Utrakvisté a knihtisk

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F18%3A10391430" target="_blank" >RIV/00216208:11210/18:10391430 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Utrakvisté a knihtisk

Popis výsledku v původním jazyce

Předložená stať Utrakvisté a knihtisk se zabývá širšími souvislostmi vzniku a formování pražského utrakvistického knihtisku mezi 80. léty 15. století a 20. léty 16. století. Dodnes dochované zbytky kdysi mohutné soudobé skriptografické produkce dovolují předpokládat, že nástup nového řemesla byl obtížnější, než jsme zatím předpokládali. Nástup byl přibrzděn také minimální a spíše nárazovou podporou ze strany pražského vysokého učení, jehož mistři (na rozdíl od kolegů v Krakově, Lipsku, Vídni a jiných evropských metropolích) roli knihtisku pro laicizaci společnosti pravděpodobně nepochopili. V této atmosféře, která vzniku čtenářské obce v nižší a střední měšťanské části společnosti bránila, se proto pražský knihtisk prosazoval jen s obtížemi. Dosavadní pohled oficiální české inkunábulistiky lze problematizovat hypotézou, že (1) knihtisk na Staré Město pražské uvedl katolík Martin z Tišnova (dříve pojmenovaný jako anonymní Tiskař Žaltáře). (2) Navazující Tiskař Pražské bible a Tiskař Korandy se střídali v dílně, kterou její vlastník či spoluvlastník kramář Severin pronajímal různým subjektům, přičemž z komerčních důvodů odhlížel od jejich konfesijního profilu. (3) V mezidobí, kdy oba výše zmínění anonymové nepracovali, se do pronájmu dílny mohli vklínit od 1512 židovští vydavatelé z pražského Židovského Města a od 1517 běloruský překladatel a vydavatel Francisk Heorhij Skoryna. Hypotézu o nájemném využívání jedné staroměstské tiskárny nepodporuje pouze zarážející časová posloupnost působení jednotlivých subjektů, ale též shody v používání tiskového písma a migrace jednotlivých dřevořezových štočků.

Název v anglickém jazyce

Utraquism and Bookprinting

Popis výsledku anglicky

The Treatise Utraquism and Bookprinting chronologically follows the symbiosis between the capital and Utraquism, recognised by the state as a second religion alongside Catholicism on the basis of the Basel Compactata. The well-preserved scriptographic practices of Prague printers provide no significant or extensive evidence that printing workshops of the Jagellonian Prague were involved in the pedagogic agenda of the local university, unlike in Cracovia, Vienna, Leipzig, Venetia, Padua or in other central-European metropoles. To understand this anomalous situation, we have to turn to humanism. Abroad, this intellectual movement provided a stable framework for the involvement of printing in pedagogy, as it contributed to innovations in the teaching practices of exact sciences, in editors&apos; attitudes towards the legacy of Antiquity, as well as in printing types and the printing press itself. This process initaited in the 1490s was slow and heterogenous, since even foreign universities were still deeply embedded in the scholastic culture; nonetheless, nowhere else in Europe was the influence of humanism hindered by the theologically underdeveloped and socially conservative Utraquism. The Czech edition of the Bible benátská (Venetian Bible), published in 1506 by Peter Lichtenstein with the assistance of Prague publishers, provides an excellent example. This publication theoretically had the potential to alleviate the scepticism to the Italian Renaissance and, especially, the roman printing types, rejected by the Utraquists and non-Catholics alike as the font of the Papal Rome. However, the printers decided to stick with a traditional typeface rather than adopting the roman printing types, which - given the Bible&apos;s commercial success - only reinforced the late Gothic attitudes of the bourgeois society. More opportunities for the penetration of innovative Renaissance trends into the Prague book culture came with the establishment of the Hebrew (from 1512) and the Church-Slavonic printing workshops, briefly operated by the Belarussian physician Franciscus Heorhij Skorina (1517-1519). Nevertheless, isolated in terms of language, confession and readership, none of these stylistically advanced branches could have left a profound mark on the local Czech culture. The first hints of Renaissance and humanist influences do not appear until Mikuláš Konáč (1507-1528), a linguistically gifted Christian printer active in Prague in the first third of the sixteenth century. Relying on rather careless and unoriginal typography - unlike his diligent contemporary Jan Šmerhovský (1519) -, Konáč&apos;s own translations brought into circulation not only medieval, but also ancient and foreign Renaissance texts. Moreover, he developed his own original system of prosaic and versed paratexts, inspired by trends in the foreign humanist literature. Nonetheless, Konáč&apos;s dedications, forewords and epilogues suggest that pleasure reading was not yet commonplace among the bourgeoisie. The last representative of printing in Prague, restricted by the conservative Utraquism, was the Bohemian physician Jan Chocenský (1542-1544) who followed the artisanal legacy of Mikuláš Konáč.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

50803 - Information science (social aspects)

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2018

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Knihtisk, zbožnost, konfese v zemích Koruny české doby poděbradské a jagellonské

ISBN

978-80-7007-559-3

Počet stran výsledku

17

Strana od-do

11-27

Počet stran knihy

206

Název nakladatele

Filosofia

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—