Jak ovlivňuje typ luxace TEP kyčle výsledek léčby? Analýza souboru pacientů za období 1999–2020

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00098892%3A_____%2F23%3A10158427" target="_blank" >RIV/00098892:_____/23:10158427 - isvavai.cz</a>

Nalezeny alternativní kódy

RIV/61989592:15110/23:73623769

Výsledek na webu

<a href="https://achot.cz/artkey/ach-202304-0002_how-does-affect-the-type-of-instability-after-total-hip-arthroplasty-the-outcomes-our-experience-between-1999.php" target="_blank" >https://achot.cz/artkey/ach-202304-0002_how-does-affect-the-type-of-instability-after-total-hip-arthroplasty-the-outcomes-our-experience-between-1999.php</a>

DOI - Digital Object Identifier

<a href="http://dx.doi.org/10.55095/achot2023/029" target="_blank" >10.55095/achot2023/029</a>

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Jak ovlivňuje typ luxace TEP kyčle výsledek léčby? Analýza souboru pacientů za období 1999–2020

Popis výsledku v původním jazyce

Účel studie: Luxace TEP kyčle je jednou z nejčastějších časných komplikací po totální endoprotéze kyčelního kloubu (TEP). V tomto rukopisu jsou prezentovány 20-ti leté zkušenosti s řešením této komplikace, zejména ve vztahu k typu nestability. Materiál a metodika: V období mezi lednem 1999 a prosincem 2020 došlo alespoň k jedné luxaci u 157 z 8 286 (1,9 %) pacientů s TEP, z toho 117 luxací (1,6 %) u primárních a 40 (3,4%) u revizních TEP. Do souboru luxací byly zařazeni všichni pacienti, u nichž došlo k úplné luxaci TEP kyčle ve sledovaném období. Typ luxace byl hodnocen pomocí modifikované Dorrovy klasifikace. U prvních luxací byl většinou zvolen konzervativní postup, kromě případů s jasnou malpozicí, neredukovatelnými nebo nestabilními kyčlemi po repozici. Minimální doba sledování byla 18 měsíců (18-240). Úspěšnost zvoleného léčebného přístupu byla hodnocena pomocí standardních statistických metod. Výsledky: Celková míra luxací ve sledovaném období byla 1,6 % u primárních TEP a 3,4 % u revizních TEP. Míra luxací byla mezi lety 1999 a 2009 mírně vyšší ve srovnání s následující dekádou (2,1 % oproti 1,3 % u primárních TEP; p=0,009). Nejčastějším typem luxace byla poziční luxace (62 %), následovaná luxacemi způsobenými kombinací příčin (17 %) a nevyhovující orientací komponent (11 %). Léčba luxace byla úspěšná celkem u 130 pacientů (130/157; 83 %). I když stabilní kyčle bylo dosaženo u 21 pacientů (13 %), funkční výsledek byl neuspokojivý a u 6 pacientů (4 %) se nepodařilo dosáhnout stabilní kyčle. U pozičního typu luxace byla úspěšnost zavřené repozice po první luxaci 86,4 % a podobná úspěšnost byla hlášena u reoperací u první luxace v důsledku malpozice komponent (85,7 %). U druhé luxace byla chirurgická terapie významně spolehlivější ve srovnání s uzavřenou repozicí bez ohledu na typ luxace (78,6 % versus 46 %). Léčba luxací po primárních TEP vykazovala srovnatelné výsledky s výsledky léčby luxací po revizních TEP. Celkově nejhorších výsledků bylo dosaženo u pacientů s kombinovaným typem luxace. Celkem bylo nutné odstranit TEP u 11,5 % kyčlí (18/157). Pravděpodobnost konečného odstranění TEP se zvyšovala s narůstajícím pořadím luxace. Diskuze: V našem souboru pacientů byla míra luxací v TEP srovnatelná nebo nižší než publikovaná data. Použitím preventivních opatření, např. „dual-mobility“ jamek a větších hlavic u rizikových pacientů, se nám v průběhu času podařilo snížit míru luxace. V našem souboru pacientů převládá stejně jako v dříve publikované sérii poziční typ luxace, následovaný nestabilitou z nevyhovující orientace komponent. Modifikovaná Dorrova klasifikace se používá jako vodítko léčby, protože nám umožňuje nejen dobře se rozhodnout o léčebné modalitě, ale do určité míry také odhadnout konečný výsledek, zejména s ohledem na obnovení funkční a stabilní kyčle. Závěry: Celková míra luxací byla 1,6 % pro primární TEP a 3,4 % pro revizní TEP. První luxace pozičního typu se léčí konzervativně. Naopak u jiných typů luxací a u recidivujících luxací je pravděpodobnější, že chirurgická léčba dosáhne dobrého klinického výsledku. Nejhorší výsledky lze očekávat u nestability způsobené kombinací více příčin, která vede k odstranění TEP častěji než u jiných typů luxací. Rovněž se v průběhu času potvrdil přínos preventivních opatření u rizikových pacientů.

Název v anglickém jazyce

How Does Affect the Type of Instability after Total Hip Arthroplasty the Outcomes? Our Experience between 1999 and 2020

Popis výsledku anglicky

Purpose of the study: Dislocation is one of the most common early complications of total hip arthroplasty (THA). In this manuscript, 20 years of experience with the management of this complication are presented, particularly in relation to the type of instability. Material and methods: In the period between January 1999 and December 2020, at least one dislocation occurred in 157 of 8 286 (1.9%) THA patients, of which 117 dislocations (1.6%) in primary and 40 (3.4%) in revision THAs. Almost all patients were operated on from the anterolateral approach during the follow-up period. The type of dislocation was evaluated using the modified Dorr classification. In the first dislocations, conservative approach was usually opted for, except for cases with a clear malposition, irreducible or unstable hips after the reduction. The minimum follow-up period was 18 months (18-240). The success rate of the chosen treatment approach was assessed by means of standard statistical methods. Results: The total dislocation rate in the follow-up period was 1.6% for primary THAs and 3.4% for revision THAs. The dislocation rate was slightly higher between 1999 and 2009 compared to the following decade (2.1% versus 1.3% for primary THAs; p=0.009). The most common type of dislocation was the positional dislocation (62%), followed by dislocations due to a combination of causes (17%) and component malposition (11%). Treatment of dislocation was successful in a total of 130 patients (130/157; 83%). Even though a stable hip was achieved in 21 patients (13%), the functional outcome was unsatisfactory, and in 6 patients (4%) we failed to achieve a stable hip. In the positional type of dislocation, the success rate of closed reduction following the first-time dislocation was 86.4% and a similar success rate was reported for reoperations in the first-time dislocations due to the malpositioned components (85.7%). In the second-time dislocation, the surgical therapy was significantly more reliable compared to closed reduction regardless of the type of dislocation (78.6% versus 46%). The treatment of dislocations following primary THAs showed comparable outcomes to those of the treatment of dislocations following revision THAs. Overall, the worst outcomes were achieved in patients with a combined type of dislocation. In total, the THA had to be removed in 11.5% of hips (18/157). The probability of final THA removal increased with the increasing order of dislocation. Discussion: In our group of patients, the dislocation rate in THA was comparable or lower than the published data. With the use of preventive measures, i.e. dual mobility cup or larger head diameters in high-risk patients, we managed to reduce the dislocation rate over time. The positional type of dislocation prevails in our group of patients just as in the previously published series, followed by instability from malposition of components. The modified Dorr classification is used to guide the treatment since it allows us not only to make good decision about the treatment modality but to some extent also to estimate the final outcome, particularly with respect to restoring a functional and stable hip. Conclusions: The total dislocation rate was 1.6% for primary THAs and 3.4% for revision THAs. The first-time dislocation of the positional type shall be treated conservatively. Conversely, in the other types of dislocations and in recurrent dislocations, surgical treatment is more likely to achieve a good clinical outcome. The worst outcomes are to be expected in an instability due to combination of multiple causes, which leads to the removal of THA more often than in other types of dislocations. Also, the benefit of preventive measures in high-risk patients over time has been confirmed.

Druh

J_imp - Článek v periodiku v databázi Web of Science

CEP obor

—

OECD FORD obor

30211 - Orthopaedics

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2023

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Acta chirurgiae orthopaedicae et traumatologiae čechoslovaca

ISSN

0001-5415

e-ISSN

2570-981X

Svazek periodika

90

Číslo periodika v rámci svazku

4

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

12

Strana od-do

239-250

Kód UT WoS článku

001113649800002

EID výsledku v databázi Scopus

2-s2.0-85168804155