Vladislav Vančura a nacismus, to jsou hluboké protiklady : Odbojová činnost. Druhý život

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11410%2F22%3A10456333" target="_blank" >RIV/00216208:11410/22:10456333 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Vladislav Vančura a nacismus, to jsou hluboké protiklady : Odbojová činnost. Druhý život

Popis výsledku v původním jazyce

Publikace Vladislav Vančura a nacismus, to jsou hluboké protiklady pojednává o českém spisovateli a filmovém režisérovi Vladislavu Vančurovi (1891-1942), který byl v době druhé světové války popraven. Nejedná se o biografii, ale o dvě studie týkající se Vančury. První pojednává o jeho účasti v protinacistickém odboji, kde hrál Vančura důležitou roli. Měl se stát předsedou organizace nazvané Národně revoluční výbor inteligence, která byla v letech 1941-1942 vytvářena ilegální Komunistickou stranou Československa (KSČ) z umělců a intelektuálů a která měla patrně získat této straně po skončení války sympatie široké veřejnosti. Proto byly do jejího vedení vybíráni nikoliv straničtí funkcionáři, ale známé osobnosti české kultury a vědy. Vladislav Vančura se stal předsedou skupiny spisovatelů a po vybudování Národně revolučního výboru inteligence měl stanout v jeho čele. Vančura byl zatčen gestapem 12. května 1942, a to na základě výpovědi Jaroslava Klecana, španělského interbrigadisty, zatčeného 24. dubna 1942 společně s novinářem Juliem Fučíkem. Podle jediného dochovaného výslechového protokolu Vančura veškerou odbojovou činnost popřel, přesto byl 1. června 1942 zastřelen v Praze-Kobylisích. Důvodem nebyla jeho odbojová činnost, o které nemělo gestapo příliš informací, ale skutečnost, že se jednalo o slavného spisovatele, jelikož po atentátu na Heydricha žádal Heinrich Himmler popravu stovky nejvýznamnějších Čechů. Druhá část knihy se zabývá druhým životem Vladislava Vančury, tedy tím, jak byl Vančura po své smrti připomínán. Těsně po druhé světové válce byl komunistickou stranou zmiňován jako hlavní mučedník padlý za komunistické ideály, přestože byl Vančura v roce 1929 z KSČ vyloučen. Jméno Vančury pak využila KSČ i v předvolební kampani v roce 1946. Po komunistickém převzetí moci v únoru 1948 byl Vančura na místě předního mučedníka KSČ nahrazen Juliem Fučíkem, od konce 50. let mu ale byly opět vzdávány ze strany komunistického režimu veřejné pocty.

Název v anglickém jazyce

Vladislav Vancura and Nazism - absolute antitheses : Resistance activity. The Second Life

Popis výsledku anglicky

The publication concerns Czech writer and film director Vladislav Vančura (1891-1942) who was executed during WWII. Rather than being a biography, it comprises two studies about Vladislav Vančura. The first dealing with his involvement in the anti-Nazi resistance movement in which he played an important role. He was set to become the chairman of an organisation called National Revolutionary Committee of the Intelligentsia which was formed between 1941-1942 by the then illegal Communist Party of Czechoslovakia (KSČ) from the ranks of artists and intellectuals with the apparent aim of gaining popularity for the party from the general public once the war would be over. For this reason no party functionaries were chosen for its leadership, instead well-known personalities from science and culture were selected. Vladislav Vančura, who represented a group of writers, was supposed to take the helm of the National Revolutionary Committee of the Intelligentsia as soon as it was fully set up. Vančura was arrested by the Gestapo on 12 May 1942. This was based on a confession by Jaroslav Klecan, a former member of the International Brigades in the Spanish Civil War who was arrested on 24 April 1942 along with journalist Julius Fučík. According to the only interrogation record still in existence, Vančura completely denied any involvement in the resistance. He was, nevertheless, shot by firing squad in the Prague quarter of Kobylisy on 1 June 1942. This was not for his underground activities - of which the Gestapo had very limited information - but because of his status as a famous Czech writer. The reason for this was that Heinrich Himmler had ordered the execution of hundreds of the most eminent Czech personalities after the assassination of Reinhard Heydrich, the Acting Reich Protector of Bohemia and Moravia. The second part of the book deals with Vladislav Vančura&apos;s second life - i.e. the way in which he was commemorated after his death. Immediately after WWII the KSČ hailed him as its chief martyr who had sacrificed his life for the Communist ideal, despite the fact that it had expelled him in 1929. The Communists, moreover, took advantage of his name during their campaign for the general elections in 1946. After the Communist takeover in February 1948, the KSČ replaced Vančura with Julius Fučík as its chief martyr. By the end of the 1950s he was once again granted public tributes by the Communist regime.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2022

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7564-083-3

Počet stran knihy

235

Název nakladatele

Pulchra

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS knihy

—