Břežany. Kapitoly ze starších dějin obce

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F49777513%3A23330%2F19%3A43955999" target="_blank" >RIV/49777513:23330/19:43955999 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Břežany. Kapitoly ze starších dějin obce

Popis výsledku v původním jazyce

Předkládaná monografie se soustředí na dějiny obce Břežany v jihozápadních Čechách, respektive na vybrané kapitoly z jejích starších dějin. Po úvodním slovu starostky následuje krátká úvodní pasáž se stručným výčtem dosud vydaných publikací či dalších příspěvků k dějinám obce, které jsou v zásadě velmi skromné, samostatně se Břežanům věnovala pouze drobná publikace Zdeňky Řezníčkové Břežany. Střípky z dějin obce pod Slavníkem (2012). Kniha obsahuje deset hlavních kapitol (Poloha a charakter vsi, Panství Horažďovice a jeho fungování, Břežanské obyvatelstvo, Vztah poddaných a vrchnosti, Obec, Obživa, Náboženský život, Škola, Dědická praxe, Topografie Břežan do roku 1870). První z nich zasazuje Břežany do jejich přírodního okolí a kulturní krajiny. Nejbližší okolí Břežan je modelováno dvěma stěžejními krajinnými dominantami, vrchem Slavník a skupinou rybníků, přičemž poloha vsi na úpatí Slavníka zřejmě pronikla i do samotného místního jména – ves se rozkládá ve svahu obráceném na jižní stranu, tedy „v břehu“, jak zní staročeské označení pro kopec nebo svah. Samotné Břežany jsou vesnickou památkovou zónou a spolu s nedalekým Dobršínem zastupují pomyslné nejzápadnější výběžky jihočeského zděného domu ve stylu selského baroka. Břežany sice nebyly velikostně bezvýznamné, ale pravděpodobně již od svého vzniku byly součástí většího feudálního celku a nikdy se nestaly sídlem šlechtické rezidence. Dějiny Břežan se tak nutně protínají s nejbližším velkým sídlem – Malým Borem, ač podle všeho nebyly Břežany nedílnou součástí maloborského panství od samého počátku. Do psané historie vstupuje ves roku 1320, z následujících staletí však máme jen minimum informací. Roku 1515 jsou Břežany poprvé výslovně doloženy v majetku rodu Švihovských z Rýzmberka, kterému náležely až do doby pobělohorské. Roku 1622 bylo horažďovické panství odprodáno Adamovi ze Šternberka, po šternberské éře (do roku 1719) následovalo rychlejší střídání majitelů, od roku 1834 do konce vrchnostenské správy pak Horažďovice setrvaly v držení rodu Kinských. Ve druhé kapitole se autor věnuje i správnímu fungování horažďovického panství a režijnímu hospodaření vrchnosti, které zahrnovalo pivovarnictví, rybnikářství, poplužní dvory, mlýny i lesy. V další části se pozornost autora zaměřila na břežanské obyvatelstvo. Údaje o počtu domů a obyvatel až do poloviny 19. století narážejí na limity dobových sčítání a statistik, nicméně například roku 1677 Břežany čítaly 144 osob zpovědního věku. V roce 1814 zde žilo 492 katolíků a 4 Židé, roku 1826 již celkem 578 obyvatel, díky čemuž byly Břežany druhou nejlidnatější vsí horažďovického panství. V roce 1853 se dosáhlo historického maxima 761 obyvatel. Vyvíjel se i počet domů – od nejstaršího výčtu uvádějícího 27 selských gruntů (1547) přes 52 obytných stavení v roce 1770 až k číslu 92 domů v roce 1846. Autor se v kapitole o obyvatelstvu zaměřuje i na břežanské katastrofy, na sociální rozvrstvení obyvatel (sedláci, chalupníci, bezzemci, neusedlí), zmiňuje i marginalizované skupiny a osoby (žebráci a žebračky, Židé, „padlé“ ženy). Následně se autor věnuje vztahu Břežanských a vrchnosti, rozebírá detailně záležitosti jejich platebních povinností vůči vrchnosti, roboty a kontribuce (daně), jeho pozornost se soustředí i na konflikty poddaných s vrchností. Kapitola Obec se pak zaměřuje na obecní zřízení, v němž hráli ústřední roli majitelé selských usedlostí a kterému náleželo spravování obecních pozemků a vesnická samospráva. Prostředníkem mezi obcí a vrchnostenskou mocí byla funkce rychtáře doložená v Břežanech na konci 17. století. Charakteristika břežanské obce by nebyla úplná bez obecních zaměstnanců, k nimž náleželi obecní pastýř, kovář či hajný. V další části je věnována pozornost obživě břežanského obyvatelstva, soustředí se tak například na kvality a vlastnosti zdejší půdy (obecně není vhodná pro náročnější obilniny, hodí se spíše na pěstování brambor), nechybí přehledná tabulka zachycující počty dobytka chovaného v poddanských usedlostech. Předmětem další kapitoly je náboženský život břežanských obyvatel, věnuje se místním farářům, farnímu obročí, záduší a sakrálním stavbám. Samotné Břežany neměly farní kostel a obyvatelé tak docházeli do kostela sv. Máří Magdaleny v Malém Boru. Maloborská farnost prodělala poměrně složitý vývoj – jednalo se o konglomerát vytvořený z několika středověkých farností, z nichž nejstaršího původu byla farnost při kostele sv. Klimenta na Práchni. Pozornost se v této části publikace soustřeďuje i na dvě místní kaple, z nichž zajímavou historii má především památkově chráněná barokní stavba zasvěcená sv. Anně – stojí nedaleko vsi v lesíku, v jejím sousedství pak najdeme i studánku a památnou lípu. Farnost zajišťovala i základní vzdělání vesnických dětí (viz následující kapitola Škola), kantoři jsou v matrikách Malého Boru doloženi již od roku 1670. V Břežanech byla škola založena až v závěru 19. století. Po exkurzu do problematiky dědického práva a jeho uplatňování na konkrétních místních příkladech (základním pramenem byl dochovaný soubor pozemkových knih) přichází na řadu kapitola nejobsažnější, tvořící většinu textu knihy – Topografie Břežan do roku 1870. Tato část vychází z podrobné excerpce maloborských a hradešických matrik, gruntovních knih horažďovického panství a vybraných pramenů celozemské povahy (desky zemské, katastry). Záhlaví tvoří známá jména usedlostí seřazená chronologicky podle doby užívání, následuje základní stavebněhistorické zhodnocení, přehled držitelů z pramenů evidenční povahy, výčet osob přítomných v objektu podle soupisu duší v roce 1836 a konečně samotný dějinný vývoj. Detailně jsou tak popsány starší dějiny zhruba stovky břežanských stavení. Monografii doplňuje bohatý poznámkový aparát, resumé v anglickém jazyce, seznam tabulek, seznam vyobrazení, seznam použitých zkratek a seznam pramenů a literatury.

Název v anglickém jazyce

Břežany. Chapters from the early history of the village

Popis výsledku anglicky

The submitted monograph focuses on the history of the village of Břežany in south-west Bohemia, and specifically on selected chapters in its early history. The foreword by the mayor is followed by a short introductory passage giving a brief list of previously published books or other materials on the history of the village, a rather short list with only one small publication issued solely about Břežany by Zdeňka Řezníčková, Břežany. Střípky z dějin obce pod Slavníkem (2012). The book contains ten main chapters (Location and Nature of Village, Estate of Horažďovice and its Operation, Břežany Population, Relationship between Peasants and Lords, Village, Livelihood, Religious Life, School, Inheritance Practices, Březany Topography to 1870). The first of these places Břežany within its natural environment and cultural landscape. Břežany’s closest surroundings are modelled through two key dominating features of the landscape – the hill Slavník and a group of fishponds, with the village’s position at the foot of Slavník likely influencing its very name – the village is spread out across the south side of the slope – or at the “břeh”, which is the old Czech term for a hill or slope. Břežany itself is a village reservation zone, and with nearby Dobršín forms the notional western tip of the South Bohemian style of brick house known as Rural Baroque (selské baroko). Although Břežany was not insignificant in size, it is likely that since it was founded it was a part of a larger feudal unit and never became the seat of the lord’s residence. Thus the history of Břežany necessarily overlaps with the closest large such seat – Malý Bor, although it would seem that Břežany was not an integral part of the Malý Bor estate from the beginning. The village enters written history in 1320, but we have very little information about it over the subsequent centuries. In 1515, Břežany is first mentioned expressly as being the property of the House of Švihovský of Rýzmberk, in whose property it remained until the post-White Mountain period. In 1622, the Horažďovice estate was sold to Adam of Šternberk, while the Šternberk era (to 1719) was followed by rapid changes in owner, with Horažďovice remaining in the possession of the House of Kinsky from 1834 to the end of the period it was administered by the nobility. In the second chapter, the author looks at the administration of the Horažďovice estate its management by the lords, which incorporated brewing, fishing, farming, milling and forestry. In the next section, the author’s attention turns to the population of Břežany. Until the mid-19th century, data on numbers of buildings and the population come up against the limits of censuses and statistics at the time, however in 1677, for example, Břežany comprised 144 people of adult age. In 1814, 492 Catholics and 4 Jews lived there, and in 1826 the total population was 578 making Břežany the second most populous village in the Horažďovice estate. In 1853, the population reached a historic maximum of 761 people. The number of houses grew too – from the oldest list giving 27 rural farmsteads (1547) through 52 residential buildings in 1770 to 92 houses in 1846. In the chapter on the population, the author also focuses on Břežany disasters, the social classes of the population (peasants, cottage-dwellers, landless, itinerants), and also mentions marginalised groups and people (beggars, Jews, “fallen women”). The author subsequently looks at the relationship between the Břežany population and its lords, looks in detail at the affairs of their payment obligations towards the lords, corvée and contributions (taxes), with attention also focused on conflicts between the tenants and the lord. The chapter Village then looks at the municipal system, in which the owner of the farmhouses played a central role, responsible for administering the village land and village governance. The Vogt was a mediator between the village and the lord, this position documented in Břežany at the end of the 17th century. The character of Březany village would not be complete without village employees, who included the village herdsman, blacksmith and gamekeeper. The next section focuses on livelihood of the Břežany population, looking, for example, at the quality and properties of the soil (generally unsuitable for more demanding cereals; more suitable for growing potatoes), and also including a clear table laying out the number of cattle raised in peasants’ farms. The subject of the next chapter is the religious life of the Břežany population, looking at the local priests, parish benefice, church funds and religious buildings. Brežany did not have a parish church, and so citizens visited the Church of St Mary Magdalene in Malý Bor. The Malý Bor parish underwent quite a complex development – it was a conglomerate comprised of a number of mediaeval parishes, the oldest of which was the parish at the church of St Clement in Prácheň. In this part of the book, attention is also paid to two local chapels, of which the listed Baroque chapel consecrated to St Anna has an interesting history – it stands near the village in a wood, with a well and a protected lime tree in its vicinity. The parish also provided a basic education to village children (see the subsequent School chapter), with teachers recorded in Malý Bor records from 1670. The school in Břežany was founded at the end of the 19th century. After an excursion into the issue of inheritance rights and their application using specific local examples (the principal source a preserved set of land books), it is the turn of the largest chapter comprising most of the text of the book – Břežany Topography to 1870. This section is based on a detailed excerpt from the Malý Bor and Hradešice registry offices, the farmhouse books of the Horažďovice estate and selected sources of region-wide nature (desky zemské, or Land tables, cadastral registries). The headers comprise the known names of farmhouses ordered chronologically according to period of use, followed by a basic historical assessment of the construction, a summary of owners from records, a list of people present in the building according to the libri status animarum (or “soul descriptions”) of 1836 and finally the history of the building itself. Thus the older history of around a hundred Břežany buildings is described in detail. The monograph comes with extensive notes, a summary in English, a list of tables, a list of images, a list of abbreviations used and a list of sources and bibliography.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2019

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-261-0865-8

Počet stran knihy

427

Název nakladatele

Západočeská univerzita v Plzni

Místo vydání

Plzeň

Kód UT WoS knihy

—