Postkonceptuální přesahy v kresbě

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F44555601%3A13530%2F20%3A43896076" target="_blank" >RIV/44555601:13530/20:43896076 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://owncloud.cesnet.cz/index.php/s/D7Cy8p1iIHYxFfP" target="_blank" >https://owncloud.cesnet.cz/index.php/s/D7Cy8p1iIHYxFfP</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Postkonceptuální přesahy v kresbě

Popis výsledku v původním jazyce

příspěvek ve sborníku: Lenka Sýkorová: Postkonceptuální přesahy v kresbě: Abstrakt: Kresba je základním kamenem výtvarné formy. V současném umění se objevuje jako studijní nástroj, a také autonomní médium. Kresba po staletí sloužila pro rychlý náčrt myšlenky. Od 60. let 20. století zastává rovněž úlohu uměleckého gesta, které nemusí zůstat uvězněno v prostoru papíru. Volně přechází z plochy do objemu. Vymezuje se vůči rámu a vydává se do prostoru, pomocí performance, objektu a instalace nebo u nových technologií z analogového do digitálního virtuálního prostředí. V příspěvku jsou reflektovány tyto jednotlivé přístupy současných intermediálních umělců, pro něž je výchozí idea zhmotněna i do média kresby v intencích jeho současného osvobození z plochy. Na konferenci byl prezentován projekt Postkonceptuální přesahy v kresbě, který od roku 2014 mapuje současnou českou a slovenskou kresbu s přesahy do zahraničí. Součástí výše zmíněného projektu je výstavní činnost, vydání odborné publikace, přednášky a příspěvky na dané téma, jako je i tento, v rámci konference Obraz/rám/priestor. Stanoveným cílem není dokonale zmapovat kresbu v současném vizuálním umění, ale naznačit určitou analýzu se zaměřením na umělce narozené od 70. let minulého století a díla, která vznikla od roku 2000. Jedná se o generaci, jež byla na vysokých uměleckých školách vedena konceptuálními umělci, vůči kterým se však vymezila, a to větším smyslem pro výtvarnou materiál-ní formu, kvůli které je řadíme do postkonceptuálního umění. Střední a nastupující generace umělců kresbu chápe jako klasické médium, současně ji ale podrobuje reflexi samotného média a experimentu, který je současnému umění vlastní. Od dob antiky je kresba vnímána jako studijní nástroj a základní kámen výtvarného vzdělání. Toto se umocňuje nástupem humanismu a termínem &quot;disegno&quot; v renezanci. Kresba vždy sloužila jako nástroj intimního, osobního uměleckého gesta. Roli pomocného i základního média kresba z části ztrácí s nástupem rebelující moderny a v druhé polovině dvacátého století získává kresba pozici individuálního výrazového prostředku plné, definitivní umělecké formy. V textu je shrnuto vymezení média kresby, které nabízí umělcům svobodu. Propojením oka, ruky a mozku se smysly se dostává do kresebného gesta i pohybový prvek, který jsem předvedla na příkladech experimentů, kterými jsou přes linie přesahující z plochy do prostoru pomocí procesu (David Böhm a Jiří Franta), pohybu (Markéta Jáchimová), gesta (Petra Herotová), performance (Jan Pfeiffer) a materiálu (Juraj Gábor). Poukázala jsem na osvobození média kresby, které nastalo v druhé polovině minulého století a trvá dodnes. Jedná se o moment opuštění tradičního chápání, že kresba je jen o činnost spojená s tužkou a papírem. Hlavným impulzom konferencie OBRAZ / RÁM / PRIESTOR bolo zamyslenie sa nad podobami ohraničenia vizuálneho obrazu jednak v zmysle fyzickom (rám) a jednak v zmysle konceptuálnom a kontextuálnom (rámec), tzn. nájsť aspoň čiastkové odpovede na otázku, aká bola a aká je pozícia obrazu v kontexte súčas-ného umenia. Inšpiráciou sa tiež stalo už dlhšie teoreticky reflektované prekra-čovanie (či miznutie) hraníc medzi jednotlivými umeleckými médiami, a teda fakt, že s nástupom tzv. post-mediálnej situácie sa transformovali priestoro-vé a percepčné rámce umeleckého diela i jeho inštitucionálne1 akceptovanie a spoločenský štatút. Výsledkom je trinásť príspevkov od odborníkov z oblasti dejín umenia, estetiky i filozofie, ktorí si všímajú nielen vzťah obrazu a rámu v užšom slo-va zmysle, ale v širšom kontexte aj premeny chápania priestorových limitov umeleckého diela v rôznych obdobiach a druhoch umenia. Prvú skupinu tvo-ria príspevky, ktoré sa sústreďujú na obraz ako taký, na otázky jeho ontoló-gie z fenomenologického hľadiska, kde sú obrazy chápané niekde medzi by-tím a nebytím, ale aj na rám ako parergon, na jeho funkciu ako limitu a okraja vo vzťahu k analýze výrazových prostriedkov, žánrovým konvenciám či in-ter-ikonickým súvislostiam obrazu. S tým súvisí aj problém analýzy vzťahu obrazového rámu k funkcii umeleckého diela ako reprezentácie, ako i odmie-tanie rámu s nástupom abstrakcie a neoavantgárd. Druhý blok potom predsta-vujú texty zamerané na rámce a prekračovanie hraníc (média, priestoru, kon-textu, funkcie) v iných druhoch umenia - kresbe, architektúre, stredovekom umení, fotografii, filme, tanci, a to demonštrované na analýzach konkrétnych diel. Do tretej sekcie by sme mohli zaradiť príspevky nazerajúce všeobecnej-šie otázky samotnej definície umenia v súvislosti s prekračovaním a rušením jeho pevných rámcov, problém kritickej interpretácie umeleckého diela v kon-frontácii s niektorými známymi teóriami interpretácie...

Název v anglickém jazyce

Post-conceptual Crossovers in Drawing

Popis výsledku anglicky

paper in proceedings: Lenka Sýkorová: Postconceptual overlaps in drawing: Abstract: Drawing is the cornerstone of art form. In contemporary art, it appears as a study tool, as well as an autonomous medium. For centuries, drawing has served as a quick sketch of an idea. Since the 1960s, it has also played the role of an artistic gesture that does not have to be trapped in the space of paper. Freely transitions from area to volume. It is defined in relation to the frame and is released into space, by means of performance, object and installation or, in the case of new technologies, from analog to digital virtual environments. The article reflects these individual approaches of contemporary intermediate artists, for whom the initial idea is embodied in the medium of drawing in the intentions of its current liberation from the surface. The project presented the project Postconceptual Overlaps in Drawing, which since 2014 has been mapping contemporary Czech and Slovak drawing with overlaps abroad. Part of the above-mentioned project is an exhibition activity, the publication of a professional publication, lectures andcontributions on a given topic, such as this one, within the conference Image / Frame / Space. The stated goal is not to perfectly map drawing in contemporary visual art, but to indicate a certain analysis focusing on artists born since the 1970s and works created since 2000. This is a generation that was led by conceptual artists at art colleges, against which, however, it has defined itself, with a greater sense of artistic material form, for which we classify them as post-conceptual art. The middle and upcoming generation of artists understands drawing as a classical medium, but at the same time subjects it to a reflection of the medium itself and an experiment that is inherent in contemporary art. Since antiquity, drawing has been perceived as a study tool and a cornerstone of art education. This is exacerbated by the advent of humanism and the term &quot;disegno&quot; in the Renaissance. Drawing has always served as an instrument of intimate, personal artistic gesture. Drawing loses the role of auxiliary and basic medium in part with the advent of rebellious modernity, and in the second half of the twentieth century, drawing acquires the position of an individual means of expression of a full, definitive art form. The text summarizes the definition of the medium of drawing, which offers artists freedom. By connecting the eye, hand and brain with the senses, the drawing gesture also gets into the drawing gesture, which I demonstrated on examples of experiments, which are across lines extending from the surface into space through process (David Böhm and Jiří Franta), movement (Markéta Jáchimová), gestures (Petra Herotová), performance (Jan Pfeiffer) and material (Juraj Gábor). I pointed out the liberation of the medium of drawing, which occurred in the second half of the last century and continues to this day. This is a moment of abandoning the traditional understanding that drawing is just an activity associated with pencil and paper. The main impulse for the conference PICTURE/FRAME/SPACE was considera-tion of the forms that bordering the visual image can take, both in the physical sense (frame) and in the conceptual and contextual sense (framing). That is, the hope was to find at least partial answers to the question of the image&apos;s po-sition in the contemporary art context. Another inspiration came, as has long been the subject of theoretical reflection, in going beyond (or disappearing) boundaries between individual artistic media, and thus the fact that the con-temporary so-called post-medial situation, spatial as well as perceptual fram-ing of the art work have transformed, along with its institutional acceptance and societal statute. The result is these thirteen texts from experts in the areas of art history, aesthetics and philosophy. They take note both of the relationship between image and frame in the narrow sense of the word and of the broader context, with its transforming understanding of the art work&apos;s spatial limits in various periods and types of art. The first grouping is of texts concentrating on the im-age as such, and questions of its ontology from a phenomenological perspec-tive where pictures are seen somewhere between being and non-being, of the frame as parergon, of its function as limit and boundary in relation to analysis of forms of expression, to genre conventions, and to the inter-iconic associa-tions of the image. This is also related to the issue of analyzing the relationship of the picture frame to the art work&apos;s function as representation, as well as the rejection of the frame with the arrival of abstraction and the neo-avant-garde. The second grouping then presents texts focused on framing and going beyond boundaries (of medium, of space, of context, and of function) in oth-er arts: drawing, architecture, Medieval art, photography, film, and dance, as demonstrated in analysis of specific works. The third section we might group as texts with regard to more general issues of the actual definition of art in connection with going beyond and breaching fixed frames, the issue of crit-ically interpreting the art work in confrontation with certain known inter-pretive theories, reflecting on Louis Marin&apos;s writings on utopia as a symbolic borderland, a gap between two boundaries...

Druh

D - Stať ve sborníku

CEP obor

—

OECD FORD obor

60401 - Arts, Art history

Projekt

—

Návaznosti

V - Vyzkumna aktivita podporovana z jinych verejnych zdroju

Rok uplatnění

2020

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název statě ve sborníku

Obraz / rám / priestor

ISBN

978-80-8189-037-6

ISSN

—

e-ISSN

—

Počet stran výsledku

16

Strana od-do

85-100

Název nakladatele

Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave

Místo vydání

Bratislava

Místo konání akce

Vysoká škola výtvarných umení v Bratislave

Datum konání akce

7. 11. 2019

Typ akce podle státní příslušnosti

EUR - Evropská akce

Kód UT WoS článku

—