Od Čechů k Cikánům a zpátky. Antonín Jaroslav Puchmajer, jeho Románi Čib a program národního obrození

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216224%3A14210%2F24%3A00138665" target="_blank" >RIV/00216224:14210/24:00138665 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://akjournals.com/view/journals/060/aop/article-10.1556-060.2024.00171/article-10.1556-060.2024.00171.xml" target="_blank" >https://akjournals.com/view/journals/060/aop/article-10.1556-060.2024.00171/article-10.1556-060.2024.00171.xml</a>

DOI - Digital Object Identifier

<a href="http://dx.doi.org/10.1556/060.2024.00171" target="_blank" >10.1556/060.2024.00171</a>

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Od Čechů k Cikánům a zpátky. Antonín Jaroslav Puchmajer, jeho Románi Čib a program národního obrození

Popis výsledku v původním jazyce

České národní obrození je ve svých prvních dvou generacích (jak je klasifikoval Miroslav Hroch) primárně orientováno filologicky: obě generace se filologii věnovaly programově a důsledně, věřily totiž, že právě gramatika, lexikon a literatura aktivně psaná v národním jazyce jsou samy o sobě základním a nejdůležitějším vnějším znakem samotné existence národa (tomuto zaměření můžeme říkat filologický obrat). Klíčový vliv na dobovou českou gramatologii pak měla zásadní a inovátorská česká gramatika Josefa Dobrovského, která byla často metodologicky i formálně napodobována dalšími obrozenci stejné i mladší generace. Jedním z nejpozoruhodnějších děl tohoto typu je gramatika cikánského jazyka Románi Čib, kterou německy (a částečně česky a ovšem také romsky) napsal kněz, básník, národní obrozenec Antonín Jaroslav Puchmajer). Posmrtně vydaná Románi Čib je vůbec pozoruhodným jazykovědným dílem, které se vymyká obvyklému poli zájmu českého obrozeneckého hnutí, neboť je zaměřeno na neslovanský jazyk, navíc marginalizované národnosti. Jde o gramatiku v dobovém kontextu velmi moderní, přiznaně vzniklou pod metodologickým vlivem gramatiky Josefa Dobrovského, doplněnou dále romským slovníčkem a čítankou, navíc pak slovníčkem zlodějské jazyka hantýrky, kterou Puchmajer důsledně odlišuje od vlastní romštiny. Rozsah svazku je přitom relativně skromný (pouhých 88 stran!). Kromě toho je Románi Čib ale také (patrně podvědomě) miniaturou filologického programu národního obrození 19. století, jak jej právě vypracovali (a úspěšně využívali) čeští národní obrozenci první a druhé generace, má totiž všechny vlastnosti, které byly v dobovém kontextu považovány za zásadní pro každý národní program. Puchmajerova Románi Čib obsahuje všechny tři části programu: vyjma gramatiky a slovníčku pak čítanka obsahuje nejen vůbec první publikovanou ukázku původních romských veršů, ale také ukázku překladu Nového zákona a osmnáct bajek v romštině,které napsal sám Puchmajer. Důležité je i „etnogenetické“ pojetí předmluvy: Puchmajer v ní ostře vyděluje Romy (které chápe jako česko-moravsko-uherskou zvláštnost) od německých Sintů, a tím také vlastně inkorporuje Romy do širšího těla vlastního národa. Vzhledem k tomu, že jím popsaný český dialekt už neexistuje (zanikl během druhé světové války, moderní čeští Romové přišli ze Slovenska po válce), je Románi Čib také specifickým etnografickým dokladem sui generis. Pozoruhodný je i obecně humanistický (byť kritický) pohled na Romy, ve kterém autor zdůrazňuje i mravní převahu „čistokrevných“ Romů (kterým říká Kálo) nad „míšenci“ (Párno). Puchmajerovo Románi Čib zůstává pomníkem nejen dobové gramatologie, ale i pomníkem ztracených českých Romů.

Název v anglickém jazyce

From Czechs to Gypsies and back. On the philological work of Antonín Jaroslav Puchmajer Románi Čib and its relation to the national awakening

Popis výsledku anglicky

The Czech national revival in its first two generations (as classified by Miroslav Hroch) was primarily philologically oriented; both generations were programmatically and consistently devoted to philology, believing that grammar, lexicon and literature actively written in the national language were in themselves the fundamental and most crucial external sign of the very existence of the nation (we can call this focus the philological turn). The fundamental and innovative Czech grammar by Josef Dobrovský significantly influenced contemporary Czech grammatology, which was often imitated both methodologically and formally by other revivalists of the same and younger generations. One of the most remarkable works of this type is the grammar of the Gypsy language Románi Čib, written in German (and partly in Czech and of course, also in Romani) by Antonín Jaroslav Puchmajer (priest, poet, national revivalist). The posthumously published Románi Čib is a remarkable work of grammatology that goes beyond the usual field of interest of the Czech revivalist movement, focusing on the non-Slavic language. It is a very modern grammar in the context of the time, admittedly created under the methodological influence of Josef Dobrovský’s grammar, supplemented by a Romani dictionary, a reader, and a dictionary of the thieves’ language of hantýrka, which Puchmajer consistently distinguishes from Romani itself, yet the volume is minute in size (only 88 pages!). In addition, Románi Čib is also (probably unconsciously) a miniature of the philological programme of the 19th-century national revival, as it was developed (and successfully used) by the Czech national revivalists of the first and second generation because it has all the characteristics that are considered paramount important for any national programme. Puchmajer’s Románi Čib contains all three parts of the programme: apart from the grammar and glossary, the reader contains not only the first ever published sample of original verses in Romani but also a sample translation of the New Testament and eighteen tales in Romani written by Puchmajer himself. The “ethno-genetic” concept of the preface is also essential. In it, Puchmajer sharply separates the Roma (whom he understands as a Czech-Moravian-Hungarian peculiarity) from the German Sinti and thus actually incorporates the Roma into the broader body of his nation. Since the Czech dialect he describes no longer exists (it disappeared during World War II, and modern Czech Roma came from Slovakia after the war), Románi Čib is also a specific ethnographic document sui generis. Also remarkable is his generally humanistic (albeit critical) view of the Roma, in which he emphasises the moral superiority of “pure-blooded” Roma (whom he calls Kálo) over “mixed-blooded” Roma (Párno). Puchmajer’s Románi Čib is both the monument of contemporary grammatology and of the lost population of Bohemian Roma.

Druh

J_SC - Článek v periodiku v databázi SCOPUS

CEP obor

—

OECD FORD obor

60202 - Specific languages

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2024

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Studia Slavica Academiae Scientiarum Hungaricae

ISSN

0039-3363

e-ISSN

1588-290X

Svazek periodika

69

Číslo periodika v rámci svazku

2

Stát vydavatele periodika

HU - Maďarsko

Počet stran výsledku

10

Strana od-do

227-236

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

2-s2.0-105001063631