Soumrak samurajů. Válka, velmoci, revoluce a vznik moderního Japonska (1850–1880)

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F49777513%3A23330%2F24%3A43972209" target="_blank" >RIV/49777513:23330/24:43972209 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Soumrak samurajů. Válka, velmoci, revoluce a vznik moderního Japonska (1850–1880)

Popis výsledku v původním jazyce

Restaurace Meidži byla pravděpodobně nejdůležitější událostí v japonských dějinách. Po téměř 700 letech vlády samurajů v Japonsku byla jejich moc během několika bouřlivých let zlomena a země vykročila do moderní éry svých dějin. Od počátku 17. století vládl v Japonsku šógunát rodu Tokugawa v rámci systému bakuhan, v němž centrální správa dohlížela na více než 250 poloautonomních domén. Tokugawské bakufu stálo na třech pilířích moci - schopnosti kontrolovat jednotlivé daimjóy, vojenské převaze a výsadě přijímat celostátní politická rozhodnutí. Ke třetímu z nich patřilo vedení zahraniční politiky japonských ostrovů. Koneckonců titul Sei Taišógun doslova znamenal &quot;vrchní velitel expedičních sil proti barbarům&quot; on a jeho režim byli tedy zodpovědní za ochranu země před jakoukoli zahraniční hrozbou. Šógunát po staletí praktikoval politiku uzavřené země (sakoku), která byla zahájena kvůli evropské hrozbě a možným rozvratným účinkům šíření křesťanství. Ačkoli se Sakoku nepraktikovalo tak striktně vůči sousedním zemím, izolovalo Japonsko od Západu s drobnou výjimkou holandské obchodní stanice na Dedžimě v Nagasaki. Politika uzavřené země se stala jedním ze základních kamenů tokugawského bakufu. Její základy se však od konce 18. století začaly hroutit. Ruská expanze na Sibiři a snahy o sjednání obchodní smlouvy představovaly pro izolacionistickou politiku vážnou výzvu. První ruskou misi se podařilo odmítnout, ale svět kolem Japonska se rychle měnil. Expanze evropských mocností do Asie, porážka dynastie Čching Brity a rostoucí význam severního Pacifiku pro americké a britské velrybářství přivedly Japonsko do centra soupeření velmocí na Dálném východě. Rusové, Američané, Francouzi a Britové uvažovali o možnosti otevřít japonské přístavy pro své lodě a obchod.Tato vnější hrozba přišla pro Japonsko v nejhorší dobu. Hospodářský rozmach v 17. století se zpomalil a v 18. století upadl do stagnace. Dlouhé období míru oslabilo privilegovanou třídu samurajů závislou na fixních důchodech poskytovaných jejími pány. Opovrhovaná třída obchodníků profitovala ze vzestupu peněžního hospodářství a vytvoření skutečně národního trhu. Po dlouhá desetiletí se jednotlivé feudální domény stávaly závislými na půjčkách a mnoho samurajů se v důsledku inflace a snahy udržet si životní úroveň zadlužilo a zchudlo. Ústřední vláda se marně snažila řešit problémy vojenské třídy. Hospodářská krize a velký hladomor Tenpó ve 30. letech 19. století tyto problémy ještě prohloubily. Vojenský režim byl proto vystaven hluboké domácí krizi, když se velmoci vážně zajímaly o otevření země. Více než dvě století míru si vybrala svou daň. Bojový duch samurajů upadal a Japonsko nereflektovalo převratné změny ve vojenské technice a schopnostech Západu. Ačkoli se v průběhu 19. století stala populární tzv. holandská studia, jejich praktické využití bylo omezeno pouze na specifické oblasti a centrální úřady pohlížely na zastánce západní vzdělanosti s hlubokým podezřením. Vojensky nepřipravené a ekonomicky slabé Japonsko bylo na výzvu Západu špatně připraveno.Perryho expedice z let 1853-1854 sice nebyla tak významným průlomem, jak je někdy prezentováno. Otevření japonských přístavů nejprve pro Američany a velmi rychle i pro Brity a Rusy nicméně vytvořilo podmínky pro podepsání souboru nerovných smluv v roce 1858, které otevřely Japonsko západnímu světu. Tyto důležité události měly významný vliv na japonskou vnitřní politiku. Vojenská slabost tokugawského bakufu se jasně projevila jeho neschopností bránit Japonsko proti zahraniční hrozbě. Jeho ústupky vůči cizincům podnítily rozhodný odpor uvnitř země. Snaha o jeho potlačení vyvolala rozhodný odpor mnoha samurajů a některých mocných daimjóů z třídy tozama. Závažnější pro vládu v Edu byl silný nesouhlas císařského dvora v Kjótu s otevřením země. Osoba císaře a myšlenka obnovení jeho politické moci jako prostředku k vyhnání &quot;barbarů&quot; se staly bodem sjednocení nespokojených samurajů, kteří se připojili k hnutí sonnó džói. Mnozí z jeho stoupenců byli hluboce zasaženi prohlubující se hospodářskou krizí způsobenou přílivem zahraničního zboží a rozdílným kurzem zlata a stříbra na domácím a mezinárodním trhu. Následná spirála inflace vyvolala nepokoje po celém Japonsku. Následující léta období bakumacu se vyznačovala rostoucí politickou agitací a násilím namířeným proti šógunátu a cizincům. Zavraždění tiróa Ii Naosukeho snížilo prestiž centrální vlády. Mnohem závažnější však byly útoky proti cizincům, kterých se dopouštěli stoupenci hnutí sonnó džói. Některé z nich vyvolaly vážné diplomatické konflikty mezi velmocemi a tokugawským šógunátem, který se ukázal neschopným takovým útokům zabránit. Hnutí sonnó džói však dostalo významnou ránu, když zahraniční flotily prokázaly západní vojenskou převahu při svých trestných výpravách proti panstvím Satsuma a Čóšú. Jejich představitelé si náhle uvědomili, že jejich cíl vyhnat cizince je zcela nereálný, a mnozí z nich přijali myšlenku reformy podle západního vzoru. Jejich nepřátelství vůči bakufu nicméně rostlo.Tento vývoj byl silně ovlivněn politikou západních mocností v Japonsku. Zejména změna britské politiky, která nedůvěřovala šógunátu a považovala reformátory v jihozápadním Japonsku za možné spojence, se ukázala jako klíčová pro budoucí úspěch protišógunátní koalice. Na druhé straně bakufu usilovalo o reformy, zejména poté, co Tokugawa Jošinobu nastoupil na post šóguna. Kvůli neochotě Britů však ve svém modernizačním úsilí stále více závisel na podpoře Francie. Japonské vnitřní problémy se proto začaly velmi silně propojovat s mezinárodní politikou a soupeřením velmocí na Dálném východě. Následný politický boj v Japonsku se soustředil na problém, která strana získá převahu a bude určovat budoucnost země. Šógun čelil rostoucí opozici tím, že se vzdal svých pravomocí ve prospěch císaře. Jeho plán na vytvoření nové vlády soustředěné kolem jeho osoby však zmařil převrat v lednu 1868. Tuto událost, později nazvanou restaurace Meidži, iniciovali zástupci Sacumy, Čóšú a dalších domén, které podpořilo několik klíčových osobností z okolí nového mladého císaře Mucuhita. Snahy šógunových stoupenců čelit tomuto kroku vojenskou silou byly zmařeny v bitvě u Toby a Fušimi. Tato událost zahájila tzv. bošinskou válku, během níž byly domény podporující starý vojenský režim poraženy nově nastolenou císařskou vládou. Její představitelé si byli vědomi, že jedním z rozhodujících aspektů pro získání legitimity je uznání ze strany velmocí. Během konfliktu proto vynaložili veškeré úsilí, aby zajistili dodržování všech dříve podepsaných smluv, a prokázali, že dokáží kontrolovat a potlačit všechny proticizinecké nálady. Tyto faktory silně přispěly ke konečnému vítězství císařských sil a nastolení nového režimu v Japonsku.Po porážce zbytků stoupenců Tokugawů zahájili představitelé nové vlády řadu reforem, jejichž záměrem bylo modernizovat Japonsko a zajistit jeho vnější bezpečnost. Jejich cílem se stalo vytvoření centralizovaného moderního státu pod heslem &quot;bohatá země a silná armáda&quot; (fukoku kjóhei). Aby toho dosáhli, začali v Japonsku odstraňovat pozůstatky feudalismu. Rozhodujícím aspektem tohoto procesu bylo zrušení systému domén a jeho nahrazení centrálně řízenými prefekturami. Tímto způsobem si vláda zajistila přímou kontrolu nad zemí. Jejím dalším cílem bylo vytvořit silnou armádu, s jejíž pomocí by bylo Japonsko zabezpečeno proti případné zahraniční intervenci. Reformní úsilí však brzdily vážné finanční potíže, s nimiž se museli představitelé císařské správy vyrovnávat. Jedním z hlavních problémů bylo břemeno samurajských důchodů, které po zrušení feudálních domén přešlo na vládu. Přestože většina politiků z období Meidži pocházela ze samurajského prostředí, většina z nich si uvědomovala, že vojenská třída je reliktem minulosti, který je třeba odstranit, pokud chtějí uskutečnit své reformní cíle. Navíc je osobní kontakt se Západem během Iwakurovy mise v letech 1871-1873 přesvědčil o nutnosti zavést rozsáhlé změny v japonské politice, hospodářství a společnosti. Snaha o zrušení samurajských privilegií a platů však vyvolala několik velkých povstání. Nejvýznamnější z nich přerostlo v krvavou občanskou válku. Porážka tohoto povstání znamenala konec samurajské éry v Japonsku. Ještě, než k této události došlo, zahájili státníci Meidži řadu hlubokých reforem, které měly Japonsko přivést do moderní doby. Porážka samurajů znamenala, že se jejich snaha setká s úspěchem, i když to bude bolestný proces, který bude mít významný dopad na budoucnost Japonska.

Název v anglickém jazyce

Twilight of the Samurai. War, Great Powers, Revolution and the Emergence of Modern Japan (1850-1880)

Popis výsledku anglicky

The Meiji Restoration was arguably the most important event in Japanese history. After almost 700 years of warrior rule in Japan was broken in a few tumultuous years, and the country set out into the modern era of its history. Since the beginning of the 17th century, Japan was governed by the Tokugawa shogunate under the Bakuhan system, in which the central administration supervised more than 250 semi-autonomous domains. The Tokugawa bakufu stood on three pillars of its power – the ability to control the individual daimyos, its military superiority, and its privilege to make nationwide political decisions. The third of these included the leadership of the foreign policy of the Japanese Islands. After all, the title of Sei Taishogun literally meant “Commander-in-Chief of the Expeditionary Force Against the Barbarians” he and his regime were therefore responsible for protecting the land from any foreign threat. For centuries the shogunate practiced a policy of a closed country (Sakoku), which was initiated due to a perceived European threat and the possible subversive effects of the spread of Christianity. Though Sakoku was not so strictly practiced against neighboring countries, it isolated Japan from the West with a tine exception of the Dutch trading post on Dejima in Nagasaki. The policy of the closed country became one of the cornerstones of the Tokugawa bakufu. However, its foundation started to crumble since the end of the 18th century. The Russian push through Siberia and its efforts to negotiate a trade treaty posed a serious challenge to the isolationist policy. The first Russian mission could be turned down, but the world around Japan was changing rapidly. The expansion of the European powers into Asia, the defeat of the mighty Quing Empire of China by the British, and the increasing importance of the Northern Pacific for the American and British whaling industry brought Japan into the orbit of the Great Powers rivalry in the Far East. Russians, Americans, French, and British thought about the possibility of opening Japanese ports for their ships and trade.This external threat came at the worst time for the Tokugawa bakufu. The economic boom of the 17th century slowed down and faded into stagnation in the 18th century. The long period of peace weakened the privileged samurai class depending on the fixed stipends provided by its lords. The despised merchant class profited from the rise of the monetary economy and the creation of a truly national market. Decade by decade, the individual feudal domains became dependent on loans, and many of the samurai fell into debt and poverty due to the inflation and their effort to maintain their standard of living. The central government tried vainly to address the problems of the warrior class and did even lesser to amend its declining martial spirit. The economic crisis and the Great Tenpō famine in the 30s of the 19th century aggravated these problems even more. The military regime was therefore challenged by a deep domestic crisis when the Great Powers took a serious interest in opening the country even against its whishes and a determined opposition of many of its representatives against such a move. However, more than two centuries of peace took their toll. The martial spirit of the samurai declined, and Japan did not reflect the revolutionary changes in military technology and capacity of the West. Although the so-called Dutch studies became popular during the 19th century, their practical use was limited to specific fields only, and the proponents of Western learning were looked upon with deep suspicion by central authorities. Militarily unprepared and economically weak, Japan was ill-prepared to meet the challenge of the West.Although the Perry expedition of 1853–1854 was not such a significant breakthrough as it is sometimes presented. The opening of Japanese ports firstly for the Americans and very quickly for the British and Russians created conditions for signing the set of unequal treaties in 1858, which opened Japan to the Western world. These important events had a significant effect on Japanese domestic policy. The military weakness of the Tokugawa bakufu was clearly demonstrated by its inability to defend Japan against a foreign threat. Its concessions towards the foreigners ignited a determined opposition inside the country. The effort to quell it provoked a determined resistance among many samurai and some of the powerful outside tozama domains. More serious for the government in Edo was strong disapproval of the Imperial Court in Kyoto to the country’s opening. The person of the Emperor and the idea of restoring his political powers as a means to expel the “barbarians” became a rallying point of the disaffected samurai who joined the sonnō jōi movement. Many of its adherents were deeply affected by the deepening of the economic crisis caused by the influx of foreign goods and different exchange rates of gold and silver on the domestic and international markets. The ensuing spiral of inflation caused unrest all-around Japan. The following years of the Bakumatsu Period were characterized by growing political agitation and violence directed against the bakufu and foreigners. The murder of the bakufu tairo Ii Naosuke diminished the prestige of the government. However, more serious were anti-foreign attacks committed by the adherents of sonnō jōi. Some of them caused severe diplomatic conflicts between the Great Powers and the Tokugawa bakufu, which had proven incompetent to prevent such attacks. The sonnō jōi movement was, however, dealt a significant blow when the foreign fleets demonstrated Western military superiority in their punitive expeditions against the domains of Satsuma and Chōshū. Their representatives abruptly realized that their goal to drive the foreigners away was quite unrealistic and many of them accepted the idea of reform according to the Western model. Their animosity towards the bakufu was nevertheless increasing.This development was strongly influenced by the policy of the Western powers in Japan. Especially the change in the British policy, which distrusted the shogunate and viewed the reformers in southwestern Japan as possible allies, proved crucial to the future success of the anti-shogunate coalition. On the other hand, the bakufu strived for reform, especially after Tokugawa Yoshinobu acceded to the post of shogun. However, due to the British reluctance, it increasingly depended on the French support in its efforts. The Japanese internal problems, therefore, became very strongly connected to international politics and the rivalry of the Great Powers in the Far East. The ensuing political struggle in Japan was centered on the problem of which side would gain the upper hand and shape the country’s future. The shogun countered the growing opposition by relinquishing his powers to the Emperor. However, his plan to form a new government centered around his person was thwarted by a coup in January 1868. This event, later called the Meiji Restoration, was initiated by the representatives of Satsuma, Chōshū, and other domains supported by several key personalities from the surrounding of the new young Emperor Mutsuhito. The efforts of the shogun’s supporters to counter this move by military force were soundly defeated during the battle of Toba-Fushimi. This event started the so-called Boshin war, during which the domains supporting the old military regime were vanquished by the newly established Imperial government. Its representatives were aware that one of the critical aspects of gaining legitimacy was recognition by the Great Powers. During the conflict, they, therefore, made every effort to ensure that they would observe all previously signed treaties and demonstrated that they could control and subdue all anti-foreign sentiments. These factors strongly contributed to the eventual victory of the Imperial forces and the establishment of a new pollical regime in Japan.After the defeat of the remnants of the Tokugawa supporters, the new government’s leaders initiated a series of reforms intending to modernize Japan and ensure its external security. Their goal became the creation of a centralized modern state under the slogan of a “rich country and strong military” (fukoku kyōhei). To achieve it, they started removing the remnants of feudalism in Japan. The critical aspect of this process was abolishing the domain system and its replacement by centrally controlled prefectures. In this way, the government ensured its direct control over the country. Its next goal was to create a strong military with which Japan would be secured against possible foreign intervention. However, the reform effort was hampered by serious financial difficulties with which the Imperial administration leaders had to cope. One of the main problems was the burden of the samurai stipends, which became the government’s responsibility after the dissolution of the feudal domains. Although most of the Meiji politicians came from the samurai background, most realized that the warrior class was a relic of the past that had to be removed if they wanted to realize their reform aims. Furthermore, their personal contact with the West during the Iwakura Mission of 1871–1873 convinced them of the necessity to introduce sweeping changes in Japanese politics, economy, and society. However, the drive to abolish the samurai privileges and salaries sparked several major rebellions. The most significant of them in Satsuma turned into a bloody civil war. The defeat of this uprising brought the end of the samurai era in Japan. However, even before this event happened, the Meiji statesmen initiated a series of profound reforms to bring Japan to the modern era. The defeat of the samurai meant that their effort would meet with success, although it would be a painful process that had a significant impact on the future of Japanese history.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2024

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-278-0189-3

Počet stran knihy

796

Název nakladatele

Epocha

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS knihy

—