Orální historie v druhém desetiletí 21. století: od reflexivity a komunity k extremitě a pandemii covidu-19

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15210%2F21%3A73610031" target="_blank" >RIV/61989592:15210/21:73610031 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://www.dejinyteoriekritika.cz/DesktopDefault.aspx?TabIndex=1&TabId=2&Jid=31&Aid=1439&Mid=12" target="_blank" >https://www.dejinyteoriekritika.cz/DesktopDefault.aspx?TabIndex=1&TabId=2&Jid=31&Aid=1439&Mid=12</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Orální historie v druhém desetiletí 21. století: od reflexivity a komunity k extremitě a pandemii covidu-19

Popis výsledku v původním jazyce

Článek zkoumá, jak se vyvíjela orální historie jako obor ve druhé dekádě 20. století. Na základě extenzivního rozboru anglo-americké odborné literatury, jež udává světové orální historii tón, se zaměřuje především na tři aspekty, v nichž se česká orální historie odlišuje od angloamerické: 1) subjektivita a self-reflexivita, 2) sdílená autorita a komunita, 3) krizová orální historie a extremita. Studie dokazuje, že v dílech orální historie z tohoto desetiletí je stále patrné zaměření na narativní a etnografickou praxi, i když tyto přístupy koexistují s více tradičními postupy. Pro orální historii jsou významné různé komunitní projekty, v nichž se testují možnosti sdílené autority mezi badateli a komunitami. Nově se anglo-americká orální historie soustředila na krizovou orální historii, tj. dokumentování různých svědectví masových hrůz a násilných událostí. Ve druhé části se článek stručně věnuje reakcím orální historie na pandemii covidu-19 a spojuje ji se čtvrtou, digitální fázi vývoje orální historie. V závěru se studie ptá po důvodech absence české orální historie v nejdůležitějších světových časopisech tohoto oboru, přestože dosáhla úspěchů typu předsednictví Mezinárodní asociace orální historie.

Název v anglickém jazyce

Oral History in the Second Decade of the 21st Century: From Reflexivity and Community to Extremes and Covid-19 Pandemic

Popis výsledku anglicky

The author shows that the postmodern focus on narrative and ethnographic practice is still present in works of oral history, where it coexists with oral history’s more traditional documentary mission. Recently, oral historians conducted various community projects and tested the possibilities of sharing authority between researchers and communities. Attention is paid to the new, fast expanding field of crisis oral history, which focuses on documenting witnesses’ stories of mass atrocities and various violent events. In the second part, the article briefly reflects upon the responses of oral historians to the Covid-19 pandemic, which accelerated the fourth, digital phase in the evolution of oral history. Finally, the article explores the reasons behind the invisibility of Czech oral history research in leading Anglo-American journals in this field despite the Czech scholars’ notable achievements such as the presidency of the International Oral History Association.

Druh

J_SC - Článek v periodiku v databázi SCOPUS

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2021

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

Název periodika

Dějiny - Teorie - Kritika

ISSN

1214-7249

e-ISSN

—

Svazek periodika

18

Číslo periodika v rámci svazku

1

Stát vydavatele periodika

CZ - Česká republika

Počet stran výsledku

22

Strana od-do

37-58

Kód UT WoS článku

—

EID výsledku v databázi Scopus

2-s2.0-85129118283