Prague Castle on its Way to Communist Utopia (1948-1968)

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F60461071%3A_____%2F19%3AN0000044" target="_blank" >RIV/60461071:_____/19:N0000044 - isvavai.cz</a>

Result on the web

<a href="https://www.umprum.cz/web/cs/nakladatelstvi/odborna-literatura-monografie/prazsky-hrad-na-ceste-ke-komunisticke-utopii-1948-1968-8487" target="_blank" >https://www.umprum.cz/web/cs/nakladatelstvi/odborna-literatura-monografie/prazsky-hrad-na-ceste-ke-komunisticke-utopii-1948-1968-8487</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Pražský hrad na cestě ke komunistické utopii (1948−1968)

Original language description

Kniha se zabývá Pražským hradem a jeho krátkodobými a dlouhodobými architektonickými úpravami a vývojem výstavního programu v jeho areálu v rozmezí let 1948 až 1968. Zaměřuje se především na projekty – ať už realizované či neuskutečněné –, které byly plánovány s ambicí formovat veřejné mínění, politicky vzdělávat občany a ovlivňovat jejich hodnoty a estetický vkus. Sleduje snahy prezidenta, jeho kanceláře a vedení KSČ o proměnu areálu Pražského hradu ve spolupráci s předními vědci, umělci a architekty, a to takovým způsobem, aby se mohl podílet na výchově nového člověka, který měl v Československu vybudovat komunismus. Z tohoto důvodu jsem zvolila časový rámec, začínající nástupem Klementa Gottwalda do funkce prezidenta v červnu 1948 a končící rozpuštěním komise pro hradní úpravy v říjnu 1968. Text zkoumá složitý systém vztahů mezi politikou a ideologií na jedné straně a uměním a architekturou na straně druhé. Volně přitom vychází z definice totalitárních a post-totalitárních režimů politologa Juana J. Linze, aby s její pomocí probádal souvislosti mezi proměnami politického režimu v Československu a úpravami Pražského hradu, sídla prezidenta, místa schůzí KSČ a tradičního prostoru státní moci v Českých zemích a posléze v Československu. V období let 1948 až 1953 byl Pražský hrad chápán především jako sídlo prezidenta a místo státní reprezentace a veřejnosti byl z větší části uzavřen, sloužil však jako jeden ze symbolů, který měl KSČ pomoci získat legitimitu. Rekonstrukce sledovaly směr naznačený již během působení Edvarda Beneše a meziváleční hradní architekti Pavel Janák a Otto Rothmayer ve svých funkcích působili i nadále. Jízdárna Pražského hradu se stala významným výstavnickým centrem a hostila bienální přehlídky současného umění. V pozdějších letech se na tuto tradici navázalo výrazným rozšířením výstavní činnosti i do dalších částí hradního areálu. Zaměstnancům Kanceláře prezidenta republiky se dařilo postupně prosazovat přijetí řady legislativních opatření, díky kterým kancelář získala pod svou správu veškeré stavby v areálu a řídila tak jejich rekonstrukce, měla na starosti památkovou péči a vliv vedoucích jejích odborů sahal daleko za hranice hradního komplexu. Po roce 1953 začalo období otevírání Hradu, zaměřené hlavně na prostory Starého paláce, pod vedením Umělecké a historické rady Kanceláře prezidenta republiky, v níž zasedali odborníci, především z řad historiků, archeologů a historiků umění. Na Pražský hrad začalo být nahlíženo jako na potenciální prostor aktivizace širokých mas, k níž měla sloužit především výstavní činnost. Po nástupu Antonína Novotného do funkce prezidenta byla roku 1959 založena Ideová rada pro úpravy Pražského hradu, komise, která měla řídit rozsáhlou stavební proměnu Pražského hradu navázanou na proklamované vybudování socialismu v Československu. Hrad se měl stát věčnou připomínkou tohoto úspěchu. Řada nově plánovaných muzeí, dům určený dětem a vyhlídková cesta zvaná Alej socialismu měly ovšem ještě vyšší ambici, a to výchovu nového komunistického člověka. Špatná organizace práce, nedostatek materiálu a pracovníků a neustálý spěch vedly k tomu, že naprostá většina zamýšlených úprav nebyla nikdy realizována. Významný podíl na tom však nesl i proces uvolňování v průběhu šedesátých let, který se odrazil ve složení Ideové rady a v mnoha případech přenesl myšlenkové těžiště z politické výchovy k praktickým potřebám. Text se zaměřuje rovněž na sledování projevů socialistického realismu a postupného prosazování modernismu v areálu Hradu a na proměny, ke kterým docházelo v době mezi vypsáním soutěže a realizací uměleckých děl, která mnohdy jen velmi volně reagovala na ideologicky přímočaré zadání.

Czech name

Pražský hrad na cestě ke komunistické utopii (1948−1968)

Czech description

Kniha se zabývá Pražským hradem a jeho krátkodobými a dlouhodobými architektonickými úpravami a vývojem výstavního programu v jeho areálu v rozmezí let 1948 až 1968. Zaměřuje se především na projekty – ať už realizované či neuskutečněné –, které byly plánovány s ambicí formovat veřejné mínění, politicky vzdělávat občany a ovlivňovat jejich hodnoty a estetický vkus. Sleduje snahy prezidenta, jeho kanceláře a vedení KSČ o proměnu areálu Pražského hradu ve spolupráci s předními vědci, umělci a architekty, a to takovým způsobem, aby se mohl podílet na výchově nového člověka, který měl v Československu vybudovat komunismus. Z tohoto důvodu jsem zvolila časový rámec, začínající nástupem Klementa Gottwalda do funkce prezidenta v červnu 1948 a končící rozpuštěním komise pro hradní úpravy v říjnu 1968. Text zkoumá složitý systém vztahů mezi politikou a ideologií na jedné straně a uměním a architekturou na straně druhé. Volně přitom vychází z definice totalitárních a post-totalitárních režimů politologa Juana J. Linze, aby s její pomocí probádal souvislosti mezi proměnami politického režimu v Československu a úpravami Pražského hradu, sídla prezidenta, místa schůzí KSČ a tradičního prostoru státní moci v Českých zemích a posléze v Československu. V období let 1948 až 1953 byl Pražský hrad chápán především jako sídlo prezidenta a místo státní reprezentace a veřejnosti byl z větší části uzavřen, sloužil však jako jeden ze symbolů, který měl KSČ pomoci získat legitimitu. Rekonstrukce sledovaly směr naznačený již během působení Edvarda Beneše a meziváleční hradní architekti Pavel Janák a Otto Rothmayer ve svých funkcích působili i nadále. Jízdárna Pražského hradu se stala významným výstavnickým centrem a hostila bienální přehlídky současného umění. V pozdějších letech se na tuto tradici navázalo výrazným rozšířením výstavní činnosti i do dalších částí hradního areálu. Zaměstnancům Kanceláře prezidenta republiky se dařilo postupně prosazovat přijetí řady legislativních opatření, díky kterým kancelář získala pod svou správu veškeré stavby v areálu a řídila tak jejich rekonstrukce, měla na starosti památkovou péči a vliv vedoucích jejích odborů sahal daleko za hranice hradního komplexu. Po roce 1953 začalo období otevírání Hradu, zaměřené hlavně na prostory Starého paláce, pod vedením Umělecké a historické rady Kanceláře prezidenta republiky, v níž zasedali odborníci, především z řad historiků, archeologů a historiků umění. Na Pražský hrad začalo být nahlíženo jako na potenciální prostor aktivizace širokých mas, k níž měla sloužit především výstavní činnost. Po nástupu Antonína Novotného do funkce prezidenta byla roku 1959 založena Ideová rada pro úpravy Pražského hradu, komise, která měla řídit rozsáhlou stavební proměnu Pražského hradu navázanou na proklamované vybudování socialismu v Československu. Hrad se měl stát věčnou připomínkou tohoto úspěchu. Řada nově plánovaných muzeí, dům určený dětem a vyhlídková cesta zvaná Alej socialismu měly ovšem ještě vyšší ambici, a to výchovu nového komunistického člověka. Špatná organizace práce, nedostatek materiálu a pracovníků a neustálý spěch vedly k tomu, že naprostá většina zamýšlených úprav nebyla nikdy realizována. Významný podíl na tom však nesl i proces uvolňování v průběhu šedesátých let, který se odrazil ve složení Ideové rady a v mnoha případech přenesl myšlenkové těžiště z politické výchovy k praktickým potřebám. Text se zaměřuje rovněž na sledování projevů socialistického realismu a postupného prosazování modernismu v areálu Hradu a na proměny, ke kterým docházelo v době mezi vypsáním soutěže a realizací uměleckých děl, která mnohdy jen velmi volně reagovala na ideologicky přímočaré zadání.

Type

B - Specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60401 - Arts, Art history

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2019

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-87989-80-7

Number of pages

263

Publisher name

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Place of publication

Praha

UT code for WoS book

—