Stratigrafie, sedimentární prostředí a tektonická stavba tzv. kozelského pískovcového tělesa v severozápadní části české křídové pánve

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00025798%3A_____%2F18%3A00000087" target="_blank" >RIV/00025798:_____/18:00000087 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="http://www.geology.cz/img/zpravyvyzkum/fulltext/31_Nadaskay_181024.pdf" target="_blank" >http://www.geology.cz/img/zpravyvyzkum/fulltext/31_Nadaskay_181024.pdf</a>

DOI - Digital Object Identifier

<a href="http://dx.doi.org/10.3140/zpravy.geol.2018.31" target="_blank" >10.3140/zpravy.geol.2018.31</a>

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Stratigrafie, sedimentární prostředí a tektonická stavba tzv. kozelského pískovcového tělesa v severozápadní části české křídové pánve

Popis výsledku v původním jazyce

Kozelské pískovce představuje max. 59,5 m mocné těleso situované převážně v nejhlubší tektonické depresi v České křídové pánvi (ČKP), přičemž na povrch vystupuje v sz. okolí České Lípy. V této práci jsou Kozelské pískovce definovány jako sled převážně křemenných pískovců, odkrytých v uvedené oblasti, společně s amalgamovanými pískovcovými polohami v jejich podloží. V důsledku složité geologické stavby území se dřívější interpretace stratigrafického rozsahu a plošného rozšíření kozelských pískovců značně lišily. Těleso však bylo v nedávné době provrtané v celém stratigrafickém rozsahu vrtem 4730_B. Tento vrt doložil, že Kozelské pískovce jsou odděleny od turonských pískovců jizerského souvrství zhruba 25 m mocným intervalem prachovců s výskyty indexové makrofauny Didymotis (Didymotis event 0), Mytiloides scupini (Heinz) a Prionocyclus germari (Reuss). Díky nálezům indexových bivalvií a amonitů bylo možné poprvé určit svrchnoturonské stáří prachovců v podloží Kozelských pískovců, patřících do střední části teplického souvrství. Akumulace glaukonitu a fosfátů ve erozně seřezaném stropě kozelského tělesa je interpretována jako transgresní reziduum s kondenzovanou nejspodnější částí coniaku. Stáří jílovců v nadloží kozelského tělesa je interpretováno jako nejvyšší spodní coniac. Na základě poznatků z vrtného jádra a výchozů je Kozelské těleso sedimentologicky interpretováno jako uloženiny deltového prostředí: 1) facie S, G jsou interpretovány jako uloženiny čela delty (foresety), ukládané primárně z gravitačních proudů, jejichž uloženiny byly posléze přepracovávány tidálními proudy; 2) facie Sgf/Hgf jsou interpretovány jako uloženiny prodelty (bottomsety), ukládané gravitačními proudy; 3) facie Ste, zastoupena vápnitým bimodálním pískovcem je interpretována jako tempestit, avšak primárně byla tato vrstva zřejmě uložena gravitačním proudem; 4) facie Ms a Mm/Mc jako distální, pánevní sedimenty.Alternativně jsou Kozelské pískovce, tvořící v prostoru deskovité těleso s rozsahem nejméně 80 km2, interpretovány jako izolované dunové pole vysunuté vůči příbřežním pískovcovým tělesům dále do pánve. Pole s velkými dunami, na kterých byly naloženy menší duny až čeřiny, migrovalo k JJZ pod bází běžného bouřkového vlnění díky působení silných dnových proudů, patrně tidálních.Karotážní křivky umožnily korelaci kozelského tělesa v rámci genetické sekvence TUR 7, sestávající ze střední až svrchní části Teplického souvrství. Korelace ukazuje, ze se foresety vyvinuly j. od vrtu Vf-1, kde v této úrovni dominuje sukcese max. 20 m mocných nahoru hrubnoucích cyklů. Tento ostrý kontrast sedimentárních architektur v rámci jednotky TUR 7 může odrážet výraznější posun klastické sedimentace dále do centra pánve v důsledku výraznějšího přínosu sedimentu, příp. v důsledku rychlého poklesu mořské hladiny; obě hypotézy si však vyžadují další studium. Dále k J a JZ foresety vykliňují do sledu coniackých prachovců. Mocný sled pískovců korelovaný ve vrtech do oblasti Děčína však naznačuje případný výraznější plošný rozsah tělesa. Revize archivních vrtů a terénní rekognoskace umožnily v rámci této studie také reinterpretaci tektonické stavby výchozové oblasti kozelského tělesa.

Název v anglickém jazyce

Stratigraphy, depositional environment and tectonic setting of the so-called Kozly Sandstone in northwestern part of the Bohemian Cretaceous Basin

Popis výsledku anglicky

Kozly Sandstone forms up to 59.5 m thick body situated mostly within the deepest tectonic depression of the Bohemian Cretaceous Basin (BCB), and cropping out in the SW vicinity of Česká Lípa. Within this study, the Kozly Sandstone is defined as a succession of predominantly quartzose sandstones, exposed in the mentioned area, together with underlying succession of amalgamated sandstone beds. Because of complicated geological setting of the area, previous age constraints as well as interpretation of spatial extent of the Kozly Sandstone differed significantly. Recently, a complete stratigraphic section of this unit was penetrated by cored borehole 4730_B. It proved that the Kozly Sandstone is separated from Turonian sandstones of the Jizera Fm. by ca. 25 m thick sequence of mudstones, containing bivalves Didymotis (Didymotis event 0), Mytiloides scupini (Heinz) as well as ammonite Prionocyclus germari (Reuss). Bivalves and ammonites allowed for the first time to determine the upper Turonian age for the mudstones underlying the Kozly Sandstone, belonging to the middle part of the Teplice Fm. On its top, an accumulation of glauconite and phosphates covering erosional truncation is interpreted as a transgressive lag comprising condensed lowermost part of the Coniacian. The overlying mudstones are the uppermost lower Coniacian in age. Based on drill core and outcrop data, individual lithofacies of the studied section, incl. the Kozly Sandstone, are interpreted as having been deposited in deltaic environment: 1) facies S, G as delta-slope foresets, formed by alternation of downslope gravity currents and reworking by tidal currents; 2) facies Sgf/Hgf as bottomsets, deposited by gravity currents; 3) facies Ste, formed by calcareous bimodal sandstone, as a tempestite, although originally deposited as bottomset turbidite; 4) both facies Ms and Mm/Mc as offshore deposits. Alternatively, the Kozly Sandstone, as sheet like body with an extent of at least 80 km2, might be interpreted as isolated sand field detached from the nearshore sands. The sand field, often covered by ripples and dunes, migrated to the SSW under fair weather wave base due to the activity of strong bottom currents, namely ebb currents. Well-logs allowed correlation of the Kozly Sandstone within genetic sequence TUR 7 consisting of middle–upper part of the Teplice Fm (upper Turonian). The correlation shows that foresets developed southward from borehole Vf-1, in which succession of up to 20 m coarsening-upward cycles dominate the sequence TUR 7. This enigmatic sharp contrast of depositional architectures within TUR 7 sequence may reflect basinward shift of deposition resulting from the increase of clastic supply or rapid sea-level fall; both hypotheses, however, require further investigation. Further to the S/SW, the foresets pinch out into thick sequence of Coniacian mudstones. However, thick sequence of sandstones, correlated from the Kozly area into the vicinity of Děčín, indicate possible greater extent of the interpreted Kozly Sandstone than expected. Revision of archival boreholes and brief field survey allowed re-interpretation of the tectonic setting of the study area.

Druh

J_ost - Ostatní články v recenzovaných periodicích

CEP obor

—

OECD FORD obor

10505 - Geology

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2018

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Zprávy o geologických výzkumech = Geoscience Research Reports

ISSN

0514-8057

e-ISSN

—

Svazek periodika

51

Číslo periodika v rámci svazku

2

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

14

Strana od-do

167-180

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—