Pragmalingvistické a sociopragmatické pohledy na vybrané komunikáty (nejenom) mediálního diskurzu

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15210%2F18%3A73591687" target="_blank" >RIV/61989592:15210/18:73591687 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Pragmalingvistické a sociopragmatické pohledy na vybrané komunikáty (nejenom) mediálního diskurzu

Popis výsledku v původním jazyce

Kniha je věnována pragmalingvistické a sociopragmatické analýze autentických (převážně) mediálních textů. Je rozdělena do tří oddílů. První samostatná kapitola Pragmatika diskurzních částic je věnována formě i funkci konkrétní skupiny vybraných výrazových prostředků – tzv. diskurzních částic,které napomáhají hladké a zdvořilé komunikaci, pro nerodilé mluvčí však často představují problém, a to v důsledku nedostatečné informovanosti o tom, jak je správně používat. Autorka zde řadí na základě funkčního a systémového přístupu k jazyku diskurzní částice do skupiny diskurzních ukazatelů, které slouží k regulaci diskurzu. Navržená charakteristika diskurzních částic a jejich místo v systému dalších komunikativně regulativních prostředků by měly přispět k lepšímu pochopení jejich fungování. Cílem druhé kapitoly Koncept tváře a možnosti vnímání zdvořilosti je popsat některé aspekty komplexního fenoménu tváře v rámci teorie zdvořilosti. V úvodní části se zvláštním přihlédnutím k literatuře německy psané autorka poukázala pomocí několika příkladů na práci komunikantů, respektive interaktantů s konceptem tváře během konkrétní komunikační události. Kapitola v úvodní části vychází z teoretických přístupů ke zdvořilosti a na ně navazuje popisem teorie tváře podle Goffmana. V této souvislosti byla pozornost věnována rituálním vzorcům potvrzujícím a rituálním vzorcům korektivním, na příklady navázalo obecnější pojednání k problematice managementu vztahů v interakci. V kapitole byli představeni i další autoři, již rozpracovali Goffmanův koncept tváře, následně byly diskutovány dva příklady interakcí, v nichž je sice tvář ohrožována, leč v rámci dané interakce toto ohrožení není považováno za nepřípustné, naopak se jeví být v daném kontextu vítanou aktivitou. Tímto se potvrzuje nejen směr novějších prací, jež hovoří o tom, že co je a není chápáno jako zdvořilé či nezdvořilé, záleží především na domluvě interaktantů, ale ukazuje se navíc, že ne ve všech sociálních skupinách a jejich konstelacích je zdvořilost v rámci dané komunikační situace kladena na přední místo při posuzování toho, co je či není v interakci přípustné. Na úvodní pasáže navazuje analýza konkrétní komunikační události, pro niž je záměrný útok na tvář provázený verbální agresí příznačný. Dílčí podkapitola Ohrožení tváře jako nástroj verbální agrese byla věnována komunikaci instrumentálně útočné, realizované v rámci politického diksurzu, konkrétně v předvolební prezidentské debatě. Účastníci komunikačního aktu se snažili ukázat svého komunikačního partnera v nepříznivém světle a pro dosažení tohoto cíle si zvolili strategii, pro niž je příznačná maximalizace poškození komunikačního partnera. Toto poškozující jednání bylo vždy záměrné, nejednalo se tedy o nezdvořilost „z nedostatku zdvořilosti“, ale o vědomě užitou strategii směřující k prosazení vlastní agendy a k poškození komunikačního partnera v nejrůznějších aspektech jeho identity. Poslední samostatná kapitola Kritické čtení psaných zpráv využívá při analýze mediálních komunikátů metody kritické analýzy diskurzu. Tato metodologie byla využita při kvalitativní analýze vybrané zprávy publikované v celoplošně vydávaném deníku vykazující evidentní snahu o diskriminaci a vyloučení vybrané etnické menšiny. Kritická analýza diskurzu primárně směřuje ke kvalitativnímu zhodnocení globálních i lokálních významů zodpovědně vybraných komunikátů, nověji byl ale tento přístup rozšířen i o kvantitativní, respektive korpusový výzkum. V dílčí kapitole Nástroje diskurzní a korpusové analýzy v komparaci polských a českých publicistických textů její autorka provedla kvantitativní analýzu mediálních textů věnovaných problematice migrační krize a souvisejícím diskuzím. Široké pojetí diskurzu jako komplexu zahrnujícího nejenom osobnost produktora a recipienta, ale také další okolnosti podmiňující proces kódování a dekódování umožnilo analyzovat komplexní komunikáty tvořené texty různých autorů spojených v rámci internetových diskuzí vznikajících v reakci na publikované zprávy. Srovnání textů zveřejněných na českých a polských zpravodajských webech ukázalo tematickou i argumentační provázanost obou diskurzů.

Název v anglickém jazyce

The Interdisciplinarity of Media Discourse: Pragmalinguistic and Sociopragmatic Approaches

Popis výsledku anglicky

The book is devoted to pragmalingvistic and sociopragmatic analysis of authentic (predominantly) media texts. It is divided into three sections. In the first individual chapter, Pragmatics of the discourse particles, attention is paid to the form and functions of a particular group of selected items of expression – to so-called discourse particles. This regulative units are not parts of the elementary structure of the message, the role they play in communication is important. They help to establish smooth and polite communication of native speakers of the Czech language. Foreign students often find them problematic since they are not well informed of their correct usage. In the chapter, the author adopts a functional and system-oriented approach to language and she includes discourse particles in the category of discourse indicators that serve as discourse regulators. The proposed characteristics of discourse particles and delimitation of their position in the system of other regulative means should contribute to better understanding of their functioning. The second chapter, The concepts of face and possibilities to perceive politeness tries to describe certain aspects of a complex phenomenon of face within the theory of politeness. In the opening part of the chapter, the author, observing namely literature written in the German language, used several examples in order to demonstrate how communicants, or rather interactants, use the concept of face in a particular event of communication. In its initial part, the chapter proceeds from theoretical approaches to politeness to the description of the theory of face according to Goffman. In this context, attention is paid namely to affirming and ritual corrective patterns and the presentation of examples is followed by a rather general comment on the issue of the management of interacting relations. In the chapter, other authors who elaborated Goffman’s concept of face. Subsequently, two instances of interaction were discussed in which the face is being menaced. Nevertheless, the threat is not felt as unacceptable within the particular communicative instances but rather as a refreshing activity. This seems to confirm the findings of some current linguistic studies suggesting that what is felt as polite or impolite depends on the agreement between the interactants. In addition, not in all social groups and their constellations politeness is regarded as one of the most significant aspects while considering what is and what is not acceptable in particular instances of communication. The initial passages are followed by the analysis of a particular communicational event in which the intentional threatening of a face is typically accompanied by verbal aggression. The section of the chapter entitled Threatening face as the means of verbal aggression was devoted to instrumentally aggressive communication, specifically to the political discourse of the debate preceding the presidential election. Participants of the communicative act strived to offer unfavourable image of their opponents; in order to reach this goal they chose the strategy that could cause their partner in communication maximum damage. This harmful effort was always intentional therefore it cannot be seen as impoliteness caused by “the lack of politeness” but as a deliberate strategy used in order to get one’s arguments through and to harm one’s partner in communication in various aspect of his/her identity. The final individual chapter, entitled Critical reading of written news uses the method of critical discourse analysis in the analysis of media communication. This methodology was used in the qualitative analysis of the news published in a nationwide daily; in the news, the effort to discriminate and exclude a particular ethnic minority is evident. Critical discourse analysis primarily aims to qualitative assessment of both global and local significance of carefully chosen texts. This method was subsequently enhanced by quantitative analysis carried out with the use of the language corpora. In the chapter entitled The means of discursive and corpus analysis in the comparison of Polish and Czech publicist text, the author presents her quantitative analysis of the media texts dealing with the issue of migration crisis and with the related discussion. The extended conception of discourse as a complex including not only the personalities of a producer and a recipient but also other circumstances that determine the processes of coding and decoding enabled the author analyse complex instances of communication formed by the texts of various authors joining in the Internet discussion provoked by the published news. The comparison of the texts published by Czech and Polish news webpages has shown thematic and argumentation interconnection of both discourses.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60203 - Linguistics

Projekt

—

Návaznosti

I - Institucionalni podpora na dlouhodoby koncepcni rozvoj vyzkumne organizace

Rok uplatnění

2018

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-244-5455-9

Počet stran knihy

126

Název nakladatele

Vydavatelství Univerzity Palackého

Místo vydání

Olomouc

Kód UT WoS knihy

—