Čtení o Františku Halasovi: Ve zlomech moderny 1927–1969

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F24661171%3A_____%2F20%3AN0000007" target="_blank" >RIV/24661171:_____/20:N0000007 - isvavai.cz</a>

Nalezeny alternativní kódy

RIV/24661171:_____/21:N0000001

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Čtení o Františku Halasovi: Ve zlomech moderny 1927–1969

Popis výsledku v původním jazyce

Čtení o Františku Halasovi zahrnuje texty z let 1927–1969, je uspořádáno chronologicky, rozděleno do dvou částí, nadepsaných Negace v poezii a Torzo naděje. Halasova poezie, která vyšla z hravosti poetismu, odhalovala zároveň tragické rozlomení, rozbitost moderního člověka. Právě tento „rozpor“ a „negace“, provázené disharmonickými tóny, se staly předmětem prudkých polemik, jež jsou svědectvím různorodosti proudů meziválečné avantgardy stejně jako snah o návrat k tradici v době, která již pociťovala vyčerpání moderního jazyka umění. Spory o umělecký tvar se setkaly s otázkami řádu a víry, náboženského či politického přesvědčení (mj. rozepře o dílo Jiřího Wolkera, o nihilismus v poezii, angažovanost umění). Druhá část antologie je nazvaná podle slavné básníkovy sbírky z roku 1938 a sleduje kritickou reflexi Halasovy poezie v dobách ohrožené humanity. Vyhraněnost této reflexe značí nejen význam konkrétního básnického díla, ale i to, jakou společenskou váhu nesly poezie a umění v době avantgard. Téma polarit mezi svébytností umění a angažovaností, tradicí a experimentem, smyslem poezie pro život individua i společnosti bylo aktualizováno ještě výrazněji ve válce a po ní – „boje o Halase“ významně utvářely pojem umění až do šedesátých let. Texty z let padesátých a šedesátých pak zároveň svědčí o instrumentalizaci literatury i kritiky jako prostředků politické moci jakož i – zejména v pracích Jan Grosmanna, Jindřicha Chalupeckého a Ludvíka Kundery – o snaze básnické dílo z těchto vazeb a ohledů vymanit.

Název v anglickém jazyce

Readings on František Halas

Popis výsledku anglicky

The poetry of František Halas (1901–1949), and its associated criticism, testifies to the heterogeneity of the interwar avant-garde movement, and to traditionalist recognition and disavowal of ’ ’ ’ ’ex-hausted’ modern artistic modes. From the end of the 1920s, Halas’ poetic and polemical texts stimulated conflicts of opinion, in particular between representatives of the left-wing avantgarde (Vítězslav Nezval, Bedřich Václavek), critics with an orientation towards the spiritual (Bedřich Fučík, Miloš Dvořák), and advocates of personalism (Václav Černý, F. X. Šalda). In the 1930s, the ideologisation of criticism was strengthening in reaction to an international sense of socio-economic crisis, but also to the politicisation of the avant-garde and the endeavours of totalitarian ideologies to take over the arts. Questions thus arose from the milieu of the avant-garde group Devětsil, where Halas began his career in the mid-1920s, which extended beyond programmatic deliberations on art’s “directions and objectives” in society (A. M. Píša, Pavel Fraenkl). Polarities between art’s autonomy and engagement, between tradition and experiment, and between poetry’s sensibility to the life of the individual and the life of society, became even more salient during the war and afterwards, as “battles over Halas” continued to significantly shape the concept of art up until the 1960s, a period reflected in this critical anthology. Čtení o Františku Halasovi (Writings on František Halas) includes texts from 1927 to 1969, and the anthology is arranged into two parts, Negace v poezii (Negation in Poetry) and Torzo naděje (Torso of Hope). The starting point for Halas’ poetry was a playful approach to poeticism, and, yet, the work revealed a tragic rupture, the shattered nature of the modern human being. These are the “contradictions” and “negations”, accompanied by disharmonic overtones, which fuelled Halas’ heated polemics. Disputes over art had to contend with issues of order and faith, as well as religious and political conviction, the controversial oeuvre of Jiří Wolker, nihilism in poetry, and the engagement of art, to name but a few. The title of the anthology’s second section is derived from Halas’ 1938 collection of poetry, and concerns critical reflections upon his work during a period of humanitarian peril. The adamant nature of the different arguments employed in these reflections not only signifies the importance of this referenced poetic work, but also alludes to the underlying social gravitas in contemporaneous avant-garde art. Texts from the 1950s and 1960s testify to the instrumentalisation of literature and criticism as a means of political power, as well as to the effort to ex-tricate the work of poetry and its contemplation from such bonds and concerns – this is particularly the case with regard to writings by Jan Grossman, Jindřich Chalupecký and Ludvík Kunder.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60204 - General literature studies

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2020

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7657-003-0

Počet stran knihy

292

Název nakladatele

Institut pro studium literatury

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS knihy

—