Stojí zámek v zemi Moravské

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216275%3A25110%2F17%3A39912148" target="_blank" >RIV/00216275:25110/17:39912148 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Stojí zámek v zemi Moravské

Popis výsledku v původním jazyce

Na přelomu 16. a 17. století přišli od Rýna do střední Evropy bratři Kašpar, Hermann a Gerhard z Questenbergu. Poslední z nich získal panství s městečkem Jaroměřice nad Rokytnou. Jeho syn Jan Antonín přestavěl v letech 1670 a 1682 tamější renesanční zámek, pro svoje poddané zbudoval špitál a pro jejich duchovní útěchu fundoval loretánskou kapli a servitský klášter. Stavby provedl brněnský stavitel Giovanni Battista Erna a později znojemský Jan Silvestr ve stylu Giovanniho Pietra Tencally. Jan van der Furth dodal ke stavbám sochařskou výzdobu. Jan Adam z Questenbergu, syn Jan Antonína, podnikl na závěr svých studií Grand Tour do západní a jižní Evropy, kde navštívil Holandsko, Francii, Anglii a Itálii. Po návratu do Vídně si dal postavit ve Vídni podle projektu Jakuba Prandtauera palác, na kterém se podílel později stavitel Franz Jäggl, architekti Anton Erhard a Johann Baptist Martinelli a Joseph Emmanuel Fischer von Erlach, štukatéři Girolamo Alfieri a Paul Stelzer a malíři Gaetano Rossa, Antonio Galli Bibiena a Johann Michael Rottmayr. V dolnorakouském Rappoltenkirchenu vlastnil hrabě Questenberg dnes již neexistující zámeček, který přestavoval Jakob Prandtauer, Joseph Munggenast a jeho interiéry štukovali Girolamo Alfieri a Paul Stelzer. Prandtauerovi se dříve připisoval i questenberský zámek v Bohušicích. V Jaroměřicích se Jan Adam pustil v roce 1708 do přestavby zděděného zámku podle projektu Jakuba Prandtauera, který realizoval zpočátku stavitel Domenico d’Angeli a později panský stavitel Tobiáš Krawany. Projekt prošel během stavby řadou závažných změn, na kterých se podíleli přímo či nepřímo Ludwig Sebastian Kaltner, Josef Emmanuel Fischer von Erlach, Joseph Munggenast a „last but not least“ sám stavebník hrabě Jan Adam z Questenbergu in persona. Vzorem pro architekturu zámku, který se stavěl a zařizoval do roku 1737, byly francouzské zámky, které stavebník poznal in situ za své Grand Tour, či rytiny z traktátu „Fürtstlicher Architekt“ od Paula Deckera. Questenbergův přítel a umělecký poradce Konrad Adolph von Abrech obstarával umělecká díla pro zámek a zahradu a zprostředkoval hraběti významné vídeňské umělce. Na výzdobě zámeckých interiérů se podíleli štukatéři Alberta Camesina, Giuseppe Camone a Sebastian Wagner, intarsista a ebenista Johann Praetorius. Malíři, quadratista Francesco Messenta a figurista Anton Hertzog dokončili 1731 výmalbu stropu v sále předků, kterou započal znojemský malíř František Antonín Findt, autor fresky na zámeckém schodišti. Domenico Francia a Alessandro Feretti vyzdobili stěny a strop galerie neboli Tanečního sálu groteskami, iluzorním štukem a postavami z antické mytologie. V letech 1713-1725 pracoval v Jaroměřicích třebíčský sochař Štěpán Pagan na sloupu sv. Trojice na náměstí a na sochách na mostě přes Rokytnou. 1730-1740 obstarával sochařské práce pro hraběte Jana Adama z Questenbergu sochař Caspar Ober. Fasády zámku vyzdobil hlavicemi a medailony a do farního kostela dodával sochy na oltáře s obrazy tulnského malíře-minority Innocence Mocherosche. Farní kostel sv. Markéty se stavěl v letech 1716-1738 patrně podle projektu Franze Jänggla a podle vzoru vídeňského kostela sv. Petra. Průčelí a věže kostely byly později upraveny podle vzoru kostela sv. Trojice ve Stadl Paura. Kupoli kostela vymaloval v roce 1737 Karel František Töpper a signoval ji i malíř Saglioni. Freska v presbytáři je od Františka Antonína Findta z roku 1729. Planovaný vzhled jaroměřického zámku s farním kostelem sv. Markéty a neprovedeným kostele servitů zachytila veduta Nicolause Millicha, kreslená podle dnes již ztracených stavebních plánů jako podklad pro hraběcí portrétisty. V zámeckém depozitáři zachovaný předprojekt zámku od Jakuba Prandtauera z let 1701-1702 nebyl proveden. Vybavení zámeckých interiérů dokládají dochované inventáře a umožňují nám vžít se do života barokního zámku, jeho provozu, jeho každodennosti i slavnostních chvil. Zámecká dispozice reflektovala genderové rozdělení. Východní polovina stavby s knihovnou patřila hraběti. Hraběnce byla přisouzena západní část s tanečním sálem. Obě části se střetávali v hlavním sále s galerii předků. Malířská výzdoba zámeckých interiérů čerpala z motivů antické mytologie. Na schodišti Zeus svrhl do záhuby vzpurné Giganty, v hlavním sále oslavovali antičtí hrdinové stavebníka Jana Adama z Questenbergu, milovníka muzických umění a radovánek venkovského života. Grotesky v galerii či v Tanečním sále navozovali rozvernou náladu hostům zámeckých slavností.

Název v anglickém jazyce

There is a Chateau in the Land of Moravia

Popis výsledku anglicky

The brothers Caspar, Hermann and Gerhard von Questenberg came to Central Europe from the Rhine at the turn of the 16th and 17th centuries. The last of these brothers acquired the estate containing the town of Jaroměřice nad Rokytnou. His son Johann Anton renovated the local Renaissance château in 1670 and 1682, while he also built a hospital for his subjects and funded a Loreto chapel and a Servite monastery for their spiritual comfort. The buildings were constructed by the Brno builder Giovanni Battista Erna and later by Jan Silvestr from Znojmo in the style of Giovanni Pietro Tencalla. Jan van der Furth supplied the buildings with sculptural decorations. Johann Adam von Questenberg, the son of Johann Anton, undertook his Grand Tour to Western and Southern Europe at the end of his studies, during which he visited Holland, France, England and Italy. After returning to Vienna, he had a palace built there according to a design by Jakob Prandtauer, which was later also contributed to by the builder Franz Jäggl, the architects Anton Erhard, Johann Baptist Martinelli and Joseph Emmanuel Fischer von Erlach, the stucco artists Girolamo Alfieri and Paul Stelzer as well as the painters Gaetano Rossa, Antonio Galli Bibiena and Johann Michael Rottmayr. Count Questenberg owned a now non-existent château in Lower Austrian Rappoltenkirchen which was renovated by Jakob Prandtauer and Joseph Munggenast and whose interiors were stuccoed by Girolamo Alfieri and Paul Stelzer. Prandtauer was also earlier credited with Questenberg’s château in Bohušice. Johann Adam embarked upon the reconstruction of his inherited château in Jaroměřice in 1708 according to a design by Jakob Prandtauer, which was initially implemented by the builder Domenico d’Angeli and later by the estate builder Tobias Krawany. The design underwent a number of significant changes during the construction process, which were directly or indirectly contributed to by Ludwig Sebastian Kaltner, Joseph Emmanuel Fischer von Erlach, Joseph Munggenast and, “last, but not least”, by Count Johann Adam von Questenberg himself. The model for the architecture of the château, which had been built and furnished by 1737, was the French châteaux, which the building’s owner had become acquainted with first-hand during his Grand Tour, as well as engravings from the treatise “Fürtstlicher Architekt” by Paul Decker. Questenberg’s friend and artistic advisor, Konrad Adolph von Abrecht, procured works of art for the château and brokered the services of significant Viennese artists for the Count. The stucco artists Alberto Camesina, Giuseppe Camone and Sebastian Wagner, and the intarsia and ebony artist Johann Praetorius contributed to the decorations in the château interiors. The painter and quadraturist Francesco Messenta and the figuralist Anton Hertzog completed the painted ceiling frescos in the Hall of Ancestors in 1731, which had been started by the Znojmo artist František Antonín Findt, creator of the fresco on the château staircase. Domenico Francia and Alessandro Feretti decorated the walls and ceiling of the gallery, or the Dance Hall, with grotesques, illusory stuccowork and figures from ancient mythology. The Třebíč sculptor Štěpán Pagan worked on the column of the Holy Trinity in the square in Jaroměřice and on the statues on the bridge across the Rokytná from 1713 to 1725. The sculptor Caspar Ober procured sculptural works for Count Johann Adam von Questenberg in the period from 1730 to 1740. The château facades were decorated with heads and medallions and he also supplied the sculptures on the altar with paintings by the Tulln painter, the Minorite Innozenz Mocherosch. The Parish Church of Saint Margaret was built in 1716–1738, probably according to a design by Franz Jänggl and based on the Church of Saint Peter in Vienna. The church façade and spire were later modified based on the Church of the Holy Trinity in Stadl-Paura. The church dome was painted by Karel František Töpper in 1737 and it was also signed by the painter Saglioni. The fresco in the presbytery is by František Antonín Findt and dates from 1729. The planned appearance of the Jaroměřice château with the Parish Church of Saint Margaret and the unrealised Servite church was depicted in a veduta by Nicolaus Millich drawn according to now lost plans as a basis for the Count’s portrait artists. The preliminary project by Jakob Prandtauer dating from 1701–1702, which has been preserved in the château depository, was not implemented. The furnishings in the château interiors are documented by the preserved inventories, which enable us to get a glimpse of the life of a Baroque château, its operations and its everyday and ceremonial moments. The layout of the château reflected the gender divide. The eastern half of the building with the library belonged to the Count. The Countess was ascribed the western section with the dance hall. Both parts met in the main hall with the gallery of ancestors. The painted decorations in the château interiors drew on motifs from ancient mythology. Zeus casts the rebellious Titans into perdition on the staircase, while the ancient heroes of Johann Adam von Questenberg, a lover of the musical arts and the pleasures of rural life, are celebrated in the main hall. The grotesques in the gallery or the Dance Hall evoked a frolicsome mood in the guests at château celebrations.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

60401 - Arts, Art history

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2017

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Proměny zámeckého areálu v Jaroměřicích nad Rokytnou

ISBN

978-80-87890-24-0

Počet stran výsledku

213

Strana od-do

15-227

Počet stran knihy

583

Název nakladatele

Národní památkový ústav

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—