Valašsko sobě a národu. Národopisná slavnost Valašský rok 1925 a její odkaz

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00098604%3A_____%2F25%3AN0000009" target="_blank" >RIV/00098604:_____/25:N0000009 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="http://nemá" target="_blank" >http://nemá</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Valašsko sobě a národu. Národopisná slavnost Valašský rok 1925 a její odkaz

Popis výsledku v původním jazyce

Folklor a Valašsko – dva kulturní fenomény, které jsou pro stovky členů dnešních folklorních souborů, muzik či mužských a ženských pěveckých skupin důvodem a také cílem veškerého snažení. Jako jednotlivci se s nimi v různé míře ve svém životě identifikují a věnují jim velké množství času. Zcela samozřejmě na svá vystoupení oblékají lidový kroj, zpívají a hrají lidové písně, tančí lidové tance. A velmi často jsou přesvědčeni o tom, že stejným či velmi podobným způsobem je vnímali lidé na Valašsku v minulosti. Málokdo si však umí představit, jak rychle folklorní tradice i kroj mizely z valašských městeček, vsí i pasek v posledních desetiletích 9. století, jak ochotně se jich naši předkové zbavovali a přijímali v oblasti každodenní i sváteční kultury inovace a nové módní trendy. Když před sto lety v Rožnově pod Radhoštěm tisíce diváků 18. až 20. července 1925 sledovaly průvod krojovaných účinkujících z různých částí Valašska a posléze zhlédli také jejich pestrý jevištní program, museli mít všichni zúčastnění až euforický pocit, že Valašsko je živou studnicí tradiční lidové kultury. Spolu s nimi je sdíleli i autoři novinových článků, které o národopisné slavnosti referovaly. „A Valašsko vykřiklo. Valašsko nechalo rozezvučet své cimbály a fujary. Valašsko zazpívalo světu. Zazpívalo mu tak, že dlouho nevymizí z mysli a ze srdcí těch, kteří dosud byli hluší a nevidoucí. Valaši našli sama sebe.“ „19. července se probudilo Valašsko. To staré Valašsko se svými obyčeji a zvyky, zpěvy a tanci, hudbou, upřímným veselím. V Rožnově pod starobylým Radhoštěm upořádán byl »Valašský rok«, velká národní slavnost, jíž se súčastnilo přes 20.000 osob z blízka i daleka. Pěkná to myšlenka, ukázat dnešnímu pokolení, jež dávno zapomnělo pěkných, starých zvyků, jejich krásu a malebnost. A myšlenka se úplně podařila.“ Ve skutečnosti se všichni stali svědky události, která byla důležitým krokem k oživení zájmu o kulturní projevy, jež byly svými nositeli vnímány již tehdy jako archaické – mnohé z nich představovaly pouhá kulturní rezidua, jiné byly oživovány, či dokonce rekonstruovány. Právě snahy o jejich obnovení a úspěch Valašského roku 1925 roku představují zásadní mezník dalšího vývoje folklorního hnutí na Valašsku a předznamenaly mnohé přístupy, které se pro prezentaci folkloru na jevišti v podání folklorních kolektivů staly v dalších letech typickými. Zcela specifické symbiózy přitom doznaly v prostředí muzea v přírodě, v jehož kulisách se slavnost v červenci 1925 odbývala. Valašské muzeum v přírodě dostalo hned od počátku do vínku na dlouhou dobu jedinečnou devizu opírající se o koncept zformulovaný Bohumírem Jaroňkem do prostého, ale výstižného dvousloví museum vivum čili živé, resp. živoucí muzeum. „Tance, lidové obřadnosti, veselí a hry nedají se však v museích uchovat. Žijí jen, jsou-li zatančeny a znovu prožity. A proto se na nádvoří musejní vědou zbudované dědiny občas rozvíří radostný projev národní vášně i vážná obřadnost valašské svajby a jiných zvyků lidu našeho, vše zpestřeno pravými valašskými kroji.“ Až s odstupem let se ukázalo, jak zásadní vliv měl Valašský rok nejen na způsob prezentace lidové kultury celého Valašska, ale např. i na podobu kroje na Rožnovsku. Převodem výnosu slavnosti na účet muzejního spolku, vyřešením neshod s Cyrilem Kašparem a konečným vyúčtováním všech výdajů a příjmů byla existence Valašského roku několik měsíců po jeho skončení již definitivně uzavřena. Muzejní spolek pod novým vedením pokračoval dle svých finančních možností v naplňování a rozvíjení prvotní myšlenky muzea v přírodě, byť i ona musela s plynoucím časem procházet aktualizacemi a úpravami. Areál v městském parku Hájnici při různých příležitostech znovu ožíval hudebními a tanečními produkcemi, valašskou svatbou i dalším scénických ztvárněním folklorního materiálu. Žádná z těchto akcí však nedosáhla rozměrů slavnosti z července 1925. Vyvstala proto otázka: Bude mít Valašský rok v budoucnu pokračování, nebo se jednalo o jedinečný a už nikdy neopakovatelný projekt? Dlouhých deset let trvalo, než se podařilo připravit Valašský rok s pořadovým číslem dva. Organizátoři mohli čerpat ze zkušeností roku 1925, program byl bohatší, proměnil se také i organizační tým. Dominoval mu činorodý vlastivědný a národopisný pracovník Miloš Kulišťák podepsaný pod scénáři a režií hned několika programových bodů. Tentokrát ale počasí pořadatelům nepřálo, slavnost propršela, což se negativně promítlo do návštěvnosti a v neposlední řadě i ekonomické bilance akce. Čas opět musel zhojit rány. Teprve poválečná euforie dala v roce 1947 vzniknout v pořadí třetímu Valašskému roku. Na dlouhou dobu byl poslední. Jeho poslání převzal folklorní festival Rožnovské slavnosti, areály Valašského muzea v přírodě ožívaly od šedesátých let 20. století akcemi Národopisného léta. Název Valašský rok se do programové nabídky vrátil mimořádně v letech 1985 a 1995 u příležitosti kulatých jubileí jeho prvního ročníku. Až v roce 1995 pronesl tehdejší ředitel Valašského muzea v přírodě Jaroslav Štika kouzelnou formuli: „Sbohem, naše milé Národopisné léto, […] vítám tedy Valašský rok 1996!“ Valašský rok není od té doby již jednorázovou několikadenní akcí, ale zastřešuje celoroční programovou nabídku muzea, v níž si každý nalezne to své. I po sto letech je tak naplňováno heslo: Valašsko sobě a národu.

Název v anglickém jazyce

Wallachia‘s Living Heritage: The Ethnographic Festival „The Wallachian Year 1925“ and Its Legacy

Popis výsledku anglicky

Folklore and Wallachia – two cultural phenomena that are the reason and also the goal of all efforts for hundreds of members of today's folklore ensembles, music groups or male and female singing groups. As individuals, they identify with them to varying degrees in their lives and devote a lot of time to them. Of course, they wear folk costumes for their performances, sing and play folk songs, dance folk dances. And very often they are convinced that the people of Wallachia in the past perceived them in the same or very similar way. However, few can imagine how quickly folklore traditions and costumes disappeared from Wallachian towns, villages and hamlets in the last decades of the 9th century, how willingly our ancestors got rid of them and accepted innovations and new fashion trends in the field of everyday and festive culture. When, a hundred years ago, thousands of spectators watched the procession of costumed performers from various parts of Wallachia in Rožnov pod Radhoštěm on July 18-20, 1925, and later also saw their varied stage program, all those present must have had an almost euphoric feeling that Wallachia was a living well of traditional folk culture. The authors of newspaper articles reporting on the ethnographic festival shared this feeling with them. “And Wallachia cried out. Wallachia let its dulcimers and fujars ring out. Wallachia sang to the world. It sang to it in such a way that it will not disappear from the minds and hearts of those who were previously deaf and blind for a long time. The Wallachia found themselves.” "On July 19, Wallachia woke up. The old Wallachia with its customs and traditions, songs and dances, music, sincere joy. In Rožnov pod ancient Radhoštěm, the "Wallachia Year" was organized, a great national celebration, attended by over 20,000 people from near and far. It's a nice idea to show today's generation, which has long forgotten the nice, old customs, their beauty and picturesqueness. And the idea was completely successful. In fact, they all witnessed an event that was an important step towards reviving interest in cultural manifestations that were already perceived as archaic by their bearers at that time – many of them were mere cultural residues, others were revived or even reconstructed. It was the efforts to renew them and the success of the Wallachian Year of 1925 that represented a fundamental milestone in the further development of the folklore movement in Wallachia and foreshadowed many approaches that became typical for the presentation of folklore on stage by folklore groups in the following years. They experienced a completely specific symbiosis in the environment of the open-air museum, in whose backdrop the celebration in July 1925 took place. From the very beginning, the Wallachian Open-air Museum was endowed with a unique motto for a long time, based on the concept formulated by Bohumír Jaroňek in the simple but concise two-word phrase museum vivum, or living, or rather, a living museum. “Dances, folk ceremonies, festivity and games cannot be found in museums, however preserve. They only live if they are danced and relived. And that is why, in the courtyard of the village built by museum science, a joyful expression of national passion and the solemn ceremony of the Wallachian svajba and other customs of our people occasionally stir up, all enriched by genuine Wallachian costumes.” Only with the passage of time did it become clear how fundamental an influence the Wallachian Year had not only on the way the folk culture of the whole of Wallachia was presented, but also on the form of the folk costume in the Rožnov region. By transferring the proceeds of the festival to the account of the museum association, resolving the disagreements with Cyril Kašpar and final accounting of all expenses and income, the existence of the Wallachian Year was definitively closed a few months after its end. The museum association under the new management continued, within its financial means, to fulfill and develop the initial idea of ​​a museum in nature, although it also had to undergo updates and modifications over time. The area in the Hájnice city park came to life again on various occasions with music and dance productions, a Wallachian wedding and other scenic performances of folklore material. However, none of these events reached the dimensions of the festival of July 1925. Therefore, the question arose: Will the Wallachian Year continue in the future, or was it a unique and never-to-be-repeated project? It took a long ten years to prepare the Wallachian Year with serial number two. The organizers were able to draw on the experience of 1925, the program was richer, and the organizational team also changed. It was dominated by the active local history and ethnography worker Miloš Kulišťák, who wrote the scripts and directed several program items. This time, the weather was not kind to the organizers, the festival was rained out, which had a negative impact on attendance and, last but not least, the economic balance of the event. Time had to heal the wounds again. Only in 1947 did the post-war euphoria give rise to the third Wallachian Year. It was the last for a long time. Its mission was taken over by the folklore festival Rožnov Festival, and the grounds of the Wallachian Museum in the open air came alive with Ethnographic Summer events from the 1960s. The name Wallachian Year returned to the program offer exceptionally in 1985 and 1995 on the occasion of the jubilees of its first year. It was not until 1995 that the then director of the Wallachian Open Air Museum, Jaroslav Štika, uttered the magic formula: “Farewell, our dear Ethnographic Summer, […] I welcome the Wallachian Year 1996!” Since then, the Wallachian Year has not been a one-off event lasting several days, but covers the museum’s year-round program offer, in which everyone can find something for themselves. Even after a hundred years, the motto is still being fulfilled: Wallachia for oneself and for the nation.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60500 - Other Humanities and the Arts

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2025

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-53040-15-0

Počet stran knihy

187

Název nakladatele

Národní muzeum v přírodě

Místo vydání

Rožnov pod Radhoštěm

Kód UT WoS knihy

—