Určeni jsme k nevypřáhnutí... Farní archivy jako svědectví o roli duchovního správce a jejích proměnách v dlouhém 19. století

Kód výsledku v IS VaVaI

<a href="https://www.isvavai.cz/riv?ss=detail&h=RIV%2F61989592%3A15210%2F23%3A73623750" target="_blank" >RIV/61989592:15210/23:73623750 - isvavai.cz</a>

Výsledek na webu

<a href="https://obd.upol.cz/id_publ/333203637" target="_blank" >https://obd.upol.cz/id_publ/333203637</a>

DOI - Digital Object Identifier

—

Jazyk výsledku

čeština

Název v původním jazyce

Určeni jsme k nevypřáhnutí... Farní archivy jako svědectví o roli duchovního správce a jejích proměnách v dlouhém 19. století

Popis výsledku v původním jazyce

Záměrem práce bylo zdokumentovat proměny úředních povinností katolického duchovního správce (lokalisty, faráře, děkana) počínaje josefinskými reformami na konci 18. století do vzniku Československé republiky pomocí písemností, které duchovní správce jako nejnižší prvek církevní správy musel vést. Rozsáhlý pramenný výzkum se zaměřil na dokumenty uložené ve státních archivech i v církevních depozitářích na území tří současných vikariátů Litomyšl, Rychnov nad Kněžnou a Ústí nad Orlicí, které jsou součástí královéhradecké diecéze. Zjištění byla doplněna rešerší písemností v archivních fondech dalších církevních a světských úřadů a spojena i normáliemi a dobovou literaturou určenou pro duchovních správce.Takto pojatá heuristika, která se nevyhýbá ani popisu geneze a skladby farních archivů, je podkladem pro sepsání kapitol, věnovaných různým rolím duchovních správců, přičemž nezapomíná ani na jeho lidské vlastnosti, vzdělání a stavovskou formaci. Zatímco první kapitola představuje faráře v dlouhém 19. století jako člověka, intelektuála a klerika, další jej vidí jako udělovatele svátostí a svátostin, celebranta či kazatele. Bohoslužebnými funkcemi však výčet rolí správce kolatury nekončí, neboť vystupuje také jako katecheta a školdozorce, zaměstnavatel, iniciátor duchovních aktivit či strážce paměti a kontinuity své kolatury i jako ten, který zachycuje její současný stav a podává zprávy a statistiky nadřízeným úřadům. Velké proměny vazeb a povinností duchovního k diecéznímu biskupu a jeho zástupci vikáři, k státním úřadům či patronu zachycuje další část práce, na níž navazují kapitoly, věnované majetku kostelů (záduší) a farnosti (obročí), evidenci movitého majetku, různým nadacím a také chudinství.Aby bylo možno vystihnout situaci, v níž se duchovní správa ve sledované oblasti nacházela, je v jednotlivých statích stručně zrekapitulováno počáteční období formované nařízeními tridentského koncilu a pražské synody z roku 1605. Ve druhé polovině 18. století posiluje vliv státu, který (také prostřednictvím biskupských konzistoří) akcentuje roli duchovního správce jako oznamovatele a často i naplňovatele nařízení státní správy. I když vrcholem těchto snah je reformní úsilí Josefa II., který na necelé desetiletí odejme církvi i právo formace budoucích duchovních správců, lze doložit, že osvícenské pojetí role duchovního správce mělo hlubší dopad a delší dobu trvání, než by odpovídalo desetiletí josefinských reforem.Státní správa – reprezentovaná guberniem a krajskými úřady – požadovala po kněžích působících v praxi součinnost v různých oblastech, počínajíce osvětou, přes pravidelné informování farníků, až po různá hlášení a statistické výkazy. Iniciovala také zavedení celé řady úředních knih, včetně pamětních a také evidenci došlé úřední korespondence pomocí podacích protokolů. Obvykle zdůrazňované dominantní pojetí katolické církve (doložitelné například ve školství) bylo až překvapivě vykoupeno dohledem státní správy, která dozorovala i tak osobní záležitosti katolických duchovních – jako byla skladba knihoven či projednání pozůstalostí.V polovině 19. století vznikající obecní samospráva a okresní úřady doplnily reformovanou strukturu státních úřadů a přirozeně převzaly mnohé povinnosti duchovních správců – jako bylo zajištění informovanosti obyvatel, monitorování situace či podávání většiny zpráv a statistických dat. Vznikem okresních školních rad se změnila i role duchovního správce ve školství. Naopak přijetí spolkového zákona umožnilo pozdní obnovu či zavedení nových katolických spolků, které se v atmosféře jisté emancipace církví a církevního života (lze připomenout sněm české církevní provincie roku 1860 či řadu biskupských synod v jednotlivých diecézích) podílely na jevu dnes nazývaném druhou konfesionalizací. Ta a postupující sekularizace pomalu proměňovaly strategie v duchovní správě a rovněž byly reflektovány v písemnostech farních úřadů.Nicméně přes výraznou snahu církevních i světských úřadů o unifikaci farního úřadování lze na základě rozboru úředních knih i spisového materiálu ze zkoumané oblasti konstatovat, že praxe se často dosti odlišovala. Svou roli sehrály přetrvávající zvyklosti konkrétní farnosti, ale také osobní vlastnosti a vztah k úřadování každého duchovního správce.

Název v anglickém jazyce

We’re Destined to Stay in Harness… Parish Archives as the Testimony of a Church Administrator’s Role and their Transformations in the Long Nineteenth Century

Popis výsledku anglicky

The aim of the presented thesis was to document transformations of official obligations of a Catholic church administrator (localist, parish priest, dean) from the Joseph’s reforms at the end of the eighteenth century to the establishment of the Czechoslovak Republic. The work is based on the documents which a church administrator at the lowest level of church administration had to run. The extensive research was focused on documents kept in state archives as well as church depositories in the territory of three current vicariates Litomyšl, Rychnov nad Kněžnou and Ústí nad Orlicí, which are a part of the Diocese of Hradec Králové. The findings were enriched by the probe of documents in archival funds of other church and secular authorities and also related to normative documents as well as to the period literature for church administrators.The heuristics, as it is conceived, avoiding neither a description of the development nor a structure of parish archives, is a basement for writing chapters dealing with various roles of church administrators, not omitting their human characteristics, education and estate formation. While the first chapter introduces a parish priest in the long nineteenth century as a human being, an intellectual and a cleric, the other one perceives him such as a minister of sacraments and sacramental, a celebrant or a preacher. Nevertheless, the sacral functions are not the last roles which are played by an administrator of collatura. He is also a catechist, a school overseer, an employer, an initiator of church activities or a guard of memory and continuity of his collatura as well as the one who records a status quo and purveys information and statistics to superior authorities. The great transformations of relations and obligations of a cleric to a diocesan bishop and his deputy vicar, to state authorities or a patron are described in the other part of the thesis, which is followed by chapters on a church property (fabrica ecclesiæ) and a parish property (benefice), an evidence of movable assets, various foundations and also the poverty.To give a clearer understanding of the situation of the church administration in the explored area, individual passages briefly summarize the initial period formed by the decrees of the Council of Trent and the Synod of Prague from the year 1605. In the second half of the eighteenth century, the influence of a state is strengthened and a state (also through bishop consistories) emphasizes a role of a church administrator as the one who reports and often implements regulations of a state administration. Although the peak of these efforts is represented by the reforms of Joseph II, who revokes the Church the right of formation of future church administrators for almost a decade, it is possible to document that the Enlightenment concept of the church administrator’s role had a deeper influence and a longer duration than only a decade that corresponded with the reforms of Joseph II.The state administration – represented by the gubernium and regional authorities – expected clerics operating in practice to cooperate in various areas, starting from enlightenment, through regular informing of parishioners, and finishing by diverse reports and statistical statements. Moreover, it initiated the implementation of administration books, including commemorative books and the evidence of received official correspondence thanks to records. A frequently highlighted dominant position of the Catholic Church (substantiated for instance in the education) was surprisingly controlled by the state authorities which also governed very personal affairs of Catholic clerics such as a composition of libraries or dealing with the estates.In the first half of the nineteenth century, the arising municipal administration and regional offices complemented a reformed structure of state offices and naturally took on many responsibilities of church administrators such as ensuring public awareness, monitoring the situation or providing the most of the records and statistical data. Thanks to the emergence of regional school boards, also the role of a church administrator in education was transformed. On contrary, the adoption of a law on voluntary organisations enabled the late restoration or the establishment of new Catholic voluntary organisations. These associations in the atmosphere of certain emancipation of churches and the ecclesiastical life (for example, the assembly of the Czech ecclesiastical province in 1860 or series of bishop synods in individual dioceses) participated in the phenomenon nowadays called the second confessionalisation. The confessionalisation and the growing secularisation were slowly changing strategies in the church administration and furthermore, they were reflected in documents of parish offices.Despite the considerable effort of church as well as secular offices to unify parish administration, it is possible to claim based on the analysis of official books and other documents that the practice frequently differed. Persisting habits of a certain parish but also personal characteristics and a relation to administration of every church administrator were involved in this process.

Druh

B - Odborná kniha

CEP obor

—

OECD FORD obor

60101 - History (history of science and technology to be 6.3, history of specific sciences to be under the respective headings)

Projekt

—

Návaznosti

S - Specificky vyzkum na vysokych skolach

Rok uplatnění

2023

Kód důvěrnosti údajů

S - Úplné a pravdivé údaje o projektu nepodléhají ochraně podle zvláštních právních předpisů

ISBN

978-80-7649-054-3

Počet stran knihy

498

Název nakladatele

Scriptorium

Místo vydání

Dolní Břežany

Kód UT WoS knihy

—