Massacre of Crimea Resort

Result code in IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F68378017%3A_____%2F22%3A00558312" target="_blank" >RIV/68378017:_____/22:00558312 - isvavai.cz</a>

Result on the web

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Result language

čeština

Original language name

Masakr letoviska Krym

Original language description

Přítomná studie se zabývá „krymským textem“, souborem literárních děl zpracovávajících téma Krymu jako hraničního místa v moderní ruské literatuře od Čechovovy Dámy s psíčkem, přes Nabokovovo Jaro ve Fialtě a Šmeljovovo Slunce mrtvých až po Mandelštamovu poezii. Součástí krymského textu jsou topoi, jež tvoří jeho osu, jako např. jaro, masakry, mandle, jáma, ostrov, psaní, moře a především letovisko a koncentrační tábor. Studie se zaměřuje na různé významové polohy, jaké „krymský text“ zaujímá. První kapitola nazvaná Letovisko Krym se zabývá kontrastem mezi idylickým letoviskem a válečným území, jak je to zřejmé především z Nabokovových Promluv, paměti, ale také z Majakovského či Vološinovy poezie. Druhá kapitola nazvaná Tábor vyloučených se zabývá problémem lidské zkušenosti během teroru, pro níž je charakteristická nepředstavitelná událost jako nová moderní kategorie. Krym se tak ukazuje jako heterotopie (Foucault) v anachronickém čase (Derrida), jakési sběrné místo, kam si imperiální Rusko odkládá své touhy a frustrace. Krym lze rovněž charakterizovat jako tábor (Agamben), kde se výjimečný stav stává pravidlem. Ve třetí kapitole se objevuje téma Černého moře jako „moře zla“, jak je zpracovává Pilňak ve své povídce Modrý oceán anebo Čechov v Černém mnichovi. Krym se v románu Slunce mrtvých Ivana Šmeljova proměnil v zónu tábora, která je přímým opakem ostrova jako symbolu ráje a utopie. Ve Šmeljovově románu se objevuje obraz drozda, mandlí a mandlovníku stejně jako v Mandelštamově poezii a Nabokovově próze. Poslední, čtvrtá kapitola je věnovaná psaní v souvislosti s mořem. Černomořská kultura jako by měla vyhnanství ve svém vínku již od Ovidia. Ovidiovský motiv spjatý s vyhnanstvím se objevuje především v Mandelštamově poezii a jeho esejích. Pro Mandelštama se báseň stává láhví se vzkazem, kterou trosečník hodil do moře. Každé psaní je adresné, jako by říkal Mandelštam. Ovšem v Mandelštamových básních se adresností, tedy schopností každého psaní mít adresu, stávají namísto určité ulice jáma anebo věnování tyranovi, jímž je Stalin. Krymský text se oproti petrohradskému (Toporov) vyznačuje neustálým „přepisováním“ své vlastní historie. Krym můžeme vnímat jako letovisko, jehož půdou prosakují zapomenuté masakry.

Czech name

Masakr letoviska Krym

Czech description

Přítomná studie se zabývá „krymským textem“, souborem literárních děl zpracovávajících téma Krymu jako hraničního místa v moderní ruské literatuře od Čechovovy Dámy s psíčkem, přes Nabokovovo Jaro ve Fialtě a Šmeljovovo Slunce mrtvých až po Mandelštamovu poezii. Součástí krymského textu jsou topoi, jež tvoří jeho osu, jako např. jaro, masakry, mandle, jáma, ostrov, psaní, moře a především letovisko a koncentrační tábor. Studie se zaměřuje na různé významové polohy, jaké „krymský text“ zaujímá. První kapitola nazvaná Letovisko Krym se zabývá kontrastem mezi idylickým letoviskem a válečným území, jak je to zřejmé především z Nabokovových Promluv, paměti, ale také z Majakovského či Vološinovy poezie. Druhá kapitola nazvaná Tábor vyloučených se zabývá problémem lidské zkušenosti během teroru, pro níž je charakteristická nepředstavitelná událost jako nová moderní kategorie. Krym se tak ukazuje jako heterotopie (Foucault) v anachronickém čase (Derrida), jakési sběrné místo, kam si imperiální Rusko odkládá své touhy a frustrace. Krym lze rovněž charakterizovat jako tábor (Agamben), kde se výjimečný stav stává pravidlem. Ve třetí kapitole se objevuje téma Černého moře jako „moře zla“, jak je zpracovává Pilňak ve své povídce Modrý oceán anebo Čechov v Černém mnichovi. Krym se v románu Slunce mrtvých Ivana Šmeljova proměnil v zónu tábora, která je přímým opakem ostrova jako symbolu ráje a utopie. Ve Šmeljovově románu se objevuje obraz drozda, mandlí a mandlovníku stejně jako v Mandelštamově poezii a Nabokovově próze. Poslední, čtvrtá kapitola je věnovaná psaní v souvislosti s mořem. Černomořská kultura jako by měla vyhnanství ve svém vínku již od Ovidia. Ovidiovský motiv spjatý s vyhnanstvím se objevuje především v Mandelštamově poezii a jeho esejích. Pro Mandelštama se báseň stává láhví se vzkazem, kterou trosečník hodil do moře. Každé psaní je adresné, jako by říkal Mandelštam. Ovšem v Mandelštamových básních se adresností, tedy schopností každého psaní mít adresu, stávají namísto určité ulice jáma anebo věnování tyranovi, jímž je Stalin. Krymský text se oproti petrohradskému (Toporov) vyznačuje neustálým „přepisováním“ své vlastní historie. Krym můžeme vnímat jako letovisko, jehož půdou prosakují zapomenuté masakry.

Type

C - Chapter in a specialist book

CEP classification

—

OECD FORD branch

60206 - Specific literatures

Project

—

Continuities

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Publication year

2022

Confidentiality

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Book/collection name

Poloostrov Krym: od křižovatky kultur k ruské kolonii. Řecko - Řím - Byzanc - Osmanská říše - Krymský chanát - Ruské impérium - Sovětský svaz - Ukrajina - Ruská federace

ISBN

978-80-86420-85-1

Number of pages of the result

30

Pages from-to

257-286

Number of pages of the book

382

Publisher name

Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.

Place of publication

Praha

UT code for WoS chapter

—