Sbírka hudebních mikrofilmů z pozůstalosti Antonína Němce

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00094943%3A_____%2F19%3AN0000048" target="_blank" >RIV/00094943:_____/19:N0000048 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Sbírka hudebních mikrofilmů z pozůstalosti Antonína Němce

Popis výsledku v původním jazyce

Činnost soukromého hudebního badatele Antonína Němce (1894–1958) tvoří součást pozoruhodné a donedávna opomíjené kapitoly dějin české hudební kultury a hudební vědy, totiž novodobému zájmu o tzv. starou hudbu. Problematice historického výzkumu, shromažďování hudebního materiálu a následného provozování hudby předchozích epoch v průběhu 19. a 20. století je výraznější pozornost věnována teprve v posledních letech. Předmětem této publikace je především Němcova sbírka 930 hudebních mikrofilmů. Antonín Němec se, ačkoliv byl profesí chemik lesních půd, intenzivně věnoval hudbě, zvláště tvorbě českých autorů 18. století a počátku 19. století, jako organizátor, interpret a především badatel. Svou hudební sbírku začal Antonín Němec vytvářet v roce 1945 bezprostředně po skončení druhé světové války. Tehdy opisoval a také fotil hudebniny z knihoven zkonfiskovaných zámků (Frýdlant, Kačina, Doksy, Kuks, Malonice, Horšovský Týn, Rychnov nad Kněžnou, Jindřichův Hradec, Rychnov nad Kněžnou) a také z klášterní knihovny v Oseku. Hudební sbírky ze šlechtických sídel byly jako konfiskáty tehdy sváženy na Ministerstvo zemědělství. Dr. Němec k nim měl tehdy přístup jako pracovník Výzkumného ústavu lesnického. Současně pořizoval dr. Němec mikrofilmy hudebních pramenů také z jiných zámeckých sbírek, jež nebyly po válce přesunuty (Český Krumlov, Kroměříž) nebo byly deponovány jinde (Roudnice nad Labem). Právě mikrofilmy podle předloh ze zámeckých knihoven, především z Frýdlantu, Kačiny, Doks, Roudnice nad Labem a Českého Krumlova, jsou kvantitativně nejvýznamnější složkou Němcovy sbírky. Dále dr. Němec pořizoval mikrofilmy také v dalších paměťových institucích domácích i zahraničních a také ve sbírkách jiných soukromých badatelů. S formováním svého hudebního archivu pokračoval až do své smrti v roce 1958. Kolekce mikrofilmů se na rozdíl od zbývajících částí Němcovy hudební sbírky zachovala takřka v úplnosti a celistvosti ve fondu Moravské zemské knihovny. Němcův rozsáhlý hudební archiv zahrnoval vedle mikrofilmů také staré i novodobé hudební tisky, dobové hudební rukopisy a také vlastní Němcovy rukopisné opisy. Po Němcově smrti byly části jeho sbírky v průběhu 60. a 70. let postupně zakoupeny Moravskou zemskou knihovnou a Moravským zemským muzeem. Prvotním motivem Němcovy hudebně sběratelské činnosti bylo vyhledávání děl starých českých mistrů k domácím hudebním produkcích amatérského smyčcového kvarteta, ve kterém sám hrával, či k veřejnému provedení na koncertech, na jejichž pořádání se Němec podílel. Největší část Němcovy mikrofilmové sbírky (a pravděpodobně také jeho celého archivu) proto tvoří komorní hudba 18. století pro smyčcové nástroje. Sbírka však rovněž odráží širší hudebně badatelské zájmy dr. Němce, tj. problematiku staré české hudby s tematikou lovu a lesa a obecně tvorbu českých hudebníků 18. a počátku 19. století. Trojice skladatelů, jimž dr. Němec věnoval nejintenzivnější badatelskou aktivitu a sestavil tematické katalogy jejich děl – Pavel Vranický, František Kramář a Vojtěch Jírovec – patří k vůbec nejvíce zastoupeným autorům v mikrofilmové sbírce. Většině dalších skladatelů, jejichž skladby jsou ve sbírce nejčetnější, věnoval Němec pozornost v rámci svých článků (Antonín Vranický, František Adam Míča, Josef Mysliveček, Jan Křtitel Vaňhal, František Kryštof Neubauer, Jan Václav Stamic, Wolfgang Amadeus Mozart) či připravil edice jejich skladeb (Antonín Vranický, Pavel Vranický, František Kramář, František Xaver Dušek, Leopold Koželuh). Ve sbírce je zastoupena také tvorba dalších skladatelů, jimiž se dr. Němec badatelsky či editorsky zabýval (Jan Zach, František Xaver Richter, Josef Fiala, Jan August Vitásek, František a Jiří Antonín Bendové). Jedinečnost Němcovy sbírky ve srovnání s podobně zaměřenými soukromými hudebními kolekcemi jeho současníků (Alois Hnilička, Eduard Emanuel Homolka, Ondřej Horník, Emilián Trolda, Karel Balling, Jaroslav Čeleda) tkví právě v intenzivním využívání fotografování hudebních pramenů. Mikrofilmy byly nejen početně rovnocennou složkou Němcova hudební archivu vedle rukopisných a tištěných hudebnin, ale také podkladem velké části Němcových vlastních rukopisných opisů. Dr. Němec také na mikrofilm zachytil hudební prameny, které jsou dnes nezvěstné. Na 930 dochovaných mikrofilmech bylo identifikováno 92 ztracených předloh. Z nich historicky nejcennější je 38 mikrofilmů podle rukopisů z valdštejnské hudební sbírky z Doks. Němec dokonce některé mikrofilmované dokeské prameny převzal do svého archivu a později bylo 19 z nich zakoupeno Moravskou zemskou knihovnou či Moravským zemským muzeem spolu s dalšími hudebninami z Němcovy pozůstalosti. Další nedochované předlohy pocházejí z jiných pouze fragmentárně uchovaných či zcela ztracených sbírek (knihovna Umělecké besedy v Praze, notové archivy Karla Ballinga, Jaroslava Čeledy, Jaroslava Svobody a samotného Antonína Němce) nebo byly odepsány z fondů veřejných knihoven (Městská knihovna v Praze, knihovna Pražské konzervatoře).

Název v anglickém jazyce

The Collection of music microfilms of Antonín Němec’s inheritance

Popis výsledku anglicky

The activities of the private music researcher Antonín Němec (1894–1958) form part of a remarkable and until recently neglected chapter in the history of Czech music culture and music science, namely the modern interest in so-called old music. The issue of historical research, the collection of music material and the subsequent performance of music from previous eras during the 19th and 20th centuries have become more significant in recent years. The subject of this publication is primarily Němec’s collection of 930 music microfilms. Antonín Němec, although a forest soil chemist, devoted a great deal of his time to music, especially to the work of Czech composers from the 18th century and the beginning of the 19th century as an organizer, interpreter and, above all, a researcher. Antonín Němec began his music collection in 1945 immediately after the end of World War II. At that time, he copied and also photographed music collections from the libraries of confiscated castles (Frýdlant, Kačina, Doksy, Kuks, Malonice, Horšovský Týn, Rychnov nad Kněžnou, Jindřichův Hradec) and also from the monastery library in Osek. Music collections confiscated from aristocratic residences were brought to the Ministry of Agriculture. At that time, Dr. Němec had access to them as an employee of the Forestry Research Institute. At the same time, Dr. Němec also gained microfilms of musical sources from other castle collections that were not moved after the war (Český Krumlov, Kroměříž) or were deposited elsewhere (Roudnice nad Labem). Microfilms based on castle libraries, especially from Frýdlant, Kačina, Doksy, Roudnice nad Labem and Český Krumlov, make up the bulk of Němec’s collection. Furthermore, Dr. Němec also gained microfilms from other memory institutions, both domestic and foreign, and also from the collections of other private researchers. He continued to gather materials for his music archive until his death in 1958. Unlike the rest of Němec’s music collection, the microfilm collection has been preserved almost entirely and completely in the collection of the Moravian Library. In addition to microfilms, Němec’s extensive music archive also included old and modern music prints, period music manuscripts as well as his own manuscript copies. After Němec’s death, parts of his collection were gradually purchased by the Moravian Library and the Moravian Museum during the 1960s and 1970s. Němec's primary motivation for collecting music was to search for works by old Czech masters for the domestic music productions of the amateur string quartet in which he himself played, or for public performances at concerts which Němec helped to organize. Therefore, the largest part of Němec’s microfilm collection (and probably his entire archive) is composed of 18th-century chamber music for string instruments. However, the collection also reflects the wider music research interests of Dr. Němec, i.e. old Czech music on the themes of hunting and forests and generally the works of Czech musicians of the 18th and early 19th centuries. Three composers to whom Dr. Němec devoted his most intensive research and compiled thematic catalogues of their works - Pavel Vranický, František Kramář and Vojtěch Jírovec – are the most represented authors in the microfilm collection. Němec paid attention to most of the other composers, whose compositions are most numerous in the collection, in his articles (Antonín Vranický, František Adam Míča, Josef Mysliveček, Jan Křtitel Vaňhal, František Kryštof Neubauer, Jan Václav Stamic, Wolfgang Amadeus Mozart) or prepared editions of their collections (Antonín Vranický, Pavel Vranický, František Kramář, František Xaver Dušek, Leopold Koželuh). The collection also includes works by other composers included by Dr. Němec in his research and editing activities (Jan Zach, František Xaver Richter, Josef Fiala, Jan August Vitásek, František and Jiří Antonín Bendová). What makes Němec’s collection unique in comparison with the similarly themed private music collections of his contemporaries (Alois Hnilička, Eduard Emanuel Homolka, Ondřej Horník, Emilián Trolda, Karel Balling, Jaroslav Čeleda) is his extensive habit of photographing music sources. Microfilms were not only a numerically equivalent component of Němec’s music archive besides manuscripts and printed music, but also the basis of many of Němec’s own manuscript copies. Dr. Němec also captured music sources on microfilms that are missing today. In 930 preserved microfilms, 92 lost originals were identified. Of these, the most valuable in historical terms are 38 microfilms according to manuscripts from the Wallenstein music collection from Doksy. Němec even added some microfilmed Doksy sources to his archive and later 19 of them were purchased by the Moravian Library or the Moravian Museum along with other music from Němec’s estate. Other non-preserved originals come from other collections that are fragmentary or have been completely lost (the Umělecká Beseda Library in Prague, the music archives of Karel Balling, Jaroslav Čeleda, Jaroslav Svoboda and Antonín Němec himself) or have been written off from public library collections (the City Library in Prague, Prague Conservatory Library).

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60403 - Performing arts studies (Musicology, Theater science, Dramaturgy)

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2019

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7051-272-2

Počet stran knihy

604

Název nakladatele

Moravská zemská knihovna v Brně

Místo vydání

Brno

Kód UT WoS knihy

—