Za císaře pána! Pěší pluk č. 1 "Kaiser" a Opava

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00100595%3A_____%2F25%3AN0000007" target="_blank" >RIV/00100595:_____/25:N0000007 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Za císaře pána! Pěší pluk č. 1 "Kaiser" a Opava

Popis výsledku v původním jazyce

Dějiny 1. pěšího pluku „Kaiser“ sahají do druhého desetiletí 18. století. Když Karel Ignác, vévoda lotrinský, kurfiřt trevírský a biskup osnabrücký, získal roku 1715 od císaře Karla VI. povolení k založení pěšího pluku, obdržel tento útvar název Alt-Lothringen. Roku 1726 pluk zdědil František Štěpán Lotrinský, pozdější manžel císařovny Marie Terezie. Po své korunovaci římským císařem (1745) jej přejmenoval na Kaiser Franz; od té doby až do pádu monarchie byli čestnými majiteli pluku sami římsko-němečtí, později rakouští císaři. V rámci rakouské a posléze rakousko-uherské armády si tak pluk vysloužil přízvisko Kaiser či Kaiserinfanterie. Po zavedení číslování rakouských jednotek v roce 1769 obdržel „císařský“ pluk pořadové číslo jedna. Během více než dvousetleté existence se zúčastnil téměř všech významných bitev habsburské monarchie, často za cenu značných ztrát. Nejslavnějším dnem pluku byl 27. červen 1866, kdy v probíhající prusko-rakouské válce dobyl Janský vrch u Trutnova a donutil pruské jednotky k ústupu. Vítězství u Trutnova však představovalo jeden z mála světlých okamžiků rakouské armády v tomto konfliktu. O několik dní později byla habsburská monarchie definitivně poražena v rozhodující bitvě u Hradce Králové. Císař František Josef I. přesto úspěch 1. pěšího pluku ocenil a jednu ze svých prvních cest po uzavření míru směřoval do Opavy, kde byl pluk tehdy dislokován. Opava byla hlavním městem rakouského Slezska a přítomnost elitního císařského pěšího pluku zde byla považována za velkou poctu. Vztah mezi místním obyvatelstvem a „jejich“ plukem dále posílila několik desetiletí trvající mírová éra, přerušená pouze epizodickým nasazením jednotky při okupaci a pacifikaci Bosny a Hercegoviny v letech 1878–1882. Tento rozsáhlý vojenský útvar výrazně ovlivnil podobu města i každodenní život jeho obyvatel. Kasárna a další vojenské objekty byly rozesety po celé Opavě. Některé dodnes slouží svému původnímu účelu, jiné byly zbořeny či zničeny během druhé světové války. Část budov dnes plní nevojenské funkce, například bývalé velitelství (dnes rektorát Slezské univerzity) či Rainerova kasárna (dnešní opavská radnice). Pouze zlomek původního počtu objektů je dosud využíván armádou (bývalá vozatajská kasárna a původní vojenská nemocnice v Jaselské ulici). Příslušníci 1. pěšího pluku tvořili významnou část obyvatelstva města a zejména početný důstojnický sbor byl považován za elitu tehdejší společnosti, vyznačující se nákladným životním stylem a účastí na většině společenských a kulturních událostí. Velké oblibě se těšily koncerty plukovní hudby, která pod vedením Kaplona a Hötzela představovala špičkové hudební těleso s širokým repertoárem. Přítomnost armády zároveň znamenala významný hospodářský impuls. Pro městskou samosprávu znamenala nejen nezbytné finanční výdaje, ale i příležitosti pro místní stavební firmy a realitní trh. Vzhledem k tomu, že západní část rakouského Slezska byla určena jako doplňovací obvod císařského pluku, sloužila v jeho uniformách značná část místního mužského obyvatelstva, což dále posilovalo vazbu mezi jednotkou a jejím domovským regionem. Není proto překvapivé, že odchod podstatné části pluku včetně štábu z Opavy do Krakova v březnu 1912 byl vnímán jako zásadní společenská událost. Právě v Krakově zastihl 2. a 3. prapor pluku počátek světového konfliktu, zatímco 1. prapor byl tehdy dislokován v Bosně a Hercegovině. Toto rozdělení jednotky znamenalo, že po bojích v Srbsku byl 1. prapor v roce 1915 přesunut na italskou frontu, kde bojoval až do konce války; teprve roku 1918 se k němu připojily 2. a 3. prapor, které do míru v Brestu Litevském působily na východní frontě. Přestože byl závěr první světové války pro pěší pluk č. 1 poznamenán těžkými boji na frontě, uspořádala jednotka v září a říjnu 1918 v opavském Muzeu císaře Františka Josefa pro umění a průmysl rozsáhlou vojenskou a uměleckou výstavu. Ta představila nejen historické i současné zbraně, uniformy a výstroj, ale poskytla také významný prostor umělcům z řad pluku či umělcům úzce spjatým se Slezskem. Byla zde vystavena díla Engelberta Kapse, Fritze Quidena, Helmuta Krommera, Carryho Hausera, Heleny Scholzové-Železné, Adolfa Zdrazily a Richarda Assmanna. Po skončení války byl pluk rozpuštěn a zbývající vojáci byli začleněni do nově vzniklého 34. střeleckého pluku Jana Čapka. Předměty z výstavy pravděpodobně zůstaly v muzeu, které od roku 1921 do druhé světové války neslo název Slezské zemské muzeum. Jelikož legionáři a legionářská tradice tvořili jeden z pilířů tzv. první republiky, ocitli se příslušníci 1. pěšího pluku spíše v pozici tolerovaných účastníků války než oslavovaných hrdinů. V meziválečném období se bývalí členové pluku pravidelně setkávali, přičemž jedno z největších setkání proběhlo roku 1931 v Bruntále, a mnozí z nich působili ve veteránských spolcích. Epilog existence pluku nastal v květnu 1939 slavnostním předáním praporu bývalého císařského pluku 28. pěšímu pluku německého Wehrmachtu, nově dislokovanému v Opavě po mnichovské dohodě z roku 1938. Šlo patrně o poslední velké setkání tzv. „Einsers“, jak si sami říkali, přičemž jednu z ústředních rolí zde sehrál bývalý rakousko-uherský polní maršál Eduard von Böhm-Ermolli, který se po roce 1918 přestěhoval do Opavy. Tato publikace byla vydána s cílem představit co nejširší soubor předmětů souvisejících s 1. pěším plukem, nacházejících se nejen ve sbírkách Slezského zemského muzea, ale i v dalších českých a zahraničních institucích. Během přípravy knihy se podařilo identifikovat řadu předmětů, jejichž existence či vazba k tomuto pluku nebyla dosud širší veřejnosti známa. Jedná se zejména o archivní materiály ze Zemského archivu v Opavě a Okresního archivu v Opavě, například mapu dějin 1. pěšího pluku, dokumenty a rejstřík k plukovním albům, fotografie a další písemnosti. Ve spolupráci s Muzeem v Bruntále je v katalogu poprvé představen plukovní protokol a portrét podplukovníka Rudolfa Schmeissera od malíře Fritze Quidena. V Heeresgeschichtliches Museum ve Vídni byl identifikován prapor 3. praporu 1. pěšího pluku, zatímco stužka k tomuto praporu se nachází v historické podsbírce Slezského zemského muzea. Nově byly určeny i další předměty ze sbírek muzea, jejichž souvislost s 1. pěším plukem „Kaiser“ nebyla dříve, zejména v důsledku událostí po druhé světové válce, známa. Kniha je rozdělena do šesti částí. První kapitola shrnuje dějiny jednotky od jejího založení roku 1715 až do zániku monarchie, včetně účasti v významných vítězných i prohraných bitvách. Druhá a třetí kapitola se věnují osudům jednotlivých kasárenských budov a roli armády v životě hlavního města rakouského Slezska. Čtvrtá kapitola je zaměřena na přípravu, realizaci a dozvuky opavské výstavy 1. pěšího pluku na konci první světové války a pokouší se naznačit další osudy sbírky tzv. plukovního muzea. Pátá kapitola popisuje vnímání pluku a jeho příslušníků po pádu monarchie a během dalších historických zlomů 20. století. Šestá kapitola si klade za cíl přiblížit osudy některých bývalých příslušníků císařského pěšího pluku. Dějiny pěšího pluku č. 1 byly až do zániku habsburské monarchie opakovaně zpracovávány v němčině, převážně samotnými příslušníky pluku, takže se v tomto ohledu nelišil od ostatních jednotek rakousko-uherské armády. Tato publikace, koncipovaná jako kritický katalog s důrazem na vizuální prezentaci pramenného materiálu, tedy exponátů, představuje doplněk starších českých prací o dějinách jednotlivých pluků rakousko-uherské armády. Dosavadní publikace rozšířily naše poznání dějin několika plukovních jednotek, charakteristických například specifickým národnostním složením mužstva či vazbou na český literární kánon. Je třeba dodat, že autoři těchto prací se soustředili především na období první světové války. Omezený počet monografií na toto téma zahrnuje práce regionálních badatelů i profesionálních historiků. Ve srovnání s uvedenými publikacemi se tento katalog vyznačuje důrazem na vizuální prezentaci a kritickou interpretaci pramenů uložených v archivních i muzejních fondech. Věříme, že tato kniha přispěje k ucelenému přehledu více než dvousetleté historie 1. pěšího pluku a že se jí na základě současného stavu poznání podařilo soustředit všechny relevantní informace dokumentující dějiny této vojenské jednotky.

Název v anglickém jazyce

For the Emperor! Infantry Regiment No. 1 “Kaiser” and Opava

Popis výsledku anglicky

The history of the 1st Kaiser Infantry Regiment began in the second decade of the 18th century. When Charles Ignatius, Duke of Lorraine, Elector of Trier and Bishop of Osnabrück, obtained permission from Emperor Charles VI to establish an infantry regiment in 1715, it was given the name of Alt-Lothringen. In 1726, the regiment was inherited by Francis Stephen of Lorraine, later husband of Empress Maria Theresa. After his coronation as Holy Roman Emperor (1745), he renamed it Kaiser Franz; from that moment until the fall of the monarchy, the Holy Roman and later Austrian emperors themselves were the honorary owners of the regiment. Therefore, within the Austrian and later Austro-Hungarian army, the regiment acquired the nickname of Kaiser or Kaiserinfanterie. When the numbering of Austrian units was introduced in 1769, the „imperial“ regiment was given the serial number one. In its more than 200 years of existence, the regiment participated in almost all the major battles of the Habsburg monarchy, often at the cost of considerable losses. The regiment‘s most famous day was June 27, 1866, when it managed to capture Janský vrch near Trutnov in the ongoing Prussian-Austrian War and put the Prussian troops to flight. However, the victory at Trutnov was only one of the few bright moments for the Austrian army in this war. A few days later, the Habsburg Monarchy was definitively defeated in the decisive battle of Hradec Králové. Nevertheless, Emperor Franz Joseph I also appreciated the success of the 1st Infantry Regiment, making one of his first journeys after the peace had been signed to Opava, where the unit was stationed at that time. Opava was the capital of Austrian Silesia, and the stationing of the elite imperial infantry regiment was considered a great honour. The relationship between the local population and ‘their’ regiment was further strengthened by several decades of peace, interrupted only by the unit‘s episodic involvement in the occupation and pacification of Bosnia and Herzegovina between 1878 and 1882. The large military unit had a significant impact on the appearance of the town and the daily lives of its inhabitants. Barracks and other military buildings were scattered throughout the town. Some of them still serve their original purpose, while others were demolished or destroyed during World War II. Today, some buildings are used for non-military purposes, such as the former headquarters (nowadays, the rectorate of Silesian University) and Rainer Barracks (Opava Town Hall). Only a fraction of the original number of these buildings are still used by the army at present (the former coachmen‘s barracks and the original military hospital on Jaselská Street). Members of the 1st Infantry Regiment constituted a significant part of the town‘s population, and the particularly numerous officer corps was considered an elite component of the society of the time, characterized by an expensive lifestyle and participation in most of the town‘s social and cultural events. The concerts of the regimental band, which under the leadership of Kaplon and Hötzel was a top-class musical ensemble with a wide repertoire, were very popular. The presence of the army in the town also provided a significant economic stimulus. For the local government itself, the army‘s presence not only meant necessary financial costs, but also opportunities for local construction companies and the real estate market. With regard to the fact that the western part of Austrian Silesia was designated as the recruitment area for the imperial regiment, a significant portion of the local male population served in its uniforms, which further strengthened the relationship between the unit and its home region. It is therefore no surprise that the departure of a large part of the unit, including the regimental staff, from Opava to Krakow in March 1912 was considered a crucial social event. It was in Krakow that the outbreak of the world conflict caught up with the 2nd and 3rd battalions of the regiment, while the 1st regiment was stationed in Bosnia and Herzegovina at that time. This division of the unit also meant that, after fighting in Serbia, the 1st Battalion moved to the Italian front in 1915, where it fought until the end of the war, and it was not until 1918 that it was joined by the 2nd and 3rd Battalions, which had been fighting on the Eastern Front until the peace treaty in Brest-Litovsk. Although the end of World War I was marked by heavy fighting on the front lines for Infantry Regiment No. 1, in September and October 1918, the unit organized a grand military and art exhibition at the Emperor Franz Joseph Museum of Arts and Crafts in Opava, which featured not only historical and contemporary weapons, uniforms, and equipment, but also provided the artists from the regiment or the artists closely associated with Silesia with a significant platform. The exhibition included works by, among others, Engelbert Kaps, Fritz Quidenus, Helmut Krommer, Carry Hauser, Helena Scholzová-Železná, Adolf Zdrazila, and Richard Assmann. After the war had ended, the unit was disbanded and the remaining soldiers were incorporated into the newly formed 34th Regiment of Rifleman Jan Čapek. The items from the exhibition probably remained in the museum, which bore the name of the Silesian Museum from 1921 until World War II. Since legionaries and the legionary tradition were one of the pillars of the so-called First Republic, members of the 1st Infantry Regiment found themselves in the position of tolerated participants in the war, rather than celebrated war heroes. In the interwar period, former members of the regiment met regularly, with one of the largest meetings taking place in Bruntál in 1931, and many of them were active in veterans‘ associations. The epilogue to the regiment‘s existence came in May 1939 with the ceremonial handover of the flag of the former imperial regiment to the 28th Infantry Regiment of the German Wehrmacht, which was newly stationed in Opava after the Munich Agreement of 1938. This was probably the last major meeting of the Einsers, as they called themselves, and one of the central roles was played by the former Austro-Hungarian Field Marshal Eduard von Böhm-Ermolli, who had moved to Opava after 1918. This publication was issued with the aim of presenting as many items related to the 1st Infantry Regiment as possible, which are found not only in the collection of the Silesian Museum, but also in other Czech and foreign institutions. During the preparation of the book, we also managed to collect a number of items whose existence or connection to this unit was not widely known. These include, in particular, archival materials from the Land Archive in Opava and the District Archive in Opava, such as a map of the history of the 1st Infantry Regiment, documents and an index to regimental albums, photographs, and other written documents. In cooperation with the Museum in Bruntál, the regiment‘s protocol book and a portrait of Lieutenant Colonel Rudolf Schmeisser by painter Fritz Quiden are presented in the catalogue for the first time. The Heeresgeschichtliches Museum in Vienna has discovered the flag of the 3rd Battalion of the 1st Infantry Regiment, while the ribbon for this flag is located in the historical sub-collection of the Silesian Museum. Other items from the collection of the Silesian Museum, whose connection to the 1st Kaiser Infantry Regiment was previously unknown, particularly due to events after World War II, have also been newly identified. The book is divided into six parts. The first chapter summarizes the history of the unit from its inception in 1715 until the collapse of the monarchy, including its participation in significant battles, both victorious and lost ones. The second and third chapters describe the fate of individual barracks buildings and the role of the army in the life of the capital of Austrian Silesia The third chapter is devoted to the preparation, implementation, and aftermath of the Opava exhibition of the 1st Infantry Regiment at the end of World War I, which also attempts to outline the further fate of the collection of the so-called regimental museum. The fourth chapter describes the perception of the regiment and its members after the fall of the monarchy and during other historical turning points of the 20th century. The fifth chapter aims to describe the fates of some former members of the imperial infantry regiment. The history of Infantry Regiment No. 1, written in German, was repeatedly compiled until the end of the Habsburg Monarchy, mainly by members of the regiment itself, which meant that this regiment was no different from other military units of the Austro-Hungarian Army. This publication, intended as a critical catalogue and focusing also on the visual presentation of the source material used, i.e. the exhibits, is a complementary addition to older Czech works on the history of individual regiments of the Austro-Hungarian army. Previous publications have expanded our knowledge of the history of several regimental units, characterized, for example, by the specific national composition of their troops or their connection to the Czech literary canon. It should be added that the authors of these works focused primarily on the period of World War I. The limited number of monographs on this topic include works written by regional researchers and professional historians. Compared to the aforementioned publications, this catalogue is characterized by its emphasis on visual presentation and critical interpretation of sources deposited in both archival and museum collections. We believe that this book will help provide a comprehensive overview of the more than 200-year history of the 1st Infantry Regiment and that it has succeeded in gathering all relevant information documenting the history of this military unit based on the current state of knowledge.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2025

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-53000-10-9

Počet stran knihy

255

Název nakladatele

Slezské zemské muzeum

Místo vydání

Opava

Kód UT WoS knihy

—