Vše

Co hledáte?

Vše
Projekty
Výsledky výzkumu
Subjekty

Rychlé hledání

  • Projekty podpořené TA ČR
  • Významné projekty
  • Projekty s nejvyšší státní podporou
  • Aktuálně běžící projekty

Chytré vyhledávání

  • Takto najdu konkrétní +slovo
  • Takto z výsledků -slovo zcela vynechám
  • “Takto můžu najít celou frázi”

The lamprophyre problem: Return to the roots

Identifikátory výsledku

  • Kód výsledku v IS VaVaI

    <a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00216305%3A26110%2F11%3APU97427" target="_blank" >RIV/00216305:26110/11:PU97427 - isvavai.cz</a>

  • Výsledek na webu

  • DOI - Digital Object Identifier

Alternativní jazyky

  • Jazyk výsledku

    angličtina

  • Název v původním jazyce

    The lamprophyre problem: Return to the roots

  • Popis výsledku v původním jazyce

    The term lamprophyre has been introduced in 1874 by Gümbel for Variscan mafic post-collisional dykes from the Bohemian Massif characterized by phenocrysts of mafic mica embedded in a feldspar groundmass (minette and kersantite type). In analogy to these, Rosenbusch in 1887 added the amphibole-bearing types such as vogesite and camptonite, from which spessartite was subsequently distinguished. Unfortunately, during the 20th century, petrologists enlarged this ill-understood group by incorporating different rocks containing mafic phenocrysts, such as kimberlites, lamproites, nepheline-, leucite- and melilite-bearing rocks. This resulted in a single large supergroup of polygenetic rocks termed the lamprophyre clan. In contrast, recent understanding of lamprophyres provides a sound basis for rejecting such a variable group of polygenetic origin. As true lamprophyres, we can now recognize five original types (endmembers) among which there are continuous transitions: minette, kersantite, vogesite, spessartite and partly camptonite (in the original sense). It is important to note, that not every rock labelled as a true lamprophyre falls into this group. For example a peralkaline minette is not a lamprophyre but very probably corresponds to a lamproite. Since the term camptonite is usually used for an alkaline lamprophyre variety (in fact volatile-rich basalt), I recommend not to use it in context with the true lamprophyres. Lamprophyre varieties containing kaersutitic amphibole can be easily described as titanospessartite or titanovogesite, respectively. Moreover, the last proposed variety fills the gap in the current nomenclature.

  • Název v anglickém jazyce

    The lamprophyre problem: Return to the roots

  • Popis výsledku anglicky

    The term lamprophyre has been introduced in 1874 by Gümbel for Variscan mafic post-collisional dykes from the Bohemian Massif characterized by phenocrysts of mafic mica embedded in a feldspar groundmass (minette and kersantite type). In analogy to these, Rosenbusch in 1887 added the amphibole-bearing types such as vogesite and camptonite, from which spessartite was subsequently distinguished. Unfortunately, during the 20th century, petrologists enlarged this ill-understood group by incorporating different rocks containing mafic phenocrysts, such as kimberlites, lamproites, nepheline-, leucite- and melilite-bearing rocks. This resulted in a single large supergroup of polygenetic rocks termed the lamprophyre clan. In contrast, recent understanding of lamprophyres provides a sound basis for rejecting such a variable group of polygenetic origin. As true lamprophyres, we can now recognize five original types (endmembers) among which there are continuous transitions: minette, kersantite, vogesite, spessartite and partly camptonite (in the original sense). It is important to note, that not every rock labelled as a true lamprophyre falls into this group. For example a peralkaline minette is not a lamprophyre but very probably corresponds to a lamproite. Since the term camptonite is usually used for an alkaline lamprophyre variety (in fact volatile-rich basalt), I recommend not to use it in context with the true lamprophyres. Lamprophyre varieties containing kaersutitic amphibole can be easily described as titanospessartite or titanovogesite, respectively. Moreover, the last proposed variety fills the gap in the current nomenclature.

Klasifikace

  • Druh

    D - Stať ve sborníku

  • CEP obor

    DB - Geologie a mineralogie

  • OECD FORD obor

Návaznosti výsledku

  • Projekt

  • Návaznosti

    I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Ostatní

  • Rok uplatnění

    2011

  • Kód důvěrnosti údajů

    S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Údaje specifické pro druh výsledku

  • Název statě ve sborníku

    Goldschmidt Conference Abstracts

  • ISBN

    978-1-86239-207-6

  • ISSN

    0026-461X

  • e-ISSN

  • Počet stran výsledku

    1

  • Strana od-do

    1241-1241

  • Název nakladatele

    Mineralogical Society of Great Britain and Ireland

  • Místo vydání

    Spojené království Velké Británie a Severního Ir

  • Místo konání akce

    Zlatibor

  • Datum konání akce

    14. 8. 2011

  • Typ akce podle státní příslušnosti

    EUR - Evropská akce

  • Kód UT WoS článku