„Prezident republiky sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy.“ A co když ne?

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11220%2F24%3A10493982" target="_blank" >RIV/00216208:11220/24:10493982 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

„Prezident republiky sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy.“ A co když ne?

Popis výsledku v původním jazyce

Příspěvek se zabývá problematikou ratifikace a sjednávání mezinárodních smluv prezidentem republiky. Tato pravomoc je pro hlavy státu obvyklá a předpokládá jí například i Vídeňská úmluva o smluvním právu. Prezident má podle Ústavy ČR pravomoc sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy podle čl. 63 odst. 1 písm. b), nicméně v praxi se ukazuje, že tato pravomoc se stala spíše formalitou.Ratifikace mezinárodní smlouvy je závěrečnou fází procesu jejího sjednávání, kdy stát potvrzuje svou vůli být smlouvou vázán. I když ústava prezidentovi přiznává pravomoc ratifikace mezinárodních smluv, ústavní praxe naznačuje, že prezident má jen omezený vliv na tento proces. Nejen, že se literatura spíše přiklání k názoru že má spíše povinnost ratifikovat mezinárodní smlouvu a že materiálně je rozhodnutí o vůli státu být smlouvou vázán na parlamentu, ale také je převažující názor, že prezident republiky nemá možnost ratifikaci výslovně odmítnout.Ani v oblasti sjednávání nemá prezident příliš prostoru. Jeho pravomoci byly přeneseny na vládu v roce 1993. V rámci zpracování článku byla zjišťována účast prezidenta republiky na sjednávání mezinárodních smluv za posledních 5 let. Z 185 smluv bylo sjednáno prezidentem pouze 64. I u smluv, které sjednává je však skutečný vliv na sjednávání sporný. Ministerstvo zahraničí má kompetenci koordinovat a připravovat mezinárodní smlouvy. Prezident republiky má formální úlohu, ale materiální rozhodnutí často leží na jiných aktérech. Směrnice Vlády ČR také upřednostňuje roli Ministerstva zahraničí. Prezident republiky má tak minimální vliv na vyjednávání jeho zapojení do procesu je spíše formální záležitostí.Současná ústavní úprava ratifikace a sjednávání mezinárodních smluv se výrazně odchýlila od teorie v Ústavě ČR, přičemž role prezidenta republiky je v tomto procesu v současném systému relativně redundantní. Je však nutno dodat, že všem aktérům tento stav vyhovuje a stal se přijatou praxí. Nicméně je třeba zvážit, zda je tento stav vhodný pro náš ústavní systém.

Název v anglickém jazyce

"The president negotiates and ratifies international treaties." And what if he doesn't?

Popis výsledku anglicky

The paper deals with the issue of ratification and negotiation of international treaties by the President of the Republic. This power is customary for the head of state and is foreseen, for example, in the Vienna Convention on the Law of Treaties. According to the Constitution of the Czech Republic, the President has the power to negotiate and ratify international treaties under Article 63(1)(b), but in practice it appears that this power has become more of a formality.Ratification of an international treaty is the final stage of the process of its negotiation, when the state confirms its will to be bound by the treaty. Although the Constitution grants the President the power to ratify international treaties, constitutional practice suggests that the President has only limited influence over this process. Not only does the literature tend to lean towards the view that he has a duty to ratify an international treaty and that materially the decision on the state&apos;s will to be bound by a treaty rests with parliament, but the prevailing view is that the president does not have the ability to explicitly refuse ratification.Even in the area of negotiation, the president doesn&apos;t have much room. His powers were delegated to the government in 1993. In the course of the preparation of the article, the participation of the President of the Republic in the negotiation of international treaties over the last 5 years was investigated. Out of 185 treaties, only 64 have been negotiated by the President. However, even for the treaties he does negotiate, the actual influence on negotiation is questionable. The Ministry of Foreign Affairs has the competence to coordinate and prepare international treaties. The President of the Republic has a formal role, but the substantive decisions often lie with other actors. The Government Directive also prioritizes the role of the Ministry of Foreign Affairs. The President of the Republic thus has minimal influence on the negotiation process his involvement in the process is more of a formal matter.The current constitutional arrangements for the ratification and negotiation of international treaties have departed significantly from the theory in the Constitution of the Czech Republic, and the role of the President of the Republic in this process is relatively redundant in the current system. However, it should be added that all actors are comfortable with this state of affairs and it has become an accepted practice. Nevertheless, it is necessary to consider whether this state of affairs is appropriate for our constitutional system.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

50501 - Law

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2024

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Hlava státu

ISBN

978-80-7502-762-7

Počet stran výsledku

8

Strana od-do

131-138

Počet stran knihy

180

Název nakladatele

Leges

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—