Parties and governance in the digital era: Selected topics of partisanship research

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F44555601%3A13410%2F20%3A43895503" target="_blank" >RIV/44555601:13410/20:43895503 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://www.academia.cz/strany-a-vladnuti-v-digitalni-ere--maskarinec-pavel--academia--2020" target="_blank" >https://www.academia.cz/strany-a-vladnuti-v-digitalni-ere--maskarinec-pavel--academia--2020</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Strany a vládnutí v digitální éře. Vybraná témata výzkumu politického stranictví

Original language description

Ve stranických systémech řady států, Českou republiku nevyjímaje, je stále obtížnější se vyznat. Systémy se poměrně dynamicky vyvíjejí, narůstá fragmentace zastupitelských těles, někdejší velké strany se stávají malými nebo úplně zanikají a na jejich místo se dostávají strany nové. Stejně tak i dynamiku současného globalizovaného světa, s tím související nová sociální rizika a četné proměny komunikačních kanálů ne všichni chápou a orientují se v nich. Některým z průvodních jevů dnešní politiky se proto věnovala tato studie. Práce se zabývala výzkumem nových politických stran, tedy proměnami stranických systémů a posuny v dnešním a dřívějším chápání a fungování politických stran a stranictví. Všímá si také proměny dosavadních komunikačních stylů dnešních politických lídrů a pokouší se zachytit některé zásadnější trendy a nové přístupy. První kapitola usilovala o (nové) představení základních pojmů spojených s vymezením či fungováním politických stran a stranických systémů a jejich proměnami v čase, které jsou nutně spojeny s výraznými proměnami, jimiž prochází moderní společnosti na konci 20. a počátku 21. století. Naproti tomu další kapitoly již aspirovaly jednak na představení různých možností výzkumu nových stran, ale také na prezentaci technik výzkumu, které se v těchto oblastech používají, se závěrečným alespoň stručným pokusem tyto metodologické přístupy demonstrovat na konkrétním empirickém příkladu. Tím se pro nás přirozeně staly i s ohledem na konzistentnost výkladu české stranické reálie. Druhá kapitola přinesla pohled na problematiku institucionalizace stranických systémů jako důležitou podmínku konsolidované demokracie. Analýza institucionalizace představuje dosud téma, v němž nepanuje shoda na jednoznačné definici ani způsobu jejího měření. Podle našeho názoru proto vyžaduje přístup, který sice nepomíjí jednotlivé aktéry, ale dává přednost analýze (stability) interakcí mezi politickými stranami. Zároveň je však interakcí mezi stranami a voliči, protože přístup zaměřený pouze na stranicko-politické aktéry podle našeho názoru příliš redukuje pohled na institucionalizaci konkrétního stranického systému. Hlavním důvodem je, že v tomto případě se na institucionalizaci stranického systému pohlíží výhradně perspektivou stabilizace vztahů mezi stranami, což odhlíží od důležité roviny institucionalizace stranického systému, která je spojena s existencí stabilních vzorců soutěže mezi stranami a voliči v rámci vertikální odpovědnosti (vertical accountability). Na příkladu České republiky jsme poté demonstrovali poměrně dlouhodobý trend deinstitucionalizace českého stranického systému, jenž započal ve volbách v roce 2010, přičemž hlavní slabostí českého stranického systému se ukázala být klesající stabilita vztahů mezi stranami a voliči vyjádřená značným nárůstem volatility a především dramatický poklesem institucionalizace v dimenzi stranické organizace, tedy stability podpory etablovaných stran na úkor nově vznikajících stranicko-politických subjektů. Třetí kapitola navázala na předchozí kapitolu a její zjištění spojené s faktem, že hlavním problémem institucionalizace českého stranického systému se stal nárůst volatility spojený se vzestupem nových stran a pokusila se pohlédnout na problematiku úspěchu nových stran optikou volební geografie, stavící do popředí důležitost prostorového rozložení podpory politických stran a zejména odpovědi na otázku, jakým způsobem, respektive, odkud získávají nové politické strany voliče. Pro tyto účely bylo nejprve představeno několik technik vyvinutých v rámci prostorové ekonometrie (spatial econometrics), respektive explorační prostorové analýz dat (exploratory spatial data analysis, ESDA), které dokáží zohlednit, že prostorová data téměř vždy vykazují nějakou formu prostorové autokorelace nebo prostorové závislosti, protože místa ve větší blízkosti mají tendenci mít podobnější vlastnosti, než místa, jež jsou od sebe více vzdálena. Zajímalo nás nejen shlukování podpory jednotlivých politických stran v prostoru v čase, tedy časoprostorová (ne)stabilita (spatiotemporal non-stability) voličské podpory této strany ve dvojici voleb (po sobě či v delším období následujících), ale rovněž zejména to, jaká byla dynamika proměn voličské podpory politických stran mezi sebou, tedy geografické přesuny hlasů mezi stranami v po sobě následujících volbách. Výše představené techniky jsme následně prezentovaly na volebních výsledcích jedné z nových úspěšných stran, hnutí Úsvit, resp. SPD Tomia Okamury ve sněmovních volbách v letech 2013 a 2017. Výsledky analýzy poměrně jasně ukázaly, že volba lokálně úrovně analýzy může v některých případech identifikovat zjištění, jež nejsou zcela v souladu s globální úrovní analýzy, což potvrzuje nutnost analýzy vedené z více úrovní, jež jediná dokáže dostatečně reflektovat prostorové proměny voličského chování. V následující čtvrté kapitole jsme se soustředili na postavení nových stran, resp. podoby politické soutěže v prostoru víceúrovňového vládnutí a výzkumu nacionalizace stranických systémů, protože vzestup nových stran má logicky i svou lokální podobu, což má nemalý význam rovněž pro celkovou institucionalizaci stranické soustavy, jíž jsme se zabývali ve druhé kapitole. Již při představení problematiky výzkumu nacionalizace lokálních stranických systémů jsme přitom ukázaly, že přesun výzkumu nacionalizace na lokální úroveň je spjat s mnohými teoretickými, ale zejména metodologickými obtížemi. Z tohoto důvodu jsme představili několik způsobů meření nacionalizace lokálních stranických systémů. Samotná analýza nacionalizace českých lokálních stranických systémů po komunálních volbách v roce 2010 pak potvrdila důležitost velikosti obce jako jednoho z velmi důležitých (klíčových) indikátorů nacionalizace lokálních stranických systémů. Pátá kapitola se věnovala oblasti populismu a pokusu o jisté shrnutí tohoto dosud poměrně heterogenního výzkumného pole. Zajímali nás přitom jak samotné teoretické vymezení pojmu populismus, tak i rozdíly mezi tradičním a novým populismem. Pokusili jsme si položit otázku, nakolik populismus představuje &quot;pouze&quot; hrozbu pro současné režimy a nakolik naopak bychom ho mohli považovat za výzvu pro demokracii. To pak poměrně úzce souvisí i s tím, jakým způsobem lze inovovat současnou podobu liberální demokracie. I v případě populismu jsme se pokusili o aplikaci některých z přístupů, které se snaží vysvětlit úspěch nových (populistických) stran. Naše analýzu jsme ukotvili teorií křivd, jež pracuje s předpokladem existence souvislost mezi protestním chováním a nespokojeností a křivdami pociťovanými ze strany občanů poté. Přinesli jsme optikou našeho pohledu některá poměrně zajímavá zjištění. Zatímco totiž ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v letech 2010 a 2013 nebyly hypotézy spojené s působením mobilizačních teorií křivd příliš úspěšné, situace se výrazně proměnila ve sněmovních volbách v roce 2017, kdy zisky hnutí ANO a SPD Tomia Okamury byly do velké míry spojeny se strukturální charakteristikou jednotlivých českých regionů. Zejména mobilizace ekonomických křivd může částečně vysvětlovat fakt, že oba subjekty uspěly převážně v levicových regionech, jež byly dříve baštami ČSSD a KSCM. Tato zjištění tak potvrzují závěry prezentované ve třetí kapitole, kde jsme pomocí prostorových technik v mapové podobě jednoznačně doložily přesun voličského zázemí SPD do levicových regionů. Konečně závěrečná, šestá, kapitola se zaměřila na jeden z aktuálních trendů současného politologického výzkumu, výzkum politického marketingu, a to na tzv. celebritizaci v politice. Toto téma není dosud v české odborné literatuře reflektováno tak, jak by se to zasloužilo s ohledem na to, že celebrity v našich stranách a hnutích nalezneme a že zde sehrávají či sehrávaly poměrně významnou roli. Zaměřili jsme pozornost směrem k diskuzi definic tohoto pojmu a také výkladu relevantních typologií a vůbec možnostem analýzy přístupů k celebritám. Zajímalo nás též, jaké příčiny vedou k tomu, že tyto známé osobnosti vstupují do politiky, a to ať již aktivně, nebo jako podporovatelé některých ze stran či kandidátů. V této kapitole jsme se pokusili přinést též popis zapojování celebrit v rámci české politiky a zaměřili jsme se přitom na sněmovní volby. Všímali jsme si především toho, jaké typy známých osobností vstupují do politiky a konstatovali jsme jistou souvislost mezi krizí politiky na straně jedné a nárůstem zájmu celebrit o politiku na straně druhé. Tuto krizi patrně známé osobnosti vnímají jako mobilizační prvek v tom smyslu, že je to vede k většímu zapojení se do politiky. Je to však i výzva pro politické strany a jejich vedení, které se právě v době těchto názorových krizí otevírají i nestraníkům - včetně těch, které označujeme za celebrity.

Czech name

Strany a vládnutí v digitální éře. Vybraná témata výzkumu politického stranictví

Czech description

Ve stranických systémech řady států, Českou republiku nevyjímaje, je stále obtížnější se vyznat. Systémy se poměrně dynamicky vyvíjejí, narůstá fragmentace zastupitelských těles, někdejší velké strany se stávají malými nebo úplně zanikají a na jejich místo se dostávají strany nové. Stejně tak i dynamiku současného globalizovaného světa, s tím související nová sociální rizika a četné proměny komunikačních kanálů ne všichni chápou a orientují se v nich. Některým z průvodních jevů dnešní politiky se proto věnovala tato studie. Práce se zabývala výzkumem nových politických stran, tedy proměnami stranických systémů a posuny v dnešním a dřívějším chápání a fungování politických stran a stranictví. Všímá si také proměny dosavadních komunikačních stylů dnešních politických lídrů a pokouší se zachytit některé zásadnější trendy a nové přístupy. První kapitola usilovala o (nové) představení základních pojmů spojených s vymezením či fungováním politických stran a stranických systémů a jejich proměnami v čase, které jsou nutně spojeny s výraznými proměnami, jimiž prochází moderní společnosti na konci 20. a počátku 21. století. Naproti tomu další kapitoly již aspirovaly jednak na představení různých možností výzkumu nových stran, ale také na prezentaci technik výzkumu, které se v těchto oblastech používají, se závěrečným alespoň stručným pokusem tyto metodologické přístupy demonstrovat na konkrétním empirickém příkladu. Tím se pro nás přirozeně staly i s ohledem na konzistentnost výkladu české stranické reálie. Druhá kapitola přinesla pohled na problematiku institucionalizace stranických systémů jako důležitou podmínku konsolidované demokracie. Analýza institucionalizace představuje dosud téma, v němž nepanuje shoda na jednoznačné definici ani způsobu jejího měření. Podle našeho názoru proto vyžaduje přístup, který sice nepomíjí jednotlivé aktéry, ale dává přednost analýze (stability) interakcí mezi politickými stranami. Zároveň je však interakcí mezi stranami a voliči, protože přístup zaměřený pouze na stranicko-politické aktéry podle našeho názoru příliš redukuje pohled na institucionalizaci konkrétního stranického systému. Hlavním důvodem je, že v tomto případě se na institucionalizaci stranického systému pohlíží výhradně perspektivou stabilizace vztahů mezi stranami, což odhlíží od důležité roviny institucionalizace stranického systému, která je spojena s existencí stabilních vzorců soutěže mezi stranami a voliči v rámci vertikální odpovědnosti (vertical accountability). Na příkladu České republiky jsme poté demonstrovali poměrně dlouhodobý trend deinstitucionalizace českého stranického systému, jenž započal ve volbách v roce 2010, přičemž hlavní slabostí českého stranického systému se ukázala být klesající stabilita vztahů mezi stranami a voliči vyjádřená značným nárůstem volatility a především dramatický poklesem institucionalizace v dimenzi stranické organizace, tedy stability podpory etablovaných stran na úkor nově vznikajících stranicko-politických subjektů. Třetí kapitola navázala na předchozí kapitolu a její zjištění spojené s faktem, že hlavním problémem institucionalizace českého stranického systému se stal nárůst volatility spojený se vzestupem nových stran a pokusila se pohlédnout na problematiku úspěchu nových stran optikou volební geografie, stavící do popředí důležitost prostorového rozložení podpory politických stran a zejména odpovědi na otázku, jakým způsobem, respektive, odkud získávají nové politické strany voliče. Pro tyto účely bylo nejprve představeno několik technik vyvinutých v rámci prostorové ekonometrie (spatial econometrics), respektive explorační prostorové analýz dat (exploratory spatial data analysis, ESDA), které dokáží zohlednit, že prostorová data téměř vždy vykazují nějakou formu prostorové autokorelace nebo prostorové závislosti, protože místa ve větší blízkosti mají tendenci mít podobnější vlastnosti, než místa, jež jsou od sebe více vzdálena. Zajímalo nás nejen shlukování podpory jednotlivých politických stran v prostoru v čase, tedy časoprostorová (ne)stabilita (spatiotemporal non-stability) voličské podpory této strany ve dvojici voleb (po sobě či v delším období následujících), ale rovněž zejména to, jaká byla dynamika proměn voličské podpory politických stran mezi sebou, tedy geografické přesuny hlasů mezi stranami v po sobě následujících volbách. Výše představené techniky jsme následně prezentovaly na volebních výsledcích jedné z nových úspěšných stran, hnutí Úsvit, resp. SPD Tomia Okamury ve sněmovních volbách v letech 2013 a 2017. Výsledky analýzy poměrně jasně ukázaly, že volba lokálně úrovně analýzy může v některých případech identifikovat zjištění, jež nejsou zcela v souladu s globální úrovní analýzy, což potvrzuje nutnost analýzy vedené z více úrovní, jež jediná dokáže dostatečně reflektovat prostorové proměny voličského chování. V následující čtvrté kapitole jsme se soustředili na postavení nových stran, resp. podoby politické soutěže v prostoru víceúrovňového vládnutí a výzkumu nacionalizace stranických systémů, protože vzestup nových stran má logicky i svou lokální podobu, což má nemalý význam rovněž pro celkovou institucionalizaci stranické soustavy, jíž jsme se zabývali ve druhé kapitole. Již při představení problematiky výzkumu nacionalizace lokálních stranických systémů jsme přitom ukázaly, že přesun výzkumu nacionalizace na lokální úroveň je spjat s mnohými teoretickými, ale zejména metodologickými obtížemi. Z tohoto důvodu jsme představili několik způsobů meření nacionalizace lokálních stranických systémů. Samotná analýza nacionalizace českých lokálních stranických systémů po komunálních volbách v roce 2010 pak potvrdila důležitost velikosti obce jako jednoho z velmi důležitých (klíčových) indikátorů nacionalizace lokálních stranických systémů. Pátá kapitola se věnovala oblasti populismu a pokusu o jisté shrnutí tohoto dosud poměrně heterogenního výzkumného pole. Zajímali nás přitom jak samotné teoretické vymezení pojmu populismus, tak i rozdíly mezi tradičním a novým populismem. Pokusili jsme si položit otázku, nakolik populismus představuje &quot;pouze&quot; hrozbu pro současné režimy a nakolik naopak bychom ho mohli považovat za výzvu pro demokracii. To pak poměrně úzce souvisí i s tím, jakým způsobem lze inovovat současnou podobu liberální demokracie. I v případě populismu jsme se pokusili o aplikaci některých z přístupů, které se snaží vysvětlit úspěch nových (populistických) stran. Naše analýzu jsme ukotvili teorií křivd, jež pracuje s předpokladem existence souvislost mezi protestním chováním a nespokojeností a křivdami pociťovanými ze strany občanů poté. Přinesli jsme optikou našeho pohledu některá poměrně zajímavá zjištění. Zatímco totiž ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v letech 2010 a 2013 nebyly hypotézy spojené s působením mobilizačních teorií křivd příliš úspěšné, situace se výrazně proměnila ve sněmovních volbách v roce 2017, kdy zisky hnutí ANO a SPD Tomia Okamury byly do velké míry spojeny se strukturální charakteristikou jednotlivých českých regionů. Zejména mobilizace ekonomických křivd může částečně vysvětlovat fakt, že oba subjekty uspěly převážně v levicových regionech, jež byly dříve baštami ČSSD a KSCM. Tato zjištění tak potvrzují závěry prezentované ve třetí kapitole, kde jsme pomocí prostorových technik v mapové podobě jednoznačně doložily přesun voličského zázemí SPD do levicových regionů. Konečně závěrečná, šestá, kapitola se zaměřila na jeden z aktuálních trendů současného politologického výzkumu, výzkum politického marketingu, a to na tzv. celebritizaci v politice. Toto téma není dosud v české odborné literatuře reflektováno tak, jak by se to zasloužilo s ohledem na to, že celebrity v našich stranách a hnutích nalezneme a že zde sehrávají či sehrávaly poměrně významnou roli. Zaměřili jsme pozornost směrem k diskuzi definic tohoto pojmu a také výkladu relevantních typologií a vůbec možnostem analýzy přístupů k celebritám. Zajímalo nás též, jaké příčiny vedou k tomu, že tyto známé osobnosti vstupují do politiky, a to ať již aktivně, nebo jako podporovatelé některých ze stran či kandidátů. V této kapitole jsme se pokusili přinést též popis zapojování celebrit v rámci české politiky a zaměřili jsme se přitom na sněmovní volby. Všímali jsme si především toho, jaké typy známých osobností vstupují do politiky a konstatovali jsme jistou souvislost mezi krizí politiky na straně jedné a nárůstem zájmu celebrit o politiku na straně druhé. Tuto krizi patrně známé osobnosti vnímají jako mobilizační prvek v tom smyslu, že je to vede k většímu zapojení se do politiky. Je to však i výzva pro politické strany a jejich vedení, které se právě v době těchto názorových krizí otevírají i nestraníkům - včetně těch, které označujeme za celebrity.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

50601 - Political science

Project

—

Continuities

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Publication year

2020

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-200-3052-8

Number of pages

208

Publisher name

Academia

Place of publication

Praha

UT code for WoS book

—