Biskup Gorazd (Pavlík). Životní příběh hledání ideální církve pro 20. století

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15210%2F19%3A73596630" target="_blank" >RIV/61989592:15210/19:73596630 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

—

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Biskup Gorazd (Pavlík). Životní příběh hledání ideální církve pro 20. století

Popis výsledku v původním jazyce

Kniha je pokusem o kritický výklad životního díla biskupa české pravoslavné církve Matěje Pavlíka-Gorazda (* 26. 5. 1879 Hrubá Vrbka, † 4. 9. 1942 Praha-Kobylisy), snad nejvýznamnější postavy mezi kněžími usilujícími na počátku 20. století v českých zemích o provedení církevních reforem. Výklad se opírá o archiválie uchované v jeho osobním fondu, v dalších archivech, a o dostupnou literaturu domácí i zahraniční provenience. Autor se soustřeďuje na postižení Gorazdova úsilí na půdě třech církví – katolické, československé (CČS) a pravoslavné, a na evokaci jeho pravoslavné misijní práce. Matěj Pavlík pocházel ze zbožné katolické rodiny na Slovácku. V l. 1898–1902 absolvoval jako jeden z nejlepších bohoslovců katolickou teologickou fakultu v Olomouci. Po vysvěcení působil krátce (1902–1905) ve Slezsku. Po přeložení do Kroměříže byl knězem a redaktorem týdeníku Pozorovatel. Od ledna 1908 pracoval jako duchovní správce tamního zemského ústavu pro choromyslné. Zde se skvěle uplatnil jako novátor v práci s mentálně postiženými a rehabilitoval postavení ošetřovatele. Současně se angažoval v katolických politických stranách a jako poradce se stýkal s jejich vůdčími postavami, např. M. Hrubanem, J. Šrámkem nebo A. C. Stojanem aj. V r. 1918 se zapojil do reformního hnutí katolického duchovenstva, z ústavu pro choromyslné odešel do Prahy a jako kněz-deficient pracoval ve funkci jednatele Jednoty katolického duchovenstva a redaktora jeho Věstníku. Kvůli těžkému onemocnění zraku se na založení Církve československé (8. ledna 1920) přímo nepodílel a vstoupil do ní až v červenci 1920 v Kroměříži. Exkomunikován z římskokatolické církve. V dubnu 1921 zvolen zemským duchovním správcem CČS pro Moravu a Slezsko, 25. září 1921 v Bělehradu vysvěcen prvním biskupem CČS patriarchou srbské pravoslavné církve Dimitrijem (Pavlović). Po misijním pobytu v USA (srpen až prosinec 1922), kdy v CČS akceleroval zápas mezi Farského modernistickým a Gorazdovým pravoslavným proudem o její teologické směřování, 29. července 1924 vystoupil z CČS a přešel do České náboženské obce pravoslavné (ČNOP) vedené arcibiskupem Sawatijem (Vrabec). Od 22. prosince 1925 po vnitřním převratu v ČNOP provedeném na sjezdu v České Třebové stál v jejím čele. V l. 1926–1942 budovatelem české pravoslavné eparchie jako organizační součásti srbské pravoslavné církve. V l. 1940–1941, hlavně po ztrátě spojení s mateřskou církví, vyjednával s metropolitou Serafimem (Lade) o připojení k berlínské eparchii, realizováno od 4. března 1942. Po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (27. května 1942) a odhalení úkrytu vojáků, kteří akci připravili a provedli, v kryptě pravoslavného katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze v Resslově ul., převzal za skrývání odpovědnost. Stanným soudem odsouzen k trestu smrti a 4. září 1942 popraven na vojenské střelnici v Kobylisích. Výnosem protektorátních úřadů z 27. září 1942 byla pravoslavná církev v českých zemích zakázána. Pavlíkův náboženský vývoj je charakteristický pro chování řady příslušníků kněžské generace 90. let 19. století hledajících vyrovnání s důsledky nástupu moderní občanské společnosti. Jako bohoslovec a kaplan se nadchl pro myšlenky moravského cyrilometodějství a unionismu. Zabýval se dějinami východní církve a východního schismatu, studoval staroslověnštinu a ruštinu, byl v osobním styku s I. Wurmem, A. C. Stojanem, F. Grivecem, P. Vychodilem aj., na stránky Pozorovatele vnášel problematiku slovanské vzájemnosti a pracoval v Jednotě Velehrad. Jeho první historické práce ukazují hlubší zájem o životní dílo první generace kněží-obrozenců, bolzanistů (V. Zahradník, J. F. Hurdálek, F. J. Vacek, J. V. Kamarýt, J. L. Ziegler, F. J. Sláma, M. J. Sychra), přicházejících s myšlenkami reformy katolické církve. Zaujaly ho názory německého katolického modernisty H. Schella a činnost české katolické moderny sdružené kolem K. Dostála-Lutinova. Na jejím programovém sjezdu v Přerově v r. 1906 předložil návrh na reformu katolického tisku. Kritický postoj k loajálním postojům katolicismu v době války způsobil jeho rozchod s politickým katolicismem (v r. 1918 založil list Právo národa) a příklon ke státoprávní, posléze národní demokracii (členem od r. 1923). Po válce se ztotožnil se s reformním hnutím katolického duchovenstva, jeho programovým směřováním (podíl na programu Obnova církve katolické, duben 1919) a radikální taktikou (člen Ohniska a Klubu reformních kněží). Farského vizi moderní církve 20. století brzy odmítl jako nerealistickou a přiklonil se k tradicionalismu. Jako reformní kněz přijal pravoslaví s cílem přizpůsobit je národním církevním tradicím a české spiritualitě. V pozici biskupa a v zápase s arcibiskupem Sawatijem (Vrabec) prosadil jurisdikční orientaci pravoslavných v českých zemích na srbskou pravoslavnou církev. Za jeho vedení přijata ústava církve (1929) a podařilo se vyřešit všechny hlavní problémy související s liturgií, výchovou bohoslovců, kostely, církevními obcemi, finančním zajištěním existence církve, církevním tiskem a osvětovým a kulturním působením. Svým dílem biskup Gorazd v distanci od katolické církve naplňoval ideál reformního hnutí duchovenstva toužícího po národní a demokraticky uspořádané církvi. Jeho reformní plány byly smrtí přerušeny a nepodařilo se je v plné šíři realizovat. Gorazdovy zásluhy o pravoslavnou církev byly oceněny srbskými vyznamenáními Řádem bílého orla (1930) a Řádem sv. Sávy I. a II. tř. a rumunským Řádem koruny 1. tř. s meči. Synodem srbské pravoslavné církve kanonizován jako svatý novomučedník (1961). Československou pravoslavnou církví kanonizován jako sv. Gorazd II. (1987). Za zásluhy v boji proti fašismu vyznamenán in memoriam Československým válečným křížem (1945) a Řádem T. G. Masaryka (1997).

Název v anglickém jazyce

Bishop Gorazd (Pavlík): A Lifetime Search for the Perfect Church for the 20th Century

Popis výsledku anglicky

This book is an attempt to critically interpret the life work of Matěj Pavlík-Gorazd, Bishop of the Czech Orthodox Church (* 26 May 1879 Hrubá Vrbka, † 4 September 1942 Praha-Kobylisy), perhaps the most prominent figure among the early 20th century priests in the Czech lands, who attempted to reform the church. The interpretation is based not only on research in archival records kept in his personal fund, but also on records from other archives and on the available literature of both domestic and foreign provenance. The author focuses on Gorazd&apos;s efforts in the realm of three churches – Catholic, Czechoslovak and Orthodox Church, and on the reflection of Gorazd&apos;s orthodox missionary work. Matěj Pavlík came from a pious Catholic family from Moravian Slovakia. In the years 1898-1902 he studied at the Catholic Faculty of Theology in Olomouc, from which he graduated at the top of his class. After being ordained a priest he worked briefly (1902-1905) in the region of Silesia. Then he was transferred to Kroměříž, where he worked as a priest and an editor of the weekly newspaper The Observer (Czech: Pozorovatel). Since January 1908, he worked as a cleric in the local Institute for Mentally Ill. Here he greatly demonstrated his skills as an innovator of the work with mentally handicapped and thanks to his efforts, the status of a nurse improved significantly. At the same time, he was involved in the activities of Catholic political parties, and as a consultant he was in touch with their leading figures, such as M. Hruban, J. Šrámek or A. C. Stojan. In 1918 he joined the reform movement of Catholic clergy, he left the Institute for Mentally Ill and moved to Prague. No longer performing as a priest, he worked as a director of the Association of the Catholic Clergy and an editor of its Bulletin. Due to a serious eye disorder, he did not participate personally in the establishment of the Czechoslovak Church (8 January 1920) and joined it as late as in July 1920 in Kroměříž. Consequently, he was excommunicated from the Roman Catholic Church. In April 1921 he was elected the administrator for Czechoslovak Church in Moravia and Moravian Silesia. On 25 September 1921, in Belgrade, Dimitrij Pavlović, the patriarch of Serbian Orthodox Church, ordained him the first bishop of Czechoslovak Church. On 29 July 1924, after a missionary stay in the USA (August-December 1922), when the Czechoslovak Church suffered from the ongoing struggle between Farský&apos;s modernist and Gorazd&apos;s orthodox view of its theological course, Gorazd left Czechoslovak Church and joined the Czech Religious Orthodox Congregation (Czech: Česká náboženská obec pravoslavná), led by archbishop Sawatij (Vrabec). Since 22 December 1925, after the radical change within the Czech Religious Orthodox Congregation on its congress in Česká Třebová, Gorazd became its leader. In years 1926–1942 he helped the Czech orthodox eparchy to become an organizational part of Serbian Orthodox Church. In years 1940–1941, especially after he lost contact with his original church, he negotiated with Serafim (Lade), a metropolitan bishop, about joining the Berlin eparchy. This was implemented on 4 March 1942. After the assassination of Reinhard Heydrich, the deputy Reich protector (on 27 May 1942) and the disclosure of the hiding place of soldiers, responsible for the planning and performing the whole action, (in the crypt of the orthodox Cathedral of Saints Cyril and Methodius in Resslova Street in Prague), Gorazd took responsibility for providing the soldiers with refuge. He was sentenced to death by court-martial and executed on 4 September 1942 at Kobylisy shooting range. The Decree by protectorate authorities from 27 September 1942 prohibited the existence of Orthodox Church in the Czech lands. Gorazd&apos;s theological development is typical for a number of 1890s generation priests, who were trying to come to terms with the consequences of the emergence of a modern civil society. As a theologian and a priest, he was impressed by the ideas of Moravian unionism and the Cyril-Methodius tradition. He was interested in the history of Eastern church and the Great Eastern schism, he studied Russian and Old Slavonic and was personally in contact with I. Wurm, A. C. Stojan, F. Grivec, P. Vychodil and others. He contributed to the weekly newspaper The Observer with articles on the problematics of slavic mutuality and he also worked for the Velehrad Association. His early historical treatises show his interest in the life work of the first generation of priests who participated in the Czech National Revival and the followers of Bernard Bolzano&apos;s philosophy (V. Zahradník, J. F. Hurdálek, F. J. Vacek, J. V. Kamarýt, J. L. Ziegler, F. J. Sláma, M. J. Sychra), who came with the ideas that the Catholic Church needs to be reformed. He took interest in the opinions of H. Schell, a German Catholic modernist, and also in the activities of the Czech Catholic modernist circle that formed around the figure of K. Dostál-Lutin. At its congress in Přerov in 1906, Pavlík submitted a proposal for the reform of Catholic press. His critical attitude to loyalty of Catholicism during the war led to his parting with political Catholicism (in 1918 he founded the newspaper The Right of the Nation (in Czech Právo národa)). Consequently he shifted towards what later became a national democracy (he was a member since 1923). After the war, he identified with the reform movement of the Catholic clergy, its manifesto (contributed to manifesto The Reconstruction of the Catholic Church, April 1919) and its radicalism (he became a member of the Focal Point (Czech: Ohnisko) and the Club of Reformed Priests (Czech: Klub reformních kněží)). He rejected Farský&apos;s vision of the 20th century modern church because he found it unrealistic and inclined to traditionalism. As a reforming priest he accepted orthodoxy in order to adapt it to the national ecclesiastical traditions and Czech spirituality. As a bishop, struggling with the archbishop Sawatij (Vrabec), he enforced the jurisdictional orientation of the orthodox believers in the Czech lands towards the Serbian Orthodox Church. The constitution of the Church (1929) was approved under his leadership and he also managed to solve all major problems related to the liturgy, religious education, churches, ecclesiastical communities, financial means for church, ecclesiastical press and cultural and educational activities. By parting with the Catholic Church and by his work, Bishop Gorazd represents the ideal of the reform movement, which desired a nationally and democratically organized church. His reform plans were intercepted by his death and therefore it was impossible to implement them fully. Gorazd&apos;s merits in the realm of the Orthodox Church were rewarded by Serbian honors, such as the Order of the White Eagle (1930), the Order of St. Sáva of the I. and II. grade and the Romanian Order of the Crown of the I. grade. He was canonized as a new martyr by the synod of the Serbian Orthodox Church in 1961. The Czechoslovak Orthodox Church canonized him as St. Gorazd II in 1987. In 1945, for his merits in the fight with fascism he was awarded posthumously the Czechoslovak War Cross and the Order of T. G. Masaryk in 1997.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

<a href="/cs/project/GA16-01723S" target="_blank" >GA16-01723S: Biskup Gorazd – teolog, organizátor, člověk. Život a dílo</a><br>

Návaznosti

P - Projekt vyzkumu a vyvoje financovany z verejnych zdroju (s odkazem do CEP)

Rok uplatnění

2019

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-244-5413-9

Počet stran knihy

698

Název nakladatele

Univerzita Palackého v Olomouci

Místo vydání

Olomouc

Kód UT WoS knihy

—