Obecně o systémové podjatosti úředníků územních samosprávných celků

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11220%2F24%3A10494686" target="_blank" >RIV/00216208:11220/24:10494686 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Obecně o systémové podjatosti úředníků územních samosprávných celků

Popis výsledku v původním jazyce

Neblahý jev systémové podjatosti vznikne tehdy, rozhoduje-li orgán územního samosprávného celku ve věci, která se týká jeho zájmu, a důvodem pochyb o nepodjatosti úřední osoby je její pracovní poměr k tomuto územnímu samosprávnému celku, je-li z povahy věci či jiných okolností patrné podezření, že v důsledku tohoto pracovního poměru úřední osoby by byla ovlivněna i jinými, než zákonnými hledisky . Jev to je neblahý zejména pro to, že je schopen porušit jednu z maxim procesního práva - nemo iudex in sua causa, která se řadí do složek práva na spravedlivý proces .Systémová podjatost se může vyskytnout pouze v přenesené působnosti územních samosprávných celků, neboť sama podstata samostatné působnosti to vylučuje .Obecně problém systémové podjatosti zprvu reflektovala pouze judikatura Nejvyššího správního soudu. V roce 2018 zasáhl zákonodárce, když v § 14 odst. 2 správního řádu stanovil, že pro vyloučení úřední osoby z řízení nestačí pouze a jedině její pracovní nebo jiný poměr k územnímu samosprávnému celku. Je totiž třeba dalších skutečností, které způsobí překročení oné kritické míry systémového rizika.Z hlediska zvláštní části vidím dvě cesty, jak se vypořádat s problémem systémové podjatosti.Jednak by měly být dány jasné a kvalitní normy hmotného práva. Tím bude jednotná nebo alespoň jednotnější rozhodovací praxe úředníků územních samosprávných celků. Věřím, že v současné době v tomto směru uvidíme zlepšení. Alespoň v případě aplikace nového stavebního zákona, který narozdíl od starého obsahuje i hmotné právo.Z hlediska procesního práva je zase třeba nastavovat procesy tak, aby riziko systémové podjatosti bylo buď vyloučeno nebo alespoň minimalizováno, tedy zamyslet se nad možnými riziky vycházeje při tom z dosavadní judikatury NSS. Na základě toho potom určit, co se samosprávám nadělí do přenesené působnosti a co nikoli. To je zároveň cíl mého příspěvku, který demonstruji na několika příkladech.Podoba veřejné správy na úseku stavebního řádu podle nového stavebního zákona před a po novele zákonem 152/2023 Sb.Některá řízení podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajinyŘízení podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředíUmísťování dopravních značek v PrazeDospívám k závěru, že jádrem problému je v praktické uskutečňování tzv. přenesené působnosti. Čl. 105 Ústavy stanoví, že lze svěřit výkon státní správy orgánům samosprávy zákonem. Výkon tedy není svěřen samosprávám jako takovým a na toto svěření nemají samosprávy žádné právo, není obsahem práva na samosprávu. Rozhodování ve věcech, kde ale obec jako celek má zájem, ideu čl. 105 Ústavy pokřivuje. Proto by podle mého názoru měly být některé agendy (např. stavební povolovací procesy) orgánům územních samostatných celků odebrány již jen pro riziko systémové podjatosti.

Název v anglickém jazyce

Generally on systemic bias of officials of local self-government units

Popis výsledku anglicky

The unfortunate phenomenon of systemic bias arises when an authority of a local self-government unit decides on a matter concerning its interests and the reason for doubting the official&apos;s impartiality is his or her employment relationship with the local self-government unit, if the nature of the case or other circumstances indicate a suspicion that the official&apos;s employment relationship would be influenced by considerations other than legal ones. This phenomenon is particularly unfortunate because it is capable of violating one of the maxims of procedural law - nemo iudex in sua causa, which is included in the components of the right to a fair trial.Systemic bias can only occur in the delegated competence of local authorities, since the very nature of autonomous competence precludes it.In general, the problem of systemic bias was initially reflected only in the case law of the Supreme Administrative Court. In 2018, the legislator intervened by providing in Section 14(2) of the Administrative Procedure Code that the employment or other relationship to a local self-government unit is not sufficient to exclude an official from proceedings. Other facts are needed to cause the critical level of systemic risk to be exceeded.In terms of the special part, I see two ways of dealing with the problem of systemic bias.First, clear and high-quality substantive law standards should be given. This will make the decision-making practice of local government officials uniform, or at least more uniform. I believe that we are currently seeing improvements in this direction. At least in the case of the application of the new Construction Act, which, unlike the old one, also contains substantive law.From the point of view of procedural law, it is necessary to set up processes in such a way that the risk of systemic bias is either excluded or at least minimised, i.e. to think about the possible risks based on the existing case law of the Supreme Administrative Court. On this basis, it is then necessary to determine what is and is not delegated to local governments. This is also the aim of my paper, which I will demonstrate with a few examples.The form of public administration in the field of building regulations according to the new Building Act before and after the amendment by Act 152/2023 Coll.Certain procedures under Act No. 114/1992 Coll., on Nature and Landscape ProtectionProceedings under Act No 100/2001 Coll., on Environmental Impact AssessmentPlacement of traffic signs in PragueI conclude that the core of the problem lies in the practical implementation of the so-called delegated competence. Article 105 of the Constitution provides that the exercise of state administration may be entrusted to local authorities by law. Therefore, the power is not entrusted to local governments as such and the local governments have no right to this entrustment; it is not the content of the right to self-government. But deciding on matters where the municipality as a whole has an interest distorts the idea of Article 105 of the Constitution. Therefore, in my opinion, certain agendas (e.g. building permit processes) should be taken away from the authorities of local self-governing units, if only because of the risk of systemic bias.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

50501 - Law

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2024

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Samospráva

ISBN

978-80-7502-778-8

Počet stran výsledku

4

Strana od-do

65-68

Počet stran knihy

170

Název nakladatele

Leges

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—