Stůňu touž nemocí. Julius Zeyer a Jan Lier v zrcadle vzájemných dopisů

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00023205%3A_____%2F17%3AN0000013" target="_blank" >RIV/00023205:_____/17:N0000013 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Stůňu touž nemocí. Julius Zeyer a Jan Lier v zrcadle vzájemných dopisů

Popis výsledku v původním jazyce

Soubor dopisů Julia Zeyera a Jana Liera, uložený v osobních pozůstalostech obou autorů v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze, představuje jedinečnou výpověď, dotvářející podstatným způsobem obraz společenského, kulturního i uměleckého milieu v českých zemích na konci 19. století. Zachycuje hluboké přátelství dvou umělců, vzdělanců a skeptiků, s jejich vlastní sebereflexí – malcontentů. V pozůstalosti Julia Zeyera se dochovalo 91 dopisů (celkem 194 listů) Jana Liera z let 1883–1900; kromě toho je tu uložena i jedna pohlednice, kterou Zeyer poslal 31. 12. 1899 Lierovi z Lužan. V pozůstalosti Jana Liera, čítající třiadvacet kartonů, tvoří abecedně řazená korespondence první čtyři kartony, zbytek fondu je neuspořádán. Zeyerovy dopisy v uspořádané části pozůstalosti chybí. Víceméně šťastnou náhodou se je podařilo nalézt v sedmém kartonu, přírůstku z archivu AV ČR (i. č. 58); jde o konvolut 95 dopisů z let 1883–1900 (celkem 167 listů). Nespokojenost a popuzení, střídané malomyslným klesáním obou přátel nejsou jen známkami jejich citlivých a kritických osobností; umělecká autostylizace do role osamělých bojovníků, v níž se identifikovali s obrazem romantického umělce – vyhnance, je příznačná pro celou generaci českého literárního parnasismu, jenž vzdoroval souběžnému nástupu realismu a naturalismu v umění. Korespondence dokládá mj. i to, že nešlo o nikterak neprostupná prostředí, jak se traduje v zjednodušujících učebnicových konstruktech. V tom smyslu je vypovídající vztah obou pisatelů (a Zeyerův zvláště) k Zolovi, případně Ibsenovi. Sdílený despekt k soudobé mravokárné, úzkoprsé a národovecké kritice, která v osmdesátých letech nalezla nové epicentrum na Moravě, neznačí nedostatek národního uvědomění ani jednoho z respondentů. Naopak, jejich nesmlouvavě protihabsburské smýšlení je dalším významným příspěvkem k složitému obrazu doby. Rakušáctví, jež dle Zeyera vštípila lidu do krve žurnalistika (zejména německojazyčný deník Politik), básník nazývá „nemocí hnusnou jako syfilis.“ Společným terčem korespondence je pak pochopitelně Vídeň jako kvintesence všeho rakušáctví, stejně jako loajální postoj české politické a kulturní reprezentace a prohabsburský ráz českých slavností a institucí (Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění). Kolize mezi ideovým přesvědčením a pragmatickými činy však nemine ani pisatele, respektive odvislejšího Liera. Podobně je tomu s vyhrocenou kritikou české první scény, jež v dopisech zaznívá, dokud se jeden z pisatelů nestane – jako dramaturg Národního divadla – spoluzodpovědným. Sledujeme tu pak i obapolnou proměnu vztahu mezi Národním divadlem a Zeyerem-dramatikem.

Název v anglickém jazyce

Suffering from the Same Illness: Julius Zeyer and Jan Lier as Reflected in Their Correspondence

Popis výsledku anglicky

Letters exchanged between Julius Zeyer and Jan Lier, which are among the personal papers of the two writers deposited in the Literary Archive of the Museum of Czech Literature (Literární archiv Památníku národního písemnictví) in Prague, offer unique testimony on and present a fuller picture of society, culture, and the arts in the Czech lands at the end of the 19th century. The letters also capture the warm friendship that existed between these two artists, intellectuals, and sceptics and, as reflected in their own words, ‘malcontents’. A total of 91 letters (comprising 194 pages) from Jan Lier to Julius Zeyer dating from 1883–1900 have been preserved among Zeyer’s personal papers. There is also one postcard, which Zeyer sent to Lier from Lužany on 31 December 1899. The personal papers of Jan Lier fill twenty-three archives boxes, the first four of which contain his personal correspondence, organised in alphabetical order, and the rest of his papers are not collected in any order. Zeyer’s letters are not among the organised section of his papers. But they fortunately were found in the seventh box, which originally came from the archive of the Czech Academy of Sciences (i.d. no. 58); they form a bundle of 95 letters dating from 1883–1900 (comprising 167 pages). The two friends’ discontent and irritation alternating with collapses into despondency are more than just indicators of their sensitive and critical personalities; their self-stylisations as artists into the role of solitary warrior whereby they embraced for themselves the image of the romantic artist as outsider is characteristic for the entire generation of Czech literary Parnassianists who were resisting the ascent of realism and naturalism in the arts. The two men’s letters reveal, among other things, that the different literary styles that co-existed in the Czech literary scene were not as rigidly set apart as simplifying textbook accounts portray them as being. In this sense, the relationship of both writers (and of Zeyer in particular) to Zola, or even Ibsen, is revealing. The two writers’ shared contempt for the contemporary moralistic, narrow-minded, and nationalist criticism that in the 1880s found its new epicentre in Moravia is not a sign of the absence of patriotic feeling entirely on the part of either of them. On the contrary, their uncompromisingly anti-Habsburg sentiment adds another meaningful element to the complex picture of the era. The pro-Austrian feeling that according to Zeyer was instilled in people through journalism (and in particular by the German-language daily Politik published in the Czech lands) he called ‘a disease as repugnant as syphilis’. A shared target of criticism in their correspondence is naturally Vienna as the quintessence of everything Austrophilian, but also the loyal stance of Czech political and cultural representatives and the pro-Habsburg character of Czech festivities and institutions (the Czech Academy of Emperor Franz Josef for Science, Literature, and Art / Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění). However, even these two writers, and especially the more dependent Lier (economically and socially), could not avoid their pragmatic actions from sometimes clashing with their ideological beliefs. Similarly, vehement criticism of the National Theatre permeated the letters until one of the two men (Lier) became – as dramaturge at the first Czech stage – co-responsible for its work. From that point it is possible to observe a diametric reversal in the relationship between the National Theatre and Zeyer-as-playwright.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60401 - Arts, Art history

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2017

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7008-392-5

Počet stran knihy

302

Název nakladatele

Institut umění - Divadelní ústav

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS knihy

—