Pozdně středověká pechota: Štít armády a konec středověku?

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11210%2F23%3A10467494" target="_blank" >RIV/00216208:11210/23:10467494 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=CfKJ5JxYC3" target="_blank" >https://verso.is.cuni.cz/pub/verso.fpl?fname=obd_publikace_handle&handle=CfKJ5JxYC3</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Pozdně středověká pechota: Štít armády a konec středověku?

Popis výsledku v původním jazyce

Středověká pěchota je často považována za jakéhosi &quot;chudého příbuzného&quot; těžké jízdy. Problematika této otázky je však poněkud složitější, tím spíše, pokud se na věc nedíváme retrospektivně, ale spíše s ohledem na budoucí vývoj, který pěchotu v raném novověku čekal. Snad můžeme přijmout obecné tvrzení, že silná pěchota vznikla tam, kde si válčící strana, bez ohledu na její institucionální povahu, nemohla z nějakého důvodu dovolit silnou jízdu. Typickým příkladem jsou různá skotská povstání nebo například slavná bitva u Courtrai v roce 1302. Do podobné &quot;pěší&quot; kategorie lze samozřejmě zařadit i vojska švýcarského společenství, husitská vojska, včetně toho velmi pozdního, které skončilo poněkud symbolicky až v roce 1504 v obranné bitvě u Schönbergu. Pokud bychom měli najít nejmenší společný jmenovatel způsobu nasazení pěchoty ve středověku, pak je to defenziva, a to velmi statická. Téměř každá (znovu)zavedená technická inovace sloužila především k posílení její obranyschopnosti.V různých příručkách tak pěchota fungovala jako jakýsi &quot;štít vojska&quot;, který odráží první úder, a jízda pak vede útok jako &quot;meč vojska&quot;. Výše naznačený vývoj se na přelomu 15. a 16. století posunul na novou kvalitativní úroveň. Tehdy se objevil nový typ pěchoty, která již nebyla &quot;středověká&quot; ve smyslu obranného charakteru, ale byla schopna jak účinné obrany, tak především útoku a manévru. Studie sleduje výše uvedený vývoj fungování pěchoty ve středověku a raném novověku a zároveň uvádí do oběhu některé tradované představy související s rolí pěchoty v kontextu středověkého válčení.

Název v anglickém jazyce

Late medieval infantry: the shield army and the end of the Middle Ages?

Popis výsledku anglicky

Medieval infantry is often seen as a kind of &quot;poor relation&quot; of heavy cavalry. However, the issue of this branch of the military is a bit more complicated, all the more so if we look at the matter not retrospectively, but rather with a view to the future developments that awaited the infantry in the early modern period. Perhaps we can accept the general statement that strong infantry arose where the belligerent, no matter what its institutional nature, could not for some reason afford strong cavalry. Typical examples are the various Scottish rebellions or, for example, the famous Battle of Courtrai in 1302. In a similar &quot;infantry&quot; category, one can of course include the armies of the Swiss Commonwealth, the Hussite armies, including the very late one, which ended somewhat symbolically only in 1504 in the defensive battle of Schönberg. If we were to find the least common denominator of the way infantry was deployed in the Middle Ages, it is defensiveness, and a very static one at that. Almost any technical innovation that was (re)introduced served primarily to strengthen its defensive capabilities. Thus, in various manuals, the infantry functioned as a kind of &quot;shield of the army&quot; that deflects the first blow, and the cavalry then leads the attack as the &quot;sword of the army&quot;. The development indicated above moved to a new qualitative level at the turn of the 15th and 16th centuries. Then a new type of infantry emerged, no longer &apos;medieval&apos; in the sense of being defensive, but capable of both effective defence and, above all, attack and manoeuvre. The annotated study traces the above-mentioned development of the infantry&apos;s functioning in the Middle Ages and the early modern period, as well as circulating some traditional ideas related to the role of the infantry in the context of medieval warfare.

Druh

J_ost - Ostatní články v recenzovaných periodicích

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2023

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Dějiny a dějepis

ISSN

2788-1121

e-ISSN

2788-113X

Svazek periodika

2022/36

Číslo periodika v rámci svazku

36

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

20

Strana od-do

7-26

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

—