Rizikové faktory pro vznik distální tibiofibulární synostózy po luxačních zlomeninách hlezna

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00064173%3A_____%2F22%3A43923041" target="_blank" >RIV/00064173:_____/22:43923041 - isvavai.cz</a>

Nalezeny alternativní kódy

RIV/00216208:11120/22:43923041

Výsledek na webu

<a href="http://www.achot.cz/detail.php?stat=1246" target="_blank" >http://www.achot.cz/detail.php?stat=1246</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Rizikové faktory pro vznik distální tibiofibulární synostózy po luxačních zlomeninách hlezna

Popis výsledku v původním jazyce

Studie analyzuje soubor pacientů po operačně řešených zlomeninách hlezna, u kterých se vyskytly kompletní distální tibiofibulární synostózy. Je zaměřena na jejich výskyt a souvislost s rozsahem tibiotalární dislokace hlezenního kloubu na úrazovém rtg snímku a vztahem ke způsobu operační léčby. Sledovaný 9letý soubor zahrnoval celkem 824 pacientů se zlomeninou typu B a C podle Weberovy klasifikace. Jednalo se o 403 (48,9 %) mužů a 421 (51,1 %) žen. Exkluzivními kritérii byly přidružené zlomeniny talu, kalkanea a ostatních kostí nohy. Data byla získána ze zdravotnické dokumentace a hodnocením rtg snímků úrazových, pooperačních a v odstupu jednoho roku od provedené osteosyntézy. Pro rozdělení zlomenin hlezna byla použita Weberova klasifikace a hodnoceny byly základní epidemiologické údaje (věk a pohlaví), typ zlomeniny a rozsah tibiotalární dislokace zlomeniny hlezna na úrazovém rtg snímku. Poúrazová dislokace hlezna byla rozdělena na dislokaci &gt;10 mm, dislokací &lt;10 mm a skupinu s pravidelnou vidlicí hlezenního kloubu. Při hodnocení způsobu ošetření zlomeniny hlezna byl soubor rozdělen na tři skupiny: 1. skupina s primární vnitřní osteosyntézou, 2. skupina s dočasnou stabilizací transfixací K. dráty nebo zevní fixací a následnou konverzí na sekundární vnitřní osteosyntézu a 3. skupina s definitivní transfixací či zevní fixací hlezna. Výsledky byly statisticky zhodnoceny pomocí Pearsonova chí-kvadrát testu, respektive Fisherova exaktního testu v případě malých četností. K nalezení statisticky významných faktorů, podílejících se na vzniku synostózy, byl vytvořen multivariantní logistický regresní model. Výsledky s pravděpodobností p &lt; 0,05 byly považovány za statisticky významné. V celém souboru se synostóza distálního tibiofibulárního spojení vyskytla celkem u 131 (15,9 %) pacientů. U mužů byla v 85 (21,1 %) případech a u žen ve 46 (10,9 %) případech, což bylo statisticky signifikantní (p &lt; 0,0001). Průměrný věk mezi skupinou pacientů se synostózou (54,4 let) a skupinou pacientů bez synostózy (49,1 let) se statisticky významně lišil (p = 0,0020). Kompletní distální tibiofibulární synostózy byly zjištěny u 78 (12,7 %) případů s typem B a 53 (25,5 %) případů s typem C podle Weberovy klasifikace. Při zohlednění pohlaví se synostózy vyskytly s vyšší četností u mužů v obou typech poranění podle Weberovy klasifikace, pouze v případě typu C se nejednalo o statistickou významnost (p = 0,3026). Různá velikost poúrazové tibiotalární dislokace byla přítomna u obou typů zlomenin. Ve skupině s méně závažným typem B zlomeniny hlezna byla se statistickou významností patrna při vzniku synostóz dominantní převaha počtu případů s velkou dislokací &gt;10 mm (p &lt; 0,0001). Ve skupině s C typem zlomeniny byly zjištěny odlišné výsledky. Nejvyšší četnost případů se synostózou byla ve skupině s dislokací &lt;10 mm (p = 0,0698). V souboru bylo provedeno 615 (74,6 %) primárních osteosyntéz a synostózy vznikly v 77 (12,5 %) případech. U 165 (20,0 %) pacientů byla provedena dočasná stabilizace pomocí transfixace K. dráty nebo zevní fixací s následnou konverzí na sekundární osteosyntézu a synostózy byly zjištěny u 50 (30,3 %) případů (p &lt; 0,0001). U otevřených zlomenin byl zjištěn nesignifikantně nižší výskyt synostóz než u zavřených (p = 0,5902). Poúrazové distální tibiofibulární synostózy mají různorodý morfologický obraz. Řada studií prokázala, že nemají velký vliv na funkční stav hlezna i přes někdy rozsáhlé radiologické nálezy. Etiologicky je při jejich vzniku uváděna role poúrazového hematomu při poranění v oblasti hlubokých měkkých i kostěných struktur hlezna. Vyšší výskyt synostóz byl zaznamenán u mužské populace, pacientů vyššího věku a také u typu C podle Weberovy klasifikace. Větší tibiotalární dislokace byla statisticky významná při vzniku synostóz u typu B podle Weberovy klasifikace, zatímco u typu C nebyla při vzniku synostóz hlavním faktorem. V případech provedení primární vnitřní osteosyntézy byl výskyt synostóz statisticky signifikantně menší než u sekundární osteosyntézy po dočasné stabilizaci.

Název v anglickém jazyce

Risk Factors for the Development of Distal Tibiofibular Synostosis after Unstable Ankle Fractures

Popis výsledku anglicky

PURPOSE OF THE STUDY The study analyses a cohort of patients with surgically treated ankle fractures who developed complete distal tibiofibular synostoses. It focuses on their occurrence and association with the extent of tibiotalar dislocation of the ankle joint on the trauma X-ray and its relation to the choice of surgery. MATERIAL AND METHODS The cohort of a total of 824 patients with type B and C fractures according to Weber classification was followed up for 9 years. The cohort consisted of 403 (48.9%) men and 421 (51.1%) women. The exclusion criteria included associated talus fractures, calcaneus fractures and fractures of the other bones of the foot. The studied data were obtained retrospectively from medical documentation and by evaluation of trauma X-rays and X-rays obtained during the postoperative checks. The ankle fractures were classified based on the Weber classification and the basic epidemiologic data (age and gender), type of fracture and extent of tibiotalar dislocation of ankle fractures on the trauma X-ray were evaluated. Posttraumatic ankle dislocation was divided into tibiotalar dislocation &gt; 10 mm, tibiotalar dislocation &lt; 10 mm and the group with regular ankle joint. When evaluating the treatment method, the cohort was divided into three groups: Group 1 with one-stage osteosynthesis, Group 2 with temporary K-wire transfixation or external fixation and subsequent secondary conversion to internal osteosynthesis, and Group 3 with definitive transfixation or external fixation of the ankle. The results were statistically evaluated using the Pearson s chi-square test, or the Fisher s exact test for low frequencies. A multivariant logistic regression model was created to identify statistically significant factors contributing to the development of synostosis. The results with the p-value &lt; 0.05 were considered statistically significant. RESULTS In the whole cohort, the synostosis of distal tibiofibular joint was observed in a total of 131 (15.9%) patients. In men it was in 85 (21.1%) cases and in women in 46 (10.9%) cases, which was statistically significant (p &lt; 0.0001). There was a statistically significant difference (p = 0.0020) between the mean age in the group of patients with synostosis (54.4 years) and the mean age in the group of patients without synostosis (49.1 years). Complete distal tibiofibular synostoses were found in 78 (12.7%) fractures classified as type B according to the Weber classification and in 53 (25.5%) type C fractures. When taking into account the gender, synostoses occurred more frequently in men in both types of fractures classified based on the Weber classification, only in type C fractures no statistical significance was established (p = 0.3026). Various size of posttraumatic tibiotalar dislocation was present in both types of fractures. The group with less severe type B ankle fractures showed a statistically significant dominance of synostosis development in cases with large tibiotalar dislocation of more than 10 mm (p&lt;0.0001). In the group with type C fractures different results were obtained. The highest frequency of cases with synostosis was reported in the group with dislocation smaller than 10 mm (p = 0.0698). In the entire cohort, 615 (74.6%) one-stage osteosyntheses were performed and synostoses developed in 77 (12.5%) cases. In 165 (20.0%) patients, transfixation with K-wires or external fixation with subsequent conversion to secondary osteosynthesis were used and synostoses were identified in 50 (30.3%) cases (p &lt; 0.0001). The open fractures showed an insignificantly smaller number of synostoses than the closed fractures (p = 0.5902). DISCUSSION Posttraumatic distal tibiofibular synostoses have varied morphology. A number of studies confirmed that they do not affect much the functional status of the ankle, even despite their extensive finding in the area of syndesmosis is evident on the Xray. Etiologically, a certain role in their development is reported to be played by posttraumatic hematoma in case of damage to deep soft and bony structures of the ankle. CONCLUSIONS A higher occurrence of synostoses was observed in male population, older age patients and also in type C fractures according to the Weber classification. Larger tibiotalar dislocation showed statistical significance in the development of synostoses in type B fractures according to the Weber classification, whereas in type C fractures it was not the main factor contributing to the development of synostosis. In cases where one-staged osteosynthesis was performed, the occurrence of synostoses was statistically significantly lower than in secondary osteosynthesis after temporary stabilisation. Key words: ankle fracture, distal tibiofibular synostosis, ankle joint dislocation, Weber classification, acute surgery, delayed surgery.

Druh

J_imp - Článek v periodiku v databázi Web of Science

CEP obor

—

OECD FORD obor

30211 - Orthopaedics

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2022

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Traumatologiae Čechoslovaca

ISSN

0001-5415

e-ISSN

2570-981X

Svazek periodika

89

Číslo periodika v rámci svazku

1

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

6

Strana od-do

37-42

Kód UT WoS článku

000798820400004

EID výsledku v databázi Scopus

2-s2.0-85125838452