Melpomene in Chains? Conceptualization of Mores in Seventeenth-Century French Tragedy

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F19%3A10376479" target="_blank" >RIV/00216208:11210/19:10376479 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Melpoména v okovech? Povahokresba ve francouzské tragédii 17. století

Original language description

Monografie Melpoména v okovech? Povahokresba ve francouzské tragédii 17. století se zaměřuje na teoretickou reflexi příslušného žánru, který byl vedle eposu až do konce 18. století nejprestižnějším útvarem západní evropské literatury, jak o tom svědčí kánon většiny románských literatur, především literatury francouzské. Vzhledem k tomu, že vývoj samotného žánru i s ním spjatého myšlení určovaly polemické snahy o vymezení jeho základních konstitutivních kategorií, studie rozkrývá, jak se ve Francii 17. století právě v teoretických sporech proměňovalo chápání tak ústředního pojmu, jako je povahokresba. K ní autor přistupuje coby k složce tragédie, jejíž nejdůležitější funkcí je věrohodně zakládat tragický děj: proto není jeho perspektiva ani čistě filologická, ani filosofická, nýbrž poetologická, určená úsilím co nejpřesněji rozebrat dobové, dnes již zcela nesamozřejmé požadavky, jež teoretikové i sami dramatici na povahokresbu kladli, a objasnit jejich ideové a konceptuální podloží. Protože tehdejší kritika usilovala především - byť nejenom - o stanovení následováníhodné, závazné vulgáty, a pracovala tedy s aristotelskými kategoriemi řádnosti, přiměřenosti, podobnosti a důslednosti, studie se soustředí na dobovou exegezi Aristotelovy Poetiky, bez níž si tak silně kodifikovaný žánr, francouzskou tragédii 17. století, vůbec nelze představit. Při rozboru a srovnání jednotlivých konceptualizací, jež se pohybují v širokém rozpětí mezi filologickým pohledem a důrazem na dramatické umění a jeho funkce, zejména na kompoziční a tvůrčí postupy (&quot;techné&quot;, &quot;ars&quot;), kniha odkrývá, k jak různým, ba protikladným výkladům vede přibližnost či neurčitost zásadních Aristotelových pasáží. Tak se zároveň ozřejmuje, že tento jejich charakter paradoxně umožňuje bohatost a rozmanitost pozdější reflexe, jež se mnohdy od Aristotelových předpokladů a implikací výrazně odchyluje. Od Chapelaina a La Mesnardièra přes Pierra Corneille, abbého d&apos;Aubignaka, Jeana Racina, René Rapina, René Le Bossuho až k André Dacierovi, s občasnými exkurzy do italského 16. století, kam aristotelská exegeze sahá (Lodovico Castelvetro, Alessandro Piccolomini, Pietro Vettori, Francesco Robortello), a k holandskému učenci Danielu Heinsiovi tak před čtenářem postupně vyvstává jakási &quot;mapa&quot; základních přístupů k povahokresbě a dobové pnutí v celé své rozmanitosti a zároveň podivuhodné sevřenosti.

Czech name

Melpoména v okovech? Povahokresba ve francouzské tragédii 17. století

Czech description

Monografie Melpoména v okovech? Povahokresba ve francouzské tragédii 17. století se zaměřuje na teoretickou reflexi příslušného žánru, který byl vedle eposu až do konce 18. století nejprestižnějším útvarem západní evropské literatury, jak o tom svědčí kánon většiny románských literatur, především literatury francouzské. Vzhledem k tomu, že vývoj samotného žánru i s ním spjatého myšlení určovaly polemické snahy o vymezení jeho základních konstitutivních kategorií, studie rozkrývá, jak se ve Francii 17. století právě v teoretických sporech proměňovalo chápání tak ústředního pojmu, jako je povahokresba. K ní autor přistupuje coby k složce tragédie, jejíž nejdůležitější funkcí je věrohodně zakládat tragický děj: proto není jeho perspektiva ani čistě filologická, ani filosofická, nýbrž poetologická, určená úsilím co nejpřesněji rozebrat dobové, dnes již zcela nesamozřejmé požadavky, jež teoretikové i sami dramatici na povahokresbu kladli, a objasnit jejich ideové a konceptuální podloží. Protože tehdejší kritika usilovala především - byť nejenom - o stanovení následováníhodné, závazné vulgáty, a pracovala tedy s aristotelskými kategoriemi řádnosti, přiměřenosti, podobnosti a důslednosti, studie se soustředí na dobovou exegezi Aristotelovy Poetiky, bez níž si tak silně kodifikovaný žánr, francouzskou tragédii 17. století, vůbec nelze představit. Při rozboru a srovnání jednotlivých konceptualizací, jež se pohybují v širokém rozpětí mezi filologickým pohledem a důrazem na dramatické umění a jeho funkce, zejména na kompoziční a tvůrčí postupy (&quot;techné&quot;, &quot;ars&quot;), kniha odkrývá, k jak různým, ba protikladným výkladům vede přibližnost či neurčitost zásadních Aristotelových pasáží. Tak se zároveň ozřejmuje, že tento jejich charakter paradoxně umožňuje bohatost a rozmanitost pozdější reflexe, jež se mnohdy od Aristotelových předpokladů a implikací výrazně odchyluje. Od Chapelaina a La Mesnardièra přes Pierra Corneille, abbého d&apos;Aubignaka, Jeana Racina, René Rapina, René Le Bossuho až k André Dacierovi, s občasnými exkurzy do italského 16. století, kam aristotelská exegeze sahá (Lodovico Castelvetro, Alessandro Piccolomini, Pietro Vettori, Francesco Robortello), a k holandskému učenci Danielu Heinsiovi tak před čtenářem postupně vyvstává jakási &quot;mapa&quot; základních přístupů k povahokresbě a dobové pnutí v celé své rozmanitosti a zároveň podivuhodné sevřenosti.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60205 - Literary theory

Project

<a href="/en/project/EF16_019%2F0000734" target="_blank" >EF16_019/0000734: Creativity and Adaptability as Conditions of the Success of Europe in an Interrelated World</a><br>

Continuities

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)<br>I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2019

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-246-4330-4

Number of pages

336

Publisher name

Karolinum

Place of publication

Praha

UT code for WoS book

—