Bez zpěvu a bez zvonění : Tělo a duše sebevraha před vrchnostenskými soudy v předosvícenském období
Identifikátory výsledku
Kód výsledku v IS VaVaI
<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F19%3A10404960" target="_blank" >RIV/00216208:11210/19:10404960 - isvavai.cz</a>
Výsledek na webu
<a href="https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=0HygLTeQM-" target="_blank" >https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=0HygLTeQM-</a>
DOI - Digital Object Identifier
—
Alternativní jazyky
Jazyk výsledku
čeština
Název v původním jazyce
Bez zpěvu a bez zvonění : Tělo a duše sebevraha před vrchnostenskými soudy v předosvícenském období
Popis výsledku v původním jazyce
Studie se zabývá proměnou postihu sebevraždy na jihočeských dominiích Eggenbergů/Schwarzenbergů a Černínů v předosvícenském, resp. předjosefínském období let 1675-1780. Materiálovou základnu tak poskytly fondy velkostatků uložené ve Státním oblastním archivu v Třeboni, v pobočkách Třeboň, Jindřichův Hradec a Český Krumlov. Sebevražda představovala až do osvícenství těžký zločin, který zahrnoval postih "duchovní" podle principů kanonického práva (zákaz řádného církevního obřadu, zákaz spočinutí v posvěcené půdě, zákaz zádušní mše i přímluvných modliteb) i postih "tělesný", spojený s ukládáním těla do neposvěcené půdy, podle zákona zpravidla na místo "potupné" (popraviště, mrchoviště, hnojiště). Praktiky, které toto ukládání doprovázely (spálení těla a předmětů, které je obklopují, utětí hlavy,...), často upomínají spíše na prvky kontaktní magie (= nečistota) či ochranné magie (proti revenantům či vampýrům). V českých zemích předosvícenského období byla kriminalizace sebevraždy zakotvena v zákoníku Koldínově (1579) a následně v Constitutio Criminalis Josephina (1708) a Constitutio Criminalis Theresiana (1768/1770). Postupná dekriminalizace de iure začínala vyloučením potupných praktik v josefínském trestním zákoníku (1787), pokračovala dekriminalizací na pouhý policejní přestupek (1803), než došlo k dekriminalizaci úplné (zákon z roku 1850). Všechny právní předpisy však striktně rozlišovaly mezi "skutečnou" sebevraždou spáchanou "se zlým úmyslem" (včetně sebevraždy z "bezbožného zoufalství") a sebezabitím zapříčiněným šílenstvím či melancholií, které bylo beztrestné. Na více než stovce případů z let 1675-1780, které byly vyšetřovány příslušnými vrchnostenskými soudy (patrimonial courts?), jsem se pokusila vyčíslit poměr mezi skutečně "odsouzenými" a osvobozenými sebevrahy a poukázat na jasnou tendenci vrchnostenských soudů záměrně interpretovat sebevraždu jako důsledek "narušené mysli", což v průběhu 18. století vedlo k postupnému oslabování represe. Toto oslabování represe se projevovalo i v ústupu potupných rituálů doprovázejících "odklízení" a pohřbívání těla, které můžeme interpretovat jako projev šíření hygienických principů, ale i rostoucího odporu (přinejmenším) vzdělanějších vrstev vůči vystavování mrtvých těl, oslabování kategorií "čistého"/"nečistého" a zjevně i růstu určité sociální empatie. Studie analyzuje také postoje, které k sebevraždě zaujímaly různé instance, které se účastnily vyšetřování - na jedné straně exponenti světské moci, tedy nižší jurisdikce (město se soudní pravomocí) a vrchnostenská kancelář, případně i pražský apelační soud, na straně druhé pak reprezentanti moci církevní - místní faráři a následně vzdálená arcibiskupská konzistoř, ale také svědkové a lidé ze sousedství, a snaží se ukázat, že dekriminalizace "de facto" probíhala i vertikálně (vrchnosti jsou zpravidla shovívavější než církev, nejnesmiřitelnější postoj zaujímají prostí poddaní). Předmětem zájmu byly dále i obranné strategie pozůstalých (jak dokázat sebevrahovu "nevinu", tedy jak prokázat "šílenství"), strategie církevních představitelů při povolování církevního pohřbu a chování místní komunity (odmítání přítomnosti sebevraha - strach z duchů, ale i z neúrody apod.)
Název v anglickém jazyce
Neither Song Nor Knell Shall Sound : The Body and Soul of a Suicide Before Patrimonial Courts in the Pre-Enlightenment Era Neither Song Nor Knell Shall Sound The Body and Soul of a Suicide Before Patrimonial Courts in the Pre-Enlightenment Era Neither Song Nor Knell Shall Sound The Body and Soul of a Suicide Before Patrimonial Courts in the Pre-Enlightenment Era Neither Song Nor Knell Shall Sound The Body and Soul of a Suicide Before Patrimonial Courts in the Pre-Enlightenment Era Neither Song Nor Knell Shall Sound
Popis výsledku anglicky
The paper studies the gradual changes in the punishment of suicide in the Eggenberg/Schwarzenberg and Czernin demesnes in South Bohemia in the pre-Enlightenment era (roughly 1675-1780). Most sources therefore come from the archival fonds from manor estates stored by the State Regional Archive in Třeboň, specifically its departments in Třeboň, Jindřichův Hradec and Český Krumlov. Up until the Age of Enlightenment, suicide was considered a serious criminal offence which merited a double punishment: "spiritual" sanctions pursuant to canon law (the offender was denied proper Christian Burial rites, interment on consecrated ground, requiem mass and intercessory prayers), as well as "physical" sanctions (burial in non-consecrated ground, by law usually at a place of "dishonor," such as beneath the gallows, on cattle burial sites or in midden heaps). The various practices accompanying such burials (burning the body and any personal items, cutting off the head) often contained elements of contact magic (dealing with impurity) or protective magic (warding off revenants or vampires). In the pre-Enlightenment era, the definition of suicide as a criminal offence was stipulated by the Koldín Code (1579), and was subsequently included in the Constitutio Criminalis Josephina (1708) and Constitutio Criminalis Theresiana (1768/1770). The shift toward legal decriminalization started with the Josephine Criminal Code (1787), which banned any humiliating practices connected with the disposal of the body. In 1803, suicide was reduced to a mere misdemeanor (1803), until it was decriminalized completely in 1850. However, all of the aforementioned legal regulations made a strict distinction between a "true" suicide, committed with "malicious intent" (including suicide committed out of "godless desperation"), and suicide caused by madness or melancholy, which was exempt from punishment. Using over a hundred cases investigated by the local patrimonial courts in the years 1675-1780, I have attempted to calculate the rate of truly "condemned" suicides compared to those who were exculpated, in order to illustrate the clear tendency of the patrimonial courts toward a deliberate interpretation of suicide as the consequence of a "disturbed mind," which effectively led to reduced repression over the course of the 18th century. Such reduced repression manifested itself in the gradual abandonment of rituals accompanying the "disposal" and burial of the body, which we might interpret as the effect of greater awareness of the principles of sanitation, but also the growing aversion of (at least) the more literate and educated classes toward displaying dead bodies, the gradually reduced importance placed on the "clean/unclean" categorization, as well as an apparent development of certain social empathy. The paper also analyzes the attitudes toward suicide demonstrated by the various groups and authorities involved in the investigation proceedings: representatives of secular power, meaning the lower jurisdiction bodies (towns/cities with legal jurisdiction), the patrimonial office and/or the appellate court in Prague; as well as representative of ecclesiastical power - local parish priests and the archbishop's consistory; but also the offender's neighbors and other witnesses. Exploring such attitudes, it strives to demonstrate that the factual decriminalization occurred from the top down (the patrimonial authorities were usually more lenient than the Church, while commoners tended to be the most unforgiving). The paper also focuses on various defensive strategies employed by the bereaved (attempts to prove the suicide's "innocence," i.e. their "madness"), strategies employed by the ecclesiastical authorities as regards the denial/permission of Christian burial, and attitudes and conduct of the local communities (refusal to accept the presence of a suicide's body for fear of ghosts/revenants, bad harvest, etc.).
Klasifikace
Druh
J<sub>ost</sub> - Ostatní články v recenzovaných periodicích
CEP obor
—
OECD FORD obor
60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)
Návaznosti výsledku
Projekt
<a href="/cs/project/GA17-06860S" target="_blank" >GA17-06860S: Neklidní zemřelí. Dekriminalizace, sekularizace a medikalizace dobrovolné smrti (17.-19.století)</a><br>
Návaznosti
P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)
Ostatní
Rok uplatnění
2019
Kód důvěrnosti údajů
S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů
Údaje specifické pro druh výsledku
Název periodika
Historie - Otázky - Problémy
ISSN
1804-1132
e-ISSN
—
Svazek periodika
11
Číslo periodika v rámci svazku
1
Stát vydavatele periodika
CZ - Česká republika
Počet stran výsledku
20
Strana od-do
146-165
Kód UT WoS článku
—
EID výsledku v databázi Scopus
—