Prožitky a potřeby zdravotníků (porodních asistentek) v souvislosti s perinatální ztrátou

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11240%2F24%3A10489369" target="_blank" >RIV/00216208:11240/24:10489369 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Prožitky a potřeby zdravotníků (porodních asistentek) v souvislosti s perinatální ztrátou

Popis výsledku v původním jazyce

Perinatální ztráta je neočekávaná tragická událost, která patří k nejtěžším životním zkušenostem. Zasáhne do života rodičů i celé rodiny, zároveň se ale dotýká i zdravotníků, kteří o ně pečují. Téma smrti, a navíc v perinatálním období, představuje ve společnosti určité tabu. Přesto se v poslední době zvyšuje pozornost věnovaná prožitkům a potřebám žen a rodin procházejících perinatální ztrátou. Postupně se šíří povědomí o komplexní perinatální paliativní péči, která naplní nejen jejich fyzické potřeby, ale také potřeby psychické a spirituální. Stále více je podporován kontakt a vztah se zemřelým/umírajícím dítětem, rituály rozloučení, tvorba vzpomínkových materiálů a zdravý proces truchlení. Péče poskytnutá ženám/rodinám procházejícím perinatální ztrátou zásadně ovlivní jejich prožívání celé události. Kvalitní péče snižuje rizika vážnějších psychických následků a komplikovaného zármutku pozůstalých (Ratislavová, 2016). Dosud však bylo málo pozornosti věnováno prožívání a potřebám zdravotníků, pro které perinatální ztráta také představuje významnou zátěž. Na zdravotníky jsou kladeny vysoké nároky a při profesionálním naplňování fyzických a emočních potřeb žen/rodin se zároveň vyrovnávají s vlastními prožitky. Práce se situacemi, které jsou pro rodiče traumatizující, může zprostředkovaně rozvíjet trauma a následně posttraumatickou stresovou poruchu i u nich samotných a společně s další pracovní zátěží vést k různé míře syndromu vyhoření (Ravaldi a kol., 2021; Sheen a kol., 2015). Traumatický stres zdravotníků bývá označován jako sekundární a zdravotníci jako sekundární oběti tragické události (Schroder a kol., 2016).V nejužším kontaktu se ženou/rodinou procházející perinatální ztrátou jsou porodní asistentky. Od porodních asistentek se očekává, že zůstanou profesionální a emočně silné, zatímco poskytují empatickou péči truchlícím. Jejich péče má kromě zdravotnické péče také složku psychologické a spirituální podpory. Zajímalo mě, co porodní asistentky v souvislosti s perinatální ztrátou prožívají a co potřebují. Jak jsou připravovány na péči při perinatální ztrátě, jak získávají znalosti a dovednosti v této oblasti? Jak se cítí při poskytování péče a provázení ztrátou a jak situaci vnímají s časovým odstupem? Jak se svými prožitky a pocity pracují, jaké možnosti psychohygieny a systémové podpory mají a co jim naopak schází? Jak se ztráta a situace okolo ní dotýká jejich životů a další práce? S jakými překážkami se setkávají, když se snaží poskytovat kvalitní perinatální paliativní péči, například zajistit rodině intimitu a provést rodiče třeba také rituály rozloučení s dítětem? Jaké jsou jejich postoje a jaké jsou strategie zdravotnických týmů?V rámci hledání odpovědí na tyto otázky jsem v letech 2020 a 2021 provedla polostrukturované rozhovory s porodními asistentkami, které mají profesní zkušenosti s perinatální ztrátou a poskytováním perinatální paliativní péče. Jejich výpovědi provází tuto kapitolu pro větší autentičnost. Jedná se jen o určitou sondu do možného prožívání těchto situací, která nemůže pokrýt celou oblast a výpovědi respondentek by neměly být generalizovány. Respondentkám byla přiřazena smyšlená jména Edita a Evženie. Edita je komunitní porodní asistentka, měla externí smlouvu v nemocnici, a kromě profesních zkušeností má také osobní zkušenosti s perinatální ztrátou. Provázela u pěti případů perinatální ztráty, ale ne vždy byla přítomná celému procesu porodu, byla také volána pro následnou podporu po úmrtí dítěte při porodu. Evženie je zaměstnankyní menší nemocnice na plný úvazek s více než dvacetiletou praxí. Během své praxe provázela perinatální ztrátou sedmkrát (uvedla, že se jednalo o donošené novorozence v termínu porodu, ztráty v nižších týdnech těhotenství nepočítala).Ke konci kapitoly se více věnuji problematice nečekané ztráty během porodu a konceptu viny, což doplňuji zkušenostmi porodních asistentek Emanuely a Emílie. Na závěr přidávám příběh porodní asistentky se smyšleným jménem Erika, která měla zkušenost s nečekaným úmrtím dítěte během porodu v indiánské rezervaci v Kolumbii a přináší unikátní svědectví z odlišné kultury. Tento příběh poukazuje na možné přijímání perinatální ztráty a lze ho vnímat i jako kontrast a nastavené zrcadlo určitým aspektům naší současné kultury.

Název v anglickém jazyce

Experiences and needs of health professionals (midwives) in relation to perinatal loss

Popis výsledku anglicky

Perinatal loss is an unexpected tragic event that is one of life&apos;s most difficult experiences. It affects the lives of the parents and the whole family and the health professionals who care for them. The subject of death, and in the perinatal period, is a taboo in society. Nevertheless, there has recently been an increased focus on the experiences and needs of women and families experiencing perinatal loss. Awareness is gradually spreading about comprehensive perinatal palliative care to meet not only their physical needs but also their psychological and spiritual needs. Increasingly, contact and relationship with the deceased/dying child, rituals of saying goodbye, the creation of memorial materials and a healthy grieving process are encouraged. The care given to women/families experiencing perinatal loss will profoundly affect their experience of the event. Quality care reduces the risks of more serious psychological consequences and complicated grief for the bereaved (Ratislavova, 2016). However, to date, little attention has been paid to the experiences and needs of health professionals, for whom perinatal loss also represents a significant burden. High demands are placed on healthcare workers, and in meeting the physical and emotional needs of women/families professionally, they are also coping with their own experiences. Dealing with situations that are traumatic for the parents may mediate the development of trauma and, subsequently, post-traumatic stress disorder in the parents themselves and, together with other workloads, lead to varying degrees of burnout syndrome (Ravaldi et al., 2021; Sheen et al., 2015). Traumatic stress in healthcare workers is often referred to as secondary, and healthcare workers as secondary victims of a tragic event (Schroder et al., 2016).

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

50404 - Anthropology, ethnology

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2024

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Porod: ztráty současné i minulé

ISBN

978-80-7465-644-6

Počet stran výsledku

41

Strana od-do

137-177

Počet stran knihy

285

Název nakladatele

Pavel Mervart

Místo vydání

Červený Kostelec

Kód UT WoS kapitoly

—