Člověk jako tvor obývající krajinu

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11270%2F21%3A10428562" target="_blank" >RIV/00216208:11270/21:10428562 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Člověk jako tvor obývající krajinu

Popis výsledku v původním jazyce

Pro člověka existují v podstatě tři způsoby obývání prostoru. Prvním z nich je lidské přebývání v krajinách tohoto světa, druhým spolu-obývání míst těchto krajin ve společenství či obecenství (polis) s druhými lidmi a konečně třetím způsobem je obývání prostoru, které bychom mohli nazvat náboženským či z křesťanského pohledu přímo církevním, neboť je uskutečňováno v kontextu a zevnitř společenství věřících. Všechny uvedené způsoby obývání prostoru se navzájem nevylučují. Naopak, mohou být, a často také jsou vzájemně v naprosté komplementaritě. Tato kapitola se soustřeďuje na první shora jmenovaný způsob a představuje člověka nejprve jako tvora v prostoru, který je konkretizován pojmy jako je místo a krajina. Tyto pojmy zahrnují nejen přírodní prostředí pro život člověka, ale také kulturu a náboženství jako další určující prvky pro tvary a účel konkrétních krajin a jejich míst. Krajiny představují setkání abstraktního prostoru s konkrétními místy, setkání přírody, kultury a náboženství. Klíčovou roli v tomto setkávání hraje člověk, který krajiny obývá tím, že je naplňuje svými příběhy. Tím dává krajině smysl, ukládá do ní své vzpomínky, sdílí v ní s ostatními své zkušenosti. Takové představení vztahu člověka a krajiny ukazuje krajinu jako prostor pro setkávání. Setkávání člověka s přírodou, člověka s krajinou, člověka s člověkem, ale také člověka s Bohem. Úvahy o krajině jako mnohavrstevném prostoru setkávání vedou přirozeně k promýšlení tvůrčích schopností člověka uskutečňovaných v krajině, přičemž lidská schopnost tvorby je dána do souvislosti s teologickým učením o Boží tvorbě. Tvůrčí schopnosti člověka jsou v teologickém pohledu zakotveny v tvorbě Boha stvořitele. Krajina se v této souvislosti jeví také jako svědek lidského a Božího působení ve světě a je-li krajina tímto svědkem, je na místě se zabývat její pamětí. Téma paměti krajiny nás pak přivádí k závěrečnému pojednání o člověku jako tvoru, který hledá a nachází svůj domov v krajině. Z hlediska křesťanské víry jsou však takové domovy předchutí, znamením a příslibem věčného domova v eschatologické krajině nového stvoření.

Název v anglickém jazyce

Human Being as Creature Inhabiting the Landscape

Popis výsledku anglicky

For human being there are principally three ways of inhabiting the space. The first one is human dwelling within landscapes of this world, second is common inhabitation of places in these landscapes through participation in human society (polis), and finally the third way is religious, or from Christian point of view, ecclesial way of inhabitation, because such life perspective is shaped by participation in the believing community. All three ways of inhabiting the space are not excluding others. On the contrary, they can, and often also are in mutual complementarity. This chapter is focused on the first way mentioned above and introduces human being as creature in the space, who is concretized by terms as place and landscape. These terms include not only natural space for human life, but also culture and religion as other decisive factors for shapes and purpose of specific landscapes and their places. Landscapes represent meeting point of the abstract space with concrete places, encounter of nature with culture and religion. Human being plays key role in such encounter through inhabiting landscapes by filling them with stories, giving them meaning, storing his/her memory in there, and sharing experiences within their contexts. Introducing human-landscape relationship in this way, points out landscape as environment of multilayered encounters (human-landscape, human-human, God-human). Such considerations lead naturally towards exploring human creativity manifesting itself in context of the landscape. In theological perspective, human creativity is linked with God&apos;s creative power. Human creative abilities are rooted in creativity of the divine Creator. In this perspective, landscape appears as witness to human-Divine co-action within the world. This brings us towards the topic of landscape&apos;s memory which brings us to concluding part meditating upon human being searching and finding his/her home in the landscape. From the perspective of Christian faith, these homes are a certain foretaste, sign and promise of the eternal home in eschatological landscape of the new creation.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

60303 - Theology

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2021

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Kdo je člověk? Teologická antropologie ekumenicky

ISBN

978-80-246-4779-1

Počet stran výsledku

18

Strana od-do

232-249

Počet stran knihy

344

Název nakladatele

Karolinum

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—