Vyšetření méně běžných tělesných tekutin: část 3 - perikardiální tekutina (patofyziologie, referenční intervaly základních vyšetření, klinické stavy)

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00023001%3A_____%2F25%3A00086111" target="_blank" >RIV/00023001:_____/25:00086111 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://casopiskbm.cz/pdfs/kbm/2025/04/01.pdf" target="_blank" >https://casopiskbm.cz/pdfs/kbm/2025/04/01.pdf</a>

DOI - Digital Object Identifier

<a href="http://dx.doi.org/10.61568/kbm.2025.018" target="_blank" >10.61568/kbm.2025.018</a>

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Vyšetření méně běžných tělesných tekutin: část 3 - perikardiální tekutina (patofyziologie, referenční intervaly základních vyšetření, klinické stavy)

Popis výsledku v původním jazyce

Perikardiální tekutina, nacházející se mezi viscerální a parietální vrstvou perikardu, má specifické složení odlišné od jiných serózních dutin a hraje klíčovou roli v diagnostice i patofyziologii kardiálních onemocnění. Historické dělení výpotků na exsudáty a transudáty pomocí Lightových kritérií je u perikardiální tekutiny neadekvátní, neboť i fyziologické vzorky jsou podle nich klasifikovány jako exsudáty. Novější studie definují referenční intervaly hlavních biochemických a morfologických parametrů, potvrzující vyšší obsah buněčných elementů, proteinů, LDH a dalších biomarkerů. Patofyziologicky může vývoj perikardiálních výpotků vycházet ze zvýšené kapilární permeability, aktivace mezotelu či poruch lymfatické drenáže. Etiologie zahrnuje infekční i neinfekční příčiny, nejčastěji malignity, infekce, autoimunitní a iatrogenní stavy. Významná pozornost je věnována novým biomarkerům, nebo současně používaným biomarkerům v nových aplikacích. Cílem sdělení je shrnout současné poznatky o složení a funkci perikardiální tekutiny, upozornit na limity tradičních klasifikací a zdůraznit diagnostický potenciál nových molekul s klinickým a prognostickým významem.

Název v anglickém jazyce

Analysis of Less Common Body Fluids: Part 3 - Pericardial fluid (pathophysiology, reference intervals for basic tests, clinical conditions)

Popis výsledku anglicky

Pericardial fluid, located between the visceral and parietal layers of the pericardium, has a specific composition that differs from other serous cavities and plays a key role in the diagnosis and pathophysiology of cardiac diseases. The historical division of effusions into exudates and transudates using Light&apos;s criteria is inadequate for pericardial fluid, as even physiological samples are classified as exudates according to these criteria. More recent studies define reference intervals for the main biochemical and morphological parameters, confirming higher levels of cellular elements, proteins, LDH, and other biomarkers. Pathophysiologically, the development of pericardial effusions may be based on increased capillary permeability, mesothelial activation, or lymphatic drainage disorders. The etiology includes infectious and non-infectious causes, most commonly malignancies, infections, autoimmune and iatrogenic conditions. Significant attention is paid to new biomarkers or biomarkers currently used in new applications. The aim of this communication is to summarize current knowledge about the composition and function of pericardial fluid, to highlight the limitations of traditional classifications, and to emphasize the diagnostic potential of new molecules with clinical and prognostic significance

Druh

J_ost - Ostatní články v recenzovaných periodicích

CEP obor

—

OECD FORD obor

10608 - Biochemistry and molecular biology

Projekt

—

Návaznosti

N - Vyzkumna aktivita podporovana z neverejnych zdroju

Rok uplatnění

2025

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Klinická biochemie a metabolismus

ISSN

1210-7921

e-ISSN

—

Svazek periodika

33

Číslo periodika v rámci svazku

4

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

9

Strana od-do

120-128

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—