Řešení peroneální parézy transpozicí musculus tibialis posterior - anatomická a klinická studie

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11130%2F19%3A10404375" target="_blank" >RIV/00216208:11130/19:10404375 - isvavai.cz</a>

Nalezeny alternativní kódy

RIV/00216208:11150/19:10404375

Výsledek na webu

<a href="https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=X9eiWlKJr3" target="_blank" >https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=X9eiWlKJr3</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Řešení peroneální parézy transpozicí musculus tibialis posterior - anatomická a klinická studie

Popis výsledku v původním jazyce

ÚČEL STUDIE Transpozice zadního holenního svalu tibialis /MTP) patří mezi metody obnovy dorziflexe u pacientů s obrnou peronálního nervu. I když se tato metoda běžně používá, stále se setkáváme s anatomickými odchylkami, které nás nutí k úpravě zavedených postupů. Účelem této studie je zhodnotit funkční výsledky operovaných pacientů a na základě klinických zkušeností definovat anatomické příčiny, které brání použití standardní transpoziční techniky, pomocí přípravy kadaverů. MATERIÁL A ZPŮSOBY Klinická skupina zahrnuje 21 pacientů (15 mužů, 6 žen) s průměrným věkem 34,2 let a s běžnou obrnou peronálního nervu potvrzenou EMG. U 20 pacientů byla provedena transpozice šlachy MTP přes interosseózní membránu nohy. U jednoho pacienta byla šlacha transponována ventrálně k distálnímu konci holenní kosti a fixována v laterální klínovité kosti v důsledku extrémně úzkého prostoru interosseózní membrány nohy distálně mezi kostmi dolních končetin. U 18 pacientů byla šlacha fixována osteosuturou na bázi 3. metatarzální kosti, u tří pacientů na laterální klínovou kost. Výsledky byly hodnoceny 6 měsíců po chirurgickém zákroku, kdy byl rozsah pohybu aktivní kotníkové dorziflexe (DF) větší než 5 považován za vynikající výsledek, aktivní poloha při 90 stupních až do DF méně než 5 za uspokojivý výsledek a jakákoli poloha plantigradu jako špatný výsledek. Anatomická studie zahrnovala 20 konců fixovaných formalinem (10 mrtvol, 5 mužů a 5 žen s průměrným věkem 71,3 let). Byla změřena délka jednotlivých částí MTPa byly vyhodnoceny variace svalového připojení. Měření bylo ukončeno simulací chirurgického zákroku. VÝSLEDKY Při hodnocení klinické skupiny byl zaznamenán vynikající výsledek u 12 pacientů (57%), uspokojivý výsledek u 8 pacientů (38%) a špatný výsledek u jednoho pacienta (5%). Při hodnocení anatomické skupiny bylo pozorováno rozdělení připojovací části šlachy na tři hlavní proužky. Ve všech vzorcích byl zaznamenán nejhrubší střední pás připevněný k tuberozitě navikulární kosti a střední klínové kosti. Tenčí boční pás (pocházející ze šlachy v 90% vzorků) byl připevněn k střední a laterální klínové kosti, kubické kosti, metatarzálních kostí II-V a navíc roste do začátku svalu flexor hallucis brevis. V jednom vzorku chyběl třetí pruh šlachy připevněné k sustentaculum tali, plantární kalcaneonavikulární vaz a fibrocartilago navicularis (5%). Když byl simulován průchod šlachy meziprostorovým prostorem mezi kostmi dolních končetin, aby šlacha procházela ve směru plánované trakce, ve dvou vzorcích (10%) nebylo možné protažení v důsledku silnější šlachy než mezikostní prostor. U dvou vzorků (10%) to nebyla šlacha, ale již svalnaté břicho, které prošlo daným prostorem. DISKUSE V naší skupině bylo 95% funkčních výsledků vynikajících nebo uspokojivých. Špatný výsledek byl hlášen u jednoho pacienta, u kterého nebylo vyšetření EMG provedeno jako standardní postup a u kterého nebyla svalová síla dostatečná k dosažení úplné dorsiflexe kotníku. Anatomická studie ukazuje, že úzký prostor mezi kostmi dolních končetin může bránit protažení šlachy, což lze řešit intraoperativně transponováním šlachy ventrálně na holenní kosti. Studie odhaluje, že šlacha nezbytná k transpozici může být prodloužena proužky šlachy připevněnými k podkladu chodidla. ZÁVĚRY Znalost anatomických podmínek nám může pomoci lépe zvládat případné komplikace intraoperativně.

Název v anglickém jazyce

Peroneal Nerve Palsy Management by Tibialis Posterior Muscle Transposition - Anatomical and Clinical Study

Popis výsledku anglicky

PURPOSE OF THE STUDY Transposition of tibialis posterior muscle ranks among the methods of dorsiflexion restoration in patients with peroneal nerve palsy. Even though this method is commonly used, anatomical variations are still encountered which make us modify the established procedures. The purpose of this study is to evaluate the functional outcomes of operated patients and based on the clinical experience to define by cadaver preparation the anatomical causes preventing the use of the standard transposition technique. MATERIAL AND METHODS The clinical group includes 21 patients (15 men, 6 women) with the mean age of 34.2 years and with common peroneal nerve palsy confirmed by EMG. In 20 patients, transposition of the tendon of the tibialis posterior muscle (MTP) through the interosseous membrane of the leg was performed. In one patient the tendon was transposed ventrally to the distal end of the tibia and fixed in the lateral cuneiform bone due to an extremely narrow space of the interosseous membrane of the leg distally between the lower limb bones. In 18 patients the tendon was fixed by osteosuture to the base of 3rd metatarsal bone, in three patients to the lateral cuneiform bone. The outcomes were evaluated at 6 months after the surgery, when active ankle dorsiflexion (DF) range of motion greater than 5 was considered an excellent outcome, active position at 90 degrees up to DF less than 5 a satisfactory outcome, and any plantigrade position as a poor outcome. The anatomical study included 20 extremities fixed by formalin (10 cadavers, 5 men and 5 women with the mean age of 71.3 years). The length of the individual parts of tibialis posterior muscle was measured and the variations of the muscle attachment were evaluated. The measurement was concluded by a simulation of surgical procedure. RESULTS When evaluating the clinical group, an excellent outcome was reported in 12 patients (57%), a satisfactory outcome in 8 patients (38%) and a poor outcome in one patient (5%). When evaluating the anatomical group, a division of the attaching part of the tendon into three main strips was observed. The thickest middle strip attached to the tuberosity of navicular bone and medial cuneiform bone was reported in all the specimens. The thinner lateral strip (originating from the tendon in 90% of specimens) was attached to the intermediate and lateral cuneiform bone, the cuboid bone, metatarsal bones II-V, and moreover it grows into the origin of the flexor hallucis brevis muscle. The third strip of the tendon attached to the sustentaculum tali, plantar calcaneonavicular ligament and fibrocartilago navicularis was missing in one specimen (5%). When the passing the tendon through the interosseous space between the lower limb bones was simulated in order for the tendon to go in the direction of the planned traction, in two specimens (10%) the pulling through was impossible due to the tendon being thicker than the interosseous space. In two specimens (10%) it was not the tendon, but already the muscular belly which passed through the given space. DISCUSSION In our group, 95% of the functional outcomes were excellent or satisfactory. A poor result was reported in one patient, in whom the EMG examination was not performed as a standard procedure and in whom the muscular strength was insufficient to achieve full dorsiflexion of the ankle. The anatomical study indicates that the narrow space between the lower limb bones can prevent the pulling through of the tendon, which can be addressed intraoperatively by the transposition of the tendon ventrally to tibia. The study reveals that the tendon necessary for transposition can be elongated by the strips of the tendon attached to the sole of the foot. CONCLUSIONS The knowledge of the anatomical conditions may help us better manage potential complications intraoperatively.

Druh

J_imp - Článek v periodiku v databázi Web of Science

CEP obor

—

OECD FORD obor

30106 - Anatomy and morphology (plant science to be 1.6)

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2019

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Acta Chirurgiae Orthopaedicae et Traumatologiae Čechoslovaca

ISSN

0001-5415

e-ISSN

—

Svazek periodika

86

Číslo periodika v rámci svazku

6

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

4

Strana od-do

419-422

Kód UT WoS článku

000505644800004

EID výsledku v databázi Scopus

2-s2.0-85077941903