The body in motion. Capturing the moment in visual art at the turn of the 19th and 20th centuries
The result's identifiers
Result code in IS VaVaI
<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00023281%3A_____%2F19%3AN0000056" target="_blank" >RIV/00023281:_____/19:N0000056 - isvavai.cz</a>
Result on the web
—
DOI - Digital Object Identifier
—
Alternative languages
Result language
čeština
Original language name
Tělo v pohybu. Zachycení okamžiku ve výtvarném umění na přelomu 19. a 20. století
Original language description
V osmdesátých letech 19. století přinesla fotografická momentka díky pohotovějšímu záznamu skutečnosti nový způsob zachycení těla v pohybu, které odráželo dynamiku moderního života a mělo vliv na dobové výtvarné umění. Zachycení okamžiku ve fotografii hrálo důležitou roli pro definici času jako objektivní veličiny, jejíž proměny lze popsat na základě přesných měření. Zatímco americký fotograf Eadweard Muybridge v roce 1878 sériově snímal pohyb ve sledu navzájem oddělených momentek, francouzský fyziolog Étienne-Jules Marey přišel v roce 1883 s vynálezem chronofotografie, v které se jednotlivé fáze pohybu prolínaly a zachycovaly ho v celém jeho průběhu. Proti analytické definici času pomocí přesného fotografického záznamu vystoupil na konci 19. století francouzský filozof Henri Bergson, který prosazoval syntetické pojetí času jako skutečného trvání a neustálého plynutí postižitelného pouze vnitřním prožitkem jedince. Podobně bylo také výtvarné umění konfrontováno s fotografickou momentkou, která přinášela nová zobrazení těla v pohybu, ale zároveň budila u umělců nedůvěru. Sochař Auguste Rodin vyzdvihl proti strnulosti těla na fotografii schopnost umělce zachytit ve výtvarném díle pohyb v jeho trvání. Ve tělesných postojích svých soch i v kresebných skicách vyjádřil okamžik duševního hnutí jako součást psychického kontinua lidské figury. Podobně také Rodinův žák Josef Mařatka usiloval ve svých kresbách o bezprostřední záznam pohybu těla, který tlumočil chvilková citová hnutí. V umění raných avantgard počátku 20. století došlo k syntéze obou konceptů času za cílem zachytit v uměleckém díle simultánní zobrazení pohybu. Na umělce působila Mareyho chronofotografie, kterou spojovaly s Bergsonovými koncepty nepřetržitého trvání. Do tohoto kontextu spadají také série pastelů Františka Kupky z konce prvního desetiletí 20. století, v kterých je pohyb zachycen v malířské kompozici jako simultánní trvání.
Czech name
Tělo v pohybu. Zachycení okamžiku ve výtvarném umění na přelomu 19. a 20. století
Czech description
V osmdesátých letech 19. století přinesla fotografická momentka díky pohotovějšímu záznamu skutečnosti nový způsob zachycení těla v pohybu, které odráželo dynamiku moderního života a mělo vliv na dobové výtvarné umění. Zachycení okamžiku ve fotografii hrálo důležitou roli pro definici času jako objektivní veličiny, jejíž proměny lze popsat na základě přesných měření. Zatímco americký fotograf Eadweard Muybridge v roce 1878 sériově snímal pohyb ve sledu navzájem oddělených momentek, francouzský fyziolog Étienne-Jules Marey přišel v roce 1883 s vynálezem chronofotografie, v které se jednotlivé fáze pohybu prolínaly a zachycovaly ho v celém jeho průběhu. Proti analytické definici času pomocí přesného fotografického záznamu vystoupil na konci 19. století francouzský filozof Henri Bergson, který prosazoval syntetické pojetí času jako skutečného trvání a neustálého plynutí postižitelného pouze vnitřním prožitkem jedince. Podobně bylo také výtvarné umění konfrontováno s fotografickou momentkou, která přinášela nová zobrazení těla v pohybu, ale zároveň budila u umělců nedůvěru. Sochař Auguste Rodin vyzdvihl proti strnulosti těla na fotografii schopnost umělce zachytit ve výtvarném díle pohyb v jeho trvání. Ve tělesných postojích svých soch i v kresebných skicách vyjádřil okamžik duševního hnutí jako součást psychického kontinua lidské figury. Podobně také Rodinův žák Josef Mařatka usiloval ve svých kresbách o bezprostřední záznam pohybu těla, který tlumočil chvilková citová hnutí. V umění raných avantgard počátku 20. století došlo k syntéze obou konceptů času za cílem zachytit v uměleckém díle simultánní zobrazení pohybu. Na umělce působila Mareyho chronofotografie, kterou spojovaly s Bergsonovými koncepty nepřetržitého trvání. Do tohoto kontextu spadají také série pastelů Františka Kupky z konce prvního desetiletí 20. století, v kterých je pohyb zachycen v malířské kompozici jako simultánní trvání.
Classification
Type
D - Article in proceedings
CEP classification
—
OECD FORD branch
60401 - Arts, Art history
Result continuities
Project
—
Continuities
V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju
Others
Publication year
2019
Confidentiality
S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů
Data specific for result type
Article name in the collection
Pochopit vteřinu: prožívání času v české kultuře 19. století. Sborník příspěvků z 38. ročníku mezioborového sympozia k problematice 19. století, Plzeň, 22.-24. února 2018
ISBN
978-80-200-2932-4
ISSN
—
e-ISSN
—
Number of pages
17
Pages from-to
318-333
Publisher name
Academia
Place of publication
Praha
Event location
Pllzeň, Západočeské muzeum
Event date
Feb 22, 2018
Type of event by nationality
CST - Celostátní akce
UT code for WoS article
—