Pražský hrad na cestě ke komunistické utopii (1948−1968)

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F60461071%3A_____%2F19%3AN0000044" target="_blank" >RIV/60461071:_____/19:N0000044 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://www.umprum.cz/web/cs/nakladatelstvi/odborna-literatura-monografie/prazsky-hrad-na-ceste-ke-komunisticke-utopii-1948-1968-8487" target="_blank" >https://www.umprum.cz/web/cs/nakladatelstvi/odborna-literatura-monografie/prazsky-hrad-na-ceste-ke-komunisticke-utopii-1948-1968-8487</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Pražský hrad na cestě ke komunistické utopii (1948−1968)

Popis výsledku v původním jazyce

Kniha se zabývá Pražským hradem a jeho krátkodobými a dlouhodobými architektonickými úpravami a vývojem výstavního programu v jeho areálu v rozmezí let 1948 až 1968. Zaměřuje se především na projekty – ať už realizované či neuskutečněné –, které byly plánovány s ambicí formovat veřejné mínění, politicky vzdělávat občany a ovlivňovat jejich hodnoty a estetický vkus. Sleduje snahy prezidenta, jeho kanceláře a vedení KSČ o proměnu areálu Pražského hradu ve spolupráci s předními vědci, umělci a architekty, a to takovým způsobem, aby se mohl podílet na výchově nového člověka, který měl v Československu vybudovat komunismus. Z tohoto důvodu jsem zvolila časový rámec, začínající nástupem Klementa Gottwalda do funkce prezidenta v červnu 1948 a končící rozpuštěním komise pro hradní úpravy v říjnu 1968. Text zkoumá složitý systém vztahů mezi politikou a ideologií na jedné straně a uměním a architekturou na straně druhé. Volně přitom vychází z definice totalitárních a post-totalitárních režimů politologa Juana J. Linze, aby s její pomocí probádal souvislosti mezi proměnami politického režimu v Československu a úpravami Pražského hradu, sídla prezidenta, místa schůzí KSČ a tradičního prostoru státní moci v Českých zemích a posléze v Československu. V období let 1948 až 1953 byl Pražský hrad chápán především jako sídlo prezidenta a místo státní reprezentace a veřejnosti byl z větší části uzavřen, sloužil však jako jeden ze symbolů, který měl KSČ pomoci získat legitimitu. Rekonstrukce sledovaly směr naznačený již během působení Edvarda Beneše a meziváleční hradní architekti Pavel Janák a Otto Rothmayer ve svých funkcích působili i nadále. Jízdárna Pražského hradu se stala významným výstavnickým centrem a hostila bienální přehlídky současného umění. V pozdějších letech se na tuto tradici navázalo výrazným rozšířením výstavní činnosti i do dalších částí hradního areálu. Zaměstnancům Kanceláře prezidenta republiky se dařilo postupně prosazovat přijetí řady legislativních opatření, díky kterým kancelář získala pod svou správu veškeré stavby v areálu a řídila tak jejich rekonstrukce, měla na starosti památkovou péči a vliv vedoucích jejích odborů sahal daleko za hranice hradního komplexu. Po roce 1953 začalo období otevírání Hradu, zaměřené hlavně na prostory Starého paláce, pod vedením Umělecké a historické rady Kanceláře prezidenta republiky, v níž zasedali odborníci, především z řad historiků, archeologů a historiků umění. Na Pražský hrad začalo být nahlíženo jako na potenciální prostor aktivizace širokých mas, k níž měla sloužit především výstavní činnost. Po nástupu Antonína Novotného do funkce prezidenta byla roku 1959 založena Ideová rada pro úpravy Pražského hradu, komise, která měla řídit rozsáhlou stavební proměnu Pražského hradu navázanou na proklamované vybudování socialismu v Československu. Hrad se měl stát věčnou připomínkou tohoto úspěchu. Řada nově plánovaných muzeí, dům určený dětem a vyhlídková cesta zvaná Alej socialismu měly ovšem ještě vyšší ambici, a to výchovu nového komunistického člověka. Špatná organizace práce, nedostatek materiálu a pracovníků a neustálý spěch vedly k tomu, že naprostá většina zamýšlených úprav nebyla nikdy realizována. Významný podíl na tom však nesl i proces uvolňování v průběhu šedesátých let, který se odrazil ve složení Ideové rady a v mnoha případech přenesl myšlenkové těžiště z politické výchovy k praktickým potřebám. Text se zaměřuje rovněž na sledování projevů socialistického realismu a postupného prosazování modernismu v areálu Hradu a na proměny, ke kterým docházelo v době mezi vypsáním soutěže a realizací uměleckých děl, která mnohdy jen velmi volně reagovala na ideologicky přímočaré zadání.

Název v anglickém jazyce

Prague Castle on its Way to Communist Utopia (1948-1968)

Popis výsledku anglicky

This book deals with Prague Castle, its short-term and long-term architectural modifications, and the development of exhibition activities on its grounds between 1948 and 1968. It primarily focuses on projects, both realized and unrealized, that attempted to form public opinion, politically educate the public, and influence people’s values and aesthetic tastes. It follows the efforts of the president, his office, and the leadership of the Communist Party of Czechoslovakia (KSČ) to transform the Prague Castle complex in cooperation with leading scholars, artists, and architects so that this important space would contribute to shaping the new socialist person, the builder of Communism in Czechoslovakia. For this reason my study begins with Klement Gottwald’s taking office as president in June 1948 and ends with the disbanding of the Ideological Council for the Renovation of Prague Castle in October 1968. This text examines the complicated system of relationships between politics and ideology on one hand and art and architecture on the other. It draws loosely on political scientist Juan J. Linz’s definition of totalitarian and post-totalitarian regimes to help study the connections between the transformation of the political regime in Czechoslovakia and modifications to Prague Castle¬¬––the presidential residence, a KSČ meeting place, and the traditional seat of state power in the Czech lands and, later, Czechoslovakia. Between 1948 and 1953 Prague Castle was primarily viewed as the presidential residence and the seat of state power, and it was largely closed to the public. It was, however, one of the symbols that the KSČ used to gain legitimacy. Renovation work was conducted following a path that had already been hinted at under President Edvard Beneš; the interwar castle architects, Pavel Janák and Otto Rothmayer, continued to hold their earlier positions. The Riding School at Prague Castle became an important exhibition space and began hosting a biennale of contemporary art. In later years exhibition activities would expand greatly into other parts of the castle complex. The employees of the Office of the President of the Republic successfully advocated the adoption of a series of legislative measures that gave the office the authority to administer all buildings in the complex and to manage their renovation; it was also responsible for historic preservation. The influence of top managers within the office reached far beyond the walls of the castle complex. After 1953 the castle began opening up to the public, particularly the Old Royal Palace. This process was overseen by the Artistic and Historical Council of the Office of the President of the Republic, which consisted of experts, primarily historians, archeologists, and art historians. Prague Castle began to be viewed as a place that could potentially activate the masses, primarily through exhibition activities. In 1959, when Antonín Novotný was president, the Ideological Council for the Renovation of Prague Castle was founded. Its task was to manage the extensive physical transformation of Prague Castle to make sure it was in line with the goals of building socialism in Czechoslovakia. The castle was supposed to become an eternal reminder of socialist victory. Plans for several new museums, a building for children, and a sightseeing trail dubbed the Alley of Socialism suggested an even greater ambition, to shape the new communist person. Poor organization, a shortage of materials and workers, and constant haste meant that most of the planned modifications were never carried out. The liberalization of the 1960s also played a significant role. It was reflected in the composition of the ideological council. In many cases the ideological focus shifted from political education to practical needs. This text also explores manifestations of socialist realism and the gradual introduction of modernism in the castle complex as well as the changes that occurred once competitions for creating public artworks for the castle began being held. These works only very loosely reflected the ideological nature of the commissioning guidelines.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60401 - Arts, Art history

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2019

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-87989-80-7

Počet stran knihy

263

Název nakladatele

Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze

Místo vydání

Praha

Kód UT WoS knihy

—