Zdechovice – středověké pohřebiště

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00088382%3A_____%2F18%3AN0000012" target="_blank" >RIV/00088382:_____/18:N0000012 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Zdechovice – středověké pohřebiště

Popis výsledku v původním jazyce

V roce 2013 proběhl v souvislosti s výstavbou kanalizace archeologický výzkum v areálu zámku ve Zdechovicích (okr. Pardubice). Nejvýznamnějším objevem bylo odkrytí část kostrového pohřebiště z 13. století na ploše čestného nádvoří jižně od zámku (obr. 3, obr. 4). Archeologický výzkum v prostorách čestného nádvoří odkryl kromě kostrového pohřebiště řadu dalších archeologických situací, nejčastěji souvisejících s pozdější tvrzí, budovou zámku a řadou jeho četných přestaveb. V publikaci je těmto situacím věnována pozornost spíše okrajově a uváděny jsou pouze v případech, kdy ovlivnily dochování pohřebiště a stav jednotlivých lidských skeletů. Záchranný výzkum odkryl na nádvoří pivovaru a v prostorách čestného nádvoří rozsáhlou kulturní vrstvu obsahující nálezy 10. až 12/13. století. Do kulturní vrstvy byly snad již koncem 12. stol, ale především ve 13. století ukládány kostrové hroby. Celkem je doloženo 104 hrobů s pozůstatky 113 jedinců, uložených v jedné, ale i ve třech vrstvách. Všechna těla spočívala v natažené poloze na zádech až na drobné odchylky orientovaná ve směru západ - východ (hlava k západu). Nejméně v sedmnácti případech se podařilo doložit rakve (Tab. 1), některé hrobové jámy byly obloženy kameny a nejméně 4 hroby byly překryty náhrobními kameny. Hrobové jámy byly na pohřebišti identifikovány ve 23 případech. Jámy mají vždy obdélný tvar a zaoblené rohy (obr. 7: 1-5). Délka hrobové jámy byla ovlivněna také výškou zemřelého. Šířka jam se pohybovala od 35 do 60 cm, průměrně však 50 cm. Rozpětí délky jam činilo 105–195 cm, v průměru pak 141,8 cm. Tomuto schématu se vymykal tvar a délka jámy hrobu 6. Jednalo se o nepravidelnou oválnou jámu o délce 238 cm, která se na východní straně u nohou zemřelého lalokovitě rozšiřovala. U mnoha hrobů bylo kvůli špatnému stavu zachovalosti či malému množství kosterního materiálu možné konstatovat pouze to, zda se jedná o dospělého nebo nedospělého jedince. U 68 jedinců bylo možno určit přesnější věk (Tab. 6). Pohlaví bylo možné určit v případě 39 dospělých jedinců. Poměr mužů a žen na pohřebišti je prakticky vyrovnaný. Většina hrobů obsahovala milodary. Pouze z hrobu 45 pochází stříbrná mince a bronzový prsten (obr. 8:5), navlečený na jedno z prstů pravé ruky. Pod prsty na pánvi spočívala stříbrná mince (obr 8:7, obr. 43:1), která byla určena jako střední brakteát českého krále Přemysla Otakara II. (1253–1278) . Jedná se o ražbu z let 1265–1267(?), typ Cach 820b. Přestože se celá dlaň nedochovala, je jasné, že platidlo bylo vloženo do ruky zemřelého záměrně a sloužilo jako tzv. „obol mrtvých“ tedy jako prostředek k zajištění potřeb zemřelého v posmrtném životě. Další prsten byl nalezen v kulturní vrstvě mezi hroby 26, 27 a 28. Otevřený prsten se zašpičatělými konci (obr. 8:6) vyhotovený z páskového drátu je v horní části roztepán a ozdoben skupinou vzájemně se křížících linek. Jeho datace je problematická, nelze však vyloučit již 13. století. Nepočetný, ovšem z hlediska datování nalezených situací velice důležitý soubor představují čtyři záušnice (obr. 8:1-4). Záušnice jsou typickým šperkem mladší fáze raného a počátků vrcholného středověku, tedy v období 10. – 13. století. Trojice záušnic pochází ze sondy č. 2 (obr. 8:1-3). Přesný kontext není bohužel možné určit, neboť šperky tvořily součást kumulace kostí, která vznikla zřícením jižního řezu sondy. Dvě záušnice mají shodný průměr 35,9 mm (obr. 8:1-2) a třetí dokonce 41,4 mm (obr. 8:3). Všechny jsou vyhotoveny z tenkého drátu o průměru 1,4-1,6 mm z jednosložkové mosazi. Čtvrtá poněkud robustnější a co do průměru menší záušnice (obr 8:4) pochází z hrobu č. 54. Ovšem ani její přesné umístění nebylo možné určit. Hrob byl zachycen na severní stěně sondy 5 a část kosterních ostatků včetně záušnice, byly odkryty až při zřícení stěny výkopu. Vyrobena je z mědi a její povrch je zušlechtěn stříbrným plátováním. Její průměr jen mírně přesahuje hodnotu 30 mm a činí 31,2 mm. Právě průměr je pro dataci esovitých záušnic důležitý. Kusy o průměru větším než 30 mm se objevují někdy v průběhu 12. století (Štefan 2009, 182); během následujícího století záušnice z výbav hrobových celků mizí (Nechvátal 1999, 124-125, srov. Čechura 2010, 115). I sídlištní nálezy potvrzují vyznívání tohoto šperku v rámci 13. století (Richter-Vokolek 1995, 80). Záušnice z našeho souboru tedy můžeme datovat do pokročilého 12. století s přesahem do století následujícího. Otázkou je jeho příslušnost k nějaké sakrální stavbě. Můžeme asi vyloučit přímou souvislost s původně románským kostelem sv. Petra a Pavla, který je od plochy zkoumaného pohřebiště vzdálen zhruba 400 m. Sondy vedené na čestném nádvoří nezachytily žádné stopy církevní stavby, což ovšem může být dáno rozsahem odkryvu. Je třeba uvést, že v těsném jižním sousedství zkoumané plochy se nachází zámecká kaple, která je však barokního původu a nejsou žádné doklady či indicie, které by dovolovaly uvažovat o starší sakrální stavby na jejím místě. Za dosavadního stavbu bádání nelze stanovit příčiny zániku hřbitova. Jistě zde mohla působit řada příčin, mezi nimi třeba prostorové podmínky, poloha hřbitova v blízkosti vodního toku a další. Možným důvodem ovšem může být změna vlastnických poměrů a vznik opevněného šlechtického sídla (či hypoteticky jeho „přesunutí“ od kostela sv. Petra a Pavla). Ať už se jednalo o bezprostřední příčinu nebo ne, poté co areál přestal plnit roli pohřebiště, zde došlo k vybudování tvrze opevněné vodním příkopem. Písemné prameny ji připomínají k roku 1373. Datování vzniku tvrze můžeme s jistotou předsunout před první písemnou zmínku, neboť tehdejší písemné prameny nemusely její vznik zachytit okamžitě. Vznik tvrze již někdy na konci 13. či v první polovině 14. století nelze vyloučit ani s ohledem na její dochované části začleněné do budovy současného zámku. Stavba tvrze a příkopu pravděpodobně zapříčinila poškození části pohřebiště. Zánik řady hrobů mohla také způsobit přestavba tvrze do podoby zámku.

Název v anglickém jazyce

Zdechovice – medieval burial ground

Popis výsledku anglicky

In 2013 an archaeological excavation was carried out on the grounds of the castle in the village of Zdechovice (Pardubice District) which was associated with the construction of a sewage system. The most interesting discovery was the unearthing of part of a 13th-century inhumation cemetery in the area of the so-called cour d'honneur, south of the castle (Fig. 3, Fig. 4). Apart from the inhumation cemetery, the archaeological excavation in the area of the cour d'honneur also exposed a number of archaeological situations, usually associated with a later fortified house, the castle building and its numerous alterations. These situations are only briefly described in the publication and only mentioned in cases when they influenced the state of preservation of the cemetery and the individual human skeletons. The rescue excavation in the courtyard of the brewery and in the area of the cour d'honneur exposed an extensive cultural layer containing 10th to 12/13th century finds. The inhumation graves were dug into this cultural layer – perhaps as early as the late 12th century, but certainly during the 13th century. A total of 104 graves with the remains of 113 individuals were documented there – in a pattern of deposition ranging from one up to three layers. All the bodies were stretched out on their backs, and their orientation was, with several minor divergences, west – east (with heads to the west). Coffins were observed in at least 17 cases (Table 1). Some of the grave pits were lined with stones and at least 4 graves were covered by tombstones. Grave pits were identified in 23 cases in the cemetery. They were always rectangular in shape and their corners were rounded (Fig. 7: 1–5). The length of the grave pits were also influenced by the body height of the buried person. The widths of the pits ranged between 35 and 60 cm, the average being 50 cm. The lengths of the pits ranged between 105 and 195 cm, the average being 141.8 cm. However, the pit of grave 6 was different. It was an irregular oval pit with a length of 238 cm which expanded in a lobe-like fashion on the eastern side, next to the feet of the buried person. Due to a poor degree of preservation or small amounts of skeletal material, it was only possible to determine in some cases whether the individual buried in the grave was adult or immature. Age was more precisely determinable in 68 cases (Table 6). It was also possible to determine the gender of 39 adult individuals. The ratio between men and women at the cemetery was almost equal. Most graves contained no grave goods. Only grave 45 yielded a silver coin and a bronze finger ring (Fig. 9:5) which was found on one of the fingers of the right hand. Under the fingers, on the pelvis, a silver coin was placed (Fig. 9:7, Fig. 44:1), which has been determined as a middle-sized bracteate struck under Ottokar II of Bohemia (1253–1278).15 It is a type from the years 1265–1267(?), Cach 820b. Although the whole palm has not survived, it is obvious that this means of payment had intentionally been placed in the hand of the buried person and served as the so-called Charon's obol, i. e. as a means for providing for the needs of the deceased in afterlife. Another finger ring was found in the cultural layer between graves 26, 27 and 28. This open finger ring with pointed ends (Fig. 9:6) was made from tape wire. Its upper part is hammered out and decorated with a group of mutually intersecting lines. Its dating is complicated, but the 13th century cannot be ruled out. A small, but from the viewpoint of dating the excavated situations very important, assemblage consists of four temple rings (Fig. 9:1–4). The temple ring is a typical piece of jewellery during the late phase of the Early and the beginning of the High Middle Ages, i.e. the 10–13th centuries. Three temple rings were found in test pit 2 (Fig. 9:1–3). Unfortunately, their precise contexts could not be determined because the jewellery was part of an accumulation of bones which arose due to the collapse of the southern section of the test pit. Two temple rings have an identical diameter of 35.9 mm (Fig. 9:1–2) and the third one even of 41.4 mm (Fig. 9:3). All of them are made from a thin wire of one-component brass16 with a diameter of 1.4–1.6 mm. The fourth, somewhat more robust temple ring with a smaller diameter (Fig. 9:4) comes from grave no. 54. However, not even its precise location could be determined. The grave was identified in the northern wall of test pit 5 and part of the skeletal remains including the temple ring were recovered only after the collapse of the excavation's wall. It is made of copper and its surface is refined with silver plating. Its diameter slightly exceeds 30 mm and amounts to 31.2 mm. The diameter is actually very important for dating S-shaped temple rings. Pieces with a diameter of more than 30 mm appeared sometime during the 12th century and during the following century, temple rings disappeared from grave goods. Settlement finds, too, seem to confirm the dying away of this piecejewellery in the 13th century. The temple rings in our assemblage can therefore be dated to the advanced 12th century, with a possible overlap into the following century. A link between the cemetery and a sacral building is questionable. We can rule out a direct link to the originally Romanesque church of Saint Peter and Paul, which is approximately 400 m distant from the excavation area. The test pits dug in the cour d'honneur did not identify any remains of a sacral building, which, however, can only be due to the extent of excavation works. It is also necessary to mention that there is the castle chapel in the immediate southern vicinity of the excavation area, but it is of Baroque origin and there is no evidence or indication to allow us to speculate about an earlier sacral building in its place. The current state of research does not enable us to establish the reasons for the cemetery's demise. There could have been a number of causes, such as spatial conditions, the cemetery’s location close to a water course. A possible reason could also be a change in ownership and the emergence of a fortified noble residence (or hypothetically its 'relocation' further from the church of Saint Peter and Paul). Regardless of whether there was an immediate cause or not, after the area stopped serving as a cemetery, a fortified house with a moat was built. It is first mentioned in written sources in 1373. The foundation of the fortified house certainly preceded the first written account, for the written sources of that time did probably not record its very beginnings. Its construction at the close of the 13th or in the first half of the 14th century therefore cannot be ruled out, with respect also to its preserved elements incorporated into the current castle building. The construction of the fortified house with a moat probably also resulted in damage to a section of the cemetery. Some graves could also have been destroyed during the conversion of the fortified house into a castle.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60102 - Archaeology

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2018

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-87686-18-8

Počet stran knihy

164

Název nakladatele

neuveden

Místo vydání

Hradec Králové

Kód UT WoS knihy

—