Hepatogenní diabetes u kandidátů transplantace jater: prevalence, rizikové faktory a potransplantační vývoj - prospektivní studie

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00023001%3A_____%2F23%3A00084101" target="_blank" >RIV/00023001:_____/23:00084101 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://www.csgh.info/uploads/pdf/11460_cs.pdf" target="_blank" >https://www.csgh.info/uploads/pdf/11460_cs.pdf</a>

DOI - Digital Object Identifier

<a href="http://dx.doi.org/10.48095/ccgh20232820" target="_blank" >10.48095/ccgh20232820</a>

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Hepatogenní diabetes u kandidátů transplantace jater: prevalence, rizikové faktory a potransplantační vývoj - prospektivní studie

Popis výsledku v původním jazyce

Úvod: Diabetes mellitus (DM) asociovaný s cirhózou jater (tzv. hepatogenní DM) má od klasického DM 2. typu (T2DM) řadu odlišností, data o jeho prevalenci, rizikových faktorech a vývoji po transplantaci jater (LT) jsou však omezená. Cílem této studie bylo posoudit prevalenci, rizikové faktory a potransplantační vývoj DM diagnostikovaného v rámci předtransplantačního vyšetření u prospektivně sledované kohorty kandidátů LT. Metody: Do studie bylo zařazeno 122 dospělých pacientů, kteří byli v období 5/2015 až 4/2017 zařazeni na čekací listinu (WL) k LT. Přítomnost DM byla hodnocena na základě standardních kritérií včetně orálního glukózového tolerančního testu (OGTT). Výsledky: U 54 pacientů (44,3 %) byl před LT přítomen DM, z nichž u 26 pacientů (21,3 %) byl známý již dlouho před zařazením na WL (klasický T2DM) a u dalších 28 pacientů (23,0 %) byl DM diagnostikován v průběhu předtransplantačního vyšetření na základě patologických hodnot OGTT (hepatogenní DM). U 13 pacientů byl zjištěn de novo DM po LT. Dle multivariantní analýzy měli pacienti s hepatogenním DM oproti klasickému T2DM významně nižší BMI (p = 0,015), nižší lačnou glykemii (p = 0,002) a nižší glykovaný hemoglobin (p = 0,010). Oproti pacientům bez diabetu měli pacienti s hepatogenním DM častější výskyt metabolického syndromu (p = 0,033). Pacienti s hepatogenním DM byli méně často léčeni inzulinem 1 měsíc po LT (32,0 vs. 76,2 %; p = 0,002), 6 měsíců (20,0 vs. 76,2 %; p &lt; 0,001), 1 rok (20,0 vs. 75,0 %; p &lt; 0,001) a 2 roky po LT (23,8 vs. 66,7 %; p = 0,007) než pacienti s klasickým T2DM; oproti skupině bez předtransplantačního DM byli častěji léčeni inzulinem 1 měsíc po LT (32,0 vs. 7,7 %; p = 0,015) a 2 roky po LT (23,8 vs. 9,1 %; p = 0,029). Závěr: Hepatogenní DM je u kandidátů LT častý (23,0 %), u většiny pacientů po LT na rozdíl od klasického T2DM regreduje, nicméně inzulinoterapie je nutná až u jedné čtvrtiny pacientů i 2 roky po LT.

Název v anglickém jazyce

Hepatogenous diabetes in liver transplant candidates: prevalence, risk factors and posttransplant outcome – prospective study

Popis výsledku anglicky

Introduction: Diabetes mellitus (DM) associated with liver cirrhosis (hepatogenous DM) has several differences from classical DM type 2 (T2DM), data about its prevalence, risk factors and outcome after liver transplantation (LT) are limited. The aim of this study was to evaluate the prevalence, risk factors and posttransplant outcome of DM diagnosed during the pretransplant investigation in a prospectively followed cohort of LT candidates. Methods: The study included 122 adult patients who were listed for LT in the period from 5/2015 to 4/2017. Presence of DM was evaluated by standard criteria including oral glucose tolerance test (OGTT). Results: DM was present in 54 patients (44.3%) pretransplant, of whom 26 patients (21.3%) had long-term history of DM before they were listed for LT (classical T2DM), and in other 28 patients (23.0%) DM was diagnosed during the pretransplant investigation based on pathological results of OGTT (hepatogenous DM). In 13 patients, de novo DM after LT was diagnosed. On the multivariate analysis, patients with hepatogenous DM had significantly lower BMI (P = 0.015), lower fasting glucose (P = 0.002) and lower glycated hemoglobin (P = 0.010), compared to classical T2DM. In comparison to patients without DM, patients with hepatogenous DM had more frequent occurrence of metabolic syndrome (P = 0.033). Patients with hepatogenous DM were less frequently treated with insulin at 1 month (32.0% vs. 76.2%; P = 0.002), 6 months (20.0% vs. 76.2%; P &lt;0.001), 1 year (20.0% vs. 75.0%; P &lt;0.001) and 2 years after LT (23.8% vs. 66.7%; P = 0.007) than patients with classical T2DM; but they were more frequently treated with insulin than patients without pretransplant DM 1 month after LT (32.0% vs. 7.7%; P = 0.015) and 2 years after LT (23.8% vs. 9.1%; P = 0.029). Conclusion: Hepatogenous DM is frequent in LT candidates (23.0%), it regresses in the majority of patients after LT unlike the classical T2DM, however, insulinotherapy is still necessary up to one quarter of patients even 2 years after LT.

Druh

J_SC - Článek v periodiku v databázi SCOPUS

CEP obor

—

OECD FORD obor

30219 - Gastroenterology and hepatology

Projekt

<a href="/cs/project/NV15-26906A" target="_blank" >NV15-26906A: Genetický, transkriptomický a metabolický profil pacientů po transplantaci jater ve vztahu k rozvoji NAFLD/NASH.</a><br>

Návaznosti

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Rok uplatnění

2023

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Gastroenterologie a hepatologie

ISSN

1804-7874

e-ISSN

1804-803X

Svazek periodika

77

Číslo periodika v rámci svazku

4

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

9

Strana od-do

280-288

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

2-s2.0-85174587938