Piva džbán bude dán, až bude chmel očesán

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F44555601%3A13410%2F20%3A43895945" target="_blank" >RIV/44555601:13410/20:43895945 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://www.npu.cz/cs/uop-usti-nad-labem/projekty---vystupy/dokumentace-historickych-staveb-slouzicich-pro-zpracovani-chmele" target="_blank" >https://www.npu.cz/cs/uop-usti-nad-labem/projekty---vystupy/dokumentace-historickych-staveb-slouzicich-pro-zpracovani-chmele</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Piva džbán bude dán, až bude chmel očesán

Popis výsledku v původním jazyce

Publikace se zaměřuje na představení výjimečného zemědělského odvětví, jakým chmelařství nejen v minulosti bylo. Chmelařství vtisklo dotčeným oblastem nezaměnitelnou podobu, na které se vedle chmelnic podílí také jednotlivé obce se svým charakteristickým urbanistickým řešením a tisíci existujících chmelařských objektů. Tyto objekty jsou ojedinělé nejen svým jednostranným funkčním využitím, ale i architektonickým ztvárněním, konstrukčním řešením a technologickým vybavením. Dokládají po staletí rozvíjenou techniku zpracování a sušení chmele, a to od nejjednodušších způsobů pomocí přirozeného sušení až po vznik sofistikovaných sušárenských technologií. Objekty určené pro zpracování a uchování chmele se tak staly dominantami obcí a vesnic. Po polovině 20. století však z důvodu společenských proměn ztrácely na významu, a nakonec svým účelům přestaly sloužit úplně. I proto docházelo - a i dnes bohužel dochází - k jejich pustnutí a četným demolicím. Věhlas českého chmele dlouhodobě překračuje hranice státu. Díky své vysoké kvalitě a specifickým senzorickým vlastnostem byl již od středověku ceněným vývozním artiklem. Osvícenské reformy, masivní reorganizace zemědělství v 19. století, zrušení poddanství v roce 1848 a především rostoucí obliba spodně kvašených piv, pro jejichž vaření je chmel nenahraditelný, vedly ve chmelařství od poloviny 19. století k zásadním změnám. Jejich výsledkem byla velmi úzká regionální specializace. Jako výrazně chmelařské se tak profilují pouze některé lokality (Žatecko, Rakovnicko, Lounsko, Podbořansko, Úštěcko a Dubsko), z ostatních naopak chmelařství mizí. Zvyšování produktivity chmelařství hnané vysokou zahraniční poptávkou přitom naráželo na řadu praktických omezení. Patřila k nim především neschopnost personálně zajistit sklizeň na rozšiřujících se chmelnicích a chmel zpracovat tak, aby si při sušení, delším skladování a během transportu zachoval své ceněné kvality. Řešením mohly být pouze technologické inovace směřující ke zrychlení procesu sušení, které do té doby probíhalo přirozeně. Po vzoru Velké Británie proto od 70. let 19. století dochází k četným experimentům se zaváděním umělého sušení probíhajícího ve speciálních stavbách. Cílem výzkumného úkolu, z jehož výsledků předložený katalog vychází, bylo najít iniciátory těchto změn a v terénu identifikovat historické stavby, které ke zpracování chmele sloužily v období od roku 1850 do roku 1938. Těch dosud ve sledovaném území stojí téměř 3 000. V žádné z nich již přitom není dochováno nejstarší technologické vybavení, přestože takových zařízení byly dle archivních průzkumů desítky různých typů. Jejich autory byli většinou sami chmelaři, kteří variovali návody ze zahraničí tak, aby co nejvíce odpovídaly jejich konkrétním požadavkům. Nejprogresivnějším z nich byl patent Josefa Hejáka z Měcholup, vzniklý v 70. letech 19. století. Všechny však byly od počátku 20. století nahrazeny mnohem výkonnějšími, úspornějšími a funkčnějšími typy nových sušáren pracujících na principu vertikálních pivovarských hvozdů s topeništěm v přízemí, z nějž byl pomocí kovových rour a díky složitému systému kanálků rozváděn teplý vzduch do komor. V komorách se chmel sušil na sklopných kovových lískách osazených v 1-4 výškových úrovních. Tento typ hvozdových sušáren si nechala patentovat firma Jana Linharta, Jana Vltavského a na podobném principu fungoval i patent Mayer. V první třetině 20. století byla tato technologie sušení chmele nejúspěšnější a prakticky nahradila všechny starší sušárny, ať už ve formě komplexní dodávky od zmíněných firem nebo jako sušárna složená podle jejich vzoru &quot;po domácku&quot; z jednotlivých součástek. Deset z těchto sušáren chmele je představeno v kritickém katalogu, který doprovází výstavu.

Název v anglickém jazyce

A Beer Stein Will Be Sipped Once Hops Are Fully Picked

Popis výsledku anglicky

The book focuses on the presentation of an exceptional agricultural sector - hops growing. Hops growing gave the areas an unmistakable appearance, in which, in addition to hop yards, individual municipalities also participated with their characteristic urban design and thousands of existing hop-growing structures. These structures are unique not only for their one-sided functional use, but also for their architectural design, construction solution and technological equipment. They demonstrate the centuries-old technique of processing and drying hops, from the simplest methods using natural drying to the emergence of sophisticated drying technologies. Structures intended for the processing and preservation of hops thus became the dominant features of municipalities and villages. After the middle of the 20th century, however, due to social changes, they lost their significance and eventually ceased to serve their purposes completely. That is why they were - and unfortunately still are today - falling into disrepair and were, or are demolished. The Czech hop has long been famous beyond the borders of the state. Thanks to its high quality and specific sensory properties, it has been a valued product for export since the Middle Ages. The Enlightenment reforms, the massive reorganization of agriculture in the 19th century, the abolition of serfdom in 1848, and in particular the increasing popularity of bottom-fermented beers (hops are irreplaceable for their brewing qualities) led to fundamental changes in hop growing in the mid-19th century. These changes resulted in a very focused regional specialization. Only some localities (the areas of Žatec, Rakovník, Louny, Podbořany, Úštěk and Dubsko) are profiled as distinct hop-growing regions, while hop-growing is disappearing from others.At the same time, the increasing productivity of hop-growing caused by high foreign demand faced a number of practical limitations. In particular the inability to ensure harvest from growing hop gardens and the processing of hops so that they could retain their valued characteristics during drying, prolonged storage and transport. The only solution could be found in technological innovation aimed at accelerating the drying process, which had been natural up until that time. Following Great Britain&apos;s example, numerous attempts at introducing artificial drying in special buildings were made from the 1870s. The aim of this research was to find initiators of these changes and identify historical buildings that were used for hop processing from 1850 to 1938. In the monitored area, there are nearly 3,000 such buildings. The catalogue presentation is based on the results of this research. The oldest technology has not been preserved in any of these buildings, despite the fact that archive surveys show there were dozens of different types of such equipment. The constructors were mostly hop growers themselves, who modified technology from abroad in order to attempt to meet their specific requirements. The most progressive patent was that of Josef Heják of Měcholupy from the 1870s. However, at the beginning of the 20th century, all of these patents were replaced by more efficient, economical and functional types of new kilns working on the principle of vertical brewery kilns with a ground-floor furnace, from which warm air was distributed to the chambers by using metal pipes and a complicated duct system. In these chambers, hops were dried on folding metal hurdles fitted at 1-4 levels. This type of brewing kiln was patented by the companies of Jan Linhart and Jan Vltavský, and the Mayer patent worked on a similar principle. In the first third of the 20th century, this hop drying technology was the most successful and basically replaced all older hop kilns, either in the form of a comprehensive supply from the above mentioned companies or as a &apos;home made&apos; hop kiln put together from individual components. Several hop kilns documented within our research project, are introduced in the catalogue part of the publication, that accompanies the exhibition.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

<a href="/cs/project/DG16P02B021" target="_blank" >DG16P02B021: Dokumentace historických staveb sloužících pro zpracování chmele</a><br>

Návaznosti

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Rok uplatnění

2020

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7561-226-7

Počet stran knihy

100

Název nakladatele

Národní památkový ústav, ú.o.p. v Ústí nad Labem, Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem

Místo vydání

Ústí nad Labem

Kód UT WoS knihy

—