Česko-německé vztahy po roce 1989

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00094862%3A_____%2F22%3AN0000153" target="_blank" >RIV/00094862:_____/22:N0000153 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Česko-německé vztahy po roce 1989

Popis výsledku v původním jazyce

Katalog popisuje komplikovaný vývoj česko-německých vztahů po roce 1989 a vyzdvihuje roli Jiřího Gruši ve vzájemných jednáních. Pád komunismu v roce 1989 přinesl nový rozměr do československé zahraniční politiky. Jedním z nejdůležitějších partnerů Československa a následně i České republiky se stalo sjednocené Německo. Katalog se věnuje zejména vývoji a proměně česko-německých politických vztahů mezi léty 1989 a 1997. Ukazuje komplikovanost vzájemných jednání a hledání kompromisu mezi minulostí přítomností a budoucností. Ten nakonec přinesly smlouva o vzájemné spolupráci a porozumění z roku 1992 a česko-německá deklarace z roku 1997. Cesta k nim ale byla trnitá. Zástupci obou národů se museli vyrovnat s komplikovanou minulostí, která dění v 90. letech 20. století neustále ovlivňovala: vznik Československa v roce 1918, Mnichov a rozpad Česko-Slovenska v roce 1939 a poválečný odsun Němců tvořily pozadí česko-německých jednání po roce 1989. S „přízraky“ minulosti se snažila vyrovnat už tzv. Pražská smlouva podepsaná 11. prosince 1973. Ta nakonec garantovala hranice, mnichovské dohoda byla prohlášena za nulitní, ostatní konfliktní body byly ale vynechány. Po roce 1989 českoslovenští politikové podporovali sjednocení Německa, i když jednání se i přes svůj zájem neúčastnili. Smlouva, která vedla ke sjednocení Německa, byla důležitá i pro Československo, protože garantovala jeho poválečné hranice. Po sjednocení Německa se otevřel prostor pro řešení vzájemných vztahů. I když zástupci Československa chtěli smlouvou vyřešit vše, co z minulosti zatěžovalo vzájemné vztahy, realita byla jiná. Smlouva o dobrém sousedství a přátelské spolupráci byla podepsána v únoru 1992, ovšem více než minulosti se věnovala otázkám stávající a budoucí spolupráce. Proto ihned po vzniku České republiky v roce 1993 se čeští politikové vrátili k jednáním o odškodnění a nové podobě vzájemných vztahů. Až do roku 1995 vedla jednání do ztracena. Nakonec, i díky podpoře německých politiků Güntera Verheugena a Antje Vollmerové, se jednání rozběhla. Zásadní roli v nich hráli i velvyslanec Jiří Gruša a německý státní tajemník Peter Hartmann. Česko-německou deklaraci o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji v lednu 1997 v Praze podepsali Václav Klaus a Helmut Kohl. Její podpis ale nebyl přijat s úplným nadšením ani v ČR, ani v Německu. Na základě „Deklarace“ pak byl založen Česko-německý fond budoucnosti a Česko-německé diskusní fórum. Ve svých aktivitách pokračovala i Česko-slovensko-německá komise historiků. A podpoře vzájemných vztahů se věnuje i celá řada dalších organizací, jako např. Goethe institut. Zásadní vliv na podobu česko-německých vztahů v 90. letech minulého století měl československý a později český prezident Václav Havel, který už v prosinci 1989 mluvil o nutnosti omluvy za odsun Němců. Zásadní vliv na vzájemné vztahy měl i jeho projev z roku 1995 v rámci „Rozhovorů o sousedství“, kde částečně změnil svůj názor. Česko-německé vztahy nejenom v 90. letech minulého století ovlivňovalo i Sudetoněmecké krajanské sdružení, které trvalo na svém požadavku práva na vlast a také na zrušení Benešových dekretů. Tuto otázku dokonce vzneslo jako podmínku přijetí ČR do Evropské unie. Dnes ale na těchto svých požadavcích SKS netrvá. Naposledy se negativně česko-německé vztahy a zejména sudetoněmecká otázka odrazily ve druhém kole přímé volby prezidenta v roce 2013. Dnes je možné vzájemné česko-německé vztahy vnímat jako pozitivní. Dokazuje to např. Česko-německý strategický dialog podepsaný v červenci 2015 nebo občanské aktivity na česko-německých hranicích v době, kdy byly uzavřeny kvůli koronaviru na jaře roku 2020. Optimistický pohled na současnost česko-německých vztahů pak nabídl výzkum veřejného mínění z roku 2021. Více než 80 % obyvatel v obou státech hodnotí česko-německé vztahy jako dobré a spíše dobré. Závěr katalogu je pak věnován Jiřímu Grušovi, jehož osobní fond se nachází v Moravském zemském muzeu. A je důležitý pro poznání vzájemných česko-německých vztahů.

Název v anglickém jazyce

Czech-German Relation after 1989

Popis výsledku anglicky

The catalogue describes the complicated development of Czech-German relations after 1989 and emphasizes the role of Jiří Gruša in mutual negotiations. The fall of communism in 1989 brought a brand new dimension to Czechoslovak foreign policy. One of the most important partners of Czechoslovakia, and subsequently of the Czech Republic, became the united Germany. The catalogue primarily focuses on the development and transformation of Czech-German political relations between 1989 and 1997. It shows the complexity of mutual negotiations and the search for a compromise between the past, present and future. This was finally achieved by signing of the 1992 Treaty of Good Neighbourliness, Friendship and Cooperation and the Czech-German Declaration of 1997. However it had been a rocky road. Representatives of both nations had to come to terms with a complicated past that constantly influenced the events of the 1990s, such as the establishment of Czechoslovakia in 1918, the Munich Agreement and the break-up of Czechoslovakia in 1939, and the post-war expulsion of Germans, formed the backdrop for Czech-German negotiations after 1989. The so-called Prague Treaty, signed on 11 December 1973, tried to deal with the "ghosts" of the past. In the end, the treaty guaranteed the borders, the Munich Agreement was declared null and void, and other points of disagreement were omitted. After 1989, Czechoslovak politicians supported the reunification of Germany, although they did not attend the negotiations despite their interest. The treaty that led to German reunification was also important for Czechoslovakia as it guaranteed its post-war borders. After the reunification of Germany, there came a time for resolving mutual relations. Although the representatives of Czechoslovakia aimed the treaty to resolve everything that had burdened mutual relations in the past, the reality was different. The Treaty of Good Neighbourliness, Friendship and Cooperation was signed in February 1992, but more than the past it dealt with issues of current and future cooperation. Therefore, immediately after the establishment of the Czech Republic in 1993, Czech politicians returned to negotiations on compensation and a new form of mutual relations. Until 1995, the negotiations reached nothing but a stalemate. Eventually, thanks to the support of German politicians Günter Verheugen and Antje Vollmer, the negotiations got off the ground. Also Czech ambassador Jiří Gruša and German State Secretary Peter Hartmann played a crucial role in them. The Czech-German Declaration on the Mutual Relations and their Future Development was signed in Prague in January 1997 by Václav Klaus and Helmut Kohl. However, its signing was not received with utter enthusiasm in the Czech Republic or in Germany. On the basis of the "Declaration" the Czech-German Fund for the Future and the Czech-German Discussion Forum were established. Also the Czech-Slovak-German Commission of Historians continued its work. A number of other organisations, such as the Goethe Institute, are also involved in promoting mutual relations. A fundamental influence on the shape of Czech-German relations in the 1990s was exerted by Czechoslovak and later Czech President Václav Havel, who as early as December 1989 mentioned the need to apologise for the expulsion of the Germans. His speech of 1995 given at the "Neighbourhood Talks", in which he partly changed his opinion, also had a major impact on the relations. In the 1990s and at all other times, Czech-German relations were influenced by the Sudeten German Homeland Association (Sudetendeutsche Landsmannschaft), which insisted on its demand for the right to a homeland and the abolition of the Beneš Decrees. It even raised this issue as a condition for admission of the Czech Republic to the European Union. Today, however, the Sudetendeutsche Landsmannschaft does not insist on these demands anymore. The last time Czech-German relations and especially the Sudeten German issue had a negative impact was the second round of the direct presidential election in the Czech Republic in 2013. Today, the mutual Czech – German relations can be primarily seen as positive. This is evidenced, for example, by the Czech-German Strategic Dialogue signed in July 2015 or by the civic activities at the Czech-German border closed due to the coronavirus in the spring of 2020. An optimistic view of the current state of Czech-German relations was also provided by a public opinion poll of 2021. More than 80% of the population in both countries rate Czech-German relations as good or rather good. The end of the catalogue is dedicated to Jiří Gruša, whose personal collection is located in the Moravian Museum. It definitely contributes to understanding of mutual Czech-German relations.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2022

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7028-577-0

Počet stran knihy

130

Název nakladatele

Moravské zemské muzeum

Místo vydání

Brno

Kód UT WoS knihy

—