Náhrobek a pomník jako úloha moderního architekta: Sepulkralia v díle Ladislava Machoně z let 1915–1949

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F60461071%3A_____%2F16%3AN0000101" target="_blank" >RIV/60461071:_____/16:N0000101 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Náhrobek a pomník jako úloha moderního architekta: Sepulkralia v díle Ladislava Machoně z let 1915–1949

Popis výsledku v původním jazyce

Architekt Ladislav Machoň (1888–1973) proslul ve 20. a 30. letech především jako památkový architekt a jako dlouholetý zaměstnanec a následně spolupracovník Jana Kotěry. Po Kotěrově vzoru se snažil široce uplatnit i v oborech designu (jeho doménou se stala vedle scénografie i typografie v architektuře) a marginálnějších tématech architektury, jako byly právě sepulkrálie. Stejně jako Kotěrovi zajistily zakázky tohoto druhu část obživy v architektům nepříznivých dobách, jako byla první io druhá světová válka. Ve svých návrzích sepulkrálií se nejprve Machoň, stejně jako v té době Kotěra, přiublížil kubistickému tvarosloví. Jeho experimenty s polygonálními a krystalickými formami ukazují návrhy hrobu Augustina Křivánka v Jevíčku ze sprna až listopadu 1915. Kubistickému tvarosloví se ale přiblížil už v soutěžním návrhu na Žižkův pomník na Vítkově z roku 1913, vytvořený společně s Jaroslavem Horejcem, kde se kubismus stal kanonickým jevem. Kubistické tvarosloví dosáhlo v machoňových sepulkrálicích vrcholu na hrobu Cyrila Pecivála z roku 1915. Po válce se Machoň sepulkráliím věnoval až přibližně od poloviny 20. let, kdy zcela opustil formalismy a pietní místo komponoval polde architektonických, ale i scénografických pravidel hmotové skladby. Machoňovi se v řadě zakázek vztahoval i ke klasický proporcím a prvkům (sloupkům, jejich kanelování, symetrii atd.). Asi nejvýznamnější zakázky byly ty z přelomu 20. a 30. let (mezi nimi i hrobka odiny Pernerovy a Machoňovy, kde je pochován sám Machoň) a z doby druhé světové války, kdy hrob či hrobku Machoň nabídl klientům, pro něž řešil zakázky jiného charakteru, což byl případ hrobu rodiny Rudolfovy nebo Chramostovy. Mezi nejkomplikovanější návrhy patřily takové, které měly maximálně reprezentační charakter a byly na exponovaném místě – pro starostu Vladimíra Mazuru v Žamberku nebo pro vrcholového politika Vladimíra Fáčka na Vyšehradě. Navrhoval i pro židovskou klientelu, které se překrývala i s klientelou ze zednářských kruhů (např. osobností malíře Alfreda Justitze). Poslední soukromé hroby navrhoval Machoň na konci 50. let. Machoň navrhoval i urnové stély (Olšanský hřbitov, Vinohradský hřbitov) i samotné urny (klasicizující návrhy z roku 1919). Navrhl architektonické řešení pohřbů významných osobností – politika Kamila Krofty nebo spisovatele Aloise Jiráska.

Název v anglickém jazyce

Tombstone and monument as the role of a modern architect: Sepulchralia in the work of Ladislav Machoň from 1915–1949

Popis výsledku anglicky

Ladislav Machoň (1888–1973) became famous in the 1920s and 1930s mainly as a monument architect and as a long-term employee and subsequently colleague of Jan Kotěra. He first approached Cubist shapes and forms in the designs of sepulchral works. The designs of the tomb of Augustin Křivánek in Jevíčko from 1915 show experiments with polygonal and crystal-like forms, but he had used Cubist shapes already in the competition design for Žižka’s Monument on Vítkov from 1913, created along with Jaroslav Horejc. He then reached his peak in the tomb of Cyril Pecivál from 1915. After the war, Machoň abandoned formalism and composed the memorial site according to the architectural and stag design rules of material configuration. In a number of commissions, also classical proportions and elements were used. The most significant commissions may have been at the turn of the 1920s and 1930s (they include the small tomb of the family of the Perners and Machoňs, where he himself is buried) and from the time of World War II, when Machoň offered clients a tomb or small tomb for which he resolved commissions of another character, which was the case of the tomb of the family of the Rudolfs or Chramosts. The most complicated designs included also such, which had the most representative character and were on an exposed location – for the mayor Vladimír Mazura in Žamberk or for the top politician Vladimír Fáček at Vyšehrad. He also designed for Jewish clientele, which overlapped also with the clientele from the Free Mason circles (e.g. the persona of the painter Alfred Justitz). Machoň designed the last private tombs at the end of the 1950s. Machoň also designed urn steles (Olšany Cemetery, Vinohrad Cemetery) as well as urns themselves (Classicizing designs from 1919). He proposed the architectural resolution of the funerals of important people – the politician Kamil Krofta or the writer Alois Jirásek.

Druh

C - Kapitola v odborné knize

CEP obor

—

OECD FORD obor

60401 - Arts, Art history

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2016

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název knihy nebo sborníku

Epigraphica et Sepulcralia VI.

ISBN

978-80-86890-95-1

Počet stran výsledku

20

Strana od-do

210-230

Počet stran knihy

347

Název nakladatele

Ústav dějin umění, AV ČR, v. v. i.

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS kapitoly

—