Arcivévoda Ludvík Salvátor a pražská univerzita.

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216208%3A11610%2F18%3A10384424" target="_blank" >RIV/00216208:11610/18:10384424 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Arcivévoda Ludvík Salvátor a pražská univerzita.

Popis výsledku v původním jazyce

Ve všech životopisech arcivévody Ludvíka Salvátora se uvádí, že přibližně od poloviny 60. let 19. století studoval na pražské univerzitě. V jeho případě, podobně jako v případě dalších takto vysoce postavených osobností, je to vlastně tvrzení trochu zavádějící. Po polovině 19. století již pražská univerzita fungovala jako moderní vysokoškolské zařízení, kde pokud jde o pedagogy, byl striktně nastaven systém jejich působení na základě habilitačního řádu. Přednášeli asistenti, habilitovaní soukromí docenti a v čele ústavů a kateder (stolic) stáli profesoři, pro každý obor jeden řádný, v případě užší specializace i mimořádný, zpravidla neplacený. Jen profesoři byli oprávněni vést semináře. Byly vymezeny formy výuky - přednášky, semináře, nastaven zkušební systém i výstupní examinace. Studenti měli též přesně stanoveny své povinnosti. Řádní studenti se imatrikulovali. Návštěva přednášek pak byla více méně fakultativní, sami si je ostatně i volili a zapisovali podle svého zájmu. Nestudovali tedy předem pevně nastavené obory. První důležitou písemnou kvalifikační prací, kterou potřebovali napsat, byla až disertační práce pro získání doktorského titulu. Jazykem výuky byla v této době němčina. Přednášelo se v Karolinu a v Klementinu. Po absolvování daného penza let a přednášek mohli řádní studenti složit rigorózní zkoušku a získat doktorát a být tak zapsáni do univerzitní matriky doktorů, což ale zdaleka všichni absolventi neudělali. Kdo chtěl učit na střední školy, byl povinen složit státní zkoušku pro učitele gymnázií. Z 2. poloviny 60. let 19. století je v univerzitním archivu zachováno relativně málo písemných pramenů. Neexistují tu například matriky z tohoto období. Jediným úředním pramenem, z něhož lze zjisti zapsané posluchače, jsou katalogy studentů, vedené po semestrech pro každou že čtyř univerzitních fakult zvlášť. Ludvík Salvátor není zmíněn v žádných zachovaných dokumentech, uložených v univerzitním archivu. Při zkoumání jeho studií je tak třeba vyjít z jeho osobních záznamů, popř. z dalších dokumentů, které o studiu vypovídají. Podle zveřejněných informací studoval Ludvík Salvátor soukromě u profesorů pražské univerzity od roku 1865, Císař František Josef I. projevil osobní zájem o výběr vhodných vyučujících a sestavení studijního plánu. Byli zvoleni např. profesor právnické fakulty Johann Schier (státní právo), pověřený pak přímo vedením jeho studií. Dále arcivévodu vyučovali profesoři Antonín Randa (občanské právo), Johann Heinrich Löwe (teoretická a morální filozofie), pokud šlo o právnickou fakultu. Arcivévodovy osobní zájmy ale směřovaly mnohem více k předmětům, vyučovaným na filozofii. Mnohem čilejší i osobní kontakty proto lze vystopovat s profesory Vinzenzem F. Kosteletzkym (botanika), Friedrichem Steinem (zoologie), Viktorem von Zepharovich (geologie, paleontologie) nebo Vilémem Matzkou (matematika, fyzika). S nimi nejen probíral své cesty a vlastní pozorování, ale podporoval i jejich vlastní výzkum. Arcivévodovo studium na univerzitě určitě neskončilo rigorózní zkouškou a doktorátem. Soukromé hodiny postupně přešly - u profesorů, s nímž ho pojil osobní zájem - v kolegiální kontakty, korespondenční styky i osobní návštěvy, které pak trvaly po celý arcivévodův život.

Název v anglickém jazyce

Ludwig Salvator and Prague University

Popis výsledku anglicky

Th e Archduke Ludwig Salvatore is said to have studied at the Prague University since the mid of 1860s. In his case, as in the case of other such high-ranking personalities, this is actually a misleading claim and this paper attempts to explain the situation. Th e University of Prague worked as a modern university aft er the middle of the 19th century, where, as far as pedagogues are concerned, the system of their operation was strictly set according to the habilitation order. Th e lecturers were assistant professors, private professors associated, and extraordinary and ordinary professors at the head of the institutes and departments, one for each discipline, in case of closer specialization and extraordinary, usually unpaid. Only extraordinary and ordinary professors were authorized to lead seminars. Forms of teaching - lectures, seminars, set up of test system and fi nal examination - were defi ned. Students also had defi ned their duties. Regular students were matrikulated. Th e visit to the lectures was more or less optional, and students could elect and record them up to their interest. Th erefore, they did not predict tightly disciplines for graduation. Th e fi rst important written assignment they needed to write was the thesis for a doctor degree. Th e language of teaching was German at this time. He lectured in Karolinum and Klementinum. Aft er completing a given penny and lectures, regular students could take a rigorous exam and earn a doctorate and be enrolled in the universityʼs Doctorʼs Register, but by far not all graduates did. Whoever wanted to teach at high school was obliged to pass a state exam for high school teachers. For the second half of the 1860s, relatively few sources have been preserved in the university archive. Th e only offi cial source from which the registered students can be found are the student catalogs, which are held aft er the semesters for each of the four university faculties separately. Ludwig Salvatore is not mentioned in any preserved documents stored in the university archive. In this study of his studies it is necessary to come out of his personal records, or from other documents that testify about the study. According to published information, Ludwig Salvatore studied privately with the professors of the Prague University. Th e emperor Franz Joseph I expressed his personal interest in choosing suitable teachers and compiling a study plan. Th ey have been elected, for example some, as a professor of law Johann Schier (state law), beeing then directly responsible for leading his studies. Furthermore, the Archduke was taught f. e. by professors Antonín Randa (civil law), Johann Heinrich Löwe (theoretical and moral philosophy) from the Faculty of Law. Archdukeʼs personal interests were, however, directed more towards the subjects taught at the Faculty of Arts. Much more alert and personal contacts can be traced by professors Vinzenz F. Kosteletzky (botany), Friedrich Stein (zoology), Viktor von Zepharovich (geology, paleontology) or Vilém Matzka (mathematics, physics). Not only did they discuss their paths and their own observations but also supported their own research. Archdukeʼs studies at the Prague university certainly did not end with a rigorous exam and a doctorate. Private lessons gradually passed - in professors with whom he had personal interest - in collegiate contacts, correspondence and personal visits, which then lasted throughout Archdukeʼs life.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2018

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Ludvík Salvátor Toskánský, vědec a cestovatel, v roce 170. výročí narození

ISBN

978-80-7469-085-3

Počet stran výsledku

5

Strana od-do

123-127

Počet stran knihy

404

Název nakladatele

Národní archiv

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—