Hanuš Zápal 1885–1964. Architekt Plzeňska

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F00263338%3A_____%2F15%3AN0000008" target="_blank" >RIV/00263338:_____/15:N0000008 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Hanuš Zápal 1885–1964. Architekt Plzeňska

Popis výsledku v původním jazyce

Architekta Hanuše (Jana) Zápala ovlivnila oblast Rakovnicka a Kralovicka, odkud jeho rodina pocházela. Krajina s barokními památkami, jejichž vznik souvisel s činností plaského kláštera, na něj měla mimořádný vliv. Zápal se ve své profesní kariéře věnoval záchraně těchto památek a jako architekt z barokních předloh čerpal inspiraci: citlivé zakomponování novostaveb do krajiny, hmotová promyšlenost a nenásilná návaznost objektů různého charakteru mají předobrazy právě ve stavbách vrcholného baroka. První monografie pozoruhodného regionálního autora detailně a zevrubně líčí Zápalův život a dílo. Zápalova pozice v plzeňském městském stavebním úřadu architektovi umožňovala realizovat množství návrhů rozsáhlých staveb širokého spektra určení. Měl sice díky tomu výhradní postavení, ale absence konkurence v jeho případě nevedla k průměrnosti a tvůrčímu zakrnění. Zpočátku rozpoznáváme silný vliv nového klasicisty Ludwiga Tremmela, Zápal ale současně sleduje také tvorbu Jana Kotěry i nejnovější zahraniční realizace. V jeho prvním samostatném velkém projektu, komplexu školních budov na Radeckého (dnes Masarykově) náměstí rozpoznáváme silný vliv barokní hmotové skladby. Za první světové války se Zápal věnoval opravám a úpravám památek. V roce 1917 navrhl sokl náhrobku Jana Zoula, kde uplatnil, poprvé v Plzni, tvarosloví českého kubismu. Po první světové válce Zápal rozvíjel spolupráci s Ladislavem Lábkem, společně se věnovali záchraně historických staveb v Plzni a širokém okolí – nejvýznamnější z těchto úkolů byla záchrana cisterciáckého poutního kostela a probošství v Mariánské Týnici, které zachránil před zničením. Ve vlastní tvorbě od roku 1920 směřoval ke kotěrovské moderně, využíval i prvků nového klasicismu a kubismu. V tzv. Sokolském pavilonu vytvořil první veřejnou stavbu Plzně hlásící se k moderně. Nejvýraznějším odkazem ke Kotěrovým stavbám je budova Vyšší hospodářské školy v Plzni. Symbolické završení více než dvacetileté práce pro město Plzeň představovala i po výtvarné stránce stavba školní budovy v Plzni-Doubravce. Patrně s ohledem na skutečnost, že celé okolí vznikalo nově jako moderní městská čtvrť, zvolil funkcionalistický styl s plochými střechami. Představitelům komunistického režimu se Zápala podařilo prakticky odstranit z veřejného života a vystěhovat z Plzně. Spolky, v nichž působil, zanikly. Osobní ambice jednotlivce, spojeného s totalitním režimem, pak vedly i k vypuzení architekta z Mariánské Týnice. O tom, že se jí před tím věnoval s přestávkami více než polovinu století a díky němu přečkala do druhé poloviny 20. století, se přestalo mluvit. Také jeho architektonické práce postihovala degradace hodnot charakteristická pro celou společnost. Teprve od devadesátých let dvacátého století se pomalu probouzí zájem o Zápalovo dílo. Nejvýznamnější dochované stavby se staly kulturními památkami a touto knihou vrcholí úsilí o důstojnou monografii nejvýznamnějšího představitele architektury jihozápadních Čech v posledních dvou staletích – Gočára českého západu.

Název v anglickém jazyce

Hanuš Zápal 1885–1964. Architect of Pilsen Region

Popis výsledku anglicky

Architect Hanš (Jan) Zápal, was deeply influenced by the Rakovník and Kralovice regions, where his family originated from. The local landscape, with its many monuments whose origins are usually associated with Plasy Monastery in the Baroque period, had an extraordinary influence on him. Not only did he make efforts to save endangered monuments, but he also drew inspiration from these Baroque masterpieces throughout his life as an architect. First monography of the distinguished regional architect depicts his life and work. Thanks to his position in Pilsen as municipal architect the architect was able to implement an unusual number of designs for extensive buildings for a wide spectrum of purposes. Even though, thanks to this, he held an exclusive position, the absence of competition did not in his case lead to mediocrity or creative atrophy. One recognisably strong influence at the beginning of his Pilsen engagement was the Neo-classicist Ludvig Tremmel, who could be considered around 1910 to be probably the only local creative architect implementing numerous contracts based on the creative work of the Baroque and Classicist masters. But, at the same time, Zápal also followed the work of Jan Kotěra and the latest foreign realisations. In his first solo project, the complex of school buildings on Radecký Square (today’s Masaryk Square), recognizable beneath the details of late Art Nouveau and Neoclassicism is the strong influence of Baroque mass composition. During the First World War, Hanuš Zápal devoted himself to the reconstruction and modification of many monuments. In 1917 he designed the pedestal for Jan Zoul’s headstone where he applied, for the first time in Pilsen, the morphology of Czech Cubism. After the First World War, Zápal further developed his cooperation with Ladislav Lábek and his circle, especially the Society for Ethnography and Monument Preservation. Together they worked on the preservation of historical buildings in Pilsen and its wide surroundings – his most outstanding work was in Mariánský Týnec, where he saved a Baroque pilgrimage site from destruction at the last minute. From 1920, his own work started leaning more towards the geometrical Modernism of Kotěra, but he also incorporated elements of Neoclassicism and Cubism. In the so-called Sokol Pavilion he created the first public building in Pilsen to be recognized as Modernist. The most distinctive link to the constructions of Kotěra can be seen in the buildings of the Higher School of Economics in Pilsen. The symbolic crowning of more than twenty years of work for the city of Pilsen was, even in an artistic sense, represented by the school building in Pilsen-Doubravka. He chose a functionalistic style with flat roofs, probably due to the fact that the surrounding area was an up and coming modern city district. The Communist regime managed to practically eliminate Zápal from public life and move him out of Pilsen. Societies in which he operated ceased to exist. The personal ambitions of an individual connected to the totalitarian regime even led to Zápal’s expulsion from Mariánská Týnice. The fact that he was devoted to it, on and off, for more than half a century and that, thanks to him, it had survived up until the second half of the 20th century, ceased to be mentioned. Also, his architectural works were affected by the degradation of values characteristic of society as a whole. Only since the 1990s has interest in Zápal’s work slowly reawakened. His most important surviving buildings have become cultural monuments, and this book is the culmination of efforts to create an honourable monograph of the most important representative of the architecture of South-western Bohemia in the last two centuries – the ‘Gočár of Western Bohemia’.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60402 - Architectural design

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2015

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-88027-01-0

Počet stran knihy

270

Název nakladatele

Západočeská galerie v Plzni - Starý most, s. r. o.

Místo vydání

Plzeň

Kód UT WoS knihy

—