Volby do Evropského parlamentu v Česku v roce 2019: stále ještě druhořadé volby?

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F44555601%3A13410%2F20%3A43895502" target="_blank" >RIV/44555601:13410/20:43895502 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://www.cdk.cz/knihy/politologicka-rada/volby-do-evropskeho-parlamentu-v-cesku-v-roce-2019-stale-jeste-druhorade" target="_blank" >https://www.cdk.cz/knihy/politologicka-rada/volby-do-evropskeho-parlamentu-v-cesku-v-roce-2019-stale-jeste-druhorade</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Volby do Evropského parlamentu v Česku v roce 2019: stále ještě druhořadé volby?

Popis výsledku v původním jazyce

Předmětem zájmu předkládané monografie se stala problematika dosud posledních voleb do Evropského parlamentu v Česku, které proběhly ve dnech 24. a 25. května 2019, kdy měli čeští voliči možnost již počtvrté zvolit svoje zástupce do Evropského parlamentu. Cílem monografie pak bylo analyzovat průběh a výsledy posledních voleb do Evropského parlamentu v Česku pomocí konceptu druhořadých voleb a odpovědět na otázky, zda očekáváním této teorie odpovídala nejen podoba politické kampaně před evropskými volbami, ale i konečné výsledky voleb vztažené na jednotlivé politické strany s ohledem na jejich vládně/opoziční potenciál a další charakteristiky druhořadých voleb. Výsledky českých voleb do Evropského parlamentu z roku 2019 přitom očekávání teorie druhořadých voleb nepotvrdily ve všech ohledech. Z hlediska dimenze kampaní je možné konstatovat, že se sice na jedné straně potvrdil předpoklad konceptu druhořadých národních voleb ohledně upozadění evropských otázek ve prospěch národních témat, případně rámování evropských témat problematikou obhajoby národních zájmů, a nižší ochoty politických stran investovat do kampaní čas, úsilí i finanční prostředky ve srovnání s volbami prvořadými, v našem případě tedy volbami sněmovními, na straně druhé se ale zdaleka ne u všech hlavních politických stran naplnil předpoklad nominace stranicky méně významných a veřejnosti méně známých osobností do evropských voleb; například Koalice Starostů a nezávislých (STAN) a TOP 09 nominovala do evropských voleb jako svého lídra předsedu strany TOP 09 Jiřího Pospíšila, na předních místech kandidátní listiny stanul i Luděk Niedermayer, Občanská demokratická strana (ODS) pak nominovala do evropských voleb vedle europoslance Jana Zahradila například i bývalého ministra a senátora Alexandra Vondru. Bylo by tak možné konstatovat, že některé politické strany vstupovaly do druhořadých voleb s prvořadými kandidáty. Právě osobnostní rozměr hrál obecně významnou roli v samotné propagaci kandidujících politických subjektů, přičemž osobnosti mnohdy zastiňovaly témata, s nimiž jednotlivé kandidující subjekty vstupovaly do voleb. Výrazná personalizace kampaní se však projevila nejen u těch politických stran, které měly v čele kandidátních listin výrazné a veřejně známé osobnosti, na nichž tak svou kampaň stavěly, ale i u stran ostatních, jejichž volební agitace byla významně spjata s osobou stranického předsedy, jakkoli tento do evropských voleb nekandidoval; Andrej Babiš v případě ANO 2011, Tomio Okamura u strany Svoboda a přímá demokracie (SPD), Ivan Bartoš v kampani České pirátské strany (Piráti). Logice konceptu druhořadých národních voleb pak víceméně odpovídalo i mediální pokrytí kampaní a voleb do Evropského parlamentu obecně, které bylo výrazně menší než v případě voleb sněmovních. Chceme-li nicméně hledat nějaká pozitiva na tomto stavu, můžeme za jakýsi pomyslný pozitivní důsledek menšího zájmu českých médií o evropské volby považovat oslabení vlivu dezinformačních webů na výsledky evropských voleb, protože ani tyto nakonec přes počáteční obavy nevěnovaly evropským volbám zvýšenou pozornost. Nejvýraznější dopad jejich působení tak lze spatřovat ve zvolení Hynka Blaška, který se těšil podpoře těchto webů a který se tak i díky této podpoře posunul z nevolitelného osmého místa na první v rámci kandidátní listiny SPD. Co se výsledků evropských voleb v Česku týká, na jedné straně byly jednoznačným poraženým evropských voleb vládní strany, což platilo zejména pro sociální demokraty, kterým se vůbec nepodařilo získat zastoupení v Bruselu. Na druhé straně ANO 2011 jako hlavní vládní strana i přes značný pokles hlasů dokázalo evropské volby vyhrát, přestože se tyto konaly téměř přesně v polovině funkčního období vlády, což spolu s faktem, že zisky opozičních stran nebyly příliš výrazné, naznačuje, že rozhodujícími faktory pro výsledky evropských voleb byly spíše ty domácí povahy. Opoziční strany tak navýšily svou podporu v nejlepším případě o tři procentní body, což byl případ občanských demokratů i Pirátů, kteří si současně udrželi postavení druhé a třetí nejsilnější české strany. Nevyjasněna tak i po evropských volbách zůstává otázka, kdo v budoucnu bude hlavním vyzývatelem Andreje Babiše ve sněmovních volbách plánovaných na říjen roku 2021. Pokračující úpadek komunistů, stabilita výsledku lidovců, ale i ne příliš dobrý výsledek koalice STAN a TOP 09 pak znovu ukazují na spíše převažující vliv národní politiky na výsledky evropských voleb, protože zejména v případě proevropské koalice STAN a TOP 09 bylo s ohledem na nižší míru volební účasti (přispívající obecně spíše k úspěchu proevropsky zaměřených politických subjektů) možné očekávat lepší výsledek. A naopak právě nižší míra volební participace (znatelná bez výjimky ve všech českých regionech) může vysvětlovat mírný pokles podpory tvrdě euroskeptického hnutí SPD Tomia Okamury, ale zřejmě i naprostý neúspěch neparlamentních stran, který lze nicméně dále spojit s pokračující fragmentací českého stranického systému, kdy zastoupení v Evropském parlamentu reálně získalo osm politických subjektů zastoupených v Poslanecké sněmovně, s výjimkou již výše zmíněných sociálních demokratů. Konečně i pohled na prostorové rozložení podpory českých stran v evropských volbách spíše potvrdil vzorce voličského chování patrné již v předchozích sněmovních volbách konaných v roce 2017, než že by dokázal identifikovat specifickou volební geografii evropských voleb. Tedy zjednodušeně řečeno rozdělení stran do dvou bloků. První skupina stran, mezi něž patří ODS, Piráti, TOP 09 a STAN (v jehož případě, na rozdíl od sněmovních voleb neplatí výjimka nižší podpory ve velkých městech), získává hlasy spíše v tradičních pravicových regionech. Tyto oblasti jsou většinově charakteristické vysokým rozvojovým potenciálem a pozitivním socioekonomickým rozvojem, spojují hlavní město Prahu s krajskými městy západních (Plzeň) a severovýchodních Čech (Liberec) a dále zahrnují i části východních a jižních Čech, spolu s některými největšími moravskými městy a jejich nebližším okolím (Brno, Zlín, Olomouc, Opava). Druhý blok je tvořen levicovými stranami, tedy Českou stranou sociálnědemokratickou (ČSSD) a Komunistickou stranou Čech a Moravy (KSČM), a dále ANO 2011 a SPD, které nachází oporu především v oblastech s nízkým rozvojovým potenciálem a strukturálně znevýhodněných regionech, často na hranicích (nebo v tzv. vnitřních periferiích), konkrétně zejména na severní Moravě a v severozápadních Čechách, ale i dalších periferních oblastech západních Čech nebo jižní Moravy. Samostatnou kategorii pak tradičně představuje elektorát Křesťanské a demokratické unie - Československé strany lidové (KDU-ČSL), jež je přes všechny proměny české politiky pevně zakotvený v katolickém milieu soustředěném především na jižní a střední Moravě, Vysočině a v menší oblasti východních Čech. Navzdory očekáváním řady předvolebních politických komentářů, které zdůrazňovaly specifický posílený význam evropských voleb konaných v roce 2019, protože se v nich mělo ve své podstatě rozhodovat o budoucnosti Evropské unie, nepřistupovali relevantní aktéři volebního procesu, tedy média, kandidující subjekty, ani voliči, v Česku výrazně jinak, než tomu bylo v evropských volbách předchozích. I v roce 2019 si tak volby do Evropského parlamentu v Česku zachovaly převážně charakter druhořadých národních voleb, kterým jsou věnovány jen malá pozornost a malé úsilí aktérů a jejichž výsledky jsou mnohem spíše ovlivněny domácím politickým vývojem než evropskou agendou.

Název v anglickém jazyce

The 2019 European Parliament Election in Czechia: Still a Second-Order Election?

Popis výsledku anglicky

The present monograph focuses on the most recent European Parliament election in Czechia which took place on May 24-25, 2019, and in which Czech voters had historically the fourth opportunity to choose their EP representatives. The goal of the monograph has been to analyse the development and results of Czechia&apos;s latest EP election using the concept of second-order election. It has sought to verify the expectations of this theory not only for the nature of the political campaign before the European election but also for the final election results, in terms of the different political parties and their government/opposition potential, and for other characteristics of second-order elections. The results of the Czech EP election of 2019 were only partly in line with the expectations of the theory of second-order elections. As for the campaign dimension, we were able to confirm, on the one hand, the theoretical expectation that European issues would be either obscured by national issues or framed as defending the national interest. Political parties were also less willing to invest their time, effort and funds in the campaign than in the case of first-order, here Chamber of Deputies elections. On the other hand, only some of the main political parties behaved in line with the assumption and nominated less significant and less publicly known candidates for the European contest. For example, the coalition of Mayors and Independents (STAN) and TOP09 nominated TOP09 chairman Jiří Pospíšil as its leader and another prominent position in the party list was occupied by former central bank vice-president Luděk Niedermayer. The Civic Democratic Party (ODS), then, nominated not only incumbent MEP Jan Zahradil but also former minister and Senator Alexandr Vondra. Therefore, some political parties entered the second-order race with first-order candidates. It was precisely the dimension of personality that played a generally important role in the promotion of the different party lists, whereas personalities often obscured the issues with which their parties entered the race. Pronounced personalisation was typical of the campaigns of not only the parties that nominated outstanding and publicly known personalities as their leaders and built their campaigns around them. Other parties linked their campaigns with their party chairmen, even if they did not run themselves, namely the ANO2011 led by Andrej Babiš, the Freedom and Direct Democracy (SPD) led by Tomio Okamura, and the Czech Pirate Party led by Ivan Bartoš. The media coverage of the EP campaign, and of the election in general, was considerably weaker than for Chamber of Deputies elections, which was more-or-less consistent with the concept of second-order national elections. A positive aspect of Czech media&apos;s declined interest in European elections was that the influence of fake news websites on the election outcome also weakened. Indeed, in spite of initial concerns, not even fake news outlets paid increased attention to the European election. The most significant effect of their work was the election of Hynek Blaško - it was also thanks to their support that he shifted from the non-electable eight position of SPD&apos;s party list to the top elected position. As for the results of the EP election in Czechia, government parties were clearly defeated, especially the Social Democrats who did not win any representation in Brussels at all. In contrast, ANO2011 as the main government party lost many votes but still managed to win the European election, albeit it took place almost exactly in the middle of the government&apos;s term. This, along with the rather unexceptional success of opposition parties, suggests that it was rather domestic factors that decided the result of the European election. Thus, opposition parties increased their respective electoral support by a margin of three percent at best, which was the case of the ODS and the Pirates, who also kept their positions of the second and third strongest Czech parties. Even after the European election, it remains unclear who will be the main challenger to Andrej Babiš in the Chamber elections planned for October 2021. A continued decline of the communists, a stable result of the Christian Democrats, but also a mediocre result of the STAN-TOP09 coalition again suggest that national politics play a major role in European elections. Indeed, a better result was to be expected especially of the pro-European STAN-TOP09 coalition, given the lower turnout (which generally contributes to the success of pro-European political parties). And it is the lower level of electoral participation (obvious in all Czech regions without exception) that may explain a slight decline of support for the Eurosceptic hardliner SPD, but possibly also the complete failure of non-parliamentary parties. The latter can, nevertheless, also be linked to the continued fragmentation of the Czech party system: with the above-mentioned exception of the Social Democracy, eight of the nine political entities with a Chamber caucus won seats in the European Parliament as well. Finally, no specific electoral geography could be identified for the European election, as the spatial distribution of EP election support for Czech parties was mostly in line with the patterns of electoral behaviour observed in the previous Chamber election of 2017. Simply speaking, the parties split into two blocs. The first bloc wins more support in traditionally rightist regions and includes ODS, the Pirates, TOP09 and STAN (the latter&apos;s exception of winning fewer Chamber votes in major cities did not apply to the EP case). Characterised by a high development potential and a positive socio-economic development, these regions consist of the country&apos;s capital Prague together with the regional capitals of Western (Plzeň) and North-Eastern Bohemia (Liberec) and also include some of the largest Moravian cities and their immediate surroundings (Brno, Zlín, Olomouc, Opava). The other bloc comprises the leftist Czech Social Democratic Party (ČSSD) and Communist Party of Bohemia and Moravia (KSČM) along with ANO2011 and SPD. They win their support especially in areas of a low development potential and structurally disadvantaged regions, often near the country&apos;s border (or in so-called inner peripheries), specifically in northern Moravia and north-western Bohemia, but also in other peripheral areas of western Bohemia or southern Moravia. An independent category is traditionally represented by the electorate of the Christian and Democratic Union - Czechoslovak People&apos;s Party (KDU-ČSL) which, in spite of all changes to Czech politics, is strongly grounded in the Catholic milieu of southern and central Moravia, the Vysočina region, and some smaller areas of eastern Bohemia. Before the 2019 European election, many political commentators expected it to rise in importance, arguing it would be practically decisive for the future of the EU. Contrary to their expectations, neither of the relevant actors of the electoral process in Czechia (the media, the entities running for seats, and voters) took a substantially different approach than in the previous European election. In the year 2019, too, the EP election in Czechia retained the character of a second-order national election which receives little attention and little effort on the part of the actors, and whose results are affected by national political developments much more than by the European agenda.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

50601 - Political science

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2020

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7325-502-2

Počet stran knihy

188

Název nakladatele

Centrum pro studium demokracie a kultury

Místo vydání

Brno

Kód UT WoS knihy

—