údajů v archiváliích a ochranou soukromí a osobnostních práv garantovaných i na ústavní rovině a na druhé straně s právem na svobodný přístup k informacím a svobodu bádání opět zaručenou i ústavním pořádkem. V první kapitole "Právo vědět ("right to know"), přístup k informacím v mezinárodním právu a jako právo ústavní" práce analyzuje právo vědět/right to know, obvykle v určité podobě garantované přímo na ústavní rovině, ve vztahu ke správě dokumentů/records management a archivaci ve veřejném zájmu/archiving in public interest. Právo vědět se vyjadřuje v jedné ze svých formací v podobě práva svobodného přístupu k informacím, jež vstupuje vedle dalších předpisů chránících veřejné dokumenty, ale také například specificky osobní údaje, bankovní tajemství, utajované informace a podobně do komplikovaného a mnohovrstevnatého pole přístupnosti údajů, dat a v neposlední řadě tudíž také historických pramenů. Přístupnost dokumentů a archiválií v případě naprosté většiny právních řádů ovšem není nebo nemůže být přenechána pouze kompetenci zákonů regulujících svobodný přístup k informacím. Nelze klást jednoduše rovnítko mezi přístupnost informace a přístupnost dokumentu. Také z toho důvodu vždy budou hrát klíčovou roli přímo ústavy, které obvykle v té či oné podobě jako jedno z ústavních práv zavádějí právo vědět (right to know), ať již ve formě práva na svobodný přístup k informacím nebo svobody projevu, svobody bádání a podobně. Druhá kapitola "GDPR - evropské obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Dopady GDPR do ochrany osobních údajů v archiváliích" zaměřuje pohled na klíčové nařízení v oblasti ochrany osobních údajů platné v Evropské unii. Na rovině evropské legislativy se právě v něm ukazuje aktuálnost sílícího napětí mezi ochranou osobních údajů na jedné straně a na druhé straně právem na přístup k informacím a svobodou bádání, zejména pak v jeho rámci deklarovaném tzv. právu být zapomenut. V této kapitole bude sledován dopad práva být zapomenut na rovinu veřejných archivů/public archives a archivace ve veřejném zájmu. Třetí kapitola "Česká právní úprava oblasti zpracování osobních údajů na obecné rovině a specifické roviny zpracování osobních údajů v archivnictví a správě dokumentů" zaměří pohled geograficky na prostor České republiky a bude se zabývat českým právem regulujícím oblast zpracování osobních údajů jak na obecné rovině, tak poté zejména specificky v oblasti archivace a správy dokumentů. Čtvrtá kapitola "Ochrana osobnosti, chráněné zájmy osob v archivech: komparace zahraničních úprav a specifických modelů a srovnání se situací v České republice" má jako téma nejdůležitější vazbu, v níž se ocitá téma přístupu k archiváliím, dokumentům a informacím. Jde o ochranu osobnostních práv, soukromí a osobních údajů. Přístup k archiváliím a dokumentům je principiálně spojen s ochranou osobnosti lidí, kteří se v nich objevují a jejichž osobní údaje jsou jimi zcela prostoupeny. Ochrana osobnosti a soukromí člověka je jednou z klíčových činností archivů a samozřejmě nejen jich, nýbrž všech správců a zpracovatelů osobních údajů. Přístup k archiváliím a dokumentům musí ctít a chránit osobnost historických aktérů i žijících osob a jejich privátní sféru. V této kapitole bude prezentována široká mezinárodní komparativní komparace odlišných archivních modelů ochrany osobnostních práv a soukromí aplikovaných v rámci archivace ve veřejném zájmu. Nakonec bude provedeno srovnání s modelem uplatňovaným v praxi českých archivů. Pátá kapitola "Veřejný versus soukromý zájem. Testování proporcionality soukromého a veřejného zájmu při poznání minulosti v praxi zahraničních a českých archivů a správy dokumentů". Problematika přístupu k archiváliím, dokumentům a informacím se vyjadřuje rovněž na rovině uplatňování různých veřejných zájmů, které vstupují na toto pole, a jejich vztahu k zájmům soukromým. Co je to veřejný zájem na přístupnosti a otevřenosti dokumentů, archiválií a dat? Jak je formován naopak veřejný zájem na zachování jejich důvěrnosti a uzavřenosti před zraky veřejnosti? Jaký je rozdíl mezi veřejným a soukromým zájmem? Co představuje tzv. privilegovaný přístup k archiváliím a veřejným dokumentům, tedy takové nastavení, kdy existuje exkluzivní přístup k archivním souborům i "živým" dokumentům pro určitou vybranou skupinu badatelů? To jsou jedny z otázek, které si klade tato kapitola. Jako ilustrace bude zvolena případová studie Spojeného království, kde během doby vykrystalizoval propracovaný systém mnohovrstevnatého testování veřejného zájmu. V šesté kapitole "Právo být zapomenut versus právo paměti ve vztahu k informačním potřebám současné společnosti, inflaci dat a rizikům zneužití údajů" bude speciálně tematizováno pro veřejné archivy a archivaci ve veřejném zájmu klíčové postupně konstituované právo být zapomenut. Vůči tendenci uchovávat a zpřístupňovat materiály zejména veřejně činných osob stojí v nikoli nezajímavém kontrapunktu v evropské legislativě (GDPR) nově se prosazující právo evropského občana, kterého se velmi zalekla historická a archivní obec před několika lety po celé vyspělé Evropě, tzv. právo být zapomenut. Ukazuje se tu bazální polarita mezi "právem být zapomenut" a "právem paměti" ("right to be forgotten" versus "duty to be rembembered"). Jejich vztah a napětí s projevy na rovině archivace bude tematizováno v této kapitole. Přístup k archiváliím je nerozlučně spjat s opačnou polohou: nezpřístupňování určitých dat a v některých případech přímo i s jejich neuchováním. Sedmá kapitola "Anonymizace, pseudonymizace a další nástroje pro aplikaci principu minimalizace údajů v dokumentech a archiváliích" si tento moment vzala jako téma. Bude analyzovat nástroje a procesní nastavení sloužící k minimalizaci údajů v dokumentech a archiváliích, jejich redukci při zpracování dokumentů a archiválií a jejich zpřístupňování žadatelům. Ke slovu přijdou jak vratné nástroje pseudonymizace, tak i formy nevratné anonymizace včetně prezentace charakteristických případů, kdy je k jednotlivým nástrojům minimalizace dat a omezení jejich uložení přistupováno. V osmé kapitole "Ochranné lhůty pro přístupnost k veřejným dokumentům a archiváliím/Closure periods for access to public records and archives. Komparativně-historický přehled jejich vývoje a aktuální podoby v zahraniční a české správě dokumentů, spisové službě a archivnictví" bude tematizován specifický a současně jeden ze základních nástrojů využívaných v rámci archivace pro regulaci přístupu k archiváliím. Jde o tzv. "ochranné lhůty", které jsou velmi často uplatňovány obecně na celek veřejných archiválií/public archives a případně také na vybrané specifické kategorie archiválií. Stanovují periodu, během níž jsou archiválií nepřístupné veřejnosti. V této kapitole bude představena široká mezinárodní komparace nastavení ochranných lhůt a bude provedeno srovnání s českou právní úpravou. Devátá kapitola bude sledovat přístup k archiváliím a dokumentům ve specifickém případě dokumentů a archiválií v utajovaném režimu/classified records and archives. Dokumenty zařazené při svém vzniku do utajovaného režimu jsou velice významnou částí produkce subjektů státu a veřejné správy v širokém slova smyslu. Stejně tak představují důležitou část historické pramenné produkce, která by měla být trvale uchovávána v příslušných archivech. Jejich informační obsah a vypovídací hodnota i pro historickou vědu je v mnoha případech po kvalitativní stránce vysoce nadstandardní. Historická a archivní věda by z toho důvodu měly s největší bedlivostí sledovat osudy dokumentů v utajovaném režimu, a to včetně aktuálně vznikajících písemností. Fenomén utajovaných dokumentů a jejich přístupnosti má však zásadní relevanci také pro občanskou společnost a vůbec pro zachování základních demokratických pořádků. V nemálo evropských i mimoevropských zemích přitom nebyla nastolena hlubší debata nad systémem utajování dokumentů. V této kapitole bude zkoumáno toto téma v mezinárodní komparaci. V poslední desáté kapitole "Dokumenty veřejné versus soukromé. Právo veřejnosti na přístup k dokumentům. Zahraniční příklady a česká praxe" bude tematizována specifická otázka samotného statusu dokumentů a archiválií jako veřejných nebo soukromých s ohledem na dopad, jaký to má na jejich přístupnost. Základním předpokladem pro to, aby jednou mohly být dokumenty, archiválie a informace v nich přístupné veřejnosti, je fakt, že jejich vlastní status musí být veřejný. Zjednodušeně řečeno: Na přístup k soukromým dokumentům nemá veřejnost (obvykle) právo, na přístup k veřejným ano. V jiném ohledu se vyjadřuje otázka statusu dokumentů i na rovině, kdo je vlastně vůbec jejich vlastníkem. Tato kapitola bude zkoumat tuto otázku a sledovat, jak je řešena v některých demokraciích s rozvinutými archivními systémy a porovnávat zahraniční koncepce se situací v České republice.
Classification
Type
B - Specialist book
CEP classification
—
OECD FORD branch
60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)
Result continuities
Project
—
Continuities
I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace
Others
Publication year
2022
Confidentiality
S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů
Data specific for result type
ISBN
978-80-7561-336-3
Number of pages
87
Publisher name
Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem
Place of publication
Ústí nad Labem
UT code for WoS book
—